ŠÉF ASOCIACE STARTUPŮ: JE ČESKO HŘBITOV NÁPADŮ?

Shrnutí

V 16. dílu podcastu Uhlík vs Křemík je hostem Jiří Vicherek, předseda České startupové asociace, zakladatel komunity Datatalk a spoluzakladatel Czech Tech Startup Clubu. Úvod patří aktualitám ze světa AI: jak poznat, že za nás umělá inteligence už přemýšlí, úvaha o fondu, přes který by Američané měli podíl na hodnotě AI firem, a otázka, jestli sahat po čínských otevřených modelech.

Hlavní část vysvětluje, čím se startup liší od běžné firmy (rychlostí, ambicí a škálovatelností), jak fungují kola rizikového kapitálu od pre-seed po Series A a proč investor počítá s tím, že většina sázek nevyjde. Vicherek popisuje, kde Česko zaostává: má málo andělských investorů a za minulý rok jen sedm univerzitních spin-offů. Mluví o startupovém zákonu, který poprvé zavede pojem startup do českého práva, o iniciativě EU Inc a o tom, jak AI mění startupy i rizikový kapitál.

Kapitoly

1. 0:00 Ukázka z rozhovoru a představení hosta
2. 3:15 Aktuality: když AI začne myslet za nás
3. 9:05 Fond, přes který by Američané měli podíl na AI firmách
4. 16:00 Čínské modely a co jsou otevřené váhy
5. 24:04 Čím se startup liší od běžné firmy
6. 30:56 Jak se startupy financují, od pre-seed po Series A
7. 39:18 Jak poznat dobrého foundera
8. 42:38 Proč je rizikový kapitál rizikový a co se v něm mění
9. 51:07 Startupy v Česku a univerzitní spin-offy
10. 59:24 Startupový zákon a státní podpora
11. 1:06:29 Jak AI mění startupy a model SaaS
12. 1:13:08 Jedna věc pro Česko a iniciativa EU Inc

Citáty

„Pro mě je každý nástroj dobrý sluha a špatný pán, takže je dobré si uvědomovat, že to je nástroj.“

„Já třeba v tomhletom razím svoje oblíbený pravidlo pěti čárek, že až ve chvíli, kdy o nějaký technologii slyším třeba po pátý, tak se jí teprve začnu zabejvat.“

„Startupy jsou velmi složitý typ podnikání, nejsou rozhodně pro každého. Já bych byl moc rád, kdyby víc lidí pracovalo ve startupech a zakládalo startupy, ale důležité je říct, že to je velmi těžká práce s velmi nejistým výsledkem a to je v DNA té firmy.“

„To ověřování trhu a ta zpětnovazební smyčka je to nejvíc startupové, co existuje.“

„Ti úspěšní foundři jsou opravdu zamilovaní do toho problému, ne do svého produktu, ale do toho vyřešit ten problém.“

„Proč mě to tak drásá, je, že my máme skvělé vysoké školství, my máme skvělou vědu a výzkum. To jsou věci, ve kterých jsme silní, ve kterých máme nějakou konkurenční výhodu světového charakteru a o to víc bolí to, že ji absolutně neumíme využít.“

„Státní podpora neznamená jenom nalijeme do nich peníze. To samo o sobě by asi spíš ten trh pokřivilo, než mu pomohlo. Je potřeba cílené podpory.“

„Budoucnost je už tady, je ale nerovnoměrně distribuovaná, tak my jsme v nějaké bublině, která žije v budoucnosti a za mě se jí začínám trochu bát, nebo ji nevidím jako čistě růžovou“

„Pro mě je to startupový zákon, protože bez něho neuděláme nic.“

„Já říkám, že vidím startupy jako jednu z mála karet, které ještě v tuhle chvíli jako Česko v té globální hře máme“

Jiří Vicherek: Česko má skvělou vědu, ale neumí z ní dělat firmy

Startup není jen malá technologická firma. Podle Jiřího Vicherka, předsedy České startupové asociace, ho odlišuje rychlost a ambice. V podcastu Uhlík vs Křemík vysvětlil, jak funguje rizikový kapitál, kde Česko zaostává a co má změnit startupový zákon.

Rychlost, ambice a škálovatelnost

Na otázku, čím se startup liší od běžného podnikání, odpověděl Vicherek stručně: rychlostí a ambicí. Startup je podle něj firma navržená tak, aby dokázala z jednoho klienta udělat deset a z deseti sto a měla šanci dorůst ve firmu s hodnotou miliardy dolarů. Proto může přitáhnout rizikový kapitál, který počítá s desetinásobnou návratností. Restaurace takovou šanci nemá ani jako franšíza. Agentura s týmem programátorů, která dělá e-shopy, je technologická firma, ale startup obvykle ne.

Startupové know-how podle něj vzniklo pro nepředvídatelný moderní svět. Místo dlouhých plánů se trh ověřuje postupně a peníze se berou vždy jen na další fázi: prototyp, první klienti, takzvané údolí smrti a nakonec product market fit, se kterým přichází Series A a škálování. „To ověřování trhu a ta zpětnovazební smyčka je to nejvíc startupové, co existuje.“

Investor počítá s tím, že většina sázek nevyjde

Rizikový kapitál podle Vicherka znamená, že jednotlivé investice spíš nevyjdou. Investor si najde deset firem s velkým potenciálem a počítá s tím, že tři skončí v mínusu, tři peníze jakžtakž vrátí a dvě něco vydělají. Doufá a dělá všechno pro to, aby mezi nimi byla jedna, která zaplatí celý fond. Pro člověka, kterému na konci měsíce zbude patnáct stovek, to podle něj není. Smysl to dává až bohatším lidem s rozmanitým portfoliem.

Na úspěšných zakladatelích vidí hlavně angažovanost. „Ti úspěšní foundři jsou opravdu zamilovaní do toho problému, ne do svého produktu, ale do toho vyřešit ten problém.“ Práce ve startupu je podle něj velmi náročná a investoři víc věří zakladatelům, kteří už firmy rozjeli, nebo dokonce jednu prodali.

Sedm spin-offů za rok

Česko podle Vicherka není na tom tragicky, ale ani dobře. Úspěšní zakladatelé tu jsou, průměrná čísla jsou ale pod průměrem Evropské unie. Andělských investorů má Česko nižší stovky, zatímco Velká Británie v přepočtu na 10 milionů obyvatel 7 tisíc. Nejvíc ho trápí transfer technologií: za minulý rok vzniklo sedm univerzitních spin-offů, zatímco jedna univerzita v Mnichově jich má 150 ročně. „Proč mě to tak drásá, je, že my máme skvělé vysoké školství, my máme skvělou vědu a výzkum.“

Univerzity si podle něj často berou na začátku příliš velký podíl, takže firmu pak nechce financovat další investor. Smysluplné je třeba pět procent podílu a pět procent takzvaného revenue share, které popsal jako podíl na zisku. Systém navíc motivuje školy udržet nejlepší doktorandy v akademické dráze, zatímco startup potřebuje zakladatele na plný úvazek. Naději vidí ve změnách na ČVUT pod novým rektorem Michalem Pěchoučkem.

Startupový zákon a evropský trh

Nejdůležitější je pro Vicherka startupový zákon, díky kterému pojem startup poprvé pozná český právní řád. Na definici pak půjde navázat pobídky a specializovaný právní režim. V době natáčení byl návrh v paragrafovaném znění a mířil do meziresortního připomínkového řízení. Asociace už podle něj dosáhla toho, že se startupy dostaly do hospodářské strategie vlády.

Druhou velkou věcí je evropská iniciativa EU Inc, tedy jednotná firemní struktura pro všechny členské státy. Český startup dnes podle něj expanduje do Ameriky jako celku, ale v Evropě musí zvlášť do Německa, Polska a Maďarska. Mezitím umělá inteligence mění pravidla, která v rizikovém kapitálu platila dvacet let. Softwarové firmy s předplatným ohrožuje to, že si menší řešení uživatel udělá sám se svým Claudem. Startupy přesto Vicherek vidí jako jednu z mála karet, které Česko v globální hře má.

Celý rozhovor s Jiřím Vicherkem najdete v 16. dílu podcastu Uhlík vs Křemík.

Otázky a odpovědi

Čím se startup liší od běžné firmy?

Podle Jiřího Vicherka, předsedy České startupové asociace, který to vysvětloval v podcastu Uhlík vs Křemík, startup odlišuje rychlost a ambice. Je to firma navržená pro škálovatelnost, aby dokázala rychle růst, měla šanci dorůst ve firmu s hodnotou miliardy dolarů a mohla přitáhnout rizikový kapitál. Startupy jsou podle něj až na výjimky technologické, ale ne každá technologická firma je startup, například agentura, která dělá e-shopy.

Jak funguje financování startupů od pre-seed po Series A?

Jiří Vicherek v podcastu Uhlík vs Křemík popsal, že startup si bere rizikový kapitál vždy jen na další fázi. Nejdřív ověřuje trh prototypem (MVP), v pre-seed a seed fázi staví první verzi a hledá první klienty a pak prochází nejtěžší fází, které se říká Valley of Death. Když najde product market fit, vstupuje do Series A, kde už jde o škálování.

Proč se venture kapitálu říká rizikový kapitál?

Podle Jiřího Vicherka jednotlivé investice spíš nevyjdou, a proto se do nich nemají dávat peníze, o které by člověk nechtěl přijít. Investor hledá firmy s potenciálem mnohonásobně zhodnotit vložené peníze a počítá s tím, že z deseti investic tři skončí v mínusu, tři peníze jakžtakž vrátí a dvě něco vydělají, přičemž doufá a dělá všechno pro to, aby mezi nimi byla jedna, která zaplatí celý fond. Typický investiční horizont je podle něj 7 až 9 let, ale zkracuje se.

Jak je na tom Česko se startupy ve srovnání s Evropou?

Jiří Vicherek v podcastu Uhlík vs Křemík řekl, že Česko na tom není tragicky ani moc dobře: má úspěšné zakladatele, ale čísla jsou pod průměrem Evropské unie. Andělských investorů je v Česku nižší stovky, zatímco Velká Británie jich má v přepočtu na 10 milionů obyvatel 7 tisíc. Nejhůř je na tom podle něj transfer technologií: za minulý rok vzniklo sedm univerzitních spin-offů, zatímco jedna univerzita v Mnichově jich má 150 ročně.

Proč v Česku vzniká málo univerzitních spin-offů?

Podle Jiřího Vicherka univerzity často nemají zkušenosti a standardy ze startupového světa a berou si na začátku příliš velký podíl, takže firmu pak nechce financovat další rizikový kapitál. Smysluplné je podle něj třeba 5 % podílu a 5 % takzvaného revenue share, které popsal jako podíl na zisku. Problém souvisí i s podfinancováním vysokých škol a s tím, že systém motivuje udržet nejlepší doktorandy v akademické dráze, zatímco startup potřebuje zakladatele na plný úvazek.

Co je startupový zákon a v jaké je fázi?

Startupový zákon podle Jiřího Vicherka poprvé zavede pojem startup do českého právního řádu, a díky tomu půjde startupům dávat speciální pobídky a specializovaný právní režim. V době natáčení podcastu Uhlík vs Křemík byl návrh v paragrafovaném znění a mířil do meziresortního připomínkového řízení. Česká startupová asociace podle něj už dosáhla toho, že se startupy dostaly do hospodářské strategie vlády.

Jak umělá inteligence mění startupy a rizikový kapitál?

Jiří Vicherek v podcastu Uhlík vs Křemík řekl, že pravidla, která ve venture kapitálu platila posledních 20 let, procházejí velkou revizí. Softwarové firmy s modelem B2B SaaS ohrožuje to, že si menší řešení uživatel udělá sám se svým Claudem, a placení podle počtu uživatelů naráží na zeštíhlování firem. Na druhou stranu podle něj startup v první fázi už nemusí mít technologického spoluzakladatele. Doufá také, že se investoři znovu víc zaměří na hardware a deep tech, a podle něj to tak vypadá.

Co je iniciativa EU Inc a proč ji Jiří Vicherek podporuje?

EU Inc je podle Jiřího Vicherka nová firemní struktura, která by fungovala stejně ve všech členských státech EU, v rámci širšího takzvaného 28. režimu. Český startup podle něj expanduje do Ameriky jako celku, ale v Evropě musí jít zvlášť do Německa, Polska nebo Maďarska, protože jednotný trh de facto neexistuje. I ambiciózní EU Inc by podle něj byl jen jeden dílek skládačky.

Kdo a co v dílu zaznělo

• Creative Dock (firma, 1:41): Firma, kde Adam Hanka vede data a AI.
• Česká startupová asociace (organizace, 1:59): Asociace, kterou Jiří Vicherek vede a která zastupuje startupový ekosystém vůči vládě.
• Datatalk (organizace, 2:08): Komunita datových profesionálů, kterou Jiří Vicherek založil.
• Czech Tech Startup Club (organizace, 2:12): Klub zakladatelů českých technologických firem, který Jiří Vicherek spoluzaložil.
• Startupový zákon (jiné, 2:30): Návrh zákona, který poprvé zavede pojem startup do českého práva; hlavní téma asociace.
• Martin Jiránek (osoba, 2:53): Předchůdce Jiřího Vicherka v asociaci, dnes první zmocněnec pro startupy.
• Petr Kohout (osoba, 3:20): Autor zpravodaje na LinkedInu, ze kterého pořad bere aktuality ze světa AI.
• OpenAI (firma, 9:08): Podle aktuality zvažuje model, ve kterém by americká veřejnost přes fond vlastnila část hodnoty AI firem.
• Donald Trump (osoba, 9:57): Zmíněn v debatě o tom, komu by fond s podíly v AI firmách sloužil.
• Norsko (místo, 12:57): Norské fondy z ropy jako precedent, jak z hodnoty udělat veřejný prospěch.
• Sam Altman (osoba, 14:05): Zmíněn spolu s OpenAI jako šiřitel narativu o závodu o AGI, který host považuje za přifouknutý.
• Hvězdná brána (jiné, 15:31): Seriál, který Adamovi Hankovi připomněl debatu o tom, kdo má mít klíčovou technologii.
• Moonshot AI (firma, 16:21): Čínská firma za otevřeným modelem Kimi K3.
• Alibaba (firma, 16:28): Podle aktuality podporuje Moonshot AI.
• Tencent (firma, 16:28): Podle aktuality podporuje Moonshot AI.
• Kimi K3 (produkt, 16:32): Čínský otevřený model, o kterém se debatovalo, jestli ho používat.
• Opus (produkt, 17:39): Model Claude, se kterým se podle benchmarků srovnává Kimi K3.
• ChatGPT (produkt, 20:33): Příklad mediálního případu, který byl výsledkem testování modelů white hat hackery.
• Twitter (X) (firma, 25:09): Příklad startupu, který dlouho rostl v uživatelích, a ne v tržbách.
• Y Combinator (organizace, 27:30): Akcelerátor, podle kterého má startup růst 4 až 7 % týdně.
• Peter Thiel (osoba, 48:39): Podle hosta rád říká, že investoři mají dávat peníze do atomů, ne do elektronů.
• Mikolov (osoba, 51:59): Autor algoritmu Word2Vec jako příklad českého vynálezce.
• Word2Vec (produkt, 52:02): Příklad z jednoho ze dvou extrémů, kterými si podle hosta lžeme do kapsy: že Česko je technologická velmoc.
• Tomáš Čupr (osoba, 52:16): Úspěšný český zakladatel, podle kterého startupy státní podporu nepotřebují.
• Univerzita v Mnichově (instituce, 54:52): Etalon se 150 spin-offy ročně proti sedmi v Česku.
• ČVUT (instituce, 58:44): Škola, kde se pod novým rektorem zlepšuje přístup ke spin-offům.
• Michal Pěchouček (osoba, 58:46): Nový rektor ČVUT a exitovaný zakladatel, kterému host drží palce.
• Cognitive Security (firma, 59:09): Jeden z prvních exitovaných startupů v Česku, zmíněný u Michala Pěchoučka jako exitovaného foundera.
• Draghiho zpráva (jiné, 59:34): Zpráva o roztříštěnosti a nedostatku venture kapitálu v Evropě.
• CzechInvest (instituce, 1:00:43): Agentura, kde host pracoval a poznal administrativu státní podpory.
• Polsko (místo, 1:01:29): Příklad země, která startupy podporuje víc než Česko.
• SpaceX (firma, 1:02:40): Příklad startupu, který vytváří hodnotu americké ekonomiky.
• Spotify (firma, 1:02:53): Evropský příklad úspěšného startupu.
• Kiwi.com (firma, 1:02:59): Prodávaný podíl 51 % měl podle hosta hodnotu 6 miliard korun.
• Hame (firma, 1:03:16): Srovnání: tradiční firma se prodávala za 4 miliardy.
• Claude (produkt, 1:09:55): Nástroj, se kterým si uživatel udělá menší řešení sám místo SaaS.
• Dropbox (firma, 1:11:30): Příklad ověření nápadu videem dřív, než začal programovat.
• Karel Havlíček (osoba, 1:13:11): Politik, se kterým se asociace schází na startupové tripartitě.
• EU Inc (jiné, 1:13:59): Iniciativa jednotné firemní struktury pro všechny členské státy EU.
• Startupová tripartita (akce, 1:15:54): Pravidelné setkání startupového ekosystému s vládou.
• Andrej Babiš (osoba, 1:15:59): Účastník prvního setkání startupové tripartity.
• Alena Schillerová (osoba, 1:16:05): Účastnice prvního setkání startupové tripartity.
• Evropská komise (instituce, 1:16:41): Autorka návrhu EU Inc, ke kterému se Česko má postavit.

O hostovi

Jiří Vicherek je předseda České startupové asociace, organizátor tech komunit a spolutvůrce startupového zákona. V asociaci byl v době natáčení čtyři měsíce a navazuje na práci Martina Jiránka, prvního zmocněnce pro startupy. Založil komunitu datových profesionálů Datatalk a spoluzaložil Czech Tech Startup Club. Dříve pracoval v CzechInvestu, kde poznal, kolik administrativy stojí státní podpora. Asociace podle něj zastupuje celý startupový trh, od zakladatelů přes investory po právníky a inovační centra, a dostala startupy do hospodářské strategie vlády i do pravidelné startupové tripartity s vládou. Za svou osobní misi považuje přesvědčit lidi, že stará zkušenost se státní podporou už neplatí. Má dvě dcery.

Přepis dílu

[0:00] Jiří Vicherek: Co je riziko toho moderního světa, je, že je nepředvídatelný. Je moc komplexní.

[0:06] David Salomon: Tohle je téma, které ve skutečnosti rozhoduje o tom, kdo a jak bude platit naše důchody.

[0:14] Jiří Vicherek: To startupové know-how je zaměřené na to, aby snižovalo riziko v čase. To ověřování trhu a ta zpětnovazební smyčka je to nejvíc startupové, co existuje.

[0:27] Adam Hanka: Na jednu stranu: startup, to je trochu pro sebevrahy, na druhou stranu je za tím docela dobře ověřená metodologie.

[0:32] Jiří Vicherek: Ti úspěšní foundři jsou opravdu zamilovaní do toho problému. Probíhá velká revize toho, co platilo posledních 20 let a co příštích 5 let typicky platit nebude. Budoucnost je už tady, je ale nerovnoměrně distribuovaná. Tak my jsme v nějaké bublině, která žije v budoucnosti, a za mě se jí začínám trochu bát, nebo ji nevidím jako čistě růžovou.

[1:01] David Salomon: Posloucháte podcast Uhlík versus Křemík, pořad i pro ty, kteří mají dobrý nápad, ale zatím nevědí, jestli z něj bude startup, normální firma, nebo jenom drahý koníček. Dnes budeme řešit, jak startup založit, jak poznat, jestli o jeho produkt bude mít někdo zájem, kdy začít hledat investora a jak se při investování nenechat oslnit hezkou prezentací a sebevědomým zakladatelem. Podíváme se taky na to, proč se českým technologickým firmám někdy daří vytvořit skvělý produkt, ale už hůř ho prodávají do světa. Jestli může Evropa dohnat Spojené státy a Čínu, tak to nás zajímá. Jdeme na to. Já jsem David Salomon a jako vždycky je tu se mnou Adam Hanka, šéf dat a AI v Creative Docku. Ahoj, Adame.

[1:43] Adam Hanka: Nazdar, Davide.

[1:44] David Salomon: A naším dnešním hostem je Jiří Vicherek. Ahoj, Jirko.

[1:47] Jiří Vicherek: Ahoj, díky za pozvání.

[1:53] David Salomon: A my se hned teď podíváme na to, co nám o Jirkovi řekla umělá inteligence. Jiří Vicherek je předsedou České startupové asociace a dlouhodobě se pohybuje na pomezí technologií, byznysu, komunikace a budování profesních komunit. Je také zakladatelem Datatalku, komunity datových profesionálů, a spoluzakladatelem Czech Tech Startup Clubu. To je takovej jazykolam, jak jsme se tady na začátku rozcvičovali, tak tohle je ideální. Czech Tech Startup Club propojuje zakladatele českých technologických firem. A v České startupové asociaci zastupuje zájmy startupů vůči vládě a podílí se na tématech, jako jsou startupový zákon, zaměstnanecké akcie, podpora investorů, přístup ke kapitálu nebo jednodušší expanze českých firem do zahraničí. Jirko, co takovejhle medailonek, je to ok pro tebe?

[2:43] Jiří Vicherek: Jde vidět, že teď jsme internet celkem zaplavili informacemi o mé historii. Tím, že jsem v asociaci 4 měsíce, navazuju na úžasnou práci Martina Jiránka, který je dneska zmocněnec pro startupy, první historicky. Tak si to má kde brát a všechno sedí.

[3:03] David Salomon: Tak to je dobrý, protože ta míra těch halucinací před rokem byla trošku masivnější, teď už máme hosty spokojenější. K tvýmu v podstatě začátkům v asociace se dostaneme hned za chvilku. Teď se pojďme podívat na pár aktualit ze světa AI, které vám přinášíme ve spolupráci se zpravodajem Petra Kohouta, který ho dává na LinkedIn a kde každý týden sledujeme novinky prakticky a srozumitelně. První téma: když AI začne myslet za nás. To je takový to kognitivní vytěsnění, který pomaličku, postupně vzniká, že nám AIčko nejdřív pomáhá formulovat myšlenky, pak za nás vytváří už i argumenty a nakonec může nám vymazat přemýšlení, protože to celý převezme. Takže člověk nakonec produkuje jenom sice víc obsahu, ale hůř tuší, o co jde. Jak podle vás obou můžeme poznat, že už AI nepomáhá, ale vysloveně za nás přemýšlí, Adame?

[3:57] Adam Hanka: Za mě umělá inteligence občas skutečně přemýšlí a já potom se přistihuju v těch situacích, že už je pro mě i náročný to celý přečíst. A nutím se k tomu, abych to pořád čet. To je taková moje figura na začátek. Nicméně je to v podstatě tak, že my, když používáme umělou inteligenci, tak si zvykáme na to, že ona za nás vyprodukuje velký množství poslední dobou i dosti kvalitních myšlenek. Já bych tady zase připomněl, že umělá inteligence pracuje s datama, který má k dispozici, a existuje velký množství agentních nástrojů, který třeba dneska prohledávají internet, a tudíž oni vám dokážou přečíst různý studie, zprávy, zagregovat to do nějaký velmi dobře přístupný formy. A třeba lidi, jako jsem já, s takovým tím drobným imposter syndromem, si vždycky řeknou: "No, ona to ta AI nakonec stejně vždycky vymyslí lepším způsobem než já."

[4:47] Adam Hanka: Anebo: "Hele, ona to dělá 20 minut, tak proč bych to já dělal 3 hodiny, vždyť na to stejně nemám čas." A potom se přistihuju přesně v tom, že tohleto přemejšlení na tu umělou inteligenci předávám a deleguju, a musím se vždycky vracet k tomu, abych si třeba přečetl ty primární zdroje. Odpověď na tvoji otázku z mýho pohledu, a jsem zvědavej, co na to řekne Jirka, je, že člověk musí mít nějakou úroveň sebereflexe a musí se protivit tomu, aby zblbnul, a aby tu umělou inteligenci za sebe nechal skutečně přemejšlet, protože mozek je sval a mozek taky dokáže zlenivět. To, co bych si teď přál, je, abych tohleto mohl namluvit do svého vlastního agenta a toho agenta to nechal opravit, abych to řekl lépe, než jsem to řekl. A jsem si jistej, že on by to za mě ještě trošku vyšperkoval.

[5:33] Adam Hanka: V tom je krása toho podcastu, tady nás máte autenticky hloupý.

[5:38] Jiří Vicherek: Pro mě je každý nástroj dobrý sluha a špatný pán, takže je dobré si uvědomovat, že to je nástroj. Ten nástroj je čím dál tím silnější a užitečnější. Na druhou stranu, já nemám rád takové ty zpátečnické. Tak já sice řídím auto, ale rozhodně bych ho nedovedl opravit. Vyměnit pneumatiku je maximum. Naposledy jsem ty vnitřnosti auta uměl na zkoušky, a když se mi porouchá auto, tak jdu k automechanikovi. A takové to lamentování nad tím, že dneska už nikdo neumí opravit svoje auto, nebo že se neorientujeme v mapách, což je ten příklad, kde to po nás navigace umělá inteligence převzala, tak mi přijde někdy zpátečnický a příliš přísný v tom, že naše tělo a mozek je udělaná tak, aby přežívalo v tom světě.

[6:36] Jiří Vicherek: Ten svět se hodně změnil, ty skilly a vědomosti, které potřebujeme, se hodně změnily. Takže moje děti, mám dvě holky, devět a sedm, tak se sice učí rostliny a podle mě je to důležitý základ, ale samy o sobě rozeznávají brandy světových firem. A teď je otázka, co pro jejich přežití v současném světě je důležitější, jestli poznat Jinan Dvojlaločný, anebo si říct: "Aha, Shell je benzínka a Grok a Tesla jsou nějakým způsobem spojené." Tak to je otázka. Myslím si, že si musíme dávat velký pozor, budovat ty schopnosti, které jsou pro nás důležité, a neztrácet je a nepředávat všechno strojům. A moje oblíbené je, že co vás baví a kde cítíte to, že jste silnější a kde je ta vaše silná stránka, tak tou si pomáhejte, ale nenahrazujte to, protože tam je ta vaše silná stránka.

[7:37] Adam Hanka: Já bych chtěl říct, že jsem se v mapách ztrácel i předtím, než začala existovat navigace. Já jsem jeden z těch lidí, který se díky navigaci dokážou dostat relativně včas relativně tam, kde mají být. Neříkám, že se mi to vždycky povede stoprocentně. K tomu, co říkal Jirka, já jsem zrovna dneska ráno vedl diskuzi s jedním klientem, který o umělý inteligenci prohlásil, a to ve mně zarezonovalo. On říkal: "To je takovej princip bufetu. Ty tam můžeš sníst úplně všechno, ale pak ti z toho bude blbě." Takže když chodíš na takový ty bifé, na recepce, tak v sobě musíš mít nějakou sebereflexi, anebo jenom takový to sebeomezení, který ti určí to, že tam nesníš pět pudinků nebo čtyři tiramisu, protože víš, že ti z toho bude blbě.

[8:23] David Salomon: Tak to bych s tebou chtěl vyměnit tyhlety dvě dovednosti. Ty mě naučíš, jak by ti nemělo být z bufetu blbě, já tě naučím s mapama.

[8:33] Adam Hanka: Tak jo, do příštího dílu tady místo světelných mečů položíme na stůl buzolu.

[8:38] David Salomon: A studený mísy nějaký.

[8:41] Adam Hanka: Pudinky.

[8:42] David Salomon: Je to určitě, jak se o tom bavíte, souvisí to s tou závislostí na tý technologii, že když máš navrch, tak je to dobrej pomocník, a když už na tom seš úplně závislej, a když ti to vypnou, tak se z tebe stává úplný bláto, tak to není ten zdravej vztah. Ono ta společnost si teďka bude nacházet ten vztah k umělé inteligenci i ve smyslu toho, jak se bude měnit pracovní trh a tak dále. S tím souvisí další zpráva z Ameriky, protože OpenAI údajně zvažuje takovej ekonomickej model, ve kterým by americká veřejnost prostřednictvím nějakýho fondu vlastnila část hodnoty těch největších tech AI společností, čímž by skrz tady ten podíl, skrz veřejný finance, dostávali obloukem zpátky ten benefit a ten profit těhletěch tech společností, který se teď stávají v podstatě vládci světa. Myslíte si, že to je dobrej nápad, že by občané mohli dostávat podíl ze zisku vývoje nebo úspěchu umělý inteligence? Třeba, Adame?

[9:44] Adam Hanka: Mě by naopak zajímalo, co na tohle řekne Jirka. Ten fond má být takovej, že já jako občan Spojených států si v něm budu moct koupit svůj podíl, anebo to má být fond, ve kterým si americká vláda bude kupovat svůj podíl?

[9:56] David Salomon: Já bych řekl, že to bude, jak řekne Donald. To znamená, co bude pro něj výhodnější. A spíš bych řekl, že on by si pravděpodobně přál udržovat nějakej vliv i na tyhlety společnosti a s tím souvisí podotázka, jestli to je vůbec bezpečný, protože to zase může koncentrovat nějakou sféru vlivu i zpátky do těch politickejch rukou.

[10:18] Adam Hanka: Já to vidím velmi podobně, protože ve chvíli, kdy ty vytvoříš v uvozovkách fond, ve kterým já si budu moct koupit podíl jako běžnej, řekněme teda občan Spojenejch států, tak já bych se asi na prvním místě zeptal, kde je teda rozdíl oproti třeba akciím, protože to mi přijde, že je takovej distribuovanej fond, ve kterým já si budu moct koupit podíl. Samozřejmě podílový fondy můžou být i něco jinýho než akcie, ale primárně mi to připadá, že to je velmi podobnej mechanismus. Když se ale zamyslím nad tím, že by si vláda koupila podíl v těhlech společnostech, tak by to byla jenom taková obezlička k tomu, aby se z těhletěch technologickejch gigantů začala stávat v podstatě napůl vládní agentura nebo vehikl pro to, aby ty Spojený státy formou vlády ještě víc ovládaly tyhlety technologický giganty.

[11:08] Adam Hanka: A tohle propojení vlády, soukromejch firem, zejména těch, který mají ve světě opravdu velkej vliv, si myslím, že by pro OpenAI bylo extrémně výhodný, protože by vždycky mohli už počítat se státní podporou, mohli by počítat třeba s tím, že by dokázali lobovat a ovlivňovat legislativu. A zároveň ale si myslím, že ta regulatorika, která tam v určitý chvíli bude muset nastat i ve Spojenejch státech, kde ta regulace ve skutečnosti takhle dobrá není, tak ta by potom nepřicházela. To znamená, pro ně to může být nejenom ekonomickej, ale zároveň i mocenskej nástroj, a tam musím říct, že bych měl opravdu velkou obavu. Ale na druhou stranu, my se tady často bavíme o tom, jakým způsobem budeme distribuovat příjmy těhletěch velkejch firem do celý populace. Některý lidi můžou začít přemejšlet o nějakým nepodmíněným příjmu, my jsme to koneckonců už v jednom z našich předchozích dílů nakousli, a nebo možná dokonce ve dvou.

[12:02] Adam Hanka: A tam by mohlo být zajímavý, že by podíl státu, tenhleten nepodmíněnej příjem nějakým způsobem mohl začít, nebo nepodmíněnej příjem, v podstatě příjem distribuovanej do celý společnosti, mohl začít iniciovat. Co se ale ve skutečnosti asi bude dít, je, že tohle by mělo fungovat nějakým férovým zdaněním, a ne tím, že nějaká společnost vytvoří fond a nechá na něm vládu participovat.

[12:27] Jiří Vicherek: Podle mě jde o kontext a o timeline, v jakém časovém horizontu se bavíme. Tak na jednu stranu jsem moc rád za každé testování právě typicky UBI, nepodmíněného příjmu a nových forem distribuce bohatství. K tomu dodám, že pokud se díváme na umělou inteligenci jako univerzální revoluční technologii, tak tady máme precedenty od Norska a jejich výdělků z ropného byznysu.

[13:06] Adam Hanka: A teď myslíš typicky norský fondy třeba.

[13:08] Jiří Vicherek: Přesně, jo. Tak už jsou tady, že ten stát vlastní nebo stojí nad nějakou hodnotou, která, ok, tak tam je to ropa, v Americe je to nějaký IP anebo nějaká technologie.

[13:21] Adam Hanka: Tady možná budeme překládat, IP jsou intelektuální práva.

[13:24] Jiří Vicherek: Jo, autorská intelektuální práva. Takže je tam nějaký precedent toho, jakým způsobem z téhle hodnoty udělat hodnotu veřejnoprávní pro všechny. Na druhou stranu, pokud se bavíme v kontextu současné geopolitické situace, role Spojených států a Donalda Trumpa, tak v tu chvíli jsem na každé takovéhle prohlášení velmi opatrný. Kór, že nahrává tomu narativu, který je podle mě v obecné rovině pravdivý, ale je dost přifouknutý, a to je narativ těchhle velkých společností, zejména OpenAI a Sama Altmana, že jde o všechno, že teď souboj o to, která země přijde první s AGI, tak rozhodne historii lidstva na tisíce let dopředu, a proto cokoliv jde stranou a je to jenom závod ve zbrojení, tak na tohle jsem opatrný, protože to jsou samozřejmě partikulární zájmy těch firem podporovat tenhle narativ a tím pádem sbírat kapitál.

[14:38] Jiří Vicherek: Moje oblíbená věta Sama Altmana, když se zeptali na byznys model, tak řekl: "Nevíme, ve chvíli, kdy vytvoříme AGI, bude to první věc, na kterou se zeptáme." Takže je to firma s valuacema ve stovkách miliard dolarů, která proklamuje, že nemá byznys model a všichni jsou s tím ok, takže to je víc ve fázi víry. Tak byl bych velmi opatrný v tom konkrétním, v tom generickém, obecném, tak myslím si, že nás čekají velké změny díky umělé inteligenci na všech úrovních společnosti a práce a všeho, a tím pádem bych byl rád, kdyby víc států, víc organizací hledalo možnosti, jak budeme v tomhle novém světě fungovat, protože je za rohem.

[15:28] Adam Hanka: Mně to trochu připomnělo můj velmi oblíbený sci-fi seriál Hvězdná brána, kdy tě asi od pátý série velmi manipulujou k tomu přesvědčení, že je fakt dobře, že tu hvězdnou bránu, díky který můžeš cestovat na jiný planety, našli zrovna Američani, protože co kdyby to třeba našli Číňani nebo Rusové, že jo, to by skončilo ohromnou katastrofou. A dál to asi netřeba komentovat, znalci Hvězdný brány budou vědět, že ono to tou katastrofou velmi často končí v rukách Američanů, ale tam jsou přece ty hodný kluci. V tomhle případě to tak fakt není.

[16:00] David Salomon: Ona ta Čína, kterou jsi zmínil, ona tam vykukuje, a ne moc ani nenápadně, poměrně nápadně. Prezident čínskej řekl, že chce jít tou cestou, aby se nestávala globální americká hegemonie, že bude lifrovat Čína co nejlepší modely a co nejvíc otevřenej software pro všechny. Konkrétně se to třeba může týkat už i toho novýho modelu Moonshot AI, což je podporováno společnostmi Alibaba a Tencent. Mají novej model K3, respektive Kimi K3, a to by měl být úplně největší otevřenej model současný doby, volně přístupnej a výkonem se blížícím těm nejpokročilejším světovým systémům. Přijde mi, že ty nový modely a aktualizace tady v podstatě řešíme skoro každej díl a je trošku obtížný to sledovat a nemít z toho takový to fear of missing out, že mi něco unikne. Tak se vás chci zeptat, jak s tímhletím bojovat, jaká je nějaká zdravá míra, jak byla pravidelná dávka emocí, to byly, nevím co, Velkmi křehké vztahy seriál nebo něco takovýho. Tak jaká je pravidelná bezpečná dávka.

[17:09] Adam Hanka: Nových modelů a strachu z toho, že ti zase něco někde utíká? Já třeba v tomhletom razím svoje oblíbený pravidlo pěti čárek, že až ve chvíli, kdy o nějaký technologii slyším třeba po pátý, tak se jí teprve začnu zabejvat. Abych ti řekl pravdu, tak o Kimi K3 slyším v tuhle chvíli, když to říkáš, asi po čtvrtý, takže ještě jedna čárka mi bude chybět a pak už si o tom budu muset něco víc do hloubky přečíst. To, co jsem zatím čet typicky na LinkedInu, tak benchmarky vycházejí na úrovni modelu třeba Opus, to znamená ten o trochu lepší Claudovskej model, kdo to zná, kdo používá GPT modely, tak tam jsme někde na úrovni 5.4, 5.5, ještě ne 5.6, ale já pořád mám pocit, že jakmile jsou to čínský modely, tak bych na to nesahal ani třímetrovou tyčí na krocení opic, protože mi to přijde extrémně nebezpečný a rozhodně bych nikomu v profesionálním prostředí nedoporučil, aby si tyhlety modely instaloval.

[18:06] Adam Hanka: A není to jenom z toho důvodu, když si rozchodíte takovejhle model u sebe na serveru, tak vám z toho ty data nikam posílat nebude, to ten model zase není blbej a vy si umíte zabezpečit síť, ale prostě mi přijde, že jsou v tom podchycený trochu jiný bájesy, to znamená statistický chyby, že ty modely můžou být naučený na jinejch datech, který pravděpodobně odpovídají nějakýmu čínskýmu geopolitickýmu a kulturnímu prostoru, kterej je výhledově hodně jinej než naše svobodná západní civilizace a je potřeba tohleto brát v potaz. To znamená, ten model může podsouvat jiný myšlenky a jiný odpovědi, který opravdu neodpovídají našemu demokratickýmu chápání světa.

[18:47] Jiří Vicherek: Vnímám to stejně, čínské modely, tak zase obecně jsem velký příznivce open source modelů s otevřenými váhami, rád bych jich viděl více, protože to je ta demokratizace. Jde vidět, že u modelů moc nefunguje takzvaný moat, nějaká obrana proti konkurenci, takže vidíme, že když vyjde nový model od kohokoliv, tak velmi rychle se od něho naučí ty ostatní společnosti tím, že si s ním hrají, tak spoustu té chytristiky a jsou schopni derivovat jenom z toho používání, takže se to hýbe rychleji. Na druhou stranu potvrzuju, co říká Adam, tam často si neuvědomujem, že ty modely jsou black box, jsou naučené a tam jsou příznaky, že ten model může být stoprocentní v 99% případů, například dejme příklad generování kódu, tak v 99,9% případů, ale jenom v jednom konkrétním případě, když tam uvidí, že někdo AI assisted, pomáhá si pomocí AI v kódu pro

[20:03] Jiří Vicherek: atomovou elektrárnu, nebo nějaký velmi specifický jeden příklad, tak v tu chvíli mu tam vloží nějaký jiný kus kódu, což než dáte tenhle konkrétní prompt, tak nikdy nezjistíte, protože je to zapouzdřené v těch váhách a v tuhle chvíli ještě nemáme nějakou transparentní, ověřitelnou metodu, jak tyhle věci najít, ověřit, nenasadit do produkce. Jednu dobu bylo, jak ChatGPT řekl studentovi, ať se jde zabít, ale tak to bylo velké mediální haló, nakonec se zjistilo, že tohle je výsledek práce white hat hackerů, kteří právě zkouší ty modely a přišli na typ promptu, který vyhodí takhle velmi nepravděpodobnou, ale i tak odpověď. Takže na to bych dával velké bacha, i když to pouštíte na vlastním stroji, ta data to neopouští, takže z tohohle pohledu je to bezpečné. Tak pokud děláte cokoliv, co souvisí s infrastrukturou, s nějakou kritickou, tak v tu chvíli tam čínské modely a čínský software nebo hardware nemá co dělat.

[21:16] David Salomon: A do slovníčku ještě bych si chtěl dát, jsou to ty otevřené váhy, o kterých tady mluvíš.

[21:22] Jiří Vicherek: V podstatě v modelech existují dva druhy open source a Adam je v tom mnohem hloubš, takže mě asi doplní, ale jeden je, že úplný open source by bylo, že máš i vidíš data, na kterých to bylo trénováno, máš celou tu učící infrastrukturu a vlastně se to dá zreplikovat jedna ku jedné ve tvé laboratoři nebo v tvé serverovně. Tak to by byly úplně otevřené modely. To se moc neděje, ta second best option, ta věc, kterou vidíme, jsou modely s otevřenými váhami, kdy sice nevím, jak to bylo naučené, ale můžu se podívat dovnitř a vidím, jak jsou nastavené v tom velkém jazykovém modelu pravděpodobnosti a jak je upravený jako nějaká konfigurační matice toho celého. A v tu chvíli zase mám ho mnohem otevřenější, můžu si s ním víc hrát, můžu si nastavit ten model mnohem jednodušeji pro své vlastní účely a podobně.

[22:20] Adam Hanka: Je to trochu jako rozdíl mezi tím, kdybys někomu přivezl nákupní tašku se surovinama, recept a ještě to před ním uvařil, anebo ten druhej modely s otevřenýma váhama, to je takový, že tomu člověku přivezeš tu sekanou a ty nevíš, co v té sekané je, ale ok, publikoval jsi tu sekanou, tak modely s otevřenýma váhama, to je taková publikovaná sekana a na tobě je potom už, jestli si na to namažeš hořčici, nebo si na to dáš dvě kolečka cibule, anebo jestli to sníš jenom s chlebem. To s tím všechno dělat můžeš.

[22:52] David Salomon: Prostě polotovary. Dřív byly i takový obchody, se jmenovaly polotovary a tam měly taky ty váhy a ty paní to tam vážily, tak já už si to představuju.

[24:04] David Salomon: Jdeme na startupy, proto jsme tady. Pokud mě to dokážete vysvětlit a zaujmout mě, tak máme KPIčko dnešního podcastu hotový. Musím říct, že já jsem v tom opravdu dřevěnej a možná se budu ptát jako hodně základně. Hned na začátek, jak bys mi vysvětlil jednoduše, jaký je rozdíl mezi startupem nebo běžným podnikáním, technologickou firmou, co je to speciální na startupu, abych si mohl říct, že jsem toho součástí?

[24:32] Jiří Vicherek: Rychlost a ambice je ta odpověď. Takže startupy jsou druh podnikání, jsou to podnikatelé, které jsou to firmy, u nás s.r.o., ale to, čím jsou specifické, je něco, čemu říkáme škálovatelnost. To znamená, že já jsem schopný z jednoho klienta udělat deset a z deseti klientů udělat sto, růst v těch klíčových metrikách. Většinou se bavíme o obchodu, o revenue, ale máme příklady velmi úspěšných startupů, které první rostly v uživatelích. Twitter, dneska Xko, tak dlouhou dobu byl velmi ztrátový, ale byla jasná ta jeho ekonomická hodnota vcelku. Takže startup je druh podnikání, který je designované tak, aby bylo velmi rychlé, dynamické a aby mělo velkou škálu, aby mělo šanci dorůst v jednorožce, v miliardovou firmu v hodnotě dolarů, nebo dneska se bavíme o Decacornech, to znamená firmách s hodnotou deset miliard dolarů a víc.

[25:41] Jiří Vicherek: A ve chvíli, kdy tuhle rychlost přepíšeme do toho každodenního fungování nebo do toho nápadu a podíváme se, tak to je ten filtr. Můžeme se na to podívat z pohledu venture kapitálu. Takže pro mě taková definice startupu je firma nebo projekt, která může přitáhnout rizikový kapitál, protože ten zase je nastavený tak, aby byla jeho nějaká návratnost desetinásobná, se mluví, tak do restaurace nedává smysl lít rizikový kapitál, protože i když byste rozjeli frančízu, tak z ní nejspíše ta pravděpodobnost, že z ní uděláte miliardovou firmu v dolarech, je velmi malá.

[26:29] Jiří Vicherek: Horší nebo složitější je to, když mluvíme o technologických firmách, tak řekl bych, že všechny startupy na minimum výjimek budou nějakým způsobem technologické, protože to je ten nástroj, to je ta věc, která nám pomáhá tu škálu dělat. Ale ne všechny technologické firmy jsou startupy. Takže pokud máme tým programátorů, kteří dělají e-shopy, tak je to bezesporu technologická firma, ale nejspíše to nebude startup, protože zase ta škála udělat z obratu 50 milionů korun, obrat 500 milionů korun v agenturním byznyse znamená vyrůst pětkrát, možná osmkrát.

[27:15] Jiří Vicherek: A tam chybí ta škála, chybí ta škálovatelnost toho. Takže ta rychlost a škálovatelnost je ten rozdíl. Možná něco, když řeknu rychlost, tak co to znamená? Tak Y Combinator, a zase to se bavíme o těch globálních startupech, opravdu, které mají možnost být unicorny, jednorožci, tak mluví o tom, že v nějakých klíčových metrikách má startup růst 4 až 7% týdně. Protože když si to jako.

[27:48] David Salomon: To je neuvěřitelný číslo, viď?

[27:49] Jiří Vicherek: Což jako prvních půl roku je to v pohodě, to v těch relativních číslech se roste lehce, ale potom to říká tu škálu, tu rychlost, to říká, proč některé rady, které platí pro podnikatele, neplatí pro startupisty a naopak. Protože když stavíte takhle rychlou firmu, tak nemá smysl úplně třeba budovat střední management, protože za půl roku ta firma bude, pokud dá pánbůh a trefí ten trh, tak bude pětkrát větší a v tu chvíli všechna ta energie do správných procesů tak půjde vniveč, protože ty procesy se úplně změnily, ten produkt se změnil. Takže odpověď je rychlost a ambice.

[28:32] David Salomon: Na to jsem se chtěl, promiň, právě zeptat, jak hledáš z mýho pohledu jednodušeho ředitele, protože jiný schopnosti má ředitel přesně pro stočlennou firmu a jiný pro tisícovou a desetitisícovou, tak chodíš a dáváš ty inzeráty jako přijmu ředitele pro stočlennou firmu, anebo za 14 dní tisícičlennou, anebo za dalších 14 dní desetitisícičlennou, ale to takhle není, ale rovnou jedeš, to bych chtěl dělat to HR, kde tam tipuješ ty lidi a potom řekneš, hele, tak trošku jsme zpomalili, tak vy tady ještě chvilku počkejte, jo, dáme si ještě jedno kolo pohovoru, tohle to řídit lidsky musí být přece strašně složitý.

[29:17] Jiří Vicherek: Je to strašně složité. Startupy jsou velmi složitý typ podnikání, nejsou rozhodně pro každého. Já bych byl moc rád, kdyby víc lidí pracovalo ve startupech a zakládalo startupy, ale důležité je říct, že to je velmi těžká práce s velmi nejistým výsledkem a to je v DNA té firmy. Takže čím větší ambice, tak tím větší riziko a to riziko je do toho propsáno. Ale zase, abych ti odpověděl na otázku, hledají se těžko, jako pro každý obor, tak nejlíp hledáš někoho s tou zkušeností. Takže co vidíme, je, že startup, který vyroste na Series A, na nějaké kolo, že dostane investici ve výši vyšších jednotek milionů dolarů, desítek milionů dolarů, tak v téhle velikosti se dívá na to, jak se dostat o škálu výš a většinou najímá lidi, kteří už tuhle cestu prošli, takže když hledám marketingového ředitele, tak většinou nebývá dobrý nápad najmout marketingového ředitele

[30:32] Jiří Vicherek: z korporátu, protože ten svět funguje úplně jinak, ale dává smysl hledat lidi, kteří už prošli touhle fází firmy, byli v Series A startupu a jejich prací a odpovědností a zkušenostmi ho dostali do Series B a v tu chvíli já si je najímám, aby replikovali ten úspěch pro jiný trh, pro jiný produkt.

[30:56] David Salomon: Já často slyším v tom startupovém světě tyhle ty různý Series A, Series B. Dokázal bys to třeba vysvětlit, jak funguje tohleto financování startupů kapitálem zvenku? Protože ty už jsi tady řekl na začátku venture kapitál, to znamená, to je ten nejrizikovější kapitál, který přichází do toho startupu a co On si myslí, že uspěje jeden z deseti startupů třeba. To znamená, že dává nějakou investici, za to si bere nějaký podíl a doufá a podporuje ten startup v tom, aby co nejrychleji vyrostl a aby zase šel do dalšího kola získávání peněz. Jak tohleto funguje na tom trhu z tvýho reálnýho pohledu, z tvý zkušenosti?

[31:36] Jiří Vicherek: Já se vrátím možná k tomu, co jsou startupy. To byl nějaký pohled podnikání. Pohled ekonomický je, startupy jsou nová jednotka, nový typ firem, které vznikly pro moderní svět. A co je riziko toho moderního světa, je, že je nepředvídatelný, je moc komplexní. Takže zatímco byznysový projekt v 17. století mohl být naplánován na 50 let dopředu a ten svět, pokud nebyla válka a jiný vládce, se zas tak nezměnil, takže šlo dlouhodobě plánovat. To zhruba platí do poloviny 20.

[32:22] Jiří Vicherek: století, kdy přichází kapitalismus, kdy přichází podnikatelé a všichni jsme aktéry na tom trhu a tím trhem jako hýbáme. A najednou je to tak komplexní systém, že je hrozně těžké říct, co budou lidi kupovat, chtít za 20 let, skoro příští rok. A do tohohle systému vstupují startupy. A startupy jsou designované a startupové know-how je designované proto, aby pracovalo s touhle nejistotou a to startupové know-how je zaměřené na to, aby snižovalo riziko v čase. A jak to funguje, je, že na začátku, ještě dřív, než investují do infrastruktury a do všeho, ověřují trh. To ověřování trhu a ta zpětnovazební smyčka je to nejvíc startupové, co existuje. My to vidíme v jiných oborech, tam se to přelívá do designu. Tak jsme měli nějaké kampaně a potom přišel Human Center Design a to samé vývoj. Byl waterfall, plánování a na začátku jste si plácli s klientem a měli jste nějakou projektovou dokumentaci a tu jste plnili a to byla ta smlouva.

[33:37] David Salomon: A tři roky vývoje před sebou a vlastně jsi plus minus věděl, nebo klient si myslel, že víš, co budeš vyvíjet za rok a čtvrt tady v únoru a měl pocit, že když je to v tom plánu napsaný, tak se skutečně bude dít.

[33:51] Jiří Vicherek: Ale vlastně se to tak nedělo a právě proto přišly nějaký agilní metodiky, to znamená, vyvíjíme po částech, tak to jsou všechno řezy toho samého principu, jak fungovat a tvořit produkty, firmy, které budou úspěšné na takhle komplexním trhu.

[34:07] Adam Hanka: Takže ty říkáš, že s tímhletím postupným procesem toho rozvíjení, já si nejdřív měsíc ověřuju, že mi bude něco fungovat. Přežil jsem první měsíc, výborně, teď zkusím přežít jako druhý měsíc. Pak jsem přežil dva měsíce, tak teď už si můžu říct, zkusím naplánovat další dva měsíce. Takže postupně přidáváš a prodlužuješ ty jednotlivý fáze a do těch fází ty potřebuješ přibírat větší a větší množství peněz, a tím se dostáváme z toho agilního vývoje v tom velmi nejistým světě a z permanentního ověřování toho, že to, co vyrábím, ve skutečnosti má nějakou hodnotu, přičemž hodnota nespočívá v tom, že mně se to líbí, hodnota spočívá v tom, že to chce někdo koupit, nebo mi aspoň někdo slíbí, že si to koupí na začátku, tak postupem času, jako jak ověřuju tu hodnotu a zjišťuju, že tam skutečně je, tak procházím tou jednou validací, druhou validací, třetí validací, vždycky se takhle utřu to čelo, řeknu si, tak jsem to zas přežil, to je dobrý, a na to je navázaný systém toho financování.

[35:08] Jiří Vicherek: Je to tak. Takže podle toho vznikly startupy, vznikl trh s venture kapitálem a vznikly nějaký standardy, stereotypy. Zase ne pro všechny platí, jsou výjimky, ale vznikl nějaký ten rulebook. A ten říká jasně, na začátku, co můžu, tak jdu ověřovat a přicházím s nějakým prototypem, MVP, Minimum Viable Product, ten ověřuju na trhu, ve chvíli, kdy mám ověřené, že tam je nějaký potenciál, tak jdu postavit první verzi, jdu získat první klienty. Ve chvíli, kdy mám první, tak to jsou, řekněme, pre-seed fáze, seed fáze. Ve chvíli, kdy nacházím první klienty, mám revenue, a to bývá ta nejtěžší fáze, říká se tomu Valley of Death, tak.

[36:00] David Salomon: Údolí smrti.

[36:00] Jiří Vicherek: Údolí smrti, tak potom nacházím první klienty, poprvé mi platí za to, poprvé to začíná vydělávat peníze a roztáčet se to kolo, tak v tu chvíli jsem blízko něčemu, tomu svatému grálu, kterému říkáme Product Market Fit, to znamená, znám ten správný trh, vím, že má potom poptávku a pro tuhle poptávku mám ten správný produkt a v tu chvíli vstupujeme do Series A už je o škálování, to znamená, vím, co funguje, když mi dáte přede mě klienta z tohohle trhu, tak si to moje řešení koupí a jdu řešit, jak to řešení má, co má ještě splňovat, nebo hlavně, jak ho mám dostat k co nejvíc klientům.

[36:48] Jiří Vicherek: Zajímavé je, že s tou změnou toho světa, tak startupy klasicky ještě v 90. letech 2000s, tak končily vstupem na burzu. To byl ten nejklasičtější exit, ve chvíli, kdy jsem udělal Series A, Series B, dostal jsem se do nějaké škály desítky, stovky milionů tržeb ročních, tak v tu chvíli jsem šel na burzu a dál jsem to financoval z toho veřejného kapitálu. Dneska vidíme, že se to prodlužuje, takže máme spoustu startupů, co jsou Series D, anebo i vlastní private equity, že už exit startupu není podmíněný jenom vstupem na burzu. Ale tohle je něco, co platilo posledních 30 let, všechny rizikové kapitály tohle přebraly jako nějaký standard, tak se na to dívali. Na té straně founderů to zase dává nějakou předvídatelnost a ví se, co se po nich chce.

[37:51] David Salomon: Což znamená, že ti taky někdo, kdo už tím prošel, dokáže poradit, což v tuhle chvíli třeba z mýho pohledu je extrémně důležitý, protože tu cestu nemusíš proťapkávat sám.

[38:00] Jiří Vicherek: Je to úplně stejné jako s tím, kde najdu ředitele, tak máme velké štěstí, že startupy už tady jsou nějakou dobu a že Česká republika startupově dospěla, že už tady to know-how, kvalita a kvantita těch startupů je, takže je na koho se obrátit, kdo už tím prošel a kdo má tu opravdovou zkušenost. Ono to dává smysl, když se vrátím k tomu ověřování rizika, takže já si vždycky nabírám ten rizikový kapitál jenom na tu další fázi. Takže když mi někdo dává peníze na ověření nápadu, tak já nepotřebuju miliony dolarů, stačí mi desítky tisíc dolarů, nebo stovky tisíc, když je to ambicióznější, a tyhle peníze využiju na to, abych se dostal do další fáze, abych ověřil, že za to někdo je ochotný zaplatit.

[38:53] Jiří Vicherek: A až ve chvíli, kdy je za to někdo ochotný zaplatit a já tohle riziko, že budu něco, co nikdo nechce, což byla odpověď na ten předchozí způsob, tak v tu chvíli, když jsem snížil riziko toho, že to je úplná blbost, tak si jdu pro další peníze, abych si zase ověřil to, že to má globální potenciál, že jsem schopný z desetimilionové firmy udělat stomilionovou firmu.

[39:18] Adam Hanka: A tys to teď celý popsal tak, že na jednu stranu startup to je trochu pro sebevrahy, na druhou stranu je za tím docela dobře ověřená metodologie. To mně přijde, že je pořád něco, co si myslím, že spoustě z nás, který jsme na hranici toho, že děláme ten startup, neděláme startup, děláme technologickou firmu, že nám to pořád trochu hučí v hlavě. Kdyby jsi mi měl říct, jak se pozná v dnešní době člověk, který má potenciál pro to ten startup vytvořit, komu bys řekl běž do toho, nebo komu bys řekl, hele, možná ještě běž někam sbírat zkušenosti. A jeden z těch důvodů, proč se ptám, je, že jsem někde relativně nedávno četl zajímavou statistiku, že nejúspěšnější startupista ve skutečnosti není ten člověk z amerického seriálu, který je mu 24 a ještě ani nedostudoval vysokou školu. Nejúspěšnější startupista je někdo mezi 35 a 45 lety, protože už má zkušenosti, kontakty a relativně ví, kudy běží zajíc. Což jsem zrovna já, teď když jsem se tak nad sebou zamyslel, jak se takovej člověk pozná?

[40:24] Jiří Vicherek: Těžko říct. Rozhodně nemám věšteckou kouli a asi bych, kdybych měl tenhle radar, tak tady nesedím, ale volám s váma a s Baham, takže recept.

[40:37] Adam Hanka: Má brýle, prej.

[40:39] Jiří Vicherek: Má brýle. Recept na úspěch nemám, to, co říká moje zkušenost, je, že jsou velmi angažovaní. Že ti úspěšní foundři jsou opravdu zamilovaní do toho problému, ne do svého produktu, ale do toho vyřešit ten problém. Typicky to znamená, že ne vždycky ctí work-life balance, ale že jsou to dříči. Práce ve startupu je opravdu jako v opravdovém startupu velmi náročná. Není to lifestyle a chodit po Forbes konferencích a dělat rozhovory, ale je to.

[41:19] Adam Hanka: No tak nic, no.

[41:20] Jiří Vicherek: Právě.

[41:20] Adam Hanka: Tak já na to kašlu.

[41:21] Jiří Vicherek: Je to sedět do noci a.

[41:23] Adam Hanka: Děkuju, že jsme to rozmluvili.

[41:24] Jiří Vicherek: Vyšívat nad kódem.

[41:25] Adam Hanka: Někomu jsi zrovna ušetřil strašně moc peněz.

[41:29] Jiří Vicherek: Rozhodně. A zase, já jsem velký fanda podnikání a podnikavosti a na druhou stranu startupová cesta není pro každého. Nemyslím si, že záleží tak na zkušenostech, že právě tou angažovaností, tím zápalem a energií, tak samozřejmě v mladším věku bez dětí a hypoték, tak té odvahy je víc. To, co jsi říkal, ta statistika, tak ta je důležitá i pro nás. Tak pokud já jsem venture kapitálový investor a dívám se na projekt, tak pokud vidím nějaký track record, nějakou historii úspěchu daného podnikatele, daného foundera, že předtím firmy rozjel, třeba nevyšly, ale jde vidět, že nad tím přemýšlel správně a že to nebyly vyhozené peníze, že je poučený, tak když mám zkušeného foundera, opakovaného foundera, nebo dokonce foundera, který už jednou exitoval, tak pak ty peníze dostává takzvaně na ksicht. Ta důvěra v to, že je schopný zreplikovat ten úspěch, tam je samozřejmě větší.

[42:38] David Salomon: A to riziko, ten rizikový kapitál, venture kapitál, to je rizikový v čem? Jako že to je od nějakých drogových dealerů, nebo že když to nezaplatíš, tak ti přistane koňská hlava jako v peřině? Nebo v čem je to rizikový kapitál? To jsem ještě stále neodhalil.

[42:57] Jiří Vicherek: Že do toho nemáš dávat peníze, u kterých by tě bolelo, že o ně přijdeš. Takže ta rovnice rizikového kapitálu je taková, že v těch jednotkách případů a ty jednotlivé investice pravděpodobněji nevyjdou. Proč bys dával peníze do něčeho, co pravděpodobněji nevyjde? To nedává smysl, ale ve chvíli, kdy se na to podíváme z toho celkového hlediska, tak zase úplně s naslněným prstem. Tak řekněme, že vyjde každý desátý startup, přinese tu hodnotu desetkrát tolik. To znamená, že já hledám ty, které mají nějaký potenciál, objektivně nebo i subjektivně, mají potenciál zdesetinásobit hodnotu, kterou já jsem do toho vložil.

[43:53] Jiří Vicherek: Ve skutečnosti to znamená stonásobit, protože mluvíme o takzvané diletaci těch podílů, ale tím to nebudu komplikovat. A ty si najdeš jich takových deset a počítáš s tím, že tři skončí v mínusu a už ty peníze nikdy neuvidíš, tři jakžtakž to třeba splatí a vrátí, dvě vydělají něco, je to jako hezký byznys s návratností, ale není to ta střela a doufáš a děláš všechno pro to, aby tam byl ten jeden, co zaplatí celý ten fond, který ty nějaký roky raisuješ. Typický investiční horizont je 7 až 9 let u venture kapitálu. Na druhou stranu všechno tohle, co říkám, je trošku včerejší informace. Vy se tady bavíte hodně o umělé inteligenci a o tom, jak mění jednotlivé trhy, tak z principu věci ten nejvíc inovativní trh, což jsou technologické startupy, tak to mění nejrychleji a nejzásadněji.

[44:51] Jiří Vicherek: A tadle příručka, jak venture kapitálu, tak budování startupů, teď probíhá velká revize toho, co platilo posledních 20 let a co příštích pět let typicky platit nebude. Takže například ten sedmiletý až devítiletý investiční horizont, který dával smysl v roce 2010, tak najednou to vypadá, že ho budeme krátit.

[45:17] David Salomon: To já už jsem teda slyšel úplně jiný čísla. Když jsem se tím trochu zabýval, tak mi přišlo, že momentálně jsme na čtyř až pěti letým investičním horizontu a snad jediná výjimka, protože do toho se taky v dnešní době investuje velké množství peněz, jsou zbrojní zakázky a právě mám pocit, že jediné zbrojní systémy zůstaly v tom sedmi až devítiletým investičním horizontu a to je právě dané zejména nějakýma akvizičníma cyklama, protože kdo je dneska typický odbytiště, když vyrábím zbraně, drony nebo něco takového, tak to kupují Státy mají roční rozpočty a tudíž jsou z povahy věci pomalejší. Ale ve chvíli, kdy jsem třeba retailovej, tak já si myslím, že tam už jsme na čtyř až pětiletým investičním horizontu. To znamená, že já očekávám, že všechny ty peníze, které mám v tom fondu, jestli teda chápu správně, protočím během čtyř nebo pěti let a potom jedu další rundu té podpory startupů.

[46:09] Jiří Vicherek: Zkracuje se to, neznám přesná čísla. Pointa je, že ty venture kapitálové fondy jsou byznys jako každý jiný, mají nějaká pravidla. V posledních 20 letech ta matematika vycházela a teď se radikálně mění. K čemu to povede, tak to je jako ještě super. Tak když ses ptal na technologická firma versus startup, tak to, co jsme viděli zase v posledních 15 letech, tak většina startupů byly softwarové firmy. To bylo prostě to gró.

[46:42] David Salomon: Takový ty SaaSy prostě.

[46:44] Jiří Vicherek: Ano, SaaS.

[46:45] David Salomon: Vytvořil jsem službu a tady si mám uživatele a ten platí 15 euro měsíčně za každého svýho uživatele a má tam 15 lidí v tom a ty to využívají a to je ten můj startup, že je to někde na nějakých serverech a lidi to používají.

[46:59] Jiří Vicherek: A to je zase logické, protože kde byla ta škála v softwaru a v internetu. Internet přinesl tu škálu, to znamená, dostanu se k spoustě uživatelů velmi rychle, jsem schopný vytvořit tu hodnotu hrozně rychle v softwaru, to znamená, že jestli můj produkt používají 2 nebo 20 lidí, tak neznamená desetinásobný nárůst v nákladech, takže tam byla obrovská marže, obrovská maržovost těchhle SaaSů, těchhle softwarů na pronájem firem, že firmy už si nekupovaly CDčko, ale platily kreditkou, tak tohle vyrostlo a na tom vyrostl ten trh v posledních 15 letech. A s vibe codingem, AI generated kódem, s změnou velikosti organizací, tak je otázka, co bude ten další motor.

[47:47] Jiří Vicherek: Já doufám a vypadá to, že se vracíme k startupům, které řeší větší, těžší inovace, než jenom aplikace pro pejskaře, že znova je cool mít Hardware byl dlouho velmi těžké na něho nabírat peníze, protože zase znamená to trochu omezení té škály, musíte do výroby, distribuce, ten fyzický svět nemá tu škálu, tak najednou hardwarové startupy mají bonus, protože mají tu ochranu proti konkurenci. To samé vidíme deep techové, že tam, kde venture kapitál začal, to znamená Silicon Valley, Křemíkové údolí, investice do čipů a do hardwaru, tak že se tam možná vrátíme, že zase budou investoři víc dávat peněz do atomů, ne do elektronů, jak rád říká Peter Thiel.

[48:41] David Salomon: To je hezký. Takže když to vezmu laickým pohledem a nebudu používat slovo šílenci, ale řeknu třeba odvážlivci, tak se sejdou jako odvážlivci, kteří mají nějaké nápady, a odvážlivci, kterým bude kdyžtak jedno, že přijdou o peníze, takhle se sejdou v nějaké místnosti, nebo v WhatsAppové skupině, nebo prostě na seznamce.

[49:02] Jiří Vicherek: Na Tinderu normálně.

[49:03] David Salomon: A dají to dohromady. Já se ptám z toho důvodu, že kdyby mi třeba zbylo, nevím, na konci měsíce třeba 15 stovek nebo 1700, o které bych mohl přijít, takže bych to hnedka někam šoupnul do toho vašeho údolí.

[49:21] Jiří Vicherek: To prosím nedělej. Zase, venture kapitál je způsob investování, existuje spoustu způsobů investování, pokud máš peníze navíc, je dobré je investovat. Na to zase jsou investiční poradci, který já nejsem.

[49:42] David Salomon: Jo, to jsi chtěl říct, Adame, něco s tím.

[49:43] Adam Hanka: Já tady opět musím zopakovat, že tento podcast neposkytuje investiční rady.

[49:48] Jiří Vicherek: Tak, ani já neposkytuji investiční rady. V tom osobním pohledu bych si dával velký pozor. Pokud už bys byl bohatší a měl na účtu vyšší jednotky, desítky milionů, s kterýma nevíš, co bys, měl jsi už akcie, měl jsi už třeba nějaký dům a takové, měl jsi rozmanité investiční portfolio, tak dává smysl nějakou část těch peněz dát do něčeho zábavnějšího, ambicióznějšího, něco, co má vysoké riziko, že to nevyjde, ale pokud to vyjde, tak budeš mít příběh na celý život. Tak takhle bych nad tím uvažoval. Pokud se přesunu, ale z toho osobního a z té rady neinvestuji na to, co v asociaci řešíme, to znamená, jak má český stát přistupovat k startupovému ekosystému, nejenom těm startupům, ale my se bavíme o celém trhu ekosystému.

[50:46] Jiří Vicherek: Tam máme jak startupy a foundery, tak tam máme investory a tenhle kapitálový trh navázaný na startupy, tak tam máme spoustu dodavatelů a služeb, inovační centra, právníci, daňaři. Takže je to celý trh, ten my zastupujeme a chceme pro něj vytvořit co nejlepší podmínky.

[51:07] David Salomon: Tak pojďme možná nejdřív, než si budeme říkat, jak to má vypadat, tak jak na tom v Česku s těma startupama jsme. Kolik máme startupů, jakým způsobem se to třeba měří, jak ty to vnímáš, jsme na tom fakt strašně dobře, nebo naopak máme ještě hodně kde co dohánět. A pak bych jako druhý krok přešel i k tomu, že já si třeba myslím, že má být státní podpora, nebo podpora třeba i z pohledu Evropské unie, takže tam by mě potom zajímalo, jakým způsobem to můžeme naboostovat. To je nejdřív taková ta analytická vrstva. Jak jsme na tom teď?

[51:45] Jiří Vicherek: Ne tragicky a ne moc dobře.

[51:48] David Salomon: Já jsem trochu čekal, že řekneš.

[51:50] Jiří Vicherek: Já slýchám ty dva extrémy a oba dva jsou, že si lžeme do kapsy. Ten jeden je, Česko je technologická velmoc přece. Máme tady toho Mikolova, který udělal algoritmus Word2Vec a tím pádem odemknul ty velké jazykové modely, takže máme tady ty vynálezce. Slovo robot je české a máme tady vynikající školy a Tomáše Čupra a další. Tak ukazuje se, že když máme šikovné foundery, tak jsou schopní globálního úspěchu, že ten potenciál tu je. Na druhou stranu ta čísla mluví o tom, že jsme pod průměrem Evropské unie, pod průměrem Evropy jako takové.

[52:38] Jiří Vicherek: Takže ve chvíli, kdy je někdo nadprůměrný, tak bývá globálně skvělý, spíš tomu Česku navzdory, bych řekl. Pokud se podíváme na medián, průměr, tak ten je pod průměrem a jsou některé věci, ve kterých strádáme, kde jsme na chvostu úplně. A dvě, které řešíme hodně, tak je andělské investování. To znamená, kdyby si opravdu chtěl poslat své miliony do startupu, tak andělských investorů máme nižší stovky, řekněme, počítejme, andělských investorů, zatímco na 10 milionů obyvatel Velká Británie jich má 7 tisíc, takže jich má 30krát, 25krát víc a celkově.

[53:27] Jiří Vicherek: Ale to by se dalo čekat, jaká část české populace má zainvestováno v akcích. Tak je to postsovětská země, kapitalismus a kapitálové trhy, nemáme funkční pražskou burzu, kterou by každý z nás v ní měl své akcie. Takže to je celkem logické, to asi nepřekvapí. Kde nás podle mě bolí nejvíc, tlačí nejvíc bota a co je velmi smutné, a proto se tomu věnujeme teď kromě startupového zákona asi maximálně, je něco, čemu se říká transfer technologií, spin-offy. To znamená startupy, které vznikají na základě vědy a výzkumu, typicky na univerzitách. A v tom jsme příšerní.

[54:11] David Salomon: Co se děje s naší vědou a výzkumem na univerzitách? Přijdou mladí vědci, vytvoří nějaký zajímavý patent. Já jsem kdysi před 15 lety byl součástí takového univerzitního spin-offu, tak si to trochu dokážu představit, ale myslím si, že běžný posluchač vlastně ne, máš patentovanou technologii a teď ten patent patří té univerzitě. Co by se mělo s touhle technologií stát potom v ideálním světě univerzitních spin-offů, které fungují?

[54:39] Jiří Vicherek: Já jenom dokončím to, jak je to úplně hrozné. A to, jak je to úplně hrozné, je, že my máme sedm spin-offů za minulý rok. Ten etalon, univerzita v Mnichově jich má 150 ročně, jedna univerzita, ale tak zase, to je nějaký etalon. Ale tam jde vidět ten rozdíl. Proč mě to tak drásá, je, že my máme skvělé vysoké školství, my máme skvělou vědu a výzkum. To jsou věci, ve kterých jsme silní, ve kterých máme nějakou konkurenční výhodu světového charakteru a o to víc bolí to, že ji absolutně neumíme využít. A teď k tomu, co říkáš. Je to složitější, je to komplexní systém.

[55:26] Jiří Vicherek: Obecně řečeno, tak zaostáváme i v takzvané komercionalizaci. To znamená, že vůbec z toho, na čem vyšívá ta univerzita, z té vědy a výzkumu, jsme schopni udělat patent a potom ten patent prodat nebo pronajímat a z něho získávat zisky. Tak i v tom jsme pod průměrem, ale udělat z toho spin-off je ještě vyšší dívčí, to znamená ještě to přetvořit ve firmu, která je zainvestovatelná venture kapitálem. Takže my vidíme, že některé univerzity se o to snaží a díky bohu za to, ale většinou nemají ty zkušenosti, ty standardy, o kterých jsme mluvili, tak tohle je pro ně cizí svět. Typicky si berou moc velký podíl na začátku, že si z toho startupu ukrojí příliš velký podíl a potom je to nezainvestovatelné dalším venture kapitálem.

[56:21] David Salomon: To znamená, protože.

[56:22] Jiří Vicherek: Protože z toho koláče nezbyde na všechny ty kola.

[56:25] David Salomon: Univerzity chtějí příliš a tudíž potom oni si ukousnou třeba 60-70% toho koláče a to i přesto, že by si měli ukousnout třeba jenom 20, aby tam těch 80% toho koláče zbylo na ty investory pro ty další série financování, jak jsme se o tom bavili před nějakou chvilkou.

[56:41] Jiří Vicherek: Bývá standard třeba 5 a 5, to znamená 5% equity a 5% třeba nějakého revenue share, nějakého podílu na zisku. Tak to jsou smysluplná čísla, co vidíme, jsou násobně větší, které ten potenciál firmy startupové zabijou hned na začátku. Ale to není jediný problém. Ten problém je mnohem komplexnější. Je spojený s PhD studenty, s nějakým podfinancováním vysokých škol, že oni potřebují ty PhD studenty jako velmi expertní, ale vlastně levnou pracovní sílu. Jsou financované na základě těch akademických výsledků, to znamená, chtějí hodně publikovat, to je práce sama o sobě, ne vždycky publikovat výzkumy a dělat business nebo dělat udržitelnou technologii, je to samé. Kdo jde do startupu, tak startup vždycky potřebuje ten ownership, to vlastnictví, to, že to je vaše.

[57:41] David Salomon: Ten commitment k tomu.

[57:42] Jiří Vicherek: Ten commitment, ten totální závazek to dělat, takže fully committed se říká, takže startup ve chvíli, kdy už to s ním myslíte vážně, tak je vždycky full time. Dá se rozjet, ověřit po večerech a po nocích, ale ve chvíli, kdy už to najdete, tak se tomu musíte věnovat a startupu, který nemá tohohle foundera, který na tom dělá každý den a každou noc, tak málokdo zainvestuje. Na druhou stranu pro univerzitu to znamená přijít o svého třeba nejlepšího PhD studenta.

[58:15] David Salomon: O tu levnou pracovní sílu, která tam dělá profesorům publikace.

[58:18] Jiří Vicherek: Jo, ale i levnou pracovní sílu. Oni jsou motivováni tím systémem, aby on zůstal, aby se z něho stal profesor a vyučující. To je ten track. A to, že si půjde dělat business, tak nejsou tam ty incentivy správně nastavené. Ale je to komplexní věc. V tuhle chvíli se to radikálně zlepšuje. Obrovský spotlight, obrovská pozornost je věnovaná teď ČVUT a Michalovi Pěchoučkovi, novému rektorovi. Tak to je pro nás z technologické sféry prostě too good to be true. To je malý zázrak a všichni mu držíme palce, aby se mu to povedlo prokopnout a vidíme, že ani on, který je exitovaný founder, je OG, jeden z prvních exitovaných startupů v Česku, Cognitive Security, tak je to těžké. Začíná správnou nohou, má tam další lidi, kteří s tímhle mají zkušenost. Takže já doufám, že se blýská na lepší časy, ale čeká nás ještě dlouhá cesta.

[59:24] David Salomon: To je jedna část toho ekosystému a pak, když jsme se bavili dál o tom ekosystému, tak jsme se bavili i o tom, že třeba toho andělského kapitálu anebo i venture kapitálu je málo. Já jsem třeba přečet část Draghiho zprávy, takže vím, že nedostatek nebo roztříštěnost venture kapitálu, to je toho, který chodí do těch startupů hned na začátku, aby naboostoval k tomu růstu, je málo po celé Evropě, protože je právě roztříštěný. Mám dvě otázky. Jedna otázka je, dokáže s tímhle tím nějak pomoct startupový zákon, nebo je startupovej zákon ještě o něčem jiném? To je taková nahrávka, pojďme si vysvětlit, na čem vyšíváte, co je ten startupovej zákon. A ta druhá potom asi bude, jakým způsobem můžeme podpořit to množství kapitálu pro startupy, aby vytvoření startupu bylo jednodušší. Já jsem se o tom na nějakém panelu hrozně pohádal s Tomášem Čuprem, který mi říkal, že žádnou podporu nepotřebujeme, protože on to přece zvládnul. Jasně, Tomáš Čupr je asi velká hvězda, ale přece jenom ty jsi sám říkal, ty statistiky ukazují, že my potřebujeme jako Česko zabrat.

[1:00:25] Jiří Vicherek: To, co tlumočil Tomáš Čupr, tak podle mě byla a stále je dlouhou dobu nějaký stereotyp, prostě la se faire, hlavně nás nechte být. Nikomu to nemám za zlé, vychází to z špatné zkušenosti, z té státní podpory. Já jsem pracoval na CzechInvestu, takže vím, kolik si musíte odpracovat administrativy, abyste se dostali k milionu korun, což zase v tom startupovém a globálním jsou srandovní peníze a kolik práce s tou státní podporou v tom adminu třeba je. Takže chápu, odkud to vychází. Můj cíl a taková osobní mise je přesvědčit lidi, že tohle už neplatí.

[1:01:13] Jiří Vicherek: Že v roce 2026, když se bavíme o českých firmách, tak potřebují konkurenceschopnost vůči těm globálním firmám. A nemusíme se bavit o Americe a Číně, stačí se podívat za hranice. A když se podíváme, jak podporuje startupový ekosystém Polsko, jak jeho podporuje Francie, nebo jak ho podporuje Lotyšsko, tak v tu chvíli jde vidět, jak je to nefér vůči těm nejchytřejším, nejambicióznějším v naší ekonomice, tak jak ti, co tady jsou a budují, tak pořád je tráva zelenější za hranicema a kdyby to založili v Polsku, tak se mají líp. A já proto jsem hrozně vděčný za každého, kdo udělá to rozhodnutí a bude to tady.

[1:02:02] Jiří Vicherek: Takže zaprvé, jde o konkurenceschopnost české ekonomiky a jde o konkurenceschopnost českých firem. Ten svět se změnil, státní podpora je napříč Evropou, napříč Amerikou, nemluvě o Číně. Státy pochopily, že startupy jsou hnací motor ekonomiky. A zase, když se bavíme o tom, jak Evropa ztrácí proti Číně a Americe a podíváme se na to, jaké firmy vytváří tu hodnotu na americkém trhu, tak jsou to startupy. Tak to jsou to Googly, tak jsou to SpaceX. A my se tady tváříme, že to nikdy nemůžeme dohnat. Ale to jsou firmy, co tady před 30 lety nebyly.

[1:02:50] Jiří Vicherek: To není něco, co tady bylo vždycky. Máme tady Spotify ve Švédsku. Takže jsou ty ukázky. To samé Kiwi.com. Tak teď to mají složité, ale když se Kiwi tak prodávalo, 51% Kiwi se prodávalo, tak to mělo hodnotu 6 miliard korun. Byla myslím polovina té firmy. Přičemž když se o pár let předtím prodávalo Hame, Majka, Zlaté dědictví, to je přece ten náš ekonomický, tak se prodávalo norské Orkle, tak to bylo za 4 miliardy. A to ukazuje, že i těch pár startupů jsou schopni vygenerovat obrovskou hodnotu ekonomickou pro český stát za velmi krátkou dobu.

[1:03:39] Jiří Vicherek: Ale proto potřebují prostředí. A státní podpora neznamená jenom nalijeme do nich peníze. To samo o sobě by asi spíš ten trh pokřivilo, než mu pomohlo. Je potřeba cílené podpory. Ale, a tím se vracím ke startupovému zákonu, tak první udělat jasný ten narrativ a uvědomit si, že startupy jsou hnací motorem ekonomiky moderního státu. V tu chvíli, a to jsem hrdý, že se nám povedlo, že jsme dostali startupy do hospodářské strategie vlády, že startupy jsou mezi prioritama vládníma, že jsou to apolitické téma, na které se shodnou šampioni a lidi zabývající se ekonomikou napříč jednotlivými stranami.

[1:04:27] Jiří Vicherek: Tak to se nám povedlo. A krok dva je startupový zákon, kdy zase to bude poprvé, co pojem startup bude znát český právní řád. A my pokud chceme podporovat a vytvořit nějaké prostředí nebo dokonce legislativu pro startupové podnikání, tak potřebujeme ten pojem dostat do zákonu, ať o něho se můžeme opřít. Takže startupový zákon je v tuhle chvíli návrh zákona, máme ho v paragrafovaném znění, možná ve chvíli, kdy tohle posloucháte, tak je v meziresortním připomínkovém řízení, takže prochází tím legislativním procesem.

[1:05:05] David Salomon: To znamená, že si o něm mezi sebou povídají jednotlivý ministerstva a potom to odnesou na vládu, každý k tomu řekne své připomínky a usnesením vlády potom se stane to, že přijde nějaký návrh se jejich připomínkama a to půjde do sněmovny.

[1:05:18] Jiří Vicherek: Ano, s odůvodněním. My jsme hodně té práce odbavili, tak ať případné připomínky a nesoulady nebo diskuze odbavíme ještě dřív, než půjde do meziresortního připomínkového řízení. Takže tam poslední měsíce jsme věnovali hlavně tomuhle. Ale co to bude znamenat? Historicky poprvé máme definici startupu v zákoně. A díky tomu můžeme pro startupy dávat speciální zákony, pobídky, udělat jim specializovaný právní režim. A proč? Právě proto, že jsou hrozně důležití pro budoucnost nás všech a tohohle státu. A za druhé, protože oni sami potřebují speciální podmínky, protože právě potřebují velmi specializovaný talent a potřebují velké množství kapitálu. Jsou kapitálově náročné a nemůžete zajít do banky, aby vám dali úvěr, protože je to takhle rizikový kapitál, takže ho hledáte někde jinde. Takže to je startupový zákon.

[1:06:29] David Salomon: A pojďme do závěru ještě zase zpátky k umělé inteligenci, tu máme rádi tady. Jaký je vývoj českých startupů, které se zabývají umělou inteligencí, řekněme za poslední rok nebo dva? Jaký je tam trend? Je to vzrůstající, rychle, pomalu, nebo se to různě vlní? Třeba s těma zprávama, jak chodí a jak na to reagují běžní uživatelé. Je to podobný v úrovni těch startupů? To znamená, vnímám za poslední rok různě měnící se sentiment ohledně umělé inteligence. Tak je to tady. Tak jsme to zkusili. Jak se to dělá? Teď mi to halucinuje. Teď to halucinuje míň. Teď mě propálí nějaký ty tokeny. A teď je to takový galimatyáš, furt to poznáváme v tom velkým posunu, je to takový pomalý a pozvolný. Možná bychom si mohli myslet v té naší bublině, že to je rychlý a skandální. Co startupy český ohledně umělé inteligence?

[1:07:30] Jiří Vicherek: Jak jsem říkal, startupy jsou nejinovativnější částí té ekonomiky. Jsou většinou ti early adopters, to znamená ti první, co zkouší nějakou danou technologii, protože zase hledají tu inovaci, hledají tu možnost růstu, to, jak porazí už standardní zavedený trh a zavedené firmy. Takže AI startupy byly cool ještě před ChatGPT. Tehdy se bavíme o machine learningu, ale zase když bychom se podívali na ten globální, tak ve chvíli, kdy si jakýkoliv startup nalepil AI, tak měl větší šanci, aby do něho investoři vešli. Takže v tomhle jsme byli napřed v nadužívání slova AI na všechno. Prodej mi tuhle tužku. Je to AI tužka.

[1:08:20] Adam Hanka: Já si dokonce pamatuju, když my jsme dělali nějaký AI startup a šli jsme za jedním investorem a ten to byl technický člověk, nechal si ukázat ten kód a říkal: "To je neuvěřitelný, vy v tom tu umělou inteligenci fakt máte." Spousta lidí sem chodí, tvrdí, že je AI a nemají tam vůbec nic, mají tam čtyři ify a vy tam tu umělou inteligenci fakt máte, protože já jsem jí do toho asi čtyři měsíce psal. Tak to byla moje taková první imprese toho, co říkáš. Je to asi devět let starý příběh a už tenkrát jsem si uvědomil, že spousta toho skutečně je jenom nálepka. Chtěl bych poznamenat, že od té doby nekupuju bio ovoce, protože mi přijde, že to je taky jenom nálepka.

[1:09:03] Jiří Vicherek: Je to zase mnohovrstvá otázka. Myslím si, že ten můj pocit z toho je, že na začátku to byl zázrak, že tolik věcí, které lidi nechcou dělat ve startupu a chtějí se soustředit na vyřešení toho problému, tak měli najednou nástroj. Teď jak se mění ta pravidla a jak říkám, většina startupů bude softwarových, většina startupů bude SaaSových a v evropském prostředí nebo dokonce v tom středoevropském budou většinou B2B SaaSy, tak tenhle trh prochází nějakou velkou revizí a ohrožením ze dvou stran. Za prvé, že ty malá řešení si může uživatel byznysový udělat sám se svým Claudem. A za druhé, že většinou business model byl na prorůstání organizací, že ten software používá čím dál tím víc lidí a takzvaný user seed based, to znamená kolik lidí.

[1:10:09] David Salomon: Kolik má kolo se sedadla.

[1:10:10] Jiří Vicherek: Kolik lidí má přístup k tomu softwaru a takhle to bylo designované. A teď s layoffy a nějakým zeštíhlováním firem, s pokročilou automatizací, tak tenhle business model dostává trhliny. Takže teď jak ve světě venture kapitálu, tak startupových founderů, tak je velká nervozita po nějaké době, kdy jsme si mysleli, že to třeba se vrátí do normálu nebo do toho all time high, do těch rekordních valuací a rekordních platů programátorů před rokem 2022 třeba, tak to se neukazuje. Já vždycky ale hledám ten silver lining, ten optimismus, to, co je na tom dobře. Tak bylo pravidlo, že startup musel mít technologického co-foundera.

[1:11:02] Jiří Vicherek: Y Combinator, nejprestižnější akcelerátor na světě, tak měl pravidlo, že pokud se hlásíte do Y Combinatoru, tak musíte mít technologického co-foundera. To znamená programátora, který je společník té firmy. Myslím si, že to už není pravda, že pro to první stádium, a zase jak udělat aplikaci, když neměli jste programátora, tak moc to nešlo. Přestože ověřit ten nápad jde i bez té aplikace. Dropbox ověřil svůj nápad pomocí videa a na to video nabral peníze až potom, když měl zájemce, tak začal programovat to řešení. To je nejvíc startupová věc, co můžete udělat. Ověřit trh před tím, než investujete do produktu. Tak tohle se trochu rozpadá, je tam velká nervozita.

[1:11:55] Jiří Vicherek: Můžeme stavět produkty rychleji, levněji a na druhou stranu je po nich menší poptávka a nikdo moc neví, jak to bude vypadat za rok. Takže je to love-hate relationship. Myslím si, že určitě používáme AI nástroje mnohem víc než běžná populace. A na druhou stranu vidíme, budoucnost je už tady, je ale nerovnoměrně distribuovaná, tak my jsme v nějaké bublině, která žije v budoucnosti a za mě se jí začínám trochu bát, nebo ji nevidím jako čistě růžovou a myslím si, že o to víc se o těchto věcech musíme bavit, o to víc musíme je vysvětlovat a tlačit na naše zákonodárce a management a všechno, protože čeká nás nejistá doba, jenom jeden ze scénářů je utopický a krásný a nepodmíněný příjem a robotů strojům a je tam spoustu dalších scénářů, které takhle optimistické nejsou a tyhle můžeme zapracovat.

[1:13:08] David Salomon: Mně visí v hlavě jedna otázka, já si myslím, že už ti ji asi položil Karel Havlíček, takže asi nebudu první, ale kdyby teda mělo Česko udělat tu jednu věc teď, kdybys mohl do legislativy strčit jednu věc okamžitě, která by to byla, která by co nejvíc nakopla Česko do toho utopistického scénáře, která by připravila Česko na budoucnost.

[1:13:30] Jiří Vicherek: Pro mě je to startupový zákon, protože bez něho neuděláme nic. Baseline to je opravdu ten baseline. Ale ten druhý, tak zase v tom se shodujeme, že Česká republika v tom globálním kontextu je malý hráč a měli bychom se snažit, aby Evropa byla velký hráč, takže to je panevropská, nebo měla by být ambice Evropské unie tohle posouvat. Já velmi fandím iniciativě EU Inc, to znamená nějaký způsob jednotné firmy napříč Evropou, která bude fungovat stejně ve všech členských státech. A tam je, zase ty jsi mluvil o kapitálovém trhu, ale i byznysově, to je ten největší problém Evropské unie. To je to 28. daňové pásmo.

[1:14:20] Jiří Vicherek: 28. režim, protože máme 27 členských států, takže 28. režim, i když 28. režim v tuhle chvíli je jako širší iniciativa a té nové firemní struktuře říkají EU Inc. A zase jde o to, že zatímco český startup, když půjde do Ameriky, tak jde expandovat do Ameriky. Nejde expandovat do New Yorku, nejde expandovat do Washingtonu a Delawareu, jde expandovat do Ameriky, tak jste nikdy neslyšeli, že by šel český startup expandovat do Evropy. On jde do Německa a potom jde do Polska a potom jde do Maďarska, ale jde do těch jednotlivých států, protože jednotný trh a zase Draghiho zpráva de facto v Evropské unii neexistuje. A díky tomu, to je ten potenciál, který tady máme. A zase 455 milionů obyvatel v Evropské unii a my chodíme do Ameriky pro ten jednotný trh.

[1:15:21] David Salomon: 320 milionů obyvatel v Americe.

[1:15:23] Jiří Vicherek: 320 milionů obyvatel. Akorát je to jednotný trh, je to federace, platí tam stejný pravidla, Delaware si založím, nemusím tam nikdy být. Ta služba, ta škála je tam velká, ten kapitál se tam hýbe, proto to tam funguje, proto nás to tak přitahuje. Takže EU Inc, i kdyby byl nejvíc ambiciózní a opravdu federalistický, tak je jenom jeden dílek skládačky. Co já bych si přál, a vrátím se k Karlu Havlíčkovi a to, co my máme to štěstí, že jsme postavili něco, čemu se říká startupová tripartita, pravidelné potkání s vládou, na tom prvním prostě Andrej Babiš, Karel Havlíček, Aleš Uchelka a Alena Schillerová, takže takovéhle jako opravdu nejvíc high-level setkání, které si můžete přát.

[1:16:14] Jiří Vicherek: A tam tlumočíme spolu se startupovým ekosystémem ty potřeby a tu ambici. Mám radost z toho, že poslouchají. To, co bych si přál nejvíc, je, aby Česko mezinárodně v evropském prostoru a tak deklarovalo, že tohle je směr, tohle je vize, že startupy jsou vítány, že jsme startupová země. A to se potom promítá i do rozhodnutí, jak se stavíme právě k návrhu Evropské komise ohledně EU Inc, jestli jak často lítají vládní speciály a na jaké místa, jak podporujeme naše startupy v zahraničí, tak to je ta globální hra.

[1:16:55] Adam Hanka: A nebo třeba i ve skutečnosti k tomu, jak nahlížíme na migraci, jak složitý je v Česku získat trvalý pobyt ve chvíli, kdy jsi velmi dobře technologicky vzdělaný člověk, který tady může pracovat ve startupu. Ježiš, toho je tolik. Já vidím, že tady Dave na mě už hrozně nervózně kouká. Já totiž nemám před sebou hodiny, takže ty mi řekni, jak daleko už jsme v basketbalu.

[1:17:14] David Salomon: Basketbal už druhý poločas nebo čtvrtá čtvrtina, nebo nevím, co oni tam mají. Tak my asi slíbíme, že témata dorozebereme a pozveme Jirku ještě jednou, protože jsme toho spousta otevřeli, spousta nedotáhli a je to mega široký téma, který třeba mě ohromně baví a myslím si, že tohle je téma, který ve skutečnosti rozhoduje o tom, kdo a jak bude platit naše důchody.

[1:17:40] Jiří Vicherek: Je to tak. Já říkám, že vidím startupy jako jednu z mála karet, které ještě v tuhle chvíli jako Česko v té globální hře máme, tak aby moje dcery tady mohly žít a pracovat, protože aby Česko byl bohatý stát, abychom tady měli na infrastrukturu a měli se tady dobře, tak to musíme investovat do té části ekonomiky, která má tu návratnost a to se v posledních desetiletích ukazují technologické startupy jako ta karta.

[1:18:10] David Salomon: Je to všechno před náma, budoucnost je tady, jak jsi říkal. I jak jsi říkal, Jirko, je důležitý se o tom bavit. My ti moc děkujeme, že jsi přišel a že jsi se s náma a s posluchačema o tom bavil. A na vás se budeme těšit u další epizody Uhlíku vs. Křemíku. Nezapomeňte si pustit ty epizody předchozí, dát odběr a nezapomeňte zhasnout, protože to musí udělat ten poslední.