MENTORKA TOP MANAŽERŮ: SEZNAMTE SE S AI NEŽ BUDE POZDĚ

Shrnutí

V 11. dílu podcastu Uhlík vs Křemík si David Salomon a Adam Hanka povídají s Ivanou Šedivou, mentorkou lídrů a startupů, která řadu let řídila marketing McDonald's. Před rozhovorem moderátoři probírají AI agenta, který firmě smazal produkční databázi i zálohy, proč dlouhé chaty s AI pálí tokeny a jak vypadá trh práce pro juniory.

Ivana Šedivá vysvětluje, že McDonald's uchoval to, co na něm lidé milují, a měnil všechno kolem, a že firmy i lidé potřebují pojmenovat svůj smysl dřív, než začnou s AI škálovat. Mluví o technice Question Burst z MIT, o tom, že AI táhne výkon k průměru, o čtení a práci rukama pro děti i o tom, že je potřeba vychovávat lídry. Varuje, že kdo se s AI nevzpamatuje teď, tomu bude příští rok pozdě.

Kapitoly

1. 0:00 Úvod: AI agent smazal firmě databázi i zálohy
2. 4:36 Proč dlouhé chaty s AI pálí tokeny
3. 7:35 Trh práce pro juniory v době AI
4. 9:04 Hostka Ivana Šedivá a co je to podstatné
5. 14:34 Co se v McDonald's mění a co zůstává
6. 19:30 Proč firma existuje a patří AI mezi hodnoty?
7. 28:25 Czechitas, junioři a umění zadávat práci
8. 32:58 Správné otázky a technika Question Burst
9. 37:24 AI táhne k průměru, děti, čtení a ruční práce
10. 46:07 Peníze na AI vzdělávání a proč jednat teď
11. 55:04 Jak vypadá mentoring startupů
12. 1:08:19 Návrat péče a řemesel, uhlík a křemík

Citáty

„A v okamžiku, kdy máme před sebou budoucnost, která v té pozitivní verzi nám uvolní ruce na to, abychom mohli ten smysl života naplňovat, tak pokud nevím, co to je, tak mám před sebou prázdno.“

„Ten produkt kolikrát můžeš nechat, ten je dobrý, jde jenom o to, aby jsi nebyl příliš drahý, protože ten proces, který tam máš teď, stojí moc peněz a můžeš si ho zjednodušit.“

„To, když budeme dobří, tak se nám něco takového podaří, ale to je vedlejší efekt něčeho většího.“

„My neumíme pořádně komunikovat mezi sebou. My uhlíci neumíme pořádně komunikovat. A myslíme si, že s křemíkama to dáme.“

„A naopak velmi negativní indicie je, a v tom s tebou naprosto souhlasím, když přijdu do firmy a sedím tam s lidmi z IT oddělení třeba, kteří mi říkají: "My AI nepoužíváme, protože to není bezpečné," a já s tím vůbec nepracuji, tak si říkám: "To je takzvaný red flag trošku."“

„A je to analogie brainstormingu, ale neděláme ho na řešeních a děláme ho na otázkách.“

„A to všichni víme, že umělá inteligence u lidí, kteří dosud, řekněme, odváděli horší práci, tak je schopný je dostat blíž k nějakému průměru. Ale ty lidi, kteří byli někde okolo průměru, tak budou zůstávat taky v průměru. Podle mě se nám začnou otevírat strašně moc nůžky.“

„Ty, který do toho vidí, vědí, že když se nevzpamatujou teď, tak příští rok bude pozdě.“

„Já si myslím, že vlastně potřebujem vychovávat lídry, my nepotřebujem vychovávat juniory, protože lídr může bejt i to dítě“

„A já říkám, neříkejte mi, jakej máte problém, řekněte mi, jakou pro mě máte dneska otázku.“

Ivana Šedivá: Než firma sáhne po AI, musí vědět, proč existuje

Mentorka lídrů a startupů Ivana Šedivá, která řadu let řídila marketing McDonald's, přišla do podcastu Uhlík vs Křemík mluvit o změnách. S Davidem Salomonem a Adamem Hankou probrala, co se firmy mohou naučit od hamburgeru, proč je správná otázka důležitější než rychlá odpověď a proč s umělou inteligencí nečekat.

Hamburger zůstává, všechno kolem se mění

McDonald's se podle Ivany Šedivé drží na výsluní tak dlouho proto, že dokázal uchovat to, co na něm lidé milují, a zároveň přinášel inovace, díky kterým obslouží víc lidí. Adam Hanka na to navázal postřehem, že samotný hamburger je pořád stejný, ale proměnilo se všechno okolo: drive-thru, hřiště, sedačky i digitální objednávání.

Pro firmy, které dnes zavádějí umělou inteligenci, je to podle něj důležitá lekce. Často přemýšlejí, jak změnit svůj hlavní produkt, přitom ten bývá dobrý. Prostor je hlavně v logistice, papírování, výpisech nebo docházce, tedy v procesech, které stojí moc peněz.

Ivana Šedivá dodává, že spousta firem nemá pořádně zpracované, co tvoří jejich značku a proč jsou jim zákazníci věrní. Když pak sáhnou do něčeho podstatného, zákazníci to odmítnou a firmy se musí vracet zpátky.

Vize není chtít být největší

Hostka mentoruje startupy z Google for Startups a Plug and Play. Upozorňuje, že startupy ani řada středně velkých firem nemají popsanou vizi, misi a hodnoty. Cíl být největší firmou v oboru za vizi nepovažuje: „To, když budeme dobří, tak se nám něco takového podaří, ale to je vedlejší efekt něčeho většího.“

Pojmenovat smysl je podle ní klíčové právě teď, kdy se nabízí škálovat spoustu věcí pomocí nástrojů umělé inteligence. Bez toho firma neumí lidem sdělit, proč to celé dělá. Platí to i při náboru: nejlepší lidi získá buď nejvíc peněz, nebo silná vize.

Na otázku, zda má být AI mezi firemními hodnotami, odpovídá, že sama hledá firmu, která se učí, zkouší nové věci a smí dělat chyby. Investice do AI je pro ni dobrou indicií. Když jí naopak lidé z IT řeknou, že AI nepoužívají, protože to není bezpečné, bere to jako red flag.

Nejdřív otázka, pak odpověď

Velkou část rozhovoru věnovali otázkám. Lidé jsou podle Ivany Šedivé trénovaní hledat odpovědi, třeba na brainstormingu, ale málokdo zkoumá, jestli položil správnou otázku. Se svými mentee proto používá techniku Question Burst, kterou vyvinuli na MIT. „A je to analogie brainstormingu, ale neděláme ho na řešeních a děláme ho na otázkách.“ Cenné otázky se podle ní často poznají podle nečekané reakce člověka.

Otázky jsou důležité i při mentoringu startupů. Zakladatelé jí nejdřív mají za 90 vteřin odprezentovat, co dělají, nebo popsat vizi, protože potřebuje vědět, jestli vědí, proč existují. Potom jim říká, ať jí nepopisují problém, ale řeknou, jakou pro ni mají otázku. Pak třeba zjistí, že nemají data nebo z nich nemají vytažené to podstatné.

Upozorňuje také, že umělá inteligence dostává slabší výkony blíž k průměru, zatímco experti se s ní dostanou na mnohem vyšší úroveň. Nůžky se tak podle ní začnou otevírat. Dětem by proto dopřála prostor pro hru bez těchto nástrojů a víc matematiky, hudby, umění, čtení a práce rukama. Její dcera chodila na waldorfskou školu, kde měli ruční práce v každém ročníku a paní učitelka dětem předčítala až do deváté třídy.

Teď je ten čas

Po první panice z umělé inteligence se podle hostky řada lidí trochu ukolébala, protože velké propouštění nepřišlo hned. „Ty, který do toho vidí, vědí, že když se nevzpamatujou teď, tak příští rok bude pozdě.“ Je to podle ní úkol pro lídry, kteří mají týmům dodat energii a ukázat příležitost i zábavu.

Lídry je podle ní potřeba vychovávat už od dětství, ne jen připravovat juniory. Naději vidí v mladých lidech, které potkává v porotě studentské soutěže Prezentiáda, a věří, že může přijít nové docenění pečujících profesí a řemesel.

Celý rozhovor s Ivanou Šedivou najdete v 11. dílu podcastu Uhlík vs Křemík.

Otázky a odpovědi

Kdo je Ivana Šedivá?

Ivana Šedivá je mentorka lídrů a startupů, která řadu let řídila marketing McDonald's a byla tam CMO. V 11. dílu podcastu Uhlík vs Křemík říká, že mentoruje startupy z Google for Startups a Plug and Play. Kariéru začala v devadesátých letech ve firmě Johnson a během ní měla různé lokální i mezinárodní pozice.

Co se firmy mohou při zavádění AI naučit od McDonald's?

Podle Ivany Šedivé je McDonald's tak dlouho úspěšný, protože uchoval to, co na něm lidé milují, a kolem toho přinášel inovace. Adam Hanka v podcastu Uhlík vs Křemík dodal, že firmy často nemusí měnit svůj hlavní produkt. Umělou inteligencí mají zjednodušit drahé procesy kolem něj, třeba logistiku, papírování, výpisy nebo docházku.

Proč by firma měla znát svůj smysl dřív, než začne s AI?

Ivana Šedivá v podcastu Uhlík vs Křemík upozorňuje, že startupy i řada středně velkých firem nemají popsanou vizi, misi a hodnoty a že chtít být největší není žádná vize. Pojmenovat, proč firma existuje, je podle ní klíčové teď, kdy se nabízí škálovat pomocí nástrojů AI. Bez toho firma neumí lidem sdělit, proč to celé dělá, a těžko získá nejlepší lidi.

Co je technika Question Burst?

Question Burst je podle Ivany Šedivé technika vyvinutá na MIT, kterou používá se svými mentee. Funguje jako brainstorming, jen se negenerují řešení, ale otázky, a cílem není hledat odpovědi. Otázku, které se vyplatí dál věnovat, často prozradí nečekaná reakce člověka.

Je přístup firmy k AI dobrým vodítkem při hledání práce?

Ivana Šedivá v podcastu Uhlík vs Křemík říká, že sama hledá firmu, která se učí, zkouší nové věci a smí dělat chyby, a samotná AI pro ni hodnotou není. Investice do umělé inteligence je ale podle ní dobrá indicie. Jako red flag bere, když jí lidé z IT řeknou, že AI nepoužívají, protože to není bezpečné. Někdy ale firmě podle ní stačí obyčejná digitalizace.

Jak umělá inteligence ovlivňuje kvalitu lidské práce?

Podle Ivany Šedivé AI dostává slabší výkony blíž k průměru, zatímco lidé kolem průměru v něm zůstávají. Experti se s ní dostanou na mnohem vyšší úroveň, kdežto ostatní se spokojí s něčím, a nůžky se tak začnou otevírat. V podcastu Uhlík vs Křemík zmínila i výzkum, podle kterého se lidem zplošťuje jazyk.

Co by se měly učit děti a junioři v době AI?

Adam Hanka v podcastu Uhlík vs Křemík doporučuje klasické dovednosti: komunikaci, algoritmické myšlení a analytické schopnosti. Ivana Šedivá by dětem dala prostor pro hru bez nástrojů AI a víc matematiky, hudby, umění, čtení a práce rukama. Podle ní je potřeba vychovávat lídry, ne jen juniory.

Proč podle Ivany Šedivé nečekat se zaváděním AI?

Ivana Šedivá v podcastu Uhlík vs Křemík říká, že po první panice z umělé inteligence se řada lidí ukolébala, protože velké propouštění nepřišlo hned. Kdo do toho vidí, ví podle ní, že když se lidé nevzpamatují teď, příští rok bude pozdě. Je to úkol pro lídry, kteří mají týmům dodat energii a ukázat příležitost.

Kdo a co v dílu zaznělo

• Darkside (firma, 0:14): David Salomon se v úvodu představuje jako člověk z Darkside.
• Creative Dock (firma, 0:20): Adam Hanka je představen jako šéf AI v Creative Docku.
• Pocketos (firma, 0:29): Firma, které AI agent během 9 sekund smazal produkční databázi i zálohy.
• Nvidia (firma, 3:51): Příklad infrastruktury nad souboji OpenAI a Anthropicu.
• Claude (produkt, 4:42): Kolegovi za měsíc spálil kolem 200 dolarů kvůli dlouhým chatům.
• Klára Šich (osoba, 7:39): Z Mety varuje, že trh práce pro začátečníky je nejhorší za posledních 37 let.
• McDonald's (firma, 9:51): Ivana Šedivá v něm řadu let řídila marketing, rozhovor se k němu vrací jako k příkladu změn.
• Czechitas (organizace, 10:01): Komunita, u které podle hostky drasticky poklesl zájem žen o juniorní IT kurzy.
• Jiří Horáček (osoba, 12:16): Psychiatr, který v jiném podcastu ze stejného studia mluvil o hledání smyslu života.
• Google for Startups (organizace, 19:31): Program, ve kterém Ivana Šedivá mentoruje startupy.
• Plug and Play (organizace, 19:34): Další program, ve kterém hostka mentoruje startupy.
• Arménie (místo, 19:36): Hostka se odtud nedávno vrátila, setkala se tam s 18 startupy, které byly všechny AI first.
• Start with why (jiné, 20:25): Princip, který podle hostky nemá popsaný řada firem.
• Eva Nečasová (osoba, 23:14): Hostka jednoho z předchozích dílů, která mluvila o komunikaci.
• Monika Ptáčníková (osoba, 29:13): Hostka si nebyla jistá, jestli o poklesu zájmu žen o juniorní IT kurzy psala na LinkedInu ona, nebo Dita.
• MIT (instituce, 33:50): Na MIT vznikla technika Question Burst.
• Question Burst (jiné, 33:53): Technika brainstormingu otázek místo řešení, kterou hostka používá s mentee.
• Waldorfská škola (instituce, 42:45): Škola, kde hostčina dcera měla každý rok ruční práce a učitelka dětem předčítala.
• Čti za nároďák (akce, 44:59): Aktivita na podporu čtení, kterou podcast podporuje.
• Johnson (firma, 48:51): Firma, kde hostka v devadesátých letech začala kariéru.
• Prezentiáda (akce, 1:06:27): Studentská soutěž v prezentování, kde hostka sedí v porotě.
• grafen (jiné, 1:11:08): Hostka ho zmínila jako 2D verzi uhlíku při úvaze o propojení uhlíku a křemíku.

O hostovi

Ivana Šedivá je mentorka lídrů a startupů. Kariéru začala v devadesátých letech ve firmě Johnson, během ní zastávala různé lokální i mezinárodní pozice a řadu let řídila marketing McDonald's, kde byla i CMO. Dnes mentoruje startupy z Google for Startups a Plug and Play a věnuje se hlavně lidem, organizaci a růstu. Nedávno se vrátila z Arménie, kde se setkala s osmnácti startupy. Se svými mentee ráda používá techniku Question Burst z MIT a sedí v porotě studentské soutěže Prezentiáda. Vzpomíná, že na začátku mentorské kariéry pochybovala, co může startupistům jako člověk z korporátu poradit.

Přepis dílu

[0:00] David Salomon: Sledujete podcast "Uhlík vs. Křemík", pořad pro ty, kteří vědí, že umělá inteligence je jako oheň: skvělý sluha, ale když ho necháte bez dozoru, propálí vám peněženku i databázi dřív, než řeknete "prompt". Já jsem David Salomon z Darkside a u druhého mikrofonu sedí muž, který vidí binární kód i v ranních cereáliích: Adam Hanka, šéf AI v Creative Docku. Ahoj, Adame.

[0:22] Adam Hanka: Nazdar, Davide.

[0:27] David Salomon: A začneme hororem: zakladatel platformy Pocketos, Crain, popsal, jak jeho firma přišla během 9 sekund úplně o všechno - produkční databázi i zálohy. Může za to AI agent, který měl jen splnit rutinní úkol v testu, ale když narazil na chybu, prostě "hádal", nečetl dokumentaci a smazal celý cloud. Co tomu říkáš?

[0:50] Adam Hanka: Ano, to se může stát, to je realita. A nebudeme tady navazovat tou myšlenkou, že až umělá inteligence zjistí, že nejlepší způsob, jak vyřešit hlad na planetě, je... zrušit lidi, kteří mají hlad. Podívej, u tohohle je ten technický problém, když dáš umělý inteligenci příliš mnoho přístupů. My totiž umíme nastavit přístupy tak, aby se člověk nedostal do fáze, že může smazat databázi, že ji třeba může jen číst, nebo do ní může jen zapisovat, ale nesmí třeba přepisovat záznamy. Nicméně, tady se ukazuje, že ne každý si to zabezpečení na té umělé inteligenci nebo na té databázi nastaví správně. Já na to mám takovou teorii: my jsme se o tom nedávno bavili s jednou známou a mně přišlo, že už jsme ve fázi, kdy psaní kódu se stalo extrémně jednoduchým a levným.

[1:38] Adam Hanka: Ale nastavovat tu infrastrukturu, která okolo toho vytváření kódu je jen o trošku jednodušší, než to bylo dřív. Takže dřív třeba, řekněme, že napsat kód stálo 100 jednotek času, a dneska to stojí třeba 10 jednotek času. A nastavit tu infrastrukturu stálo třeba 20 jednotek času. A teď to stojí 15 jednotek času. Takže naopak, dneska nastavování té infrastruktury je víc času než tvorba toho kódu, protože ta se zlevnila výrazně. Každý chce vytvářet kód a pushovat to dopředu. A nechce se zastavovat na to, aby si řekl: "Ty jo, udělám tady ten staromódní opruz a nastavím si ty věci správně." Takže tohle je takové memento pro nás pro všechny, kdo pracujeme s umělou inteligencí a s kódem, abychom ty přístupové práva, různé přístupy do databází nebo infrastrukturu, nastavovali pořád postaru a dobře, abychom o tom přemýšleli. Protože takovéhle chyby se dá úplně jednoduše zamezit, jenom o tom musíš vědět.

[2:31] David Salomon: A co je to ta infrastruktura? Protože tohle slovo, když ty řekneš "infrastruktura", tak já si představím korupci ve vesnici ohledně infrastruktury kanalizace.

[2:40] Adam Hanka: Ano, infrastruktura je cokoliv, co je struktura pod něčím funkčním. Funkční je to, že já doma otočím kohoutkem a teče mi z toho voda, tak ta infrastruktura je to potrubí. To, co já myslím infrastrukturou, jsou servery, na kterých běží databáze, tam, kde běží ten programovací kód. A to je něco, co musíme často nastavovat pro to, abychom ten kód měli kde uložit. Nejjednodušší infrastruktura, kterou náš posluchač může znát, je třeba to, že si nasadí někam webové stránky. Tak ta infrastruktura pod tím, to je ten server, to je ta databáze, ve které má pro ty webové stránky nějaké informace uložené.

[3:17] David Salomon: Jo, a to není hardware, teda ještě furt, jo?

[3:21] Adam Hanka: Je to hardware do nějaké míry, ale to jsou takové vrstvy. Říká se tomu virtualizace, kdy ty můžeš mít třeba jeden server, ale na tom serveru ti může běžet několik různých služeb, které do té infrastruktury patří. A jedna z těch služeb může být třeba databáze.

[3:36] David Salomon: Já jsem zaregistroval právě, že v těch hvězdných válkách dřív bylo Google versus Microsoft, teď je OpenAI versus Anthropic. Je to úplně epická bitva, teď to vystřídalo, Anthropic je jednička. Ale myslím, že nad nimi ještě taková nadjednička je ta Nvidia, ne? Jestli si dobře vybavuju. A to je ta infrastruktura, ne?

[3:56] Adam Hanka: No jasně, přesně. Ty vyrábí ty servery. Ty vyrábí ty fyzické grafické karty, propojuje je. Infrastruktura je to, co můžeš strčit do zásuvky. Anebo potom nějaká úroveň virtualizace, na tom třeba operační systém. Když si koupím počítač, tak ten počítač je fyzická věc. Stará poučka říká: hardware je to, do čeho se dá kopnout. A potom si tam nasadím ten operační systém, do toho už se kopnout nedá, ale pořád patří do té infrastruktury. A pak si na to nainstaluju Word, a to už je aplikace, to už není infrastruktura.

[4:24] David Salomon: Jak jsi říkal teď "stará poučka", tak to ještě jedna mě napadla stará poučka, a ta je: když se dvě AI perou, infrastruktura se směje, jo?

[4:33] Adam Hanka: No, rozhodně to platí pro akcionáře těch firem.

[4:36] David Salomon: Pojďme na další, teda taky o penězích. Jeden náš kolega, taky AI evangelista, zjistil, že mu Claude za měsíc nenápadně pročetoval asi 200 dolarů. Zjistil totiž, že ty dlouhé chaty nejsou jako konverzace, ale spíš pece na tokeny, protože ten model si každou novou zprávu znova přečet, i s celou tou historií, což právě pálilo ty peníze. A on tady navrhuje workflow, třeba mít jen jeden chat na jedno téma, nebo editovat ty staré zprávy místo psaní nových, nebo neposílat celá PDFka, když třeba stačí jen dva odstavce. Trošku to zoptimalizovat. Jak ty se na to tváříš, Marek?

[5:15] Adam Hanka: Jo, tohle je správně a takhle se to má používat. Je to v podstatě tak, že ten model, protože aby měl paměť celé té konverzace a mohl na ni navazovat, tak on si vždycky vezme tu vaši zprávu, kterou jste napsali, potom na to něco odpoví. Třeba ty řekneš "Ahoj, Adame", a já řeknu "Ahoj, Dave". A ty potom budeš něčím navazovat a řekneš: "Jak se dneska máš?" Do toho modelu jde: "Ahoj, Adame." "Ahoj, Dave." "Jak se dneska máš?" Já ti řeknu: "Hele, dobrý, skvělý, nahráváme podcast, mám skvělý den." Co jde do toho modelu? Jo, to je odpověď. Pak ty se zeptáš: "No, o čem si budeme dneska povídat?" Co jde do toho modelu? "Ahoj, Adame." "Ahoj, Dave." "Jak se dneska máš?" "Skvělý, o čem si budeme povídat?" Takže ono se to tímhle způsobem vrství. Proto taky se říká, když té umělé inteligenci poděkujete, že spálíte hrozně moc tokenů. Ona to je pravda jenom částečně. Třeba když umělou inteligenci na začátku konverzace pozdravím, tak tam ten token je jenom jeden, on se zopakuje 30krát, ale dobře, je to jenom jeden token a potom je tam krát počet zpráv, které AIčku pošlu v tom chatbotu. Pokud ale na konci napíšu "Děkuju", tak celá ta konverzace, která tam předtím byla, to může být 20, 30, 40 zpráv se vezme a s tím "Děkuju" se tam pošle, takže vy tu konverzaci ještě jednou celou otočíte. To není o tom jednom poděkování.

[6:31] David Salomon: Takže děkovat na začátku, to je asi blbost. Ale jako takové to "předem děkuji" za váš čas...

[6:37] Adam Hanka: Já ti na konci bych ti chtěl poděkovat, ale vím, že tím spálím zbytečně moc energie, takže ti poděkuju rovnou. To klidně můžete udělat, ta umělá inteligence si to bude pamatovat. Ono to je právě taky to, jak se říká, že umělá inteligence má nějaké kontextové okno. Kontextové okno je prostě množství tokenů, které se vejde do paměti toho modelu, a na základě kterého ten model potom vyrábí tu odpověď. A když je tam těch zpráv hodně, když si s ním hodně povídáte, tak si časem všimnete, že ten model už začíná trochu blbnout, že už si třeba ani nepamatuje pořádně to zadání. To je proto, že mezi tím zadáním a touhletou zprávou, tou poslední, už máte tolik zpráv, že to vyteklo z toho tokenového okna, z toho kontextového okna. A to znamená, že ta umělá inteligence už ten začátek nepamatuje, ona se jenom posouvá dolů.

[7:21] David Salomon: Tak to je docela lidská vlastnost, máš nějakou kapacitu...

[7:24] Adam Hanka: To já to mám stejně.

[7:25] David Salomon: A naleješ tam toho hodně a druhý den máš ráno kontextové okno z toho.

[7:29] Adam Hanka: Jo, no...

[7:30] David Salomon: To je poměrně jako...

[7:31] Adam Hanka: Já spíš si myslím, že jsi mimo to kontextové okno druhý den ráno.

[7:35] David Salomon: A pojďme se mrknout ještě na poslední věc, a to je taky docela drsná zpráva. Klára Šich z Mety varuje, že trh práce pro začátečníky je nejhorší za posledních 37 let a tvrdí, že buď budeme AI řídit, nebo nás nahradí. Co by podle tebe měli dnešní junioři dělat? A mají se radši učit nějakou ruční prací, třeba truhláře, nebo je v tom křemíkovém světě i místo pro někoho, kdo třeba zrovna nemá 20 let praxe jako tady paní Klára?

[8:06] Adam Hanka: Oni ti lidi s 20 lety praxe budou mít za 5 let 25 let praxe a potom za dalších 10 let odejdou do důchodu a bude potřeba, aby je někdo nahrazoval. Některé firmy dokonce už dneska říkají: "Jasně, ona ta umělá inteligence funguje, ale my pálíme na těch tokenech tolik, že se nám ve skutečnosti možná vyplatí zaměstnávat ty juniorní lidi." Takže těch možností, jak se ten trh bude vyvíjet, je asi víc a já si myslím, že to nahrazování hodně juniorů pomocí umělé inteligence je jenom taková vlna, která se taky časem prostě... v některých firmách na to přijdou dřív, v některých na to přijdou později, ale časem se to nějak ustálí. Nicméně, když se ptáš, co se má dneska učit mladý člověk k tomu, aby byl za 10, 15 let na trhu úspěšný, tak já bych řekl určitě takové ty úplně klasické dovednosti, komunikační dovednosti, algoritmické věci, analytické schopnosti. To jsou kompetence, které se ti budou hodit celý život. A taky si myslím, že nám o tom určitě něco řekne naše dnešní hostka.

[9:03] David Salomon: To máš pravdu. A protože dneska tady máme hostku, která je důkazem, že technologie a lidskost k sobě patří jako hranolky ke kečupu. Nebo tatarce? Uvidíme. A naší dnešní hostkou je Ivana Caha Šedivá. Ahoj, Ivano.

[9:24] Ivana Šedivá: Ahoj.

[9:25] Adam Hanka: Ahoj.

[9:25] Ivana Šedivá: Ahoj, Adame.

[9:26] David Salomon: Vítej mezi námi.

[9:27] Ivana Šedivá: Ahoj, Dave.

[9:28] David Salomon: My máme vždycky na začátek bio takový odstaveček o tobě, co nám vygenerovala umělá inteligence, tak se na to podíváme a ty nám řekneš, do jaké míry je to pravda. Tak píše, že: "Ivana Šedivá je mentorka, marketérka a jedna z nejvýraznějších tváří české technologicko-vzdělávací scény. Svou kariéru vybudovala v nejvyšších patrech korporátního světa, kde mimo jiné řídila marketing pro McDonald's v několika zemích."

[9:54] Adam Hanka: Jsme světoví.

[9:55] David Salomon: "Ale její srdce ji postupně dovedlo k podpoře lidí v digitálním světě. Jako klíčová postava organizace Czechitas, vyhledávaná mentorka, pomáhá lidem bořit mýty o tom, že svět IT a moderních technologií je uzavřená bublina pro vyvolené. Ve své práci i v rámci svých vystoupení, například na TEDx, se Ivana zaměřuje především na adaptaci na změny a lidský rozměr byznysu a věří, že technologie, včetně umělé inteligence, by neměly být strašákem, ale nástrojem, který nám uvolní ruce pro to podstatné." Hezký? Líbí?

[10:31] Ivana Šedivá: Je to hezký a je vidět, že ta umělá inteligence neví, kolik mi je, a že velká část mého života se odehrála předtím, než ten svět byl hodně digitální.

[10:44] David Salomon: To z toho takhle je poznat.

[10:46] Ivana Šedivá: Je to z toho poznat, no.

[10:47] David Salomon: Okej. Tam tvrdí o tobě, že říkáš, že nám uvolní AI ruce pro to podstatné. Co to je, to podstatné?

[10:59] Ivana Šedivá: To podstatné je humanita. To je to, na co jsme historicky nikdy pořádně neměli čas, protože jsme byli zaměstnaní tím, abychom kdysi dávno něco vyprodukovali rukama, co můžeme sníst, a později někde s nějakýma strojema, za co jsme mohli dostat za placeno, a přišli jsme pozdě domů. A později ještě další a další činnosti. A dneska nám technologie umožňují se zaměřit na to, co bychom chtěli, aby bylo smyslem našeho života. Ale tam si myslím, že je zakopaný pes. A já teďka řeknu nějaké určitě špatné číslo, ale to číslo je hrozně vysoké, je to třeba 60% nebo 80%, takhle nějak nesmyslně vysoké procento lidí neví, co je smysl jejich života. A v okamžiku, kdy máme před sebou budoucnost, která v té pozitivní verzi nám uvolní ruce na to, abychom mohli ten smysl života naplňovat, tak pokud nevím, co to je, tak mám před sebou prázdno.

[12:10] David Salomon: To bych možná udělal tady cross promo, protože ve stejném studiu se natáčí jiný podcast a tam byl host Jiří Horáček, psychiatr, a ten docela pěkně dal dvě možnosti, jak může být nalezený ten smysl života, tak když budete chtít a už budete plní technologií, podívejte se třeba na tohle. Já jsem na začátku měl takový fakt přiblblou odrážku o hranolkách a o kečupu a o tatarce, jo. Samozřejmě narážím na ten Mekáč, protože si myslím, že asi neexistuje náš posluchač, který by v životě nebyl v Mekáči. Myslíš, že někdo takový existuje? Myslíš, že existují lidi, kteří nebyli v Mekáči?

[12:55] Ivana Šedivá: Jo. Já si myslím, že jo, protože existuje nějaké jednotky procent lidí, kteří samozřejmě ty globální firmy odmítají a do Mekáče by z principiálních důvodů nikdy nevstoupili. Ale možná, že i ti tam někdy byli pro happy meal s rodičema.

[13:09] David Salomon: Já se ptám proto, jednotky procent, tak i kdyby to bylo 10%, tak 90% lidí v tom Mekáči bylo, nebo o něm slyšelo, nebo něco takového. A to je v podstatě marketingová práce, výsledek marketingové práce, která šla i za tebou. Spoustu let jsi řídila marketing Mekáče. A tak se tě chci zeptat, co k těm hranolkám patří, jestli kečup nebo tatarka. Ať to konečně máme jasné.

[13:38] Ivana Šedivá: Hele, pro malé děti určitě kečup. A čím jsme starší, tak tím většinou si spíš dospělejší asi dávají tatarku, ale přiznám se, že na to nemám výzkum. A spíš je to takové, když jsem tehdy sedávala v Mekáči a dívala jsem se na zákazníky, jak se chovají. Protože to je docela důležité se dívat reálně, kdekoliv pracujeme, pozorovat ty naše zákazníky v akci. Tak tohle něco takového jsem asi viděla. Teď to vidím třeba u svých vnoučat, které to starší už pomalu si začíná dávat tatarku. Ten kečup je hodně sladký, děti mají rády sladkou chuť.

[14:14] David Salomon: Já vůbec nevím, jak do tvé diskuse přispět. Jediné, co k tomu můžu říct, je...

[14:17] Ivana Šedivá: Já už skoro taky ne, totiž.

[14:18] David Salomon: Že jsem měl kdysi takové období, kdy jsem všechny ukecával, aby mi dali k hranolkám hořčici, ale už jsem z toho trochu vyrostl.

[14:25] Adam Hanka: Ale právě, protože náš podcast se nejmenuje Hořčice versus Tatarka versus kečup, ale Uhlík versus Křemík. Pojďme na tu umělou inteligenci a na ty změny. Protože říkal jsem si, že ty jako milovník změn v Mekáči, kde se za 100 let nezměnil hamburger tak, jak je, tak jak ty změny se ti dařilo třeba tam zavádět? Nebo jak se ti podařilo lidi v Mekáči motivovat k nějaké změně? Protože teď všichni motivujeme se navzájem ke změně.

[14:59] David Salomon: Je to takový myšlenkový oblouk, jo. Nebo já se to snažím takhle jako interpretovat. Jakým způsobem se dělá změna někde, kde není co změnit, oproti dnešní době, ve které se mění úplně všechno, úplně pořád a s každým modelem a s každou technologií zase vidíme další potřebu měnit způsob naší práce a děje se to v podstatě každý druhý týden.

[15:21] Ivana Šedivá: Tady trošičku je vidět, kluci, že tam chodíte jako zákazníci a že si jdete pochutnat na Big Macovi nebo něco takového. Někdy lidi o tom mluví tak, že si jdou zaprasit. Ale realita je taková, že tam je taky ten hardware, do kterého si můžeš kopnout, který úplně nesleduješ a který se mockrát změnil. A pak jsou tam nějaké vrstvy té virtuality, které jsou někde nad tím, způsoby práce a co se tam děje okolo toho a nějaká pohostinnost a co se tam děje dalšího a jakým způsobem tě obsluhují a tak. A to se měnilo. Já si myslím, že Mekáč tak dlouho je na výsluní právě proto, že dokázal uchovat to gros, co lidi na tom milují, to dokázal uchovat a zároveň tam přinášet nějakou inovaci, která umožňuje obsloužit čím dál tím víc lidí a třeba líp a tak.

[16:21] David Salomon: A může nás teda něco z toho inspirovat i pro ten běžný AI adopční proces, který máme všichni před sebou, nebo právě ho prožíváme?

[16:30] Ivana Šedivá: Celé je to vždycky o tom, těm lidem vysvětlit, proč nějakou změnu chceš, a pak je pro to nadchnout, a pak teprve jim začít vysvětlovat, co se kvůli tomu musí případně naučit a jak to adaptovat, a pak se zabývat tím, jak tu změnu udržet, protože my jako systém máme tendenci se vždycky dostat někam, kde to je jednoduché.

[16:54] Adam Hanka: Zpátky. My máme tendenci se vracet zpátky do té komfortní zóny. A mně tohle přijde hrozně zajímavé a zajímavý oblouk s tím Mekáčem. Když se podívám na to, co se tam nezměnilo, já vegetarián o tom vím fakt hodně, je ten hamburger. To je ten nejzásadnější produkt. Ten mi přijde, že je pořád stejný a mění se všechno okolo toho. Od mého pocitu z toho, když přijedu k Mekáči autem, přes nějaké drive-thru, přes nějaké hřiště, které tam je, přes čistější a hezčí sedačky tam venku, přes digitální objednávání, všechno to celé se proměnilo. Já jsem teď nedávno byl, už nevím, kde to bylo, v jaké zemi, dával jsem si tam něco na letišti a přišel jsem tam do úplně šíleně starého asi Mekáče a říkal jsem si: "To je hrozné, to vypadá jak před 20 lety," že jo.

[17:40] Adam Hanka: A jenom na tomhle si uvědomíš, kolik se tam toho proměnilo. Ale to, co je tam v tom centru, ten hamburger, tak ten zůstal. A to je pro firmy, které dneska chtějí zavádět umělou inteligenci, taky extrémně zajímavé. Ty firmy mají kolikrát velmi dobré, velmi kvalitní produkty, se jenom bojí, aby nezůstaly někde pozadu. A oni přemýšlejí často o tom, jak změníme ten náš hlavní produkt, to, co je klíčové, to, co vyrábíme. A přitom o tom to kolikrát vůbec není. Je to o tom, jak změníš všechno zatím. Logistiku, papírování, výpisy, docházky, všechno tohleto. Ten produkt kolikrát můžeš nechat, ten je dobrý, jde jenom o to, aby jsi nebyl příliš drahý, protože ten proces, který tam máš teď, stojí moc peněz a můžeš si ho zjednodušit.

[18:23] Ivana Šedivá: No, a tohle je velká pravda. A to poznat, co je to gros, co tvoří moji značku nebo moji firmu, a proč mám zákazníky loajální, tak toto spousta firem nemá zpracované pořádně, nevědí to. A je mnoho příkladů, kdy sáhli do něčeho, kdy zákazníci řekli: "A tak to prd, to už my tohle neakceptujeme." A leckdy se i firmy musely zpátky vracet k tomu, kde byly dřív, protože to neměly identifikované pořádně a udělaly změnu pro změnu.

[18:57] Adam Hanka: Takže ty říkáš, ty jsi na začátku začala tou tezí, my budeme hledat smysl života. A zároveň tady říkáš, spousta firem musí najít, co je ten smysl jejich existence, co je to gros. Takže to hledání toho smyslu, to nečeká jenom lidi, to čeká i firmy, protože oni musí umět identifikovat, v jaké sféře můžou inovovat a v jaké sféře se můžou posouvat dál, aby to toho zákazníka neodradilo, a v jaké sféře zachovat to, co je tam důležité.

[19:28] Ivana Šedivá: Hele, a to je strašně důležité. Já mentoruju startupy z Google for Startups a z Plug and Play. Teďka jsem se nedávno vrátila z Arménie, mimochodem neskutečná země. Startup nation. Skvělí startupisti. Jeden startup, 18 jich tam bylo, vedle druhého, všechny byly AI driven, AI first, k tomu se určitě můžeme dostat. A spousta firem začíná a začínala tím, že byli nějací foundři, kteří si řekli: "Já bych tak chtěl, aby..." Ale ono to neexistuje. Tak pojďme to založit, pojďme to začít dělat. A když začínají, tak nemají vydefinovanou vizi, misi a jaké jsou naše hodnoty.

[20:17] Ivana Šedivá: A i řada firem, jako středně velkých, třeba devadesátkových firem, nemají popsané takové to sinkovské "start with why", proč existujeme, jaký dopad chceme mít tady na té zeměkouli, na koho ho chceme mít. A sorry, ale když někdo řekne: "No, my chceme být největší firma tady v té oblasti," to není žádné proč, to není žádná vize. To je super. To, když budeme dobří, tak se nám něco takového podaří, ale to je vedlejší efekt něčeho většího. A tohle to je to, o čem ty, Adame, mluvíš, že bychom měli, jestli to teď nevíme, tak je nejvyšší čas si uvědomit, proč tu jsme.

[21:06] Ivana Šedivá: A dost často to firmy, respektive oni neexistují firmy, oni existují lidi ve firmách, kteří to nějakým způsobem někam vedou. Tak ti lidi ve firmách to dost často někde mají v srdci, v hlavě, někde to tam je. Jenom to třeba neumějí pojmenovat. Ale to pojmenování je extrémně důležité, protože my teď potřebujeme a nabízí se, je to velikánská příležitost, začít spoustu věcí škálovat. Vzít si ku pomoci nejrůznější nástroje umělé inteligence a tak. Ale když jim nedokážeme sdělit, proč existujeme a proč to celé děláme, tak se můžeme dostat k tomu, co jsem slyšela, taky jsem poslouchala nějaký podcast jiný, když jsem jela sem, a tam se holky bavily a říkaly: "No, tak jedno z řešení našich problémů může být, že nám agent do příštího týdne zruší firmu, protože to vyřeší všechny naše problémy," že jo.

[22:04] Ivana Šedivá: Takže my musíme být schopní říct, jaký je smysl toho, proč existujeme, a začít komunikovat. A já strašně souhlasím s tím, co jsi, Adame, říkal před tím, než jsem sem za vámi přišla, že to je o těch takzvaných soft skillech do budoucna strašně moc. A teď se vraťme do České kotlinky. A v té České kotlince, kdo nás to učí? Ve školách. Jo, jsou některé alternativní školy, kde se tomu hodně věnuje pozornosti. Jsou některé iniciativy, které tomu pomáhají. Ale že by to byl standard a že bychom věděli, že chceme, aby děti v X třídě uměly obhájit nějaký názor, který jim předložíme, třeba klasické debatní kroužky, jako jsou v Americe nebo kdekoliv. Nic takového tu pořádně nemáme. A jak očekáváme, že se děti naučí vyjadřovat a mluvit o něčem, co je důležité, a komunikovat? My neumíme pořádně komunikovat mezi sebou. My uhlíci neumíme pořádně komunikovat. A myslíme si, že s křemíkama to dáme.

[23:13] David Salomon: Moc hezky tady o tom mluvila Eva Nečasová v jedné z našich předchozích epizod, takže doporučuju. A hodně mi zadrnčelo v uších to slovo hodnoty, protože i já, když jsem si v jednu chvíli vybíral novou práci, tak ty hodnoty mě tam zajímaly. A chci se zeptat, je už ten čas, kdyby mezi hodnotami firmy měla být i AI kompetence nebo vztah k AI? Měl bych se já zajímat, když hledám práci o tom, jestli ta firma je AI friendly, anebo ta firma měla by mi to nabízet? Už to tady je? Protože zatím jsou ty hodnoty jako spolupráce, úspěch, good vibes a tak. Už je tam to AI? Už se to tam dostává do těch pohovorů?

[24:00] Ivana Šedivá: Já, když jsi začal mluvit, tak jsem se zadrhla na definici slova hodnoty trochu, která mi úplně neseděla s tím, co jsem tam pak doslechla.

[24:06] David Salomon: Chápu, že jsem trošku zmotal kiapka s hruškama.

[24:08] Ivana Šedivá: Ale tak v pohodě asi. A já si vlastně myslím, že ta hodnota, že je potřeba jít kousíček za to AI. A že ta hodnota tvoje pravděpodobně, nebo někoho, kdo hledá novou firmu, nebude o AI. Protože AI dneska je leckdy buď nástroj, nástroj k tomu, abychom, a teď to pojmenuj, abychom dokázali lépe spolupracovat, vyvinout líp, rychleji, kvalitnější něco, co jsme dosud nedokázali, abychom přišli na...

[24:46] David Salomon: To nemusí být, může nemusí, no.

[24:47] Ivana Šedivá: Může. Abychom dokázali vyřešit nějaké problémy, které dosud se zdály neřešitelné. Absolutně. A najednou, když máš k dispozici nové technologie, já bych skoro řekla: "Pojďme se bavit o nových technologiích a ne o AI," jo. Protože já nevím, co nevím. A tak nějak si trochu představuju, že tak jako na začátku byla umělá inteligence neviditelně integrovaná do spousty zařízení, které jsme používali. A většina lidí vůbec netuší, že AI používají už strašně dlouho. A že dost pravděpodobně budeme nadále používat zařízení, které budou mít v sobě AI nějak zakomponovanou a půjde to někam daleko dál než do velkých jazykových modelů.

[25:34] Ivana Šedivá: To bude jedna z věcí, které to bude využívat. Ale umělá inteligence za mě je mnohem širší pojem. Takže já nechci hledat firmu, která dneska se zabývá AI, anebo která chce AI používat. Ale já hledám firmu, která je vstřícná k nějakému rozvoji, jo. Která je učící se, která podporuje, že my se tady učíme. My tady klidně děláme chyby. My tady zkoušíme nové věci. A jestli to dneska znamená AI, nějaké nástroje a tak dále, že to je super, ale zítra to může znamenat možná i něco jiného.

[26:26] David Salomon: Pro mě je otázka toho, když jsi říkala: "AI není hodnota, protože hodnota je to, co s tím dokážu udělat," tak dneska AI je pro mě velmi těžko... Je to něco, kde musím vynaložit velké množství úsilí právě v téhle jedné konkrétní technologii, abych ji dokázal ovládnout. Že to pro většinu lidí, pro většinu firem není úplně jednoduché. Nestačí ti dvouhodinové školení. A právě proto já tam cítím to, že AI v dnešní době může být jedna z těch hodnot, protože to říká: "Já do toho budu víc investovat."

[27:00] Ivana Šedivá: Já bych souhlasila s tím, že když dneska vidím firmu, která investuje do umělé inteligence a která se snaží, aby se začala daleko víc používat, tak je to dobrá indicie toho, že tam pravděpodobně budou správné hodnoty okolo toho, jakým způsobem chceme fungovat. Za mě AI v dnešní době opravdu je indicie. A naopak velmi negativní indicie je, a v tom s tebou naprosto souhlasím, když přijdu do firmy a sedím tam s lidmi z IT oddělení třeba, kteří mi říkají: "My AI nepoužíváme, protože to není bezpečné," a já s tím vůbec nepracuji, tak si říkám: "To je takzvaný red flag trošku."

[27:46] David Salomon: Super, tak jsme se k tomu dostali opačně. Takže my to tam nehledáme, ale když to tam není, tak je to velké varování. Takže to máme.

[27:56] Ivana Šedivá: Když to tam není vědomě ve smyslu odmítnutím. Protože někdy, kolikrát jsme se o tom, Adame, bavili, někdy stačí obyčejná digitalizace na řešení problémů firem. Když to porovnáme s tím, kde se nacházejí. Takže to, že nějaká firma v tuto chvíli třeba není s AI tak daleko jako některá jiná, vůbec nemusí nic špatného znamenat, ale důležitý je ten mindset, který tam za tím je.

[28:25] David Salomon: Já bych se rád pobavil teďka o Czechitas, protože to je společenství, které mě hrozně zaujalo. Vím, že tam máš nebo jsi měla taky významnou roli. Vím, že Adam se toho taky zúčastnil, ale hrozně rád bych si poslechl tvými slovy, o čem Czechitas jsou a jak to na tebe působí. To bude asi zrovna ta parta, kde ta AI friendly atmosféra je.

[28:53] Ivana Šedivá: Tam je obrovsky friendly atmosféra, ale že se ptáš na Czechitas zrovna dneska, kdy Czechitas vypustilo informaci o tom, že zase přerámovává způsob, jak dál bude učit, a že dochází k další transformaci. Dita nebo Monika Ptáčníková možná dneska psala na LinkedInu, že drasticky poklesl zájem žen o studium IT předmětů pro juniory. To je jinak velké téma asi dneska. Co budou junioři dělat? Bavili jste se o tom před chvílí.

[29:32] David Salomon: My jsme ho tady nakousli, tak možná drobná odbočka od Czechitas tématu. Co budou dělat junioři? Víš to?

[29:43] Ivana Šedivá: To samozřejmě nevím, ale můžu něco odhadovat. Já si myslím, že to záleží hrozně moc na nás, jak ty děcka budeme připravovat. Protože jestli si myslíme, že protáhneme naše děti klasickým postsocialistickým školským zřízením tady, kdy budou chodit a někdo jim bude říkat, co mají dělat, a pak najednou z nich budou užiteční pracovníci nebo podnikatelé, tak to se asi nestane. Takže já si myslím, že dneska je potřeba, tak jak jsme flexibilní a kreativní v tom, jak využíváme umělou inteligenci, buďto pro tvorbu hodnoty naší firmy, nebo pro zlepšování produktivity a tak dále. Takže musíme pracovat s těma děckama. A tam je spousta neznámých. A co mě na tom děsí, spíš je to zajímavá otázka, jak připravíme lidi, kteří budou kriticky schopni pracovat s umělou inteligencí a kteří budou v té nové době schopni zadávat práci. Pokud to sami pořádně neumíme a nebudou mít šanci, jak se to naučit.

[30:55] David Salomon: Mnohem víc lidí bude potřebovat právě ty komunikační dovednosti nejenom proto, že budeme řešit čím dál tím komplexnější a komplexnější věci, ale i proto, že ty se musíš naučit komunikovat i s tou blbou umělou inteligencí, protože ty jí prostě tu práci musíš umět vysvětlit. A když dneska nedokážeš zadat úkol běžnému svému podřízenému nebo stážistovi, tak jak máš umět zadat úkol umělé inteligenci, to je taky samo o sobě velká komunikační dovednost a pak jsou za tím ještě nějaké další vrstvy.

[31:24] Ivana Šedivá: Komunikační dovednost. Vůbec jako identifikovat problém, který máme řešit. Tam to někde úplně začíná. Protože jak často ve firmách řešíme věci, kterými bychom se vůbec neměli zabývat. A teď, když člověk k tomu přidá ještě umělou inteligenci, tak kdo nás poslouchá, tak určitě každému z nás se podařilo dát blbý dotaz umělé inteligenci, nějakému chatu, nějakému clonu, komukoliv, to je jedno. A dostali jsme strašně dlouhou odpověď, kterou se nám ani nechtělo číst. A zahlcení spoustou informací, které vůbec k ničemu nepotřebujeme.

[32:06] David Salomon: Schopnost hledat to podstatné, odlišit podstatu od šumu. Já si nějak vždycky vybavuju před 20 lety, když přišel Google, nebo tenkrát jsme to ještě vyhledávali na Seznamu, já jsem byl, člověče, frustrovaný z toho, že to asi vypadlo, že já neumím hledat na internetu, protože já jsem neuměl zadat ty dotazy do Googlu. A to byla doba, kdy bylo těžké informace získat. Dneska jsme těma informacema zahlcovaný zprava, zleva, ze shora, zespoda. Na tebe se valí tolik informací, že my potřebujeme úplně jinou kompetenci, my potřebujeme ty informace umět správně filtrovat. Zatímco dřív jsme prostě museli chodit do knihovny, abychom si tam vůbec něco našli. Tak dneska tady ty světelné meče můžu vzít a můžu s nima začít odřezávat jednu zbytečnou informaci za druhou a budu řezat šíleně dlouho. Už to samo o sobě je extrémně klíčová kompetence.

[32:58] Ivana Šedivá: Mně připadá, že ta jedna je ještě předtím. A to je, jakou otázku mám položit. Co si zaslouží odpověď. A my často jsme trénovaní v tom, abychom neustále hledali odpovědi, ne? Děláme brainstormingy. Máme na to celou metodologii, která říká tak: nejdřív nehodnoťte a dávejte různá řešení, nehodnoťte, a pak přijde to sortírování, ta prioritizace a nějaké next stepy na konci.

[33:28] David Salomon: Ale nikdo se nezeptal, jestli jsme si na začátku brainstormingu položili správnou otázku.

[33:34] Ivana Šedivá: Přesně tak. A to si myslím, že je jedna z věcí, kterou neděláme a kterou bychom měli dělat. Podívat se na to, jestli pokládáme správné otázky. Existuje krásná technika, kterou vyvinuli na MIT, a ta se jmenuje Question Burst. A já to strašně miluju. Já to leckdy dělám se svýma menteema, ať už jsou to lidi, kteří se mnou řeší třeba kariérové záležitosti, co mají dělat dalšího, anebo startupy třeba. A je to analogie brainstormingu, ale neděláme ho na řešeních a děláme ho na otázkách. A je to docela těžké, protože co se stane, když bychom si my tady začali pokládat otázky a stimulovat naše přemýšlení k dalším jiným zajímavým otázkám.

[34:26] David Salomon: To by byl podcast podle mě z toho.

[34:29] Ivana Šedivá: No, to by právě nebyl, protože není cílem hledat odpovědi.

[34:32] David Salomon: Jo, takže tam vůbec nejsou odpovědi.

[34:33] Ivana Šedivá: Tam vůbec nejsou odpovědi. A já, když to s někým dělám, tak v prvních pěti minutách mi začínají vysvětlovat, co by odpověděli. Ale ve skutečnosti my chceme jenom vygenerovat strašné kvantum otázek a někde mezi těma otázkama my se dostáváme hlouběji a hlouběji ke kořenu věci. A někde jsou tam strašně cenné otázky, které najednou ty lidi pak řeknou: "Aha." Potřebujeme si to zaznamenávat, protože zpátky se k 50 otázkám špatně vrací. Ale většinou nám to řekne naše tělo vyloženě. Nebo nějaká reakce, taková ve smyslu: "No tak to teda," slyším otázku a normálně se takhle zapojím.

[35:18] David Salomon: Jakože se tě ta otázka dotkne, že si řekneš, jak se můžeš na tohleto zeptat, to je přece jako intimní, nebo.

[35:24] Ivana Šedivá: Přesně. Takže jak se můžeš zeptat, nebo: "Ježišmarja, to mě nikdy nenapadlo," jo. Takže nějaká atypická reakce většinou identifikuje otázku, kterou stojí za to se dál zaobírat. A pak možná nebudeme hledat řešení na to, co jsme hledali úplně na začátku.

[35:46] David Salomon: Já když se ještě podívám na to zadávání těch úkolů, příkazů a práce, tak vzhledem k tomu, že vy oba dva jste nabušený manažeři, ty máš spoustu zkušeností s velkýma boardama, ty řídíš velký týmy, taky jsem si občas dovolil zadat nějaký úkol a zkontrolovat. Ale máš lidi, kteří nejsou manažeři. Jsou to většina, v uvozovkách, neříkám, nesnáším, když se řekne normální lidi, ale rozumíme si, nejsou manažeři. Jsou třeba zaměstnanci, jo. A teď jim přijede domů řemeslník a oni mu zadávají nějakou práci. Řeknou: "Udělejte podlahu." Odejdou, večer se vrátí, je tam podlaha, ale úplně na houby. Protože to asi zadali blbě. A já si slibuju od umělé inteligence, od toho normálního promptování, že i nás tyhle ty normální obyčejné lidi to naučí se ptát a zadávat tu práci.

[36:40] David Salomon: Protože ten prompt engineering nakonec je jenom lepší schopnost se dorozumívat a dobře zadávat práci, ať už v práci, když jsi manažer, tak kolegům, zaměstnancům a tak dále. Ale i při každodenním životě, když řekneš prostě dítěti, nevím, přines mi něco k jídlu, nebo chápeš, něco takového, tak něco přinese a řekneš: "Hele, nespokojenost." Ale ty víš, že máš říct. Tvoje role je dítě. Tvůj úkol je přinést tohle. Kontext je, že lednice je jako v kuchyni. A pak by to mělo dopadnout dobře. Je možný, že nám tohleto taky trošku zbystří tu schopnost se mezi sebou dorozumívat právě díky té umělé inteligenci, kdy to můžu furt zkoušet dokola, dokud to dobře nedopadne.

[37:24] Ivana Šedivá: A to všichni víme, že umělá inteligence u lidí, kteří dosud, řekněme, odváděli horší práci, tak je schopný je dostat blíž k nějakému průměru. Ale ty lidi, kteří byli někde okolo průměru, tak budou zůstávat taky v průměru. Podle mě se nám začnou otevírat strašně moc nůžky. A já to říkám s vědomím toho, že nevím, co nevím, a dovedu si představit, že prostě budou modely, které tě budou něco učit, ale zase ty musíš vědět, co se chceš naučit. A že už jenom taková jednoduchá myšlenka, že jsou věci, které nevím, že nevím, bych si troufla tvrdit, že řada lidí vůbec tenhle koncept nezná.

[38:10] Ivana Šedivá: A že si myslí, že možná vědí, co nevědí, to bude tak maximum. Určitě se vám taky stalo, mně se to stává dnes a denně. Věci, ve kterých já jsem expert a které umím fakt dobře, tak já, řekněme, v konzultaci s natrénovaným nějakým svým modelem dokážu z toho dostat fakt extrémně dobrý výstup. Mimochodem mi netrvá kratší dobu než dřív, protože mně umělá inteligence pomůže dostat se na drasticky vyšší úroveň, kam já bych sama předtím třeba ani nedošla. Anebo by to znamenalo tolik času, že bych na to neměla chuť.

[38:55] David Salomon: Takže ty říkáš, já mám časový úsek čtyři hodiny a teď se za ty čtyři hodiny dostanu mnohem dál a mnohem hlouběji, než jsem se dřív dostala, ale mi to pořád trvá ty čtyři hodiny.

[39:05] Ivana Šedivá: A někdy mi to trvá osm hodin, protože vidím.

[39:07] David Salomon: Tě to začne bavit.

[39:08] Ivana Šedivá: Začne mě to bavit a tahá mě to někam, kde já vidím extrémní přidanou hodnotu, tak do toho ten čas dám, ale v nějakém okamžiku řeknu: "Hele, víš co, jako nejdeme po dokonalosti, končíme, jako tvá máňa." Nicméně, když si vezmu situaci, kde nejsem expert, tak položím pár otázek, jsem celkem chytrá holka, ale nejsem v tom expert. Položím pár otázek, dostanu něco zpátky a já jsem s tím happy. Je to fakt dobrý? Jo, tak samozřejmě chytrá holka udělá co? Hodí to do druhý nebo třetí umělé inteligence, nechá ať se trošičku pohádají a tak dále. Takže si s tím nějak poradíme, ale hlavně u lidí, kteří nejsou experti na tu věc, tak předpokládám, že se spokojí s něčím.

[40:03] Ivana Šedivá: A o tom se píše, mluví, že se dostáváme k nějaký středně dobrý výkonnosti, všechno se to tak nějak průměruje. Teď jsem někde četla v nějakým výzkumu, že se zplošťuje i jazyk, že se lidi začínají vyjadřovat hrozně podobně. Ne nutně proto, že by to nechávali psát umělou inteligenci, ale tak nějak se nám to dostává do toho prostoru.

[40:29] David Salomon: Že všichni čteme taky texty generovaný umělou inteligencí, tak se nám dostávají do našeho krevního oběhu, stejně jako mikroplasty. Takže potom všichni mluvíme trochu víc jako umělá inteligence, protože mluvíme tak, jak jsme si to od té umělé inteligence přečetli. A co bychom teda měli udělat pro to, abychom nezhloupli při používání té umělé inteligence, abychom se na ní třeba tolik nespolíhali, nevzdávali všichni ten AI slop, úplně stejný jak univerzální hnědá omáčka, kolují ty prezentace a ty executive summaries a tohle. Jak se tomuhle bránit? Je nějaký způsob? Protože dřív nebo později na tom budeme všichni závislí. Že někdo přijde a řekne: "Co kdybych vám to vypnul druhý den, tu umělou inteligenci?" A my: "Tak to by nebylo dobrý." A ať už je to, že bychom stíhali míň projektů, nebo bychom nešli tak do výšky, nebo do hloubky, nebo do šířky, tak jak se trošku bránit, jak si ušetřit zdravý rozum?

[41:34] Ivana Šedivá: Ta otázka je hrozně důležitá hlavně pro ty mladý, protože já si myslím, že nechci říct, že na nás už není tolik toho, co zkazit, ale my jsme si nějakýma formativníma obdobíma prošli, kdy jsme četli papírový knihy a sledovali jsme filmy a jezdili jsme po světě, a aspoň já teda s papírovou mapou, ale leckdy bez mapy, a musela jsem se někde v nějaký cizí zemi zorientovat bez navigace, a tak. A to nějak kognitivně nás někam posouvá. Pro ty děti tak nějak se kloním k tomu, že by bylo dobrý vytvářet prostor pro hru bez těchhle nástrojů. Aby tam byl prostor na to, aby mohli nad těma věcma přemýšlet.

[42:20] Ivana Šedivá: A není možná tak podstatný, na jaký téma to bude, ale aby ten mozek neustále trénovali. Hodně je to podle mě o matematice. Věnovat víc prostoru matematice. Hodně je to o hudbě, hodně je to o umění nějakým jiným, o nějakých tvůrčích činnostech. Hodně je to o zapojování rukou. Moje dcera chodila na Waldorf a tam v každém roce až do devítky měli nějaký takzvaný ruční práce. A na začátku to bylo, že tkali, pak někde háčkovali, pak někde pletli a v osmý třídě dělali dřevořezbu a v devátý třídě dělali kovotepectví.

[43:09] Ivana Šedivá: A není to tam prostě proto, aby ty děti se naučily řemeslům, ale proto, že se ví, že spojení ruka-mozek vytváří tam ještě něco úplně jinýho, než když budeme se jenom jako drtit něco z učebnic nebo poslouchat paní učitelku a tak. Tam se vytváří něco úplně jinýho. To samý máte v hudbě, to samý máte, když třeba čtete. Helejte, na tom Waldorfu paní učitelka jim do devátý třídy četla.

[43:41] David Salomon: Mně taky rodiče doma četli.

[43:43] Ivana Šedivá: Uměly číst ty děti v devátý třídě? Samozřejmě, že uměly číst. V určitým věku, když to vypadalo, že by kluci nevydrželi sedět v klidu, tak jim dali do ruky opinely, nože, a měli si přinést klacek nějakej uříznutej a vyřezávali. Třicet dětí vyřezávalo a paní učitelka jim četla v pátý třídě. Protože když slyším to mluvený slovo, tak zapojuju zase představivost, prožívám, emoce úplně fungujou jinak a každýmu tomu dítěti se tam odehrává jinej příběh v tý hlavě. To podobný je to, jako když čtu něco sama. Já se trochu bojím, že to čtení už padne na oltář vlasti pravděpodobně, nebo spíš na oltář umělý inteligence, ale já nevím, no. Já sama zjišťuju, já jsem četla jak blázen, já jsem četla pořád a dneska poslouchám podcasty, nebo si radši pustím něco do ucha, nebo se na něco podívám a už to čtení pro mě je namáhavý. Já u něj třeba usnu.

[44:57] David Salomon: Podporujeme aktivitu, která se jmenuje Čti za nároďák, úplná novinka, takže to si můžete najít, protože čtení je samozřejmě naprosto boží. A jak jste taky se bavili o tom, umět si vybrat informace, tak můžu nabídnout svoji ryze praktickou věc a cvičení. Zkuste jít, jestli máte rádi knížky, tak zkuste jít do knihkupectví a kupte si jen jednu knihu. To je docela vražda. A tohle, když se naučíš, tak máš brutální zisk.

[45:27] Ivana Šedivá: A to pořád ještě může být pak na poličce, ne a koukat na mě.

[45:30] David Salomon: Ne, pak přeběhneš, musíš jít na Václaváku, protože tam můžeš přeběhnout na druhou stranu, do druhýho výjezdu. To jsem se chtěl zeptat, jak často do toho knihkupectví potom chodíš. Já četl jsem vždycky hrozně moc, teď už čtu výrazně míň, ale když si kupuju knížky, člověče, já jich vždycky koupím třeba deset, pak si je vyskládám na ten psací stůl a pak tam dlouho jsou na tom stole.

[45:51] Adam Hanka: Ale nasáváš tu energii, víš.

[45:52] David Salomon: No jasně, já si je dávám i pod polštář občas.

[45:55] Adam Hanka: Knížky jsou skvělý, to o tom žádná, protože kolik vznikne, kolik je potřeba energie na vznik knížky, to jestli někdo zkoušel, tak to je blázinec a opravdu ty knížky mají fakt tu svoji hodnotu. A já bych se jenom teďka chtěl ještě vrátit ke věci, protože se budeme chýlit ke konci a zazněla tady velká zajímavost, kterou jsme opustili, pojďme se k ní vrátit. Ty Czechitas a ta zpráva o tom, že nějak klesá, říkala jsi, ten zájem žen nebo přístup žen k technologiím, jak to bylo? Jaká je ta zkušenost?

[46:27] David Salomon: Já si nemyslím, že to je klesání přístupu žen k technologiím, já si myslím, že to je klesající zájem o ty jako juniorní kurzy, ve kterých se člověk učí něco, co ti dneska dokáže nahradit umělá inteligence. Když se podívám na kurzy, který tam v Czechitas dlouhodobě byly, a já teď neznám to produktový portfolio, ale co jsem pochopil, tak juniorní vývojářka Java, juniorní datová analytička. A tam jsem pochopil, že o tohleto opravdu výrazně poklesl zájem, protože spousta žen si řekne, nebo obecně lidí, ale v Czechitas současnice ženy, že si řekne, no dobře, ale tohle je mi už možná k ničemu, protože to, co já jsem se tady těžko učila, a bylo to spousta práce a spousta sebeodříkání a spousta večerů, který jsem mohla strávit jinak, třeba s rodinou, tak najednou já bych to obětovala něčemu, co už na tom trhu nebude potřeba. A teď ta otázka, jestli to fakt na tom trhu nebude potřeba, ale je to tohle, ne?

[47:21] Ivana Šedivá: Já si myslím, že to je do určitý míry tohle, je to i tohle, vždyť se podívejte na firmy, do čeho dávají vzdělávací peníze, a začalo to v roce 2023, si myslím, skoro už, se najednou všechny ty toky peněz, který šly do nejrůznějších vzdělávacích oblastí, se přesměrovaly do AI. Tohle se stalo, pořád ještě to trvá, trošku to podporuje pravděpodobně i některý regulace, který říkají, že firmy mají povinnost vzdělávat v umělý inteligenci a tak dále. Všichni vidí, že tam je někde nějaká budoucnost, že se ledas kdo potácí v tom, co je potřeba vzdělávat, to jsou asi porodní bolesti, který k tomu patří, ale opravdu i ty investice, mě by docela zajímal nějakej výzkum, teďka jsem se v poslední době nedívala, kolik peněz reálně ve vzdělávání se opravdu přesměrovalo do umělý inteligence.

[48:14] David Salomon: A to, co ty říkáš, že tam se peníze nepřidají, to není tak, že ty firmy začnou vydávat víc peněz na vzdělávání, oni prostě vezmou současný budgety a šoupnou to do umělý inteligence, protože to je teď ten hype, nebo možná i ta potřeba, ale zároveň uberou někde jinde.

[48:31] Ivana Šedivá: To bylo identifikovaný jako potřeba, oni si všichni myslí, velká firma, má strašně moc peněz, no tak přidá, ale ono to tak není. Ty firmy jsou velký a úspěšný proto, že se chovají hospodárně a že vynakládají peníze tam, kde to dává smysl. A já si nepamatuju za celou svoji kariéru od devadesátejch let, kdy jsem nastoupila do firmy Johnson, a kde jsem dělala různý lokální i mezinárodní pozice, že by bylo období, kdy by se utrácelo víc. Já si pamatuju jenom, že se utrácelo míň.

[49:04] David Salomon: Vždycky míň, vždycky se snižujou budgety.

[49:06] Ivana Šedivá: Vždycky se jenom snižujou budgety.

[49:09] David Salomon: A proti tomu jde inflace.

[49:10] Ivana Šedivá: Proti tomu jde inflace, různý nejrůznější krize, ten perfect storm, kterej máme tady v přímým přenosu, vždyť on neskončil, to je pořád.

[49:22] David Salomon: Co je perfect storm?

[49:23] Ivana Šedivá: Perfect storm, to je taková ta perfektní bouře, to je souhra spousty neočekávanejch krizí, a teď, když si to vezmete, hele, neměli-li my jsme sladký život do roku 2020. To skoro zní jako pohádka, ne? Vždyť co se dělo, vždyť byla v roce 2009 krize, a potom bylo krásno a přišel covid a přišla válka na Ukrajině a energetická krize s tím spojená, dadi, dada, teďka máme harmonický průliv.

[50:02] David Salomon: Jak říká Donutil.

[50:03] Ivana Šedivá: Pořád se něco děje a je to rychleji a je toho víc a mezitím nám do toho jako jedna velká bílá nebo černá labuť přistála umělá inteligence, viditelně, ona tu samozřejmě byla, ale přišel ten hype, to, že najednou se všichni probudili, přišla velká panika, možná loňskej rok, že byl definovanej hodně panikou a takový nějakou až zlobou nebo strachem z umělý inteligence. Teď možná řada lidí je trošku ukolébanejch, protože byly obrovský předpoklady, jak strašně moc všude se propustí, to bylo na začátku. Pak to strašný se úplně nestalo hned, tak se lidi trošičku ukolébali. Ty, který do toho vidí, vědí, že když se nevzpamatujou teď, tak příští rok bude pozdě.

[51:04] David Salomon: Myšlenka celého podcastu, tohle si prosím zapamatujte.

[51:09] Ivana Šedivá: A já si to myslím taky, upřímně řečeno, je potřeba.

[51:12] David Salomon: Ono je to asi jedno, jestli to je za půl roku, za rok nebo za dva, ale postupujeme po tý křivce.

[51:19] Ivana Šedivá: Teď je ten čas. A teď jsou lidi unavený hrozně. A myslím si, že to je, když jsi mluvila, že jsme ty manažeři, já si myslím, že teď je to na lídrech, aby ty týmy a ty firmy vzali s sebou, aby tam dodali tu energii, aby ukázali tu příležitost, která tam je, a tu legraci, vždyť ona je to zábava, holky, kluci, který říkali, ježiš, já nejsem na matiku, já v životě nemůžu jít na technickej obor, vibujou dneska jak vo život a jsou z toho nadšený. A byznys, kterej vůbec není vo technologiích, najednou si hrozně moc s tím pomáhaj a říkaj, ono to bylo tak jednoduchý a ono to bylo tak rychlý a já si teď dělám všecko.

[52:09] Ivana Šedivá: Trochu je to o tom zbavit se strachu a těhletěch věcí a do toho nějakým způsobem šlápnout. A mimochodem, ten lídr, jak jsme mluvili o tom, co udělat, aby byli ty junioři, já si myslím, že vlastně potřebujem vychovávat lídry, my nepotřebujem vychovávat juniory, protože lídr může bejt i to dítě, já jsem teďka mentorovala kluka, kterej se zabejvá fintechem, kolik mu je, 21, vyexitoval jednu firmu fintechovou, teďka má druhou a to je člověk, kterej se chová jako lídr, on odešel ze střední školy a začal podnikat.

[52:59] Ivana Šedivá: Jak to udělat, aby lidi začali podnikat, aby neměli mindset, já musím jít někam a dělat něco, co mi někdo řekne, co mám dělat, ale přece takhle jsme nikdo se nechovali, když jsme byli malý. My jsme se fakt chovali tak, když nám bylo pět let, že jsme chtěli, aby nám někdo něco říkal, co máme dělat. My jsme byli plný nadšení, chtěli jsme zjišťovat, jak funguje svět a něco tam vytvářet a něco si stavět a s kámošema se někde mlátit nebo si hrát, to je jedno s čím. A já si myslím, že náš velkej úkol je v tom raným dětství tohle neztratit, ty děti nezkazit v podstatě.

[53:45] Ivana Šedivá: A u těch starších je jim dávat takovou tu důvěru, hele, to zvládneš, zkus to, co se může stát nejhoršího. Fakt, to je hrozně dobrá otázka, co se může nejhoršího stát. Většinou nic. My máme to štěstí, že jsme tady v tý kotlince český, my tady nemáme naštěstí žádný přírodní katastrofy, kdovíjaký velikánský. My tady naštěstí nemáme války, my tady nemáme hladomor, vždyť my se máme tak strašně krásně. Já jsem se teď vrátila z tý Arménie, z těch 18 startupů, tam dva měli produkt a servis dělanej na válečnej stav, protože oni naposled válčili v roce 2020.

[54:34] Ivana Šedivá: Ty lidi si to tam všichni pamatujou a každej má v rodině někoho, kdo v tý válce zemřel. A ty startupisti v roce 26 tam mají produkty, který jsou na tohle dělaný. To právě, když se člověk s tímhle setká a vytáhne ty paty z Česka, aspoň mentálně, tak zjistí, že se máme hrozně krásně a že stačí po těch věcech jenom sáhnout a stačí chtít a stačí vyvinout nějakou iniciativu.

[55:04] David Salomon: Ne, nekončíme, já se potřebuju ještě pořád zeptat na to, jak vlastně vypadá ten mentoring.

[55:08] Ivana Šedivá: To bude dlouhý.

[55:09] David Salomon: To je v pořádku, dejme tomu ještě chvilku. Tady je tolik myšlenek, na který já bych chtěl navázat, tak se rovnou radši vrátím na začátek. Já se vrátím trochu do tý Arménie nebo do toho, co vlastně děláš s těma startupama. Kdybych založil svůj startup a vytvářel nějakej technologickej produkt, kterej je postavený na umělý inteligenci, jak ty mi budeš pomáhat, co to ten mentoring je?

[55:34] Ivana Šedivá: Existuje spousta typů mentorů. Já třeba, když s Google for Startups prostě mentorujeme, tak tam si vybereš, co mentoruješ. A já většinou mentoruju lidi, organizaci, růst a tyhle věci. Pak jsou tam technologický mentoři, to by byli kluci a holky třeba z Googlu nebo nějaký developeři a tak, který by radili s tím, hele, jestli chceš, aby to fungovalo takhle, tak k tomu můžeš přistoupit nějakým způsobem. A já většinou začínám tím, že říkám první věc, hele, řekni mi v nějakých 90 vteřinách, udělej mi pitch, co děláte, nebo mi řekni, jakou máš vizi. A to je první indicie, protože když ty lidi začnou, a to se stane často, že lidi začnou říkat, počkej, to jsme zrovna teď nedávno řešili, já tady mám někde na to prezentaci, tak já už vím, že vůbec nevědí.

[56:32] David Salomon: Lámeš hůl, nebo začneš pomáhat v takovým případě?

[56:35] Ivana Šedivá: Ne, já jsem tam pro ně. To znamená, že to je první věc, co se jich ptám. A protože potřebuju vědět, jestli vůbec vědí, proč existujou. Ono totiž tam se láme hůl, ne že se já nad nima lámu hůl, ale když neuměj říct, proč existujou, jak chtějí vyrejzovat peníze, jak chtějí získat ty nejlepší lidi na trhu. Protože nejlepší lidi na trhu, Adame, když budu chtít tebe, na co tě získám? No tak buď to musím mít nejvíc peněz, anebo musím mít strašně sexy vizi pro tebe, je to tak?

[57:11] Adam Hanka: No a já ty peníze ale chci vydělávat právě jenom proto, abych mohl jako realizovat svoje vize. To znamená, já nepotřebuju peníze, aby se mi hromadily na účtu, já potřebuju, aby mně peníze pomáhaly dosáhnout mých vizí. Pokud to dokážeme spojit dohromady, tak je to pro mě úplně ideální stav, ale já bez vize nefunguju, sorry.

[57:29] Ivana Šedivá: A to většina skvělejch lidí nefunguje bez vize. A velká část investorů taky, oni chtějí mít, čeho budu součástí, jakýho dopadu budu součástí, na čem se účastním. Je to něco, co budu chtít někde říct, že já jsem součástí tohohle, anebo?

[57:52] David Salomon: A to je totiž ten leadership, že jo, protože jdu zpátky k tomu, co ty jsi říkala, potřebujeme vychovávat lídry. A já jsem tušil, že to tam budeš mít. Tohle jsou praktický lekce z leadershipu by Ivana, protože pokud vy nemáte tu vizi, pokud nedokážete na sebe stáhnout lidi, pokud je nedokážete přesvědčit o tom, že vyrábíte něco, co je smysluplný, tak máte firmu, ale nemáte leadership.

[58:15] Ivana Šedivá: A já tam potom pokračuju, další věci, jak jsme o tom taky mluvili.

[58:19] David Salomon: No tak pojď, ještě pojď, vystav to.

[58:21] Ivana Šedivá: Protože spousta startupistů přijde s tím, že mají nějakej problém, kterej chtějí, abych já jim pomohla vyřešit. A já říkám, neříkejte mi, jakej máte problém, řekněte mi, jakou pro mě máte dneska otázku. Žes to nečekal, Adame, ani ty dejve.

[58:39] David Salomon: Vůbec.

[58:40] Ivana Šedivá: A totiž.

[58:41] David Salomon: Začali jsme na koni a teď jsme úplně teda vyřízený.

[58:45] Ivana Šedivá: A ono to je ale hrozně silný, protože když si to uvědomíš, tak vzpomeňme si na školu. Když nám řekl náš oblíbenej učitel, kdo máte otázku, na co se chcete zeptat, tak dokud jsme nevěděli, co děláme, neuměli jsme se vůbec na ni zeptat. Ale problém jsme měli, já nevím, jak to mám spočítat třeba. Ale v okamžiku, kdy řeknu zformuluj otázku, tak ten člověk se musí secakra zamyslet. A teď zjistí, já si furt pamatuju, Adame, jak jsi na jedný konferenci říkal, dejte si už ty data konečně do pořádku. Takže oni zjistěj, že třeba nemají data, nemají vokolo čeho se otočit, že třeba potřebujou něco zjistit. Možná, že ty data někde mají dobře uklizený, ale jenom z nich nemají vytažený ty informace, který jsou pro ně podstatný.

[59:34] Ivana Šedivá: Takže jako jít přes ty otázky je strašně důležitý. A pak už se to odvíjí podle toho, co oni potřebujou. Ale někdy se to dostane někam úplně jinam. Hele, jsou nejrůznější typy mentoringů a když do toho jako mentor vstupuju s takovou, to slovo služebnost zní hnusně, ale já tím myslím, že já tobě chci posloužit k tvýmu nejlepšímu dobru, jo. Takže já musím strašně dobře naslouchat a já jenom vím, jaký otázky ti můžu dávat. Někdy se stane, že se to chytne hned na první dobrou a hnedka víme, co máme dělat. A já třeba jim ukážu nějaký nástroje, nějaký techniky, nějaký možnosti, nebo se bavíme o tom, jak dát dohromady dobrej pitch, jak mají nabrat lidi, jak mají postavit tým, nevím co, všecko možný.

[1:00:32] Ivana Šedivá: Ale někdy se stane, a přísahám bohu, není to jenom jednou, jako stane se to občas, že trvá třeba tři čtvrtě hodiny, než se vlastně dobereme k tomu, co chceme řešit. Ale pak je to takhle. A teďka se mi to nedávno stalo, že vlastně v rámci toho mentoringu jsme strašně dlouho si pinkali s tím člověkem a já jsem mu pak říkala, říkám, hele, víš co, já mám pocit, že pro tebe je to hra, že jsi mě přišel vyzkoušet. A tím, že jsem otevřela úplně takovouhle zdánlivě nesouvisející otázku, jsme se dostali do úplně jiný oblasti, dostali jsme se, řekněme, do nějaký i osobní sféry.

[1:01:21] Ivana Šedivá: Ale jak všichni víme, naše byznysová stránka a byznysovej lídr a všecko je furt vychází z toho stejnýho kmene a má stejný kořeny jako ta naše osobní část. Takže někdy hrozně pomáhá oslovit nějaký věci, který ty lidi nevědí, že nevědí, nebo který nevidí a který může ten mentor zvědomit. Ale i v takovým případě já říkám, hele, já tady vidím teď, na mě kouklo něco jinýho. Je to něco, co chceš otevřít, nebo se chceš věnovat byznysu? Protože já jsem tam furt pro toho člověka. A když ten člověk řekne, no ježišmarja, to chci, jo, tak jdeme do toho.

[1:02:03] David Salomon: Může bejt i překvapenej, že jsi s ním vlastně ochotná jít do nějaký, řekněme, osobnější roviny, než jenom čísla, tabulky, byznys a hiring.

[1:02:11] Ivana Šedivá: No samozřejmě.

[1:02:11] David Salomon: Protože to neočekáváš.

[1:02:12] Ivana Šedivá: Protože to ne, ale to přece jako způsobuje pak, jestli můžeme bejt, nebo nemůžeme bejt úspěšný. Já si pamatuju někdy na začátku svý mentorský kariéry u startupů. Já jsem si tehdy říkala, ty jo, korporátní krysaňáka, co já těm děckám můžu poradit. A pak jsem byla hrozně překvapená, že vlastně když člověk do toho jde s mentálním nastavením, já jsem tady teď fakt pro tebe, ne takový to korporátní, já jsem ZKO, trsa, jsem tu, abych ti pomoh, ne. Ale takový to fakt jsem tu teď pro tebe. Já jsem tu pro tebe a nezajímá mě nic jinýho než ty a tvoje problémy a to, kam ty to chceš dotáhnout. A měla jsem tam prostě dva kluky, který přišli a měli nějakej startup a byli odněkud z Balkánu a chtěli se radit, protože tehdy jsem byla CMO v Mekáči, takže něco marketingovýho jim poradím.

[1:03:07] Ivana Šedivá: A já tam na ně takhle koukám a říkám, hele, kluci, kdo z vás je vlastně CEO a kdo je CTO? Já jsem to asi nepochopila, protože jak jste se představovali, tak jste se představili nějak a teď vlastně já jsem z toho zmatená. A celý to vyústilo do úplně jiný diskuze, pak jsme spolu ještě separátně několikrát s každým z nich seděli a tak. A oni si úplně přerámovali to, jak fungujou jako tým, byli to bratři. A měli pocit, že by asi měli všude chodit nějak spolu nebo něco. Ale ta dynamika, ta energie tam nebyla a já byla fakt zmatená, jsem říkala, kluci, a já nevím, možná to podobně může působit i na zákazníky, nebo na investory.

[1:03:53] Ivana Šedivá: A vy nechcete přece, aby lidi, když s nima mluvíte, přemejšleli, co, kdo, proč. To je jako když se díváte na nějakej film. My s dcerou, když se díváme na filmy, tak máme takový jednoznačný kritérium kvality. V okamžiku, kdy mě napadne, jestli ten herec je fakt dobrej, jestli dobře hraje, anebo jestli je dobrá kamera nebo režie, tak vím, že to není řemeslně dobrej film. V okamžiku, kdy vůbec mě nenapadne o něčem takovým přemýšlet, tak vím, že řemeslně je to dobrý. A soustředím se na to, co mi chtěli sdělit.

[1:04:29] David Salomon: A to je zas ten pocit břiše, kterej tě nakonec buď to udrží, anebo tě od toho odtrhne.

[1:04:33] Ivana Šedivá: Přesně tak.

[1:04:34] Adam Hanka: To je stejný, jak když si generuješ ty otázky. Teď vidím, že Dave má v očích tu otázku, kdy už bude moct ukončit podcast.

[1:04:43] David Salomon: No, já jsem ochoten jít do nejdelšího podcastu v historii právě teď, protože stejně až skončíme, tak já se budu těšit, až si to pustím znova. Protože by mě hrozně zajímalo, co se tady dělo dneska. Ne, je to famózní debata a myslím si, že má ještě spoustu pater nahoru i dolů, který bychom určitě rádi prozkoumali. Nechci vás přerušovat, ale. Pojďme se prostě dohodnout, že se sejdeme ještě někdy během příštího třeba tři čtvrtě roku na další natáčení.

[1:05:13] Ivana Šedivá: Super. A tou dobou budou zase velký novinky.

[1:05:16] David Salomon: A velký technologie.

[1:05:17] Ivana Šedivá: Nový technologie.

[1:05:19] David Salomon: Určitě. Ale ta podstata, o který ty tady mluvíš, podle mě zůstane stejná, já si myslím. A za to jsem ti hrozně vděčnej, že jsi tady s náma dneska byla. Že je dobrý si ji pořád dokola trochu připomínat. Že ta lidská podstata v tom vždycky zůstane o tý odvaze, o flexibilitě, o schopnosti se učit.

[1:05:37] Ivana Šedivá: O smyslu.

[1:05:38] David Salomon: A to hledání smyslu.

[1:05:39] Ivana Šedivá: A o tom cíli a o tom smyslu. To nám podle mě bude trvat relativně dlouho, doufejme, než technologie převezmou to stanovování cílů. Hele, já si dovedu představit, že převezmou stanovování nějakých postupových cílů a tak. Ale kam chceme směřovat? A to se dostáváme do nějaký filozofie, kam chceme směřovat jako lidstvo. Konečně to vypadá, že bychom se mohli nad něčím takovým zamýšlet a někam směřovat, jo. Bohužel si hážeme vidle pod nohy dost často, ale to by se mi tak líbilo, kdybychom dokázali. Já mám velkou naději, že ty mladý, ty budoucí junioři, že to přinesou, protože já hodně pracuju třeba s děckama ze středních škol skrz prezentiádu, kde sedím a vidím, jak jsou tam, v porotě, nebo na vysokých školách a podobně. Neznáš prezentiádu?

[1:06:34] David Salomon: Neznám, no tak. Nevím, co to je.

[1:06:35] Ivana Šedivá: Chcete to slyšet?

[1:06:36] David Salomon: No jasně.

[1:06:37] Ivana Šedivá: No prezentiáda je.

[1:06:38] Adam Hanka: Dave to s náma riskuje teď, nejdelší podcast, pojď, řekni mi prezentiádu.

[1:06:41] Ivana Šedivá: Skvělej projekt.

[1:06:43] David Salomon: Tyhle tokeny jsou na mě.

[1:06:46] Ivana Šedivá: Kterej dělaj studenti pro studenty v podstatě. A dělaj to něco jako McDonald's Cup, ne?

[1:06:55] David Salomon: To byl fotbal, ne?

[1:06:56] Ivana Šedivá: To je fotbal. Tak tohle je ale v prezentování, protože naše děti neuměj komunikovat pořádně, nikdo je to neučí. Tak prostě se studentskej spolek rozhodl a už to dělaj hrozně dlouho na základních školách, na druhým stupni a na středních školách, že udělá takovou velkou olympiádu, která má školní a nějaký okresní a krajský, jestli existujou okresy, ani nevím, krajský kolo a pak celostátní kolo, kde ty lidi choděj prezentovat ty týmy. A jsou tam porotci a můžou vyhrát něco a strašně moc se u toho učej. A to jsou skvělý lidi, já je tam vidím, já si říkám, ty mladý jsou fakt skvělý a nikdo mi neříkejte nic jinýho. Pořád jsou tu skvělý lidi, který uměj nakládat s kritickým myšlením, s technologiema, se vším.

[1:07:44] David Salomon: On ten leadership totiž taky potom spočívá v tom, že ten v uvozovkách junior, mladej člověk si řekne, hele, tak já vám na ten korporát kašlu, já si to tady udělám sám, udělám si to po svým. Možnosti mám, odjedu do zahraničí, něco se naučím.

[1:08:00] Ivana Šedivá: Něco si navibím tady.

[1:08:02] David Salomon: Že si ten život trochu postavím po svým a že nepůjdu tou klasickou kariérou, po vejšce hned do prvního korporátu a pak to budu furt střídat a budu jenom v těch korporátech, ale prostě si to postavím sám. To mě na tom taky přijde strašně zajímavý. V tom je možná jedna z těch příležitostí.

[1:08:19] Ivana Šedivá: Hele, a mě tam taky na tom hrozně baví jedna věc, že když to dobře uchopíme, tak bychom mohli dospět k nějaký renesanci a k znovuzhodnocení prací, který dneska, když bychom to měřili přes peníze, tak si jich nevážíme vůbec.

[1:08:35] David Salomon: Pečující.

[1:08:36] Ivana Šedivá: Pečování, přesně. Pečování. Nebo zdravotnictví, učitelé, všechny tyhlety věci. A jako pečování, když ho rozšířím, tak i o přírodu a i o lidi, všecky tyhlety věci. A řemesla. Hele, vždyť kdysi, já jsem nad tím teďka zrovna přemejšlela. Řemesla dospěly tak daleko v určitej okamžik, že jsem si říkala, kde je ta stavovská čest, kde je takový to, já jsem řemeslník a za mnou jde precizní práce, která se nemusí 50 let opravovat. Kde to je dneska? A já si myslím, že tam může dojít zase k tomu, že se to obnoví, protože údajně už dneska spousta chytrejch dětí začíná mít zájem o řemesla.

[1:09:30] Ivana Šedivá: Těch, který by ještě před pár lety rodiče tlačili, jako běž na ten gympl, běž támhle, běž tudle. Tak já si myslím, že ta rovnováha v tom, takový tý práce, která je rukama, nebo která je skrz péči, že to přestane bejt synonymum něčeho horšího. Ono nemělo nikdy bejt, ale bohužel tam se to nějak dostalo a myslím si, že může dojít k nějakýmu vyrovnání. A bohužel, to je druhá věc, kterou si myslím, je, že tohle se nestane plynule a že tam pravděpodobně dojde k nějakýmu.

[1:10:08] David Salomon: Nějaký zádrhely, cestou.

[1:10:09] Ivana Šedivá: Tam budou nějaký zádrhle cestou nebo něco, no. Může bejt.

[1:10:12] David Salomon: A o jakých otázkách se po dnešním uhlíku a křemíku bude mluvit? Kde je řemeslník? Ivano.

[1:10:18] Ivana Šedivá: Hele, a já vám musím říct ještě, kluci, jednu věc.

[1:10:21] David Salomon: Ivano.

[1:10:21] Ivana Šedivá: Uhlík a křemík.

[1:10:21] David Salomon: Já ji miluju.

[1:10:24] Ivana Šedivá: Ta je o uhlíku a křemíku.

[1:10:25] David Salomon: Bohužel, omlouváme se, Ivanu se z fotografie nepodařilo odendat. A ještě si poslechneme takovou tu tečku za tím naším případem.

[1:10:37] Ivana Šedivá: Já jsem se totiž schválně dívala na uhlík a na křemík do periodický soustavy prvků.

[1:10:44] David Salomon: To je konečně se nějakej host pořádně připravil.

[1:10:47] Ivana Šedivá: No jasně. A ono totiž to není uhlík versus křemík. Ono je to všecko propojený přece, ne? Protože člověk má křemík v sobě, součástí chrupavek kostí, nevím čeho, bez toho bychom asi špatně fungovali. A to samý v technologiích. Dneska se mluví o grafenu, což je 2D verze uhlíku uspořádanýho. To jsem si dneska nastudovala. Já jsem o grafenu slyšela už dřív, ale dneska jsem konečně požádala umělou inteligenci, ať mi to pořádně vysvětlí, jako bych byla svoje vlastní babička. A tak jsem si říkala, jestli to nemůže bejt tak, že příroda skrz člověka a umělou inteligenci a skrz uhlík a křemík nehledá nějakou novou, ještě vyšší verzi inteligence, životní formu.

[1:11:44] David Salomon: Oh my god.

[1:11:44] Ivana Šedivá: To jste nechtěli.

[1:11:46] David Salomon: A tím to dneska už musíme ukončit, nebo se dostaneme do příliš vysokých úrovní této debaty. Máme tady novou skutečnost. Vždycky na konci říkáme, děkujeme hostovi a poslední zhasne. Ale tentokrát si myslím, že všichni moc dobře víme, kdo poslední zhasne. Bude to Ivana. Díky. Děkujeme moc.

[1:12:06] Ivana Šedivá: Já mockrát děkuju za pozvání.