NAKLADATEL: SKONČÍ KVŮLI AI KNIHY?

Shrnutí

Díl 14 podcastu Uhlík vs Křemík je o tom, co umělá inteligence dělá s knihami a s nakladatelstvím. Hostem Davida Salomona a Adama Hanky je Martin Bedřich, literární historik, překladatel a šéfredaktor a jednatel nakladatelství Portál. Na začátku spolu probírají aktuality: přípravu Kalifornie na dopady AI na pracovní trh, jak firma pozná, že jí AI opravdu pomáhá, a newyorský projekt, který nabízí úklid zdarma výměnou za video pro trénink domácích robotů.

Hlavní část patří knihám. Bedřich varuje před záplavou levných audioknih, které umělá inteligence napíše i namluví a které vytlačují kvalitní tituly. Překlady a rejstříky podle něj AI zlevní a zrychlí, lidský dohled ale zůstane nutný. Nakladatelství vidí jako instituci, která za obsah ručí, a na závěr vysvětluje, proč chatbot zatím nenahradí psychoterapeuta.

Kapitoly

1. 0:00 Úvod a představení hosta Martina Bedřicha
2. 1:45 AI na pracovním trhu, rekvalifikace a hodnoty firmy
3. 13:26 Jak firma pozná, že jí AI opravdu pomáhá
4. 18:42 Úklid zdarma výměnou za data pro domácí roboty
5. 23:56 Kdy se knihy čtou a kdy se prodávají
6. 27:30 AI knihy na Amazonu a záplava AI audioknih
7. 36:30 AI pohádky a proč nestačí jen předat informaci
8. 42:02 Jak Martin používá AI a proč dělal rejstříky ručně
9. 46:26 Překladatelé a redakce: koho AI nahradí
10. 50:47 Přeplněný knižní trh a role nakladatelství
11. 56:27 Co je vlastně kniha a proč záleží na její délce
12. 1:01:36 AI v psychoterapii: co chatbot umí a co ne

Citáty

„Vnímám intenzivně to, že celé to halo kolem té umělé inteligence je nejen o těch technologiích a o ní samotné, ale obrovským způsobem nastavuje zrcadlo tomu našemu vlastnímu fungování a jakým způsobem máme nastavené věci a o co nám jde ve skutečnosti“

„V programování si myslím, že těch 30-40% náročnosti už to dneska ve skutečnosti dokáže zastat. Já s pomocí umělé inteligence programuju hodně a často a sám vidím, že dneska vyvíjím věci hodiny, kde jsem nad tím dřív seděl množství dnů a včetně třeba nasazování na servery a podobně.“

„Tak já si tady pustím Invenci na špacír, protože budu totálně paranoidní a řeknu, že nejde vůbec o uklízení, jde o to, že jako nejvíc osobních intimních dat o sobě najde člověk v odpadkovém koši, v koši na prádlo a za kanapem.“

„Já věřím tomu, že se lidi rozorientují a po dvou, po třech letech si už začnou hledat to svoje. Jenomže to je doba, kdy zaniknou ty kvalitní vydavatelství, protože tady tomu nemůžou čelit.“

„Takže pro nás je teze, že uživatelé audioknih nekanibalizují ten segment toho tištěného světa, ale vlastně ho rozšiřují. A to je najednou hrozně zajímavé, protože pro nás už ta audiokniha není konkurence, ale je to rozšíření.“

„A právě proto porovnávejme tuhle tu práci, která je nedokonalá, s prací teda nějakého AI modelu, který je taky nedokonalý. A pak se ptejme, s čím je víc práce.“

„Pokud vím, že na deseti knížkách ušetřím díky umělé inteligenci, tak pak dám klidně překladateli 450 korun za stránku, pokud to bude ta knížka, která opravdu bude literární událostí.“

„Máte tady black box AI, která vyprskne nějakou radu, můžete si myslet, že je dobrá nebo ne, ale vůbec nevíte, proč si to myslet.“

„Žít s knížkou týden je prožitek, který vůbec dneska nikdo nemá, protože mají tu křeč toho swipování.“

„V terapii má ohromný smysl mlčení. Jako čas, kdy se nic neříká. A který vytváří něco, nějaké napětí nebo naopak uvolnění, které může mít nějaký další ten léčebný přesah.“

Nakladatel Martin Bedřich: AI zaplavuje knižní trh, člověka v knize ale nenahradí

Umělá inteligence už dnes umí napsat i namluvit celou audioknihu, pomáhá s překlady a s rejstříky. Martin Bedřich, šéfredaktor a jednatel nakladatelství Portál, v podcastu Uhlík vs Křemík popsal, kde AI vydávání knih pomáhá, kde mu škodí a proč by kvalitní nakladatelství mohla z pročištění trhu nakonec těžit.

Záplava levných AI audioknih

Bedřich sleduje i svět audioknih, který dnes považuje za plnohodnotnou součást literatury. V posledním půlroce tam zaznamenal nepříjemný trend: audioknihy, které umělá inteligence vygeneruje a zároveň namluví. Vznikají lusknutím prstu, stojí minimum a díky nízké ceně a velkému počtu se dostávají na přední místa prodejních stránek. Kvalitní tituly s placenými autory, herci a hudbou pod nimi zapadnou.

Podle něj chybí regulace, jasné označení i dostatečné filtry. Věří, že se posluchači za dva tři roky zorientují, jenže varuje: „Jenomže to je doba, kdy zaniknou ty kvalitní vydavatelství, protože tady tomu nemůžou čelit.“

Audioknihy samotné ale za konkurenci nepovažuje. E-knihy se podle kvalifikovaných odhadů drží kolem deseti procent trhu, audioknihy mají podle něj větší podíl a každoročně rostou, protože oslovují lidi, kteří by jinak nečetli: řidiče, lidi na cestách nebo dyslektiky. Tištěný svět tak nekanibalizují, ale rozšiřují.

Překlady, redakce a rejstříky

Překlad je podle Bedřicha jedna z oblastí, do kterých AI vstoupila úplně nejdřív, už s prvními předchůdci jazykových modelů. S AI překlady má dobré zkušenosti a připomíná, že ani lidské překlady nejsou bez chyb. Žádný text nejde rovnou do tiskárny, po každém překladateli i redaktorovi se dál upravuje a koriguje. Navrhuje proto srovnávat nedokonalou lidskou práci s nedokonalou prací modelu a ptát se, s čím je víc práce.

Čeká, že AI výrazně zlevní výrobu knih, protože překlady patří k nejdražším položkám. Překladatelé, kteří dělali patnáct knih ročně bez většího přemýšlení, podle něj skončí, ušetřené peníze ale mohou jít těm nejlepším. „Pokud vím, že na deseti knížkách ušetřím díky umělé inteligenci, tak pak dám klidně překladateli 450 korun za stránku, pokud to bude ta knížka, která opravdu bude literární událostí.“

Sám AI používá hlavně na rešerše a na rejstříky, které dřív dělal ručně celé dny. Rychlejší a spolehlivější rejstřík vítá, i když přiznává, že ruční práce mu dávala poznat knihu úplně zevnitř.

Proč má nakladatelství stále smysl

Na otázku, proč vychází tolik knih, Bedřich odpovídá dvěma pohledy. Pro část trhu je vydávání byznys a levné vstupy díky AI ho ještě chvíli udrží. Pro nakladatelství s promyšlenými hodnotami, jako je Portál zaměřený na psychoterapii, duševní zdraví a spiritualitu, jde hlavně o poslání. Pročištění trhu by jejich knihám pomohlo, protože by nebyly zahlušené.

Nakladatelství podle něj získává nový význam jako instituce, za kterou někdo stojí. „Máte tady black box AI, která vyprskne nějakou radu, můžete si myslet, že je dobrá nebo ne, ale vůbec nevíte, proč si to myslet.“ Proti tomu staví radu z knihy, za kterou je podepsaný člověk, proces a roky praxe. Zdůrazňuje i délku knihy: týden s jednou knihou je podle něj zážitek, o který se lidé zvyklí na rychlé swipování ochuzují.

AI v psychoterapii

Portál vydává psychologickou a terapeutickou literaturu a na podzim chystá knihu AI v psychoterapii od Terezy Komárkové. Bedřich oceňuje, že autorka k technologii přistupuje otevřeně a zároveň hájí lidský prvek terapie. Chatboty podle něj umějí vytvořit přijímající prostředí a rozpoznat emoce, což má velkou hodnotu. Samo o sobě to ale léčebný potenciál nemá. Terapeut musí umět ve správnou chvíli odporovat a také mlčet, a to stroj zatím nezvládá.

Celý rozhovor s Martinem Bedřichem si můžete poslechnout v podcastu Uhlík vs Křemík.

Otázky a odpovědi

Jak umělá inteligence mění vydávání knih podle Martina Bedřicha?

Martin Bedřich, šéfredaktor nakladatelství Portál, v podcastu Uhlík vs Křemík řekl, že AI výrazně zlevní výrobu knih, hlavně překlady, a urychlí rešerše a rejstříky. Zároveň zaplavuje trh levnými generovanými tituly. Lidský dohled nad textem podle něj zůstane nutný.

Proč jsou audioknihy generované AI problém pro vydavatele?

Podle Martina Bedřicha vznikají AI audioknihy za minimum peněz, je jich hodně a jsou levné, takže se na prodejních stránkách dostávají na přední místa a přehluší kvalitní tituly s autory a herci. Chybí regulace, označení i filtry. Bedřich se obává, že než se posluchači zorientují, kvalitní vydavatelství zaniknou.

Berou audioknihy čtenáře tištěným knihám?

Martin Bedřich v Uhlíku vs Křemíku řekl, že ne. Audioknihy podle něj oslovují lidi, kteří nemají čas číst nebo mají se čtením potíže, třeba řidiče, lidi na cestách nebo dyslektiky. Trh tištěných knih tedy nekanibalizují, ale rozšiřují. E-knihy podle kvalifikovaných odhadů tvoří zhruba deset procent trhu, audioknihy mají podle něj větší podíl a každoročně rostou.

Nahradí umělá inteligence překladatele knih?

Martin Bedřich má s AI překlady dobré zkušenosti a čeká, že s lidským dohledem výrazně zlevní výrobu knih. Překladatelé, kteří dělali patnáct knih ročně bez většího přemýšlení, podle něj skončí. Náročné literární texty ale AI nepřeloží a ušetřené peníze mohou jít kvalitním překladatelům, třeba 450 korun za stránku.

K čemu používá AI nakladatel Martin Bedřich?

Martin Bedřich v podcastu Uhlík vs Křemík řekl, že AI používá hlavně jako nástroj na rešerše a zorientování se v tématu. Oceňuje ji i při tvorbě rejstříků, které je s ní nekonečně rychlejší a spolehlivější. Sám jich dřív udělal desítky ručně.

Jakou roli má nakladatelství v době AI?

Podle Martina Bedřicha nakladatelství nově získává na významu, protože za obsahem stojí dohledatelní a věrohodní lidé a proces vzniku knihy. Radu od AI přirovnává k černé skříňce, u které nevíte, proč jí věřit. Úkolem nakladatelů bude tento rozdíl komunikovat.

Může umělá inteligence nahradit psychoterapeuta?

Martin Bedřich v Uhlíku vs Křemíku řekl, že zatím ne. Chatboty podle něj umějí vytvořit přijímající prostředí, rozpoznat emoce a v nebezpečné chvíli pomoci, ale samo o sobě to nemá léčebný potenciál. Terapeut musí umět ve správnou chvíli odporovat a také mlčet, a to stroj nezvládá. Jako podpora terapeutům ale AI velký smysl má.

Kdo a co v dílu zaznělo

• Creative Dock (firma, 0:15): Firma, kde Adam Hanka vede data a AI.
• Portál (firma, 0:39): Nakladatelství, kde je Martin Bedřich šéfredaktorem a jednatelem.
• Salve (jiné, 0:47): Teologická kulturní revue, ve které Martin Bedřich působí.
• Parlamentní kulatý stůl o AI psychoterapii (akce, 1:21): Akce z května 2026, které se Bedřich účastnil jako vydavatel psychologické literatury.
• Kalifornie (místo, 1:53): Stát, který podle aktuality chystá iniciativu na sledování dopadů AI na pracovní trh.
• Oliver Dlouhý (osoba, 4:18): Dřívější host podcastu, jehož slova o propouštění na zákaznické podpoře připomněl Adam Hanka.
• Netflix (produkt, 8:56): Příklad času, který lidé nemají na rozvoj kompetencí.
• Shift (firma, 18:56): Newyorský projekt, který nabízí úklid zdarma výměnou za video pro trénink domácích robotů.
• Simpsonovi (jiné, 20:44): Seriál, ze kterého Bedřich citoval vtip o tom, co se dá zjistit z popelnice.
• GDPR (jiné, 22:17): Evropská ochrana dat, kvůli které by Adam Hanka byl k podobné službě vstřícnější.
• Fable (Claude) (produkt, 26:31): Nový model, kvůli kterému Adam Hanka teď víc programuje než čte.
• Cursor (produkt, 27:04): Nástroj na programování, mezi kterým a Claudem Adam předává kód (v přepisu „kurzor“).
• ChatGPT (produkt, 27:31): Po jeho spuštění podle statistiky výrazně přibylo knih na Amazonu.
• Amazon (firma, 27:35): Obchod, kde po nástupu AI přibylo generovaných knih.
• Kindle (produkt, 35:14): Příklad čtečky e-knih.
• YouTube (produkt, 36:35): Místo, kde děti v Davidově domácnosti pouštějí AI pohádky.
• Koniáš (osoba, 37:55): Bedřich nechce hrát cenzora, který AI knihy jen odsoudí.
• Alain Delon (osoba, 40:55): Příklad hlasu, který by mohl přečíst třeba návod na pračku.
• AI v psychoterapii (kniha, 1:01:54): Kniha, kterou Portál vydá na podzim a kterou má Bedřich na stole.
• Tereza Komárková (osoba, 1:02:07): Autorka chystané knihy AI v psychoterapii a organizátorka kolokvia v parlamentu.

O hostovi

Martin Bedřich je literární historik, bohemista, autor, překladatel a nakladatelský redaktor. Od roku 2013 je šéfredaktorem nakladatelství Portál a od roku 2017 jeho jednatelem, působí také v teologické kulturní revui Salve. Portál vydává psychologickou a terapeutickou literaturu a podle Bedřicha mu jde o kultivaci psychoterapie v Česku, edukaci v oblasti duševního zdraví a spiritualitu. V květnu 2026 se účastnil parlamentního kulatého stolu o AI psychoterapii. O sobě říká, že při zavádění AI ve firmě není velký hybatel a používá ji hlavně jako nástroj na rešerše. Desítky rejstříků udělal ručně, dnes oceňuje, že s AI vzniknou rychleji a spolehlivěji.

Přepis dílu

[0:00] David Salomon: Posloucháte podcast "Uhlík vs. Křemík", pořad i pro ty, kteří rádi čtou nebo dokonce píšou. Dneska tady budeme řešit knihy, tužky a monitory, tak jdeme na to. Já jsem David Salomon a jako vždycky, tu se mnou sedí i Adam Hanka, šéf dat a AI v Creative Docku. Ahoj, Adame.

[0:17] Adam Hanka: Nazdar, Davide.

[0:18] David Salomon: A naším dnešním hostem je Martin Bedřich. Ahoj, Martine.

[0:21] Martin Bedřich: Ahoj, zdravím.

[0:26] David Salomon: A my se hned podíváme na to, co nám o Martinovi řekla umělá inteligence. Martin Bedřich je literární historik, bohemista, autor, překladatel a nakladatelský redaktor. Od roku 2013 je šéfredaktorem nakladatelství Portál a od roku 2017 také jeho jednatelem. Vedle toho působí v teologické kulturní revii Salve a sám připravil několik knižních rozhovorů a autorských publikací. Ve vztahu k AI je zajímavý právě tím, že stojí na hranici mezi humanitní kulturou a praktickým byznysem. Veřejně předpovídá ohromný dopad AI na vydávání knih, připouští její legitimní využití při překladech a zkoušení krátkých marketingových textů, ale vlastní anotace stále raději píše sám a AI produkci spojuje především s literárně méně hodnotným obsahem. V květnu 2026 se navíc jako vydavatel odborné psychologické literatury účastnil parlamentního kulatého stolu o AI psychoterapii. Martine, je ten medailonek v pořádku takhle?

[1:27] Martin Bedřich: Jo, je to přesně ono. Je to přesně tam pod "sleduju ty texty, co jsem sám psal o sobě", tak se tam objevily, takže v pořádku.

[1:34] David Salomon: Takže se nějak dobře naskrejpovaly. My než se pustíme do knižních témat, což je tvůj svět, tak se pojďme podívat na pár aktualit ze světa AI a budu rád, když je oba s Adamem okomentujete ze svého pohledu. Nejdřív AI a pracovní trh. Zatímco část technologického světa opakuje, že umělá inteligence lidi pouze doplní, Kalifornie se připravuje i na méně optimistický scénář. Nová iniciativa má sledovat změny na pracovním trhu, pomoci zaměstnancům s rekvalifikací a zajistit, aby z vyšší produktivity neprofitovaly právě pouze technologické společnosti. Otázka na vás: kdyby kvůli AI během několika let zanikla třeba velká část pracovních míst, co by měl stát lidem nabídnout jako první? Například rekvalifikaci, finanční podporu nebo podíl na zisku těch firem, které právě na automatizaci vydělávají? Adame.

[2:25] Adam Hanka: Já, když jsem četl tu otázku předtím, tak jsem se ptal sám sebe, proč by to mělo být jedno první a druhé. Protože určitě rekvalifikaci, to už vidíme dneska, že je extrémně potřeba. Ono se to samozřejmě děje ve chvíli, kdy zanikají jakékoliv průmyslové odvětví, tak je do velké míry role státu, aby rekvalifikaci podporoval. Ono to samozřejmě má potom i kvantitativní dopady na sociální systém, protože když nabídneš dobrou rekvalifikaci, tak to znamená, že nemáš tak velkou zátěž potom třeba na dávky v nezaměstnanosti. Na druhou stranu, to, co ty tam máš jako tu druhou možnost, to znamená finanční podporu, tak ta je v dnešní době do velké míry automatická, protože my máme tu sociální síť, která pomáhá lidem, kteří přijdou o práci, pomáhá ti hledat práci a zároveň samozřejmě ta podpora už je dneska navázaná na to, že ty rekvalifikace děláš a že jimi procházíš.

[3:21] Adam Hanka: Takže tyhle dvě věci jdou do velké míry ve skutečnosti ruku v ruce. Co je ale potřeba, té rekvalifikace musí být víc a ona musí ve skutečnosti probíhat právě i v oblasti využití nástrojů umělé inteligence. Protože když se na to podíváš tou perspektivou, že přicházíš o práci kvůli umělé inteligenci, tak to v dnešní době je většinou proto, že tě ta umělá inteligence nahrazuje, anebo tě nahrazuje ten někdo, kdo je ve využívání umělé inteligence efektivnější. To, že my se na tenhle scénář jako společnost musíme začít připravovat, to je podle mě zřejmé, visí to ve vzduchu. A ty vždycky, když modeluješ, jakým způsobem se bude zaměstnanost vyvíjet, tak by sis měl udělat nějakou optimistickou a pesimistickou variantu. V té optimistické variantě do toho investují firmy, zvyšuje se kvalifikace, Česko letí nesmírně hrozně rychle dopředu a o tu práci přichází někdo jiný někde jinde a pro nás to potom není problém.

[4:15] Adam Hanka: Tady bych si vzpomněl třeba na ten rozhovor, co jsme vedli s Oliverem Dlouhým, který říkal, že propouštěli hodně na zákaznické podpoře. Když si to člověk znova poslechne, tak v tom slyší, ano, propouštěli jsme na zákaznické podpoře do velké míry mimo Česko. Takže tam se ten problém nějaké sociální sítě převedl na jinou zemi. Ve chvíli, kdy ale k těmhle investicím docházet nebude a o tu práci budou lidi přicházet v Česku, tak my na to musíme být připravení.

[4:43] Martin Bedřich: Jo, tohle to bylo vyčerpávající. Já bych doplnil ten pohled z těch humanitních věd, nebo těch oborů, kde vnímám to, že ta rekvalifikace nepřichází v okamžiku, kdy teprve o tu práci přijdu, ale začíná už s předstihem a musí to jít ruku v ruce s rozvojem AI. Ne proto, aby se jedno nahrazovalo druhým, ale aby lidi byli nově schopní tu AI integrovat do toho, co dělají, a povyšovat ty svoje kvality, které se budou měnit, ale budou z nich právě vycházet ty klíčové, které si pořád ještě ten lidský element udrží. Takže já tady vnímám obrovský prostor pro to, že lidi se budou měnit, pracovní trh se bude měnit, ale nebude to úplně jedna věc za druhou. Bude to nějaké hledání nového prorůstání.

[5:33] Adam Hanka: To je zajímavé, to, co jsi řekl, a mně se to hrozně líbí. Ty jsi, já si to převedu do svého světa, ty jsi řekl, máme tady nějaký koncept celoživotního vzdělávání a rozvoje kompetencí, a ve chvíli, kdy tohle selže, tak lidi přicházejí o práci a pak nastupuje ta v uvozovkách rekvalifikace, protože my rekvalifikaci nevnímáme jako to, že já se v práci učím nové věci a teď skončil jeden projekt a já běžím na druhý projekt. Předtím jsem pracoval s klientem, který byl, nevím, v automotive industry, to znamená, pracoval v autech, a teď pracuju s klientem, kde řeším třeba nemocné kytky, a já se musím naučit všechno o tom, jakým způsobem se, sorry, líhnou brouci v půdě a jak rychle probíhají ty jednotlivá období toho, jak se šíří nějaké nemoci, které napadají plodiny. To je taky do velké míry rekvalifikace, ale já tomu rekvalifikace neříkám, protože rekvalifikace je terminus technicus, už jdu na pracák a na tom pracáku se musím věnovat nějakému naskillení, abych dokázal najít další práci. Jestli jsem to, Martine, pochopil správně.

[6:38] Martin Bedřich: A právě pro lidi, kteří pracují už teď nějakým způsobem, všichni pracují s počítačema, všichni pracují s nějakými systémy, všichni integrují to, co umí s tím, co jim technologie dovoluje, tak oni musí hledat, a já to vidím i kolem sebe bezprostředně, musí se učit ty nástroje, nové nástroje, a jestli je to AI nebo něco jiného, je v nějakém smyslu vedlejší, tak se musí učit integrovat a rozšiřovat ty svoje kompetence a obhajovat to svoje, ne ve smyslu boje o život, ale v tom, jakým způsobem se posouvají, jakým způsobem sami rostou, kde si uvolňují ruce pro to, co můžou dělat líp a využívat dobře to, co se nabízí a co se neustále proměňuje.

[7:20] David Salomon: Já to beru tak, ve sportovní nebo třeba hokejové terminologii se říká dávat přihrávku dřív, než ti někdo visí na rukách, mít ten předstih, trošku tu předvídavost. A mě by zajímalo, kdo by měl být ten driver, ten, kdo motivuje se připravovat na věci, které ještě ani nenastaly. Můžeme to říct, že to je ta rekvalifikace v tom smyslu, uvědomuju si, že bude nějaká změna, chci se na ni připravit, a až přijde, tak už budu ready. Ale má si to drivovat každý ten člověk sám, nebo má očekávat, že to za něj udělá nějaký vedoucí v práci, nebo za něj to udělá ten stát? Co si o tomhle myslíte?

[8:01] Adam Hanka: Určitě všechno najednou. Ve chvíli, kdy ty jenom čekáš, kdo za tebe udělá tvoji rekvalifikaci nebo naskillení, tak jsi v roli konzumenta. Na druhou stranu existuje taková ta křivka, kde jsou lidi rozdělení na ty, kteří vždycky technologie přijímají jako první, to jsou ti early adopters nebo innovators, pak jsou ti early adopters, to znamená ti, kteří mají tu adopci rychlou, a potom vždycky je tam nějaký dlouhý ocas v tom rozdělení lidí, kde spousta těch lidí v tu chvíli čeká, co se stane. A ono, my máme občas tendenci si představovat, že někdo čeká, co se stane, protože je línej a má rád nohy nahoře. Ale takhle ten svět přece vůbec nefunguje. Ono to je velmi často tak, že máš rodinu, dvě děti, do toho sendvičová generace se stará o svoje rodiče, ty už nemáš žádný volný čas, který by sis řekl, hele, teď ty čtyři hodiny denně se přestanu koukat na Netflix a budu se věnovat rozvoji svých kompetencí a schopností.

[9:00] Adam Hanka: Ty čtyři hodiny denně pro hrozně moc lidí vůbec neexistují. To znamená, ano, je ideální být u zaměstnavatele a hledat si takového zaměstnavatele, který ti dává ten prostor pro to, aby sis ty kompetence rozvíjel v rámci pracovní doby, ale občas někdo tenhle ten prostor nemá a pak je důležité, aby tam nastoupila celá ta společnost. A společnost je u nás z mého pohledu reprezentovaná čím jiným než státem, takže ten stát v tom taky musí hrát aktivní roli.

[9:26] Martin Bedřich: Jasně, já bych stejně myslel, že se to musí sejít dohromady. Zase budu mluvit velmi konkrétně ze svých zkušeností, já nejsem žádný velký driver v tadyhle těch věcech, spíš jsem byl sám překvapený, když jsem zjistil, kolik mých kolegů už AI používá zcela spontánně a zespoda, z nějaké vlastní iniciativy. Pak jsem začal to trošičku víc sledovat a určitě mám ještě jako ředitel firmy velké limity pro tu implementaci. Ale dal bych ještě jiný úhel pohledu. Vnímám intenzivně to, že celé to halo kolem té umělé inteligence je nejen o těch technologiích a o ní samotné, ale obrovským způsobem nastavuje zrcadlo tomu našemu vlastnímu fungování a jakým způsobem máme nastavené věci a o co nám jde ve skutečnosti a podobně.

[10:17] Martin Bedřich: A pro mě je třeba ten kontakt s tou umělou inteligencí i velká výzva k tomu promýšlet to vlastní zaměření, nakladatelský, hodnotový, etický, společenský a tak dále. A uvědomuju si, že určitá příprava pro to, jak třeba s umělou inteligencí pracovat, souvisí už s tím, jak máme sami dovnitř definované naše cíle, naše hodnoty, naše priority a podobně. Pokud řeknu, že naše firma je čistě byznysová, čistě zisková, jde přes mrtvoly, tak nemám problém škrtem pera vyházet lidi, nabrat nějaké servery, nahnat tam ajťáky, ať to zbouchají dohromady. A ano, udělám třeba bezprostředně nějaký typ zisku a můžu si chvilku myslet, že jsme na to vyhráli. Ale ve skutečnosti zjistím, že jsme přišli o to nejpodstatnější, o nějaké know-how, o nějakou kompetenci, o nějaké kvality a tak dále.

[11:09] Martin Bedřich: A tím, že tohle to máme vymyšlené a probírané a neustále se kolem toho točíme dlouho dopředu a je to nějaká součást našeho fungování, nehledě na to, jestli pracujeme s počítačema, píšeme na papíře nebo na psacím stroji, nebo nám to všechno generuje AI, tak tím, že to máme už nějak rozmyšlené, tak už máme určitá vodítka na to, jak s tím pracovat dál. To znamená, už jenom to, že třeba budu obhajovat hodnotu lidí, kteří tam stojí, kteří v té třeba firmě jsou nebo tvoří ten obsah nebo tvoří to, co děláme. A spíš mi půjde o to, ty lidi zkvalitnit tím, že se budou obklopovat novými technologiemi a budou jim rozumět, spíš než bych řekl, dobře, tak lidi hned vyházíme, protože to bude levnější. A to jsou...

[11:54] Martin Bedřich: A to jsou věci, které můžou z krátkodobého hlediska dávat nějaký smysl, ze střednědobého už možná ne a z dlouhodobého to je možná cesta do pekla. To samé s těma velkýma zásahama, i těma státníma, tak byl bych hrozně opatrný, protože tam ten moloch je nejmíň schopný reagovat rychle a flexibilně. A není nic horšího než to, co zažíváme, když se kvůli nějaké technologii rozkope celý systém a pak se po dvou letech zjistí, že to úplně nefunguje a najednou my už nemáme na čem stavět a najednou nemáme ty lidi a nemáme ty kompetentní struktury a tak dále. Takže musí to být pohyb z obou stran a musí zároveň součástí toho být hluboké přemýšlení o nás samotných v té celé záležitosti.

[12:39] David Salomon: Takže vy máte v Portálu nastavené vlastní hodnoty, ta firma ví, jaké má hodnoty a od toho se taky nějak odvíjí třeba vaše i dlouhodobá strategie budování kompetencí lidí, jestli jsem to pochopil dobře.

[12:52] Martin Bedřich: V kostce ano, a určitě do toho bude spadat i integrace AI, která teprve teďka se nějak rozkoukáváme v té věci, zkoušíme to, není to nic zatím úplně systémově tam integrovaného, ale i to tempo, i ten přístup je daný ne s upřeným zrakem do nějaké iluzorní budoucnosti, ale v nějakém rozkročení mezi tím, co jsme, co reprezentujeme, co chceme a jakým způsobem do toho ty nové technologie zapojit.

[13:26] David Salomon: Na to navazuje další téma, které jsem vybral do aktualit. Protože firmy často hodnotí umělou inteligenci podle toho, kolik lidské práce dokáže odstranit, ale takový pohled může vést k automatizaci odborných úkolů bez zachování zkušeností, které jsou v podstatě pro ty firmy klíčové. Nástroje se můžou zavádět rychleji než školení, pravidla a nové rozdělení rolí. To je v podstatě ta postupná adopce. Jak by podle vás firma měla poznat, že jí AI skutečně pomáhá k tomu růstu a ne, že jenom krátkodobě šetří peníze tím, že právě škrtá lidi a s nima teda i ty jejich zkušenosti? Jak se pozná, že ta AI, možná, Adame, je ta věc na svém místě? A není to jenom bezhlavé používání nových technologií, protože to je cool.

[14:17] Adam Hanka: Ono to kolikrát, to bezhlavé používání nových technologií ve skutečnosti vede k tomu, že si vybuduješ to podhoubí k tomu, aby ta umělá inteligence přinášela jakoukoliv formu zisku. Že tady na adopci umělé inteligence je to nejsložitější a zároveň z mého pohledu třeba nejzajímavější právě to, že ty se potkáváš s novou technologií a zároveň s novou potřebou rozvoje kompetencí a zároveň s novým přemýšlením zároveň. To znamená, ta technologie může být jakkoliv dobrá, ale ty ji musíš pochopit, nacejtit se na ní a mít dostatečné množství lidí, kteří chápou, k čemu ve skutečnosti může být v rámci té firmy užitečná. To znamená, to, co já jsem vypozoroval za poslední dobu na trhu a přijde mi to tak intuitivně i správně, byť na to asi nemám žádný ekonomický model za zádama, tak to je to, že spousta firem se nejdřív opravdu učí používat umělou inteligenci tak, aby se ji naučila používat a ten první cíl je: budeme vědět, jak ta věc funguje a co to dělá.

[15:17] Adam Hanka: A až ve druhém gardu si řeknou, no super, tak teď už jsme ušli ten první půlrok třeba s tím, že jsme se to jenom učili a teď už v tuhle chvíli dokážeme spočítat, že nám to na některých projektech přináší opravdu ziskovost, dokážeme zkracovat, dokážeme zmenšit množství lidí, kteří někde fungují. Hrozně záleží obor od oboru. V programování si myslím, že těch 30-40% náročnosti už to dneska ve skutečnosti dokáže zastat. Já s pomocí umělé inteligence programuju hodně a často a sám vidím, že dneska vyvíjím věci hodiny, kde jsem nad tím dřív seděl množství dnů a včetně třeba nasazování na servery a podobně. V těchto technických věcech, které jsou velmi rigorózní, to dokáže ušetřit spousta práce, dokáže to ušetřit spousta práce v rešerších a tam to taky vidíš, ale hrozně těžko se to přepočítává na lidské úvazky.

[16:12] Adam Hanka: Pokud ta firma má prostě 10, 20, 30 zaměstnanců, tak málo kdy se ti stane, že 4 lidi z toho musí odejít kvůli umělé inteligenci. Spíš je to tak, že jdou víc do šířky a podle mě líp nastavené KPIčka, to znamená ty cíle využití umělé inteligence. Hele, s tímhle týmem toho zvládneme o trochu víc, než zbavíme se 3 lidí a budeme dělat pořád to samé. Jak to vnímáš ty?

[16:37] Martin Bedřich: Jak jsi říkal, je to věc oboru od oboru. Já dokážu si to matně představit v tom světě toho programování a podobně. To znamená jazyka, který je dostatečně strojový na to, aby ten celý proces byl schopný ten stroj zastat včetně těch kontrol a podobně a kontrol nasazení. To je věc, kterou já velmi intuitivně překlápím do své zkušenosti práce s přirozeným jazykem, kde vidím, jak to furt ještě takhle úplně nefunguje. Tam ten spoleh takhle absolutní není. Ta kontrola, tady najednou vnímám to, že se to rozděluje. Pro nás ta umělá inteligence je pořád nástroj, který je schopný dát spoustu nápadů, spoustu podnětů, zpracovat spoustu věcí pod ruku, ale stejně já budu trvat na tom, že to ten člověk ještě musí celý přehlídnout.

[17:32] Martin Bedřich: To znamená, uvolňují se mu ruce v nějaké přípravné fázi, ale ten jeho výsledný ten element toho imprimatur, toho, že to někdo zaštítí, a to ne jenom, že skoukne nějakou svodku hlášek o nějakých chybách nebo tak, ale opravdu to celé znovu přečte, když to dám na tady tom příkladu, tak je tam klíčové. Takže tady já si tu úsporu nedokážu představit takhle optimisticky, ale vnímám právě to rozšíření těch kompetencí a jiné zaměření té nejkvalitnější vlastní síly, kterou ten člověk má. Ano, co se týče rešerší, co se týče jiných podobných přípravných věcí, tam určitě nechť ta umělá inteligence řádí, jak umí, ale bude to pořád na úrovni toho základu. To nad tím už v tom našem světě bude pořád ještě chvilku dělat člověk. A to nejen, co se týče knížek, ale pak se třeba dostaneme i dál k nějakému doprovázení, nějaké terapii, nějaké jako té sociální práci. A tam si myslím, že jsou ty karty rozdané ještě trošku jinak.

[18:42] David Salomon: My se za chvilku ponoříme do knih ještě hlouběji, ale vybral jsem si taky jedno téma, které je na první pohled docela legrační, ale na druhý může být i docela nebezpečný. A to jsou data pro domácí roboty. Protože jeden newyorský projekt Shift nabízí lidem bezplatný úklid domácnosti. Platbou nejsou peníze, ale videozáznam práce toho uklízeče, který má posloužit jako tréninkový materiál pro budoucí domácí roboty. Vy byste si nechali zadarmo doma uklidit byt, kdyby ta uklízečka měla na sobě nějakou kameru a vlastně by proskenovala celý ten byt a pak třeba v budoucnu by vám tam poslali robota a ty vaše data by sloužily jako trénovací data pro tenhle byznys. Potřebovali byste k tomu něco vědět, abyste s tím souhlasili, nebo je to úplně no go, nebo hned? Kde máte číslo? Jak to vidíte? Možná, Martine.

[19:36] Martin Bedřich: Tak já si tady pustím Invenci na špacír, protože budu totálně paranoidní a řeknu, že nejde vůbec o uklízení, jde o to, že jako nejvíc osobních intimních dat o sobě najde člověk v odpadkovém koši, v koši na prádlo a za kanapem. To znamená, já bych se nebál toho, že ty informace skončí u nějaké firmy, co vyrábí uklízací roboty, ale měl bych strach, že to skončí úplně někde jinde. To znamená, pokud někdo sbírá informace o druhé straně, potažmo nepříteli, potažmo oběti, nebo já nevím, co všechno, tak samozřejmě najde skrz uklízení. A je to marketingově, je to strašně chytrý, protože lidi budou mít bezpochyby tendenci ušetřit, ale to, co ten výprodej, který tímhle tím způsobem nabízejí, co používají za produkty, co používají za věci, jaký mají skrýše, kde, to všechno přece je obsažené v tom domácím bordelu, když to tak řeknu.

[20:32] David Salomon: A hlavně v těch detektivkách, já tam úplně slyším toho redaktora, že těch detektivek ti asi taky prošlo rukama hodně a ty říkáš, no přeci tradičně, za kanapem, tohle.

[20:44] Martin Bedřich: Teď jsem to slyšel v Simpsonech, jak tam někdo říká o soukromém detektivovi, ten o tobě z popelnice zjistí víc než celá tvoje rodina, tak to tak přesně je.

[20:52] David Salomon: A co ty, Adame, jak s tím úklidem to bude teda?

[20:55] Adam Hanka: Já o tom přemýšlím. Já jsem samozřejmě přemýšlel i o té perspektivě toho, že ten účel bude možná nasbírat, nevím, ruskou tajnou službou informace o tom, jak vypadají evropské nebo americké domácnosti. Kdybych si ale odmyslel tuhle absolutní paranoiu, kterou čas od času taky trpím, a to, že jsem paranoidní, ještě neznamená, že po mně nejdou. Tak já bych asi možná pustil toho robota do některých částí bytu. Může to být třeba ovlivněné tím, že nemám děti, takže si myslím, že těch super intimních informací, které se o mně dají získat, není třeba v ložnici a v obýváku tolik. Teda v ložnici jo, v obýváku a v kuchyni ne. Takže asi bych s tím zas takový problém neměl, nicméně stejně to neudělám.

[21:45] Adam Hanka: Ale nemám k tomu zas tak strašně silný odpor. Dokážu si představit, že třeba trénování takovýchto robotů v průmyslových halách může být mnohem efektivnější trénování, a to právě z toho důvodu, že tam už stejně ty roboty, které jsou nějakým způsobem naváděné vizuálními systémy, fungují. A co mě na tom děsí nejvíc, je možná právě to, že ve Spojených státech, kde tenhle ten startup existuje, vůbec není tak silná ochrana našich soukromých dat. V Evropě, kdyby to byl evropský startup a řídil se striktně GDPR, věděl bych, že ty věci jsou ukládané na evropských serverech a že prostě nesmějí opustit prostor Evropské unie, tak bych možná byl ve skutečnosti svolnější k tomu takovéhle službě minimálně část našeho bytu svěřit k tomu, aby se tam ty roboty učila. Možná by mi úklid zdarma nepřipadal jako dostatečná protihodnota, ještě bych za to chtěl třeba nějaký cash navíc, ale dovedu si představit, že i tohle může být nějaký business model, který může být založený opravdu i na, řekněme, poctivé úvaze na téma, ano, chceme vytvořit takovéhle roboty, potřebujeme data, nemusí za tím hned stát čínská tajná služba.

[22:55] David Salomon: Tak uvidíme. Zatím je to hodně nepřirozené, jako taxíky bez taxikářů. Uvidíme, zeptáme se za pět let znova, kdo ještě bude doma z nás uklízet a kdo bude mít roboty.

[23:04] Adam Hanka: Ale když se na to podíváš tak, že ty roboty si stejně domů koupíš a oni to stejně nahrávají a stejně to na nějaký server posílají, tak tady ta služba ve skutečnosti aspoň transparentně komunikuje, že ty data k něčemu použije. U těch ostatních můžeš akorát doufat, že ne. A stejně ty uklízecí roboty za 15 let doma mít budeme úplně všichni.

[23:20] David Salomon: Je to tak. A teď se podíváme do světa, ve kterém je Martin jako doma, takže do světa knih. My teď máme zrovna léto, to teda jsme všichni pocítili cestou do studia. Dá se říct, že to je hlavní sezóna čtení knih?

[24:12] Martin Bedřich: Pro nás, řeknu to úplně cynicky, nám nejde o čtení, nám jde o to, kdy se knížky kupují, takže...

[24:19] David Salomon: To byla navazující otázka. Jestli ta sezóna prodejní kopíruje tu sezónu čtení, protože například já, když si jdu koupit nějakou knížku, tak si jich koupím prostě šest, tu první přečtu a pět tam čeká na někdy, protože to téma, které mě pohlcuje zrovna v tom týdnu nebo měsíci, kdy si chci číst, tak se možná trošičku změní a pak tam jsou doma ty ležáky. Tak to by mi řeklo, že prodejní sezóna je někdy, takže třeba Vánoce a pak ta čtecí má nějaké díry. Tak tohle jsem chtěl prozkoumat.

[24:57] Martin Bedřich: Jasně. Před tím létem se asi prodává trošku víc přesně v tady tom duchu čtení na dovolenou. Pro nás jako to odborné nakladatelství, tyhle trendy nejsou úplně určující. My tak nějak prodáváme ty knížky průběžně, ale spíš se počítá s tím, že to léto je horší čas, že to je právě doba, kdy už všichni využívají ty zásoby, co měli z před té doby a přímo přes léto, že se moc neprodává. Ale určitě se to liší, některé nakladatelé budou mít zkušenost trošku jinou. Nám to potom začíná spíš koncem toho léta, kdy začíná takové to strašné heslo back to school, takže lidi začínají kupovat ty věci pro děti do školy a nějaké knížky do školy a učebnice a podobné, tak tam ten zájem zase trochu ožívá.

[25:49] David Salomon: A Adame, co ty? Protože vím, že spousta lidí využívá léto, protože jsou, já nevím, v korporátech, v okurkové sezóně, v médiích a tak dále. K tomu do vzdělávání. Právě to může být i vhodná příležitost pořídit si nějakou knížku nebo zkouknout nějaký podcast právě v tom létě. Pamatuju si, že když jsem načerpal nějaké zkušenosti z knížek nebo z podcastů, tak to většinou bylo právě z nudy u nějakého bazénu, že jsme tam byli týden a už ten třetí den fakt si čteš a dozvíš se tam nějakou věc, která tě ale potom ovlivní fakt třeba na řadu let dopředu. Takže to vnímám jako studijní období to léto. Co ty, jak to máš?

[26:27] Adam Hanka: No, já jsem teď utrpěl tím, že byl několik týdnů k dispozici nový model Fable na Claudeovi. Takže to, že jsem dřív přečetl i telefonní seznam pozpátku, už bohužel neplatí a dneska chodím tak jako v jednu ráno spát s rudýma očima, když už jsem konečně dodělal všechno to, co jsem chtěl dodělat a čeká mě to zítra druhá runda nasazování na server. Takže já teď spíš vibe kódím, hlava nehlava, a musím říct, že už si začínám připadat lehce asociálně. Takže bych se měl možná vrátit k nějakému čtení, abych to vykompenzoval, ale...

[27:00] David Salomon: Něco lehčího k té vodě.

[27:02] Adam Hanka: V tuhle chvíli spíš čtu, co mi napíše Claude, a předávám to kurzorovi, a pak čtu, co mi napsal kurzor, a předávám to Claudeovi. A musím říct, že to jako není úplně inspirativní čtení, ale ty výsledky, které z toho jsou fascinující, takže je to tohle.

[27:15] David Salomon: Tak budeme se těšit, až nasdílíš zase nějaký překonaný benchmark. Ono ti to zase zakážou za chvíli, nebo...

[27:22] Adam Hanka: Jo, mně už to zakazuje žena doma pomalu.

[27:24] David Salomon: Měl ses narodit na jiném kontinentě, kde prostě si můžou dělat, co chtějí. Taková statistika. Po spuštění ChatGPT masivně vzrostl počet knih na Amazonu. Dokonce tam je prokazatelná ta křivka, že ta nadmíra byla díky obsahu tvořenému AIčkem. Myslíš si, že v době umělé inteligence, která už asi nastala, bude těch knížek, těch všech knížek nebo knižních textů víc nebo míň? Jak se s tím popasujeme?

[28:02] Martin Bedřich: Tohle je opravdu hrozně ošemetná věc, s kterou ten knižní svět teďka se nějak popasovává a snaží se v tom zorientovat a něco s tím udělat. Protože z principu ten, když budu mluvit takhle jako o knižním světě, tak on je hodně konzervativní a takový pomalejší a tak. Pořád jsme fixovaný na ten papír, na ten tisk. To znamená, ať chceme nebo nechceme, tak tam ty lhůty potom jsou dlouhý a pokud něco píše člověk, tak tím spíš. Takže tam z principu nečekám nějaký strašně rychlý reakce na všechno, co se děje, ale zároveň ta rychlost těch reakcí z jiných stran to začíná válcovat. Odpovím na to trošku oklikou, ale vlastně se dostaneme potom k stejné podstatě.

[28:50] Martin Bedřich: Sleduju taky svět audioknih, protože ten dneska je úplně integrální součástí literatury nebo knižního světa jako takovýho, protože jestli ta kniha je v elektronické podobě, v tištěné podobě nebo v audio podobě, je z nějakého pohledu už trošku jedno. A v audio světě jsem teďka v posledním půlroce zaznamenal velký trend, který je velmi nepříjemný, a to audioknihy generované umělou inteligencí, které jsou zároveň i namlouvané umělou inteligencí. A takovéhle knihy, které vzniknou lusknutím prstu, protože o nic nejde, ony vygenerují nějaký příběh, který může být vyskládaný podle nějakého schématu, který je vděčný, namluvený hlasem, který je už dneska na 99% nerozeznatelný k normálnímu hlasu.

[29:36] Martin Bedřich: A takhle za minimum prostředků vzniknou audioknihy v nějaké optimální délce tří hodin, já nevím, jak je to rozpočítané marketingově, jako při tom žehlení, kolik toho kdo stihne. A tady ty knihy s nějakou úplně nepatrnou cenou, která zaplatí tu elektřinu kolem toho generování, tak jsou vržené do toho onlinu. A tím, že se jich vygenerují ne jedna nebo dvě, ale desítky, tak ony neuvěřitelným způsobem zaplácnou ten veřejný prostor těch stránek, kde se ty audioknihy nabízejí. Tím, že jich je hodně, že jsou levné, tak se vylistují do těch vyšších pozic a úplně přehluší tu představu, co pod tím hluboko jsou za kvalitní knížky, zaplacené, autorsky, namluvené hercema, s kvalitní hudbou a tak dále. A najednou ti vydavatelé audioknih jsou bezradní, protože ve všech těch přehledech se tam dostávají tyhle AIčkový...

[30:39] David Salomon: AI slopes v podstatě, nebo generated prostě obsahy.

[30:43] Martin Bedřich: Takovéhle věci, které úplně pokřiví ten obraz o tom, jak to vypadá.

[30:47] David Salomon: Kolik stojí taková audiokniha, která je vytvořená namluvená umělou inteligencí?

[30:51] Martin Bedřich: Takhle to neřeknu, ale kdyby to bylo 50 korun, tak je to furt docela dobrý, protože tam ty náklady jinak moc nejsou. Normální audiokniha není výrazně levnější než normální kniha, nebo je to jedna k jedné. To znamená, dneska, když knížky stojí klidně pětistovku, prostě kvalitní beletrie, tak ta audiokniha stojí stejně. A najednou tady je někdo schopný to udělat úplně jinak. A na to, že si to člověk poslouchá v autě nebo při tom žehlení, je mu to třeba jedno. A navíc tím, že chybí ta zkušenost třeba toho knihkupectví, kde přijdete a vidíte to množství těch knížek a můžete si dojít, kam chcete. Pokud jste jenom vázaní na ten online svět, jako je to v případě těch audioknih, které se nedají už dneska v CDčkách, nejsou, jsou jenom v MP3kách ke stažení, tak vy ani nevíte, jak ten svět skutečně vypadá.

[31:40] Martin Bedřich: Jste zahlušený, zahlcený tadyhle s tou AI nabídkou. A nejsou proti tomu nějaké zatím regulační mechanismy, není nějaká nomenklatura, která by jasně řekla, jak odlišit AI generovanou audioknihu, že je tak namluvená, že je vytvořená a tak dále. Nejsou filtry na těch prodejních stránkách dostatečné. Takže to vede jako k zmatení, k pokřivení toho světa, což může být nějaká přechodná záležitost. Já věřím tomu, že se lidi rozorientují a po dvou, po třech letech si už začnou hledat to svoje. Jenomže to je doba, kdy zaniknou ty kvalitní vydavatelství, protože tady tomu nemůžou čelit. Je to opravdu hrozně nebezpečné. A zpátky nás to vrací k tomu, jestli je Amazon najednou plný generovaných e-booků, no tak je to klidně možné.

[32:32] Martin Bedřich: Tohle to bude určitě tendence, bude to tendence nějakých prostě byznysmenů, kteří se rozhodnou jít tímhle způsobem, budou v tom hledat nějaký byznys model a bude jim úplně jedno, že to po roce opustí a místo toho začnou dělat hnojiva nebo budou prodávat cigarety do třetího světa nebo já nevím. Ale oni do toho takhle kořistnicky vstoupí a hrozně poškodí to, co je pod tím. To znamená ten tradiční a tím pádem neohrabaný a tím pádem konzervativní a tím pádem neflexibilní svět, který ale bohužel už těch minimálně 500 let drží tady nějakou představu o vzdělanosti, o kultuře, o obsahu a tak dále. Takže my budeme muset s tadyhle s tím se naučit bojovat a ustát to, aniž bychom rezignovali na to, co je tou podstatou, protože tu si furt chceme zachovat a já se pokusím i tady vás přesvědčit, že je co obhajovat navzdory tadyhle s tím všem AI výzvám, které nemusí být hrozbou, ale jsou nějakou novou součástí toho světa.

[33:35] David Salomon: Já se třeba musím přiznat, že já nemám moc zkušenost s audioknihama. Já v audiu poslouchám jenom podcasty, ale já jsem si asi audioknihu nikdy nekoupil. Jsem takový, když už knížka, tak papírová a v posteli. Tak mě k tomu napadá několik postřehů. Za prvé, věděl bys, jaký je třeba poměr mezi prodanými audioknihami a těmi papírovými výtisky nebo aspoň těmi e-booky, které si potom někdo čte v nějaké čtečce? Jako jestli se už teď prostě audioknih i u těch běžných titulů prodává 20% nebo 70% celé té produkce té knihy?

[34:14] Martin Bedřich: Úplně to takhle nejsem schopný říct, protože zase je to hodně různorodé. Já se přece jenom pohybuju v tom odbornějším segmentu, takže tam je to taky ještě pokřivené, i když jiným způsobem. Obecně mám pocit, že se ukázalo, že e-knihy, které začaly před těmi, já nevím, 15-20 lety ve větší míře a byly takové ty představy, jak to vytlačit tu papírovou knihu, tak to se fakt vůbec nestalo a myslím si, že se tak kvalifikovaně odhaduje, že e-knihy tvoří třeba 10% toho trhu. To znamená, našli si nějakou takovou hladinu, která nepřeleze 10-15%. Myslím si, že u těch audioknih je to větší, protože, a to je zase právě zajímavé na to upozornit, tady se zasahuje trošku jiná cílová skupina. Přece jenom tištěné knihy.

[35:05] David Salomon: Jakože lidi, kteří neumějí číst.

[35:06] Martin Bedřich: Přesně tak. Tištěné knihy a e-knihy potřebují ten stejný princip. To znamená, že čte, a jestli se to čte z papíru nebo z mobilu nebo z Kindlu, je jedno. Kdežto u těch audioknih opravdu cílíte na lidi, kteří nemají čas číst, protože dělají něco jiného, ale u toho by chtěli poslouchat, nebo opravdu mají potíže se čtením, ať už s očima, nebo jsou nějakí dyslektici a tak dále. A to jsou lidi, kteří v té množině dřív nebyli, protože prostě nečetli, ale s těmi audioknihami najednou se k tomu obsahu můžou dostat. Takže pro nás je teze, že uživatelé audioknih nekanibalizují ten segment toho tištěného světa, ale vlastně ho rozšiřují. A to je najednou hrozně zajímavé, protože pro nás už ta audiokniha není konkurence, ale je to rozšíření.

[35:56] Martin Bedřich: A tam vidíme ten růst, který každoročně roste a tam to určitě přesahuje ty e-knihy. A jestli se to pohybuje na 25%, 30%, nevím, ale myslím si, že to je rozhodně svět, který je teďka nejdynamičtější a nejvíc se rozvíjí, protože právě zasahuje ty, kteří by se normálně k té knížce nedostali. Ať je to řidič autobusu, ať je to člověk, co je furt někde na cestách, ať je to architekt, který celý den sedí u autokedu a poslouchá u toho něco. Tohle to je zajímavé.

[36:28] David Salomon: Jo. Co se mě týká, tak přicházím do styku s audioknihami, co jsou takové ty na YouTubu šíleně namluvené AI pohádky. Tam je AI princezna k tomu.

[36:40] Adam Hanka: Kvůli dětem, jo.

[36:41] David Salomon: Tak nějak se to tam pouští algoritmus.

[36:43] Adam Hanka: Nebo to pouštíš jako sám kvůli usnutí.

[36:44] David Salomon: Ne, já ne, ale slyším to, že se to odehrává tam někde v té domácnosti. A vlastně si říkám, že bych to asi taky měl nějakým způsobem řídit, že si pouštějí, co chtějí a tak dále. A teď je tam ten algoritmus a v tom jsou nějaké reklamy, protože to máš zadarmo. Ale je to, o čem mluvil právě Martin, že tam máš audio pohádku, nevím, Tři čuníci jdou a ona má miliardu shlídnutí, protože to už začne ten algoritmus upřednostňovat, protože je to tahle ta zacyklená věc. A já říkám si k tomu, že chápu, že u Martinovi stojí vlasy hrůzou ohrožení toho autorství a té kvality a toho smyslu literatury jako takové. Má teda jak s tím bojovat? Chodit door to door a říkat, věděli jste, že některé knížky taky jsou fuj, protože jsou od AI, protože jsme si tady řekli teďka, že to je fuj?

[37:45] Martin Bedřich: Tak spíš se musíme dostat k té podstatě úplné a začít nějak hloubějc, protože je samozřejmě hrozně jednoduché to takhle odsoudit a tady si hrát na toho Koniáše nebo tak, ale ono to bude postrádat ten skutečný smysl. Já se hrozně ztotožňuju s tou představou, že to AI nám nastavuje nějaké zrcadlo a je dobré si uvědomit, co to znamená, co tam vidíme, co tam tím pádem vidět nemůžeme, protože z principu zrcadlo nemůže odrážet nic jiného než to, co je před ním, a tak dále. A nechci se bavit jenom o těch audioknihách, protože o nich nakonec vím úplně nejmíň, ale je tam na tom taky něco poznat. Všichni, kdo jsme zažili nějaké čtení, začal jsi s pohádkami, tak čtení pohádky v našem dětství, které byly asi nejspíš přes rozhlas nebo takovéhle produkce dělané, načtené kvalitními herci, kvalitními těmi speakery.

[38:44] David Salomon: Interprety.

[38:44] Martin Bedřich: Interprety.

[38:45] David Salomon: Na vinylu.

[38:46] Martin Bedřich: Na vinylu nebo na kazetách, to už je jedno, ale máme prožitek, hluboký prožitek nějakého dojmu toho jazyka, nějaké krásy, něčeho, co nás opravdu formovalo. Já doteďka slyším některé, když si vzpomenu na svoje dětství, kdy jsme to taky poslouchali.

[39:02] David Salomon: Hekly.

[39:03] Martin Bedřich: Přesně, nebo to, tak to není banální. Tam nejde jenom o předávání informace. Ta AI si myslím, že hrozně zneužívá povrchní představu, že nám stačí předávání informace. Že ona přece všechno zná, všechno ví, tak na základě nějakého promptu nám tu informaci sdělí a to je to, co dostačuje. Ale my přece, a to je zase ta zkušenost toho zrcadla, my přece víme, že nám nestačí jenom ta informace. My chceme víc a ne ve smyslu toho, že mám potřebu všechno opentlovat něčím zvláštním. Ne, lidská zkušenost mluví o tom, že jenom informace sama o sobě mnohdy nestačí. Jasně, stačí, když potřebuju naprogramovat nějaký server, ale pokud jde už o něco trošku víc lidského.

[39:53] David Salomon: Typu zážitek.

[39:53] Martin Bedřich: Zážitek, vztah, jako skutečná pomoc.

[39:56] David Salomon: To je rozvoj estetiky, že jo, třeba.

[39:58] Martin Bedřich: Jasně, a to pak souvisí s nějakou kultivací mě jako mnohem komplexnější entitu, než je nějaký stroj nebo Tak jako k tomu potřebuju víc a pak se musím ptát, jestli to dostanu z těch nových kanálů, kterýma jsem teďka tak okouzlený. A najednou zjistím, že jako robotický hlas může předávat informaci téměř stoprocentně, ale nebude to jako ten Heger, jak říkáš. A já to jako chci. A najednou jsem nucený, tím pohledem do tady toho zrcadla si najednou uvědomuju, co mi tam chybí, co bych tam chtěl, nebo co bych chtěl teda předávat i dál svým dětem nebo ostatním a tak. Takže tohle to třeba je nějaká otázka, která má dvě roviny. Jedna je technická, jak tam teda toho Hegera dostat do té AI, což samozřejmě taky dneska není problém, ale druhá věc je tam dostat něco víc.

[40:49] Martin Bedřich: A můžu to tam dostat nebo ne? A můžu rozlišovat, ano, návod na pračku, ať mi přečte tady Alan Delon, ale když si chci poslouchat něco jiného, tak fakt chci třeba člověka, protože tam je ještě nějaká stopová, stopové množství něčeho, co mě obohatí. Takže ta edukace, na kterou ses ptal na začátku, není o tom, tady toho se bojíme, je to fuj, tak to zakážeme a dáme na to ban. Ne, je to o to říct: chtějte víc, ty děti, ať poslouchají pohádku ve formě, která jim opravdu dá takový hluboký zážitek, že pak budou mít představu o kráse jazyka, kráse zvuku, kráse intonace, protože oni potom díky tomu budou třeba mluvit jako lidi a ne jako stroje. A budou třeba vyžadovat to samé od ostatních a to dohromady pak vytváří svět, v kterém spíš chceme žít, než svět, který se bude bavit jenom jako prompty.

[41:44] David Salomon: To je dobrý návod tady pro Adama, až bude sedět u Fableu, že tam máš zadat. Hele, ještě k té pohádce, prosím tě, praskání vinylové desky, vůni svíčkový nedělní od babičky, za oknem chci slyšet zpívat ptáčka. Já myslím, že Adam si s tím poradí. A co ty osobně, kromě toho, že vnímáte velké změny, tak ty osobně používáš k práci AIčko? Nebo kdy si vzpomeneš, že to bylo třeba poprvé a jak ses u toho měl?

[42:14] Martin Bedřich: Já dlouho jsem kolem toho tak kroužil a doteďka to používám spíš jako nástroj. To znamená, pro mě, jak pracovně, nebo i při nějakých jiných příležitostech, potřebuju takové ty základní věci, jako je nějaká rešerše, jako je nějaké hlubší zorientování se v nějakém tématu. Dneska spousta obsahu je na internetu, takže je dobré opravdu si nechat ten internet proskenovat nějak kompetentně, vytahat si relevantní informace a tak. Takže to jsou věci, které pro mě byla ta cesta spíš takováhle. První taková ta badatelská, shromažďování informací a tak. Pak jsme samozřejmě se dostavili k takovým těm věcem, jako že je strašně zajímavé udělat si rejstřík do knížky pomocí AI, protože to je nekonečně rychlejší a spolehlivější. Na druhou stranu, já jsem udělal desítky rejstříků ručně, to znamená, vím, co to je strávit nad knížkou dny, kdy člověk projíždí rejstřík a tu knížku znovu prochází v PDFku a vyhledává ty stránky. Je to na jednu stranu strašná pakárna, opravdu jedna z nejhorších věcí, co je.

[43:25] David Salomon: Počkej, vy to fakt děláte tohle?

[43:27] Martin Bedřich: To se dřív dělalo.

[43:27] David Salomon: Já totiž vždycky dočtu tu knížku a tam je na konci ten rejstřík a já jsem to snad nikdy v životě ve skutečnosti nepoužil.

[43:36] Martin Bedřich: To je strašně zajímavé. Jasně, že to člověk skoro nepoužívá, ale jsou knížky, které na základě nějakých úzů ten rejstřík ještě mají, je to nějaká známka té odbornosti a tak. A ten se v době před AI musel nějak vytvořit a ten musel vytvořit člověk, který šel heslo po hesle a vyhledával to v PDFku.

[43:57] David Salomon: Říkáš, já zas takový magor nejsem, jo.

[43:59] Martin Bedřich: Jenomže já jsem tady to dělal z nutnosti a pak jsem to párkrát dělal i z takové zvláštní perverzní radosti z toho, že ono poznat knížku, kterou jste třeba připravovali redakčně, to znamená, jako že ji znáte, přečetli jste ji třeba třikrát a pak ještě děláte rejstřík, tak to znamená poznat tu knížku ještě úplně zevnitř, úplně jinak. Jako lidi, co jezdí na motorce a pak mají potřebu tu motorku rozebrat na ty jednotlivé šroubky a zase ji složit. A můžete jim stokrát říkat, že jsou dementi, protože k čemu jim to je. A oni řeknou ne, mít ten karburátor rozebraný je úplně jiný typ zkušenosti. A já takhle, když mám knížky, které jsem poznal i skrz ten rejstřík, tak já říkám, to je hodnota, která není úplně k zahození. A je to zase něco, co můžeme hodit za hlavu, protože to je hrozná pakárna, vůbec to nestojí za tu práci a perfektní, ať to generuje, ať to delegujeme nějakému stroji. Ale pořád nebude špatné někde mít v hlavě, že je to určitý typ zkušenosti, který není k zahození.

[45:00] David Salomon: Dobře, takže řešení rejstříků necháme fakt fajnšmekrům a potom AIčku.

[45:06] Adam Hanka: Jsme zjistili, že rejstříky se píšou proto, aby ten člověk, co vyrábí tu knihu přečetl ještě jednou nebo dvakrát a měl z ní jiný prožitek.

[45:13] Martin Bedřich: Přesně tak, no.

[45:14] Adam Hanka: A teď si představ, že to ten zákazník platí tuhle práci.

[45:18] Martin Bedřich: Tak kdybychom byli v jakémkoliv jiné oblasti, tak si to necháme sakra zaplatit. Jenomže my v těch knížkách jsme takoví dementi, že tohle to víme, že by to nikdo nikdy nezaplatil.

[45:28] David Salomon: Že vy to děláte o víkendu.

[45:29] Martin Bedřich: Zadarmo, jasně, samozřejmě.

[45:31] David Salomon: A je to ten exkluzivní vztah, protože to ani ten autor nedělal s tou knížkou.

[45:35] Martin Bedřich: A navíc ani ti lidi to většinou nečtou a většina lidí to nechápe, ale to jsou takové ty.

[45:43] David Salomon: Ale ono je to pro tu umělou inteligenci dobré, ona se z toho pak líp učí.

[45:46] Martin Bedřich: To já jsem tím vždycky zavařil nějaký ten.

[45:51] David Salomon: Algoritmus.

[45:52] Martin Bedřich: Přesně tak.

[45:53] David Salomon: No dobře, tak řekněme, že.

[45:54] Martin Bedřich: Takže jenom je to ukázka toho, jaké otázky před námi takhle jsou, které otevírají mnohem hlubší oblasti, nejenom té využitelnosti a pragmatičnosti a praktičnosti, ale nasvěcuje to i spoustu otázek, které jsou někde v pozadí.

[46:15] David Salomon: A kromě toho, že budeš poslední, jak se tomu říká, rejstřík.

[46:20] Martin Bedřich: Rejstříkář.

[46:20] David Salomon: Rejstříkář na světě a budeme se na tebe chodit koukat do muzea, tak jaké ještě další jiné povolání související s literaturou vyhynou? Třeba překladatelé nebo.

[46:34] Martin Bedřich: Tak překlad je jedna z věcí, která do toho vstoupila úplně nejdřív, s těmi prvními předchůdci těch jazykových modelů a podobně. Tam je to hrozně ošemetné. Na jednu stranu přiznám, že jsem udělal zkušenosti s AI překlady, které vůbec nejsou špatné a vlastně se s tím dá pracovat velmi kvalitně. A zase upřímně, jo, já sleduju ty debaty překladatelské, když se sejde elita překladatelská, tak samozřejmě si notují a říkají, jak je to hrozné a jak ty nuance nikdo nepodchytí v tom AI světě a tak dále. Na druhou stranu vedle nich je těch 95% překladatelů, kteří to masti jak Baťa cvičky, dělají to odflákle, na první dobrou, vůbec o tom nepřemýšlejí, mají to jako rutinu a ty překlady nijak zázračné nejsou, jenom proto, že to dělal člověk.

[47:23] Martin Bedřich: Naopak je tam spousta chyb. Stejně ta práce, protože nakladatelská práce není jenom o tom, že takhle vytaháváme z balíku knížky a prodáváme je. Ta příprava toho textu je komplexní a komplikovaný proces, kdy neustále se něco po někom předělává a reviduje. Není žádný autor, jehož knížka, jehož text by se dal rovnou dát do tiskárny. Není žádný překladatel, jehož text by se dal rovnou dát do tiskárny. Každá ta věc se musí znovu procházet, znovu nějak dolaďovat. Po každém překladateli je potřeba to upravovat a opravovat a předělávat. Po každém redaktorovi je potřeba to ještě zkorigovat a tak dále. Takže já jsem už moc obouchaný na to, abych měl tady představu těch dokonalých lidí, kteří dělají dokonalé věci. A právě proto porovnávejme tuhle tu práci, která je nedokonalá, s prací teda nějakého AI modelu, který je taky nedokonalý. A pak se ptejme, s čím je víc práce.

[48:23] David Salomon: No a pomáhá třeba umělá inteligence v těchto jednotlivých redakčních cyklech? Protože já si dovedu představit, že pokud tam jedu osm cyklů a osmkrát dávám zpětnou vazbu někomu, tak já nemusím všech osm cyklů delegovat na umělou inteligenci, že já můžu vzít čtyři a ty čtyři nechám člověku.

[48:40] Martin Bedřich: Přesně nějaká cesta. Chci tím říct, že jsou knihy, které se dají přeložit umělou inteligencí a člověk, který potom s tím textem pracuje tak jako stejně pracuje s tím lidským překladem, tak ho dodělává, dotahuje, kontroluje a nějak zkvalitňuje a posouvá. A tak to je a myslím si, že to bude určitě trend, který výrazně zlevní tu výrobu, protože ty překlady jsou pořád jedna z nejdražších záležitostí kolem těch knih. I když tady v Čechách tradičně žehráme na to, že ty překlady jsou placené mizerně, což je pravda, tak pořád je to pro tu ekonomiku té knížky velká zátěž. Když se tady ušetří tou umělou inteligencí, tak to nemusí být vůbec na úkor té kvality, pokud je jasné, že to je součást procesu, který ale potřebuje ten lidský dohled.

[49:31] Martin Bedřich: Vedle toho samozřejmě budou pořád knížky, které nebudou možné být přeloženy umělou inteligencí, kde opravdu ten jazyk má takovou významnou úlohu v tom celku, ať už je nějaký básnický nebo komplikovanější nebo lepší. Ale to se bavíme o zlomku té třeba beletristické produkce nebo té odborné. Většina věcí je psaná obyčejně, když to řeknu, a úplně stejně tak se s tím dá pracovat na úrovni toho překladu a podobně. Takže tam si myslím, že se opravdu bude ten svět hodně měnit. Obávám se, že spousta překladatelů, kteří dělali 15 knížek ročně a jeli to opravdu z jedné vody na čisto, tak bohužel skončí.

[50:17] Martin Bedřich: To si myslím, že je neúprosné. Ale tím spíš se uvolní místo pro ty kvalitní překladatele, pro kvalitní literaturu, které možná díky tomu budou moct být i líp zaplacené, protože se ušetří někde jinde. Já bych o to jako nakladatel stál. Pokud vím, že na deseti knížkách ušetřím díky umělé inteligenci, tak pak dám klidně překladateli 450 korun za stránku, pokud to bude ta knížka, která opravdu bude literární událostí.

[50:47] David Salomon: Proč se vydává tolik knih, když vlastně spousta z nich potom má ten, jak jsi říkal, nedokonalý překlad? A mně to celé připadá jako takové to dělení zrna od plev, jo, v tuhle chvíli. Takové to: my tady máme už teď ten trh zahlcený, už před umělou inteligencí jsme měli trh zahlcený. Já třeba miluju dobrou literaturu, přijdu do knihkupectví a první, co prožívám, je zahlcení a pak zablokování, jo. A já ani nevím, co si mám vybrat a proč si to mám vybrat. A já normálně prožívám takový ten strach z toho si tu knížku koupit, co kdyby byla blbá. Hledám nějaké garance toho, že bude dobrá, protože v té záplavě titulů, barev, autorů já vůbec nevím, co chci. A mně by stačilo 15, 20 kvalitních titulů za rok a ty jsem ochotný nebo půlku z nich jsem schopný učíst a ten zbytek ať si dělá umělá inteligence, ne?

[51:44] Martin Bedřich: Jasně a takhle to klidně možná dopadne. To jsou dva úhly pohledu. Jeden je byznysový, to znamená, pro spoustu lidí je pořád ještě vydávání literatury zajímavý obchod, který dává smysl. Protože když vydáváte spoustu věcí, tak část z nich vždycky uprodáte, to znamená, vždycky z toho nějaký ten zisk vzejde a když se to ještě marketingově a algoritmicky poladí, tak to bude třeba dobré. Tohle to bude fungovat do té doby, dokud to bude ekonomicky dávat smysl. Já si myslím, že to moc dlouho dávat smysl nebude, ale ten mezistupeň bude, že to bude vytvářet ta umělá inteligence, protože to bude zlevňovat ty vstupy, na výstupech to bude levnější, tím pádem se to ještě chvilku bude dát prodávat, protože to bude vlastně docela levné a pak to skončí.

[52:32] Martin Bedřich: Druhý úhel pohledu, a to nás zase vrací k té mé úplně první tady replice, je prostě to, že pokud máte ty hodnoty nějak promyšlené dopředu, v tom úplném základu, tak vám nejde o byznys primárně, ale jde vám o nějakou opravdu věc, kultivaci, kulturu, obory a tak dále. To znamená, pak se ptáte, vydávám knížku jenom proto, abych něco vydělal, nebo vydávám knížku proto, že mi jde o v našem případě kultivaci psychoterapie v Čechách, prostě edukaci v oblasti duševního zdraví, posouvání nějakých témat, rozvíjení nějakých témat, spirituality a tak dále. A pak, protože jsme na světě, na zemi, platíme úplně stejně všechno jako ostatní, no tak se ptáme, jsme schopní si tím i trošku vydělat na život, ale už tady ta otázka je součástí nějakého komplexnějšího pohledu na tu věc.

[53:26] Martin Bedřich: To znamená, pro nás třeba bude pořád hodnotou vydávat knížky, aby splnily to svoje poslání a zároveň budeme doufat, že si na sebe vydělají. Pro nás jako pro Portál, jako nějaké specifické odborněji laděné nakladatelství v tomhle smyslu spíš minoritní, tak představa, že se pročistí ten trh a ten balast, který tady všichni vidíme a konstatujeme, prostě se změní, zmenší, tak pro nás to bude jenom dobře, protože ty naše knížky, za kterými si stojíme, protože si myslíme, že mají ty kvality a tak dále, tak budou víc vidět, najednou nebudou zahlušené.

[54:05] David Salomon: Nebude tam tolik toho šumu okolo nich, víc vystoupnou.

[54:08] Martin Bedřich: A tím pádem vystoupí. Budou pořád pro menšinu těch čtenářů, protože prostě naše témata samozřejmě nezajímají všechny, ale budou se jevit v jiném kontextu a my věříme tomu, že si spíš ty lidi potom cestu k nám najdou. Je to za cenu toho, že se to musí tímhle způsobem protříbit a kdo to tříbení udělá, jestli trh nebo obecná ústup od čtení knih, protože i to tady zažíváme, nejen že lidi nečtou knížky, jsou drahé, ale nečtou knížky proto, že už nevědí, proč by to dělali, protože jim to nic nedává. Tak to je další věc, která do toho vstupuje. AI na různých místech to torpéduje, ať už co se týče toho vzniku obsahu, co se týče ceny nebo co se týče toho odchodu od toho čtení.

[54:56] David Salomon: Toho dopaminu, který ty dostáváš na sociálních sítích, protože u mě největší konkurence čtení knih ve skutečnosti je asi shorty na YouTube.

[55:05] Martin Bedřich: A to se pak můžeme bavit o tom, jaký je ten rozdíl a proč má smysl ty knížky furt ještě obhajovat. Takže tohle to je nějaký teďka ten battlefield, v kterém jsme a do kterého každý vstupuje z nějaké jiné strany. Někdo to bude ještě tlačit, aby to ekonomicky z toho vyrežoval co nejvíc, někdo se tam bude pořád držet nějaké kvality a představy o té tradiční vzdělanosti, někdo bude obhajovat know-how, kompetence, odbornost, kterou někdo musí držet a to nakladatelství je typem instituce, která najednou je tím zvýznamněná. Máte tady black box AI, která vyprskne nějakou radu, můžete si myslet, že je dobrá nebo ne, ale vůbec nevíte, proč si to myslet. Anebo tady máte tu radu, která je opřená o to, že to je nakladatelství, které tady 30 let dělá něco smysluplného, kvalitního, je pod tím někdo podepsaný, je za tím podepsaná nějaká, nějaký proces toho vzniku té rady v podobě třeba té knihy a tak.

[56:02] Martin Bedřich: A najednou si řeknete, no tak možná je tohle to relevantnější. A teďka naším úkolem bude nejen vyprodukovat tu knihu a prodat ji, ale komunikovat i tohle to: toto není instantní rada jako z nějakého AI generátoru, toto je rada, kterou vygeneroval člověk na základě mnohaleté praxe, zkušeností a tak dále. Možná se tomu zkuste věnovat spíš.

[56:27] David Salomon: Já jsem měl totiž v hlavě už asi před 15 minutami provokativní otázku, co je to vlastně ta kniha. A přijde mi, že teď jsme na to odpověděli. Co je hodnota knihy, protože pro mě hodnota knihy vždycky byla, že si čmuchnu k tomu papíru. Ale to není ono.

[56:43] Martin Bedřich: Ale je to taky ono. To je právě to je proč, zase zpátky to zrcadlo, co nám to všechno říká nového o věcech, které jsme mysleli, že jsou samozřejmé a teďka jsme nucení je promýšlet znovu. Je kniha jenom soubor informací? Strašně dlouho to tak bylo. Jako knihy byly ty zdroje informací. Jinde nebyly. Seznamy nebo fakta.

[57:05] David Salomon: A teď je to ten punc, ten autoritativní zdroj informací.

[57:08] Martin Bedřich: Může být součástí toho ta garance, to znamená, že za tím někdo stojí, někdo dohledatelný, někdo věrohodný, ne žádné no name servery v Číně. Zároveň je to nějaký typ toho zážitku, který může souviset prostě s typografií, s papírem, s vazbou, s obrázky. Už jenom se zkušeností, že v těch pazourách nedržím ten mobil, ale něco jiného. To je už samo o sobě, pro nás je to furt normální, ale jsou dneska děti, které to neznají a které jsou najednou vyděšené nebo zmatené nebo překvapené.

[57:40] David Salomon: Že jim ten palec už roste jinak.

[57:42] Martin Bedřich: Že nemůže roztáhnout ten obrázek.

[57:44] David Salomon: Ale to já teda na těch knížkách taky dělám takhle občas bych si jako.

[57:46] Martin Bedřich: Ale je to jako swipování, to trošku je. A teďka, ale smějeme se tomu, ale k něčemu takovému dochází. Nemluvě o tom, že jsou už dneska velmi solidní neurologické a vývojové studie, které říkají, že ty děti na těch technologiích opravdu jsou poškozované, brutálně poškozované, co se týče vývoje mozku, kognice a tak dále. A ta papírová kniha, tohle to funguje jinak. Ať je to věc očí a schopnosti, ať je to věc práce s prsty a to, ať je to věc toho soustředění, fokusu a tak dále. Jsou to věci, které najednou začnou se vyjevovat v jiném světle. Takže ano, co je kniha, je velmi komplexní a hrozně důležitá otázka.

[58:34] Martin Bedřich: Pro mě už je to médium trochu druhořadé, protože jsem otevřený tomu, že audiokniha může být úplně stejným nositelem těch informací, ale nejen těch informací, protože tak jako kniha musí být vysázená a je to nějaká i estetická kvalita prostě té stránky, tak ta dobrá audiokniha je dobře načtená a ten způsob, jak ji přijímám, je nějaká součást té informace. A zároveň ten obsah, který je mi sdělovaný, tak má něco za sebou. Je tam práce autora, překladatele, redaktora, tady těch všech lidí, která dohromady vytváří něco víc.

[59:11] David Salomon: Já právě dětem vždycky říkám, musíte hodně číst, protože když budete hodně číst, tak budete mít plnou knihovnu knížek a až budete mít ty online cally v budoucnosti, tak za vámi bude ta nadupaná knihovna, což je potřeba, protože to je něco jako když sestřelíš ty jeleny a máš tam ty parohy, tak máš tam ty trofeje. Má to tu energii. Trofejní literatura.

[59:33] Martin Bedřich: Přesně, tak to je pro nás takový ty dosahovače. A poslední věc, kterou ještě tady zmíním a zase můžeme se k tomu ještě vrátit. Já bych nepodceňoval tu délku knihy. To, že kniha z principu je víc než pět stránek nebo deset nebo stránka nějakého textu. Jsou to stovky stránek. Je to něco, co vyžaduje ne to přehlídnout nebo není to ten short jako ten krátký.

[1:00:01] David Salomon: To prožít, jo.

[1:00:01] Martin Bedřich: Dopamin. Je to něco, co z principu mě chce chytnout na několik hodin nebo několik dní nebo několik týdnů. A to je úplně už nejradikálnější jinakost toho prožívání, než jakou známe. Největší problém přece současného světa, ta rychlost a klipovitost a tak dále, ale to má hluboké důsledky pro nejen zase tu kognici, nervový systém a tak dále, ale i to vnitřní prožívání, nějakou schopnost soustředit se na delší dobu, soustředit se i v nějakých etapách na mnohem delší časový úsek. Žít s knížkou týden je prožitek, který vůbec dneska nikdo nemá, protože mají tu křeč toho swipování.

[1:00:47] Martin Bedřich: A lidi se strašně ochuzují o něco. Je to opravdu jako když byste byl divoký pták, ale v zoo vám od malička svazovali ty křídla a vy jste vůbec nevěděl, co můžete. A lidi dneska, mladí zvlášť, vůbec netuší, jaké mají schopnosti. Oni potřebují snět o nějakých superhrdinských schopnostech, ale vůbec nevědí, jakou sílu mají v sobě, co se týče imaginace, co se týče toho vnitřního světa, který můžou budovat, vnitřního života, který můžou kultivovat. A jako palivo pro to vždycky byly knížky, respektive příběhy. Příběh dneska je spojený hodně s knížkou, ale nakonec, když ten příběh bude nesený filmem, tak to bude podobný problém, protože dneska už ty lidi nejsou schopni ani dokoukat film, protože je moc dlouhý. A notabene pak přečíst dlouhou knížku.

[1:01:36] David Salomon: Když jsme u té psychologie, vy vydáváte v Portálu velké množství právě psychologických a terapeutických knih. Máte tam teďka i to téma psychiatrie třeba versus AI? Máte něco?

[1:01:48] Martin Bedřich: Je to teďka téma velmi aktuální a zrovna teďka mám na stole knížku, která se bude vysloveně jmenovat AI v psychoterapii od autorky, která se tady tomu věnuje dlouhodobě, byla organizátorkou toho kolokvia v tom parlamentu, jak jsi zmiňoval, Tereza Komárková. A je to knížka, která mně otevírá oči hrozně doširoka a spoustu věcí, co jsem tady tak nějak říkal, tak vychází i z toho, co jsem nad tím rukopisem si přečetl a o čem přemýšlím. Protože k té technologii přistupuje velmi otevřeně, využívá ji, nechce ji někde uzavírat nebo se jí zbavovat, ale snaží se těm terapeutům ukázat, co všechno jim ta AI může dát, jak nasvěcuje tu jejich vlastní práci, jak ukazuje, že spousta věcí není nějak radikálně jiných, jenom se trošičku proměňuje ten úhel pohledu.

[1:02:50] Martin Bedřich: A obrovským způsobem obhajuje ten lidský element, který v té terapii pořád bude. Ačkoli se ukazuje v těch průzkumech, že v podstatě 100% lidí, co dneska jdou do terapie, tak si zkoušeli už něco s nějakými chatboty a zjišťují si informace na internetu a mají nějakou tady tu zkušenost s obecně řečenou debata o duševním zdraví s nějakým strojem nebo počítačem. Tak přesto je důležité vracet se k tomu, co je unikátní na tom lidském elementu, který v té terapii je. A to, že je zprostředkovaný přes videocall nebo jinak, to už jsou nuance. Ale zajímavým způsobem to do toho oboru vnáší tady nějaký ten shift nebo nějakou změnu toho pohledu a zajímavě to nasvěcuje ty kořeny, ty podstaty toho, na čem terapie, psychologie a tak stojí.

[1:03:51] David Salomon: Zajímavý tip. Takže to bude teda knížka?

[1:03:53] Martin Bedřich: To bude knížka, která vyjde teďka na podzim a myslím si, že by mohla dát dost zajímavých podnětů i lidem mimo terapii, které zajímá AI v současném světě.

[1:04:05] David Salomon: A prozradí z toho ještě třeba o trochu víc? Mě totiž pořád hrozně zajímá ta otázka, jestli umělá inteligence může nebo nemůže být dobrý terapeut nebo třeba náhražka terapeuta. A tam my pořád narážíme na některé hodnotové a v podstatě velmi základní otázky lidství a lidskosti, v umělé inteligenci možná zbavujeme některé lidi práce, protože automatizujeme rychle, ono to zbavuje i mě nějaké práce. Ale pak jsme tady přesně v tom momentě, kdy těch terapeutů není dostatek, pravděpodobně jich i příštích 10 let nebude dostatek. Máme čím dál tím víc problémů v populaci s duševním zdravím, skoro někdo to označuje za epidemii. Pravděpodobně to je způsobené mimo jiné právě i digitální technologií. A mně tam přijde extrémně zajímavý ten moment, bylo by potřeba mít třikrát tolik terapeutů v populaci, ale to nemáme. Způsobuje to digitální prostředí, může být to digitální prostředí částečně i jako léčbou samo na sebe?

[1:05:12] Martin Bedřich: Tak to jsou přesně otázky, které se tam kladou a odpovídá se na ně podle mě velmi férově a s otevřenou myslí. Má to zase spoustu rovin. Úplně základní je, pro spoustu lidí je úplně základní už jenom ta zkušenost, že si s nimi někdo povídá. Je to v nějakém smyslu hrozné hodnocení, že ta naše vyspělá společnost se vším všudy, co všechno už víme, známe a umíme, tak stejně je spousta lidí, která ocení už jenom to, že jim odpovídá nějaký chatbot, a to i na úrovni mnohem horší, než je to, co známe dneska s tou pokročilou umělou inteligencí.

[1:05:57] Martin Bedřich: Už to jsou experimenty, které jdou do 70. let, kdy opravdu ty první stroje jenom vracely nějaké podněty, které člověk dával, ale jenom to, že mu je vrací, že mu je zrcadlí a nenadává mu nebo se nepovyšuje nebo nehodnotí, ale jenom vytváří atmosféru přijetí, tak už to samo spoustě lidem dá strašně moc. Což je na jednu stranu smutné, na jednu stranu je aspoň něco. Takže to je třeba jedna rovina, která nám říká něco o nás. Druhá věc je, ty chatboty, notabene vycvičené v tom duševním zdraví, jsou dneska schopné rozpoznat spoustu emocí, rozpoznat spoustu skrytých věcí, které v té výpovědi jsou a opravdu velmi empaticky se na toho člověka nalaďovat.

[1:06:50] Martin Bedřich: Což má obrovskou hodnotu a může to udělat spoustu dobrého. Spoustu věcí to může rozpoznat, zastavit třeba v nějakém nebezpečném momentu a tak. Blbé je, že z toho terapeutického pohledu se nechce rezignovat na to, v čem ta terapie je unikátní. A teďka to právě zase v tom principu zrcadla vrací k té podstatě. Terapeut nemůže být jenom ten, kdo vytváří to empatické přijímající prostředí. Ono je základem pro to, aby vznikla nějaká důvěra, aby se ten člověk mohl otevřít, aby třeba poprvé zažil to, že je někým poslouchán bez toho hodnotícího hlediska, což spousta lidí říká, že zažila teprv s tím robotem. Ale to samo o sobě je málo. Může to toho člověka zklidnit, uvolnit, může mu to otevřít nějaká vnitřní stavidla, ale samo o sobě to nemá léčebný potenciál. Ten léčebný potenciál.

[1:07:48] David Salomon: To samo o sobě myslíš konverzace s umělou inteligencí jako takovou?

[1:07:52] Martin Bedřich: Ta, která je takhle přijímající, otevřená, nehodnotící a tak. Protože to, ta léčba, podobně jako fyzické cvičení, prostě potřebuje nějaké vykročení z nějaké komfortní zóny, potřebuje začít trošku cvičit nějaký sval, ať je to věc toho duševního zdraví. A tady vlastně je moment, který pořád, zdá se, není ještě úplně v takovémhle stavu, ta umělá inteligence není, aby byla schopná nejen dobře odzrcadlovat toho člověka a vlastně mu vycházet vstříc a v podstatě ho chválit, podporovat to, ale aby mu byla schopná začít i trošku odporovat. A to způsobem, který jemu pomůže v té léčbě. A to je to umění, které je v podstatě v základu té psychoterapeutické práce, kde ti terapeuti jsou cvičení dlouho k tomu, aby byli schopní nejen vytvořit to přijímající prostředí a navázat ten psychoterapeutický vztah, ale pak pochopit, jak na toho konkrétního člověka a kde zatlačit, aby to nebolelo, ale zároveň to začalo už léčit.

[1:09:02] Martin Bedřich: Kde mu trošku odporovat, kde nabourat nějakou jeho představu, v které je schovaný, aby se skrz to dalo s něčím hýbat, s něčím pomáhat. A tohle to jsou už nuance, které prostě ta umělá inteligence zatím neumí a tadyhle to tam není.

[1:09:19] David Salomon: Ona i neudrží ten dostatečně dlouhý kontext, aby se k tomuhle dokázala propracovat, že to jsou technické skryté věci.

[1:09:26] Martin Bedřich: Ona může sice držet paměť těch konverzací nakonec líp než člověk, protože se to tam sype na nějaký ten harddisk, ale aby s ním uměla tak pracovat jako ten člověk, je to věc velmi nuancovaných intuicí, zkušeností té strašné rozmanitosti člověka. Protože i když v tom systému bude 10 000 variant, jak člověk může zareagovat, tak ta variabilita v tom lidském prožívání je ještě větší, jo, a to ten stroj nebude asi zatím ještě zvládat.

[1:09:57] David Salomon: A ten terapeut tohle umí pojmout?

[1:09:59] Martin Bedřich: A ten terapeut, tam je spousta věcí nevyřčená, intuitivní, je opřená o zkušenosti, o vzdělání i o jeho kvality, které jsou někdy mimořádné a tak, ale s tím člověkem se tohle to děje. A poslední věc, která to jenom zarámuje, na tom je to hezky vidět. V terapii má ohromný smysl mlčení. Jako čas, kdy se nic neříká. A který vytváří něco, nějaké napětí nebo naopak uvolnění, které může mít nějaký další ten léčebný přesah. To znamená vědět, kdy ztichnout a nechat tu věc dozrát nebo se nějak vyloupnout nebo něco.

[1:10:49] Martin Bedřich: A to je věc, kterou ten stroj taky neumí. Ten přemýšlí, když analyzuje ten prompt a pak začne plivat ty informace, chrlit ty chytré všechny závěry, syntézy, všechno, jak to má načtené a tak, ale aby byl schopný teďka mlčet a věděl, jak dlouho mlčet a nebylo to blbé, bylo to mlčení, které je to léčebné. To je to, co umí člověk. To je to, co se učíme, co ten náš mozek se učil milion let nebo dýl. Tak tohle to jsou ještě takové věci, kde ten stroj ještě nebude prostě dosahovat toho, aby nahradil ty terapeuty, ale aby tam měl obrovskou podpůrnou funkci, aby mohl spoustu věcí zjednodušovat, aby mohl přicházet se spoustou dobrých nápadů, které ale teprve ten terapeut musí sám zhodnotit a vybrat z nich. To už může být dneska, to už se děje a to je samozřejmě hrozně zajímavé.

[1:11:42] David Salomon: To je hrozně zajímavé. Já budu rád, když nám doporučíš autorku knížky AI v psychoterapii jako dalšího hosta.

[1:11:50] Martin Bedřich: Určitě moc rád.

[1:11:51] David Salomon: A my si s ní krásně pomlčíme tady, jo.

[1:11:54] Martin Bedřich: Nebo ona bude mluvit, protože je strašně chytrá a všichni to znáte, že to bude pro vás mnohem zajímavější host.

[1:11:59] David Salomon: Moc díky, Martine, za návštěvu. A my máme náš slogan "Poslední zhasne", protože až to AIčko přebere, tak to poslední zhasne. Tak dneska bychom mohli dát, že vám všem děkujeme za pozornost. Nezapomeňte dát odběr podcastu Uhlík versus Křemík. Poslední zhasne a ztichne.

[1:12:19] Martin Bedřich: A zavře knížku.