VELMISTR SLOVA A NÁPADŮ: JE KREATIVNĚJŠÍ AI NEBO ČLOVĚK?

Shrnutí

Osmnáctý díl podcastu Uhlík vs Křemík řeší, co umělá inteligence dělá s kreativitou. David Salomon a Adam Hanka si pozvali Michala Schindlera, kreativce a copywritera z Creative Docku, který zhruba deset let vedl zákaznický časopis Čilichilli. V roce 2023 přednášel o tom, proč zatím nenechávat AI psát české texty, dnes ji bere jako parťáka. Na úvod se probírá návrh Billa Gatese zdanit AI a roboty a AI video, které zveřejnil Donald Trump.

Schindler popisuje svůj kreativní proces jako bordel v hlavě, který mu AI pomáhá zkrátit. Upozorňuje ale, že AI se nikdy nehádá a za text vždycky odpovídá autor. Řeč je o tom, jak poznat AI břečku, jestli záleží na příběhu autora, a Schindler hodnotí knihu moderátorů Vaříme s umělou inteligencí. Začínajícím autorům radí hlavně číst.

Kapitoly

1. 0:00 Úvod a představení Michala Schindlera
2. 4:20 Bill Gates a návrh zdanit AI a roboty
3. 13:37 AI video Donalda Trumpa a kritické myšlení
4. 17:34 Deepfaky a EU AI Act
5. 19:23 Od posměchu AI k práci s parťákem
6. 28:50 Jak vypadá kreativní proces
7. 32:12 Strach z prázdné stránky a role editora
8. 36:57 Jak poznat AI břečku
9. 43:08 Hodnocení knihy Vaříme s umělou inteligencí
10. 46:58 Jak vznikala kniha s Claudem a agenty
11. 53:26 Autorství, AI hudba a příběh autora
12. 1:03:49 Rada copywriterům: hlavně číst a nudit se

Citáty

„Tohle ale není problém umělý inteligence, to je problém lidí, který přesně si tu kreativní část práce nechají sebrat, respektive rádi ji předají AI“

„Takže zatímco někomu by mohlo připadat, že mu to tu kreativitu vzalo, tak já mám pocit, že mě to novou formu kreativity ve skutečnosti odemklo.“

„Protože AI se s váma nikdy nehádá. Ona doporučí 10 věcí a já si vyberu třeba ty nejblbější z nich“

„Vždycky je na konci ten autor. A ať pracuje s juniorem, ať pracuje s citacema z deseti zdrojů, anebo ať pracuje s AI, vždycky je ten finální editor odpovědnej za to, co napíše.“

„Tak dneska už nepřistupuju k ní s tím, že se zasměju tomu výsledku, ale přistupuju k ní jako k partnerovi, se kterým se chci domluvit a ze kterýho chci dostat co nejlepší výsledek.“

„Mně je to upřímně úplně jedno, když je to dobrej text, tak si ho přečtu, protože je za ním dobrá myšlenka, jestli ho psalo AIčko, nebo to člověk potil čtyři hodiny, to už mě dávno nevzrušuje“

„Člověka nenahradí AI, člověka, který AI nepoužívá, asi nahradí někdo, kdo tu AI používá.“

„To, co dostanete z AI, odpovídá tomu, jaká kvalita je ve vás“

„Člověk, který chce psát, tak musí primárně číst, já vždycky říkám, že hele, sorry, já už dneska nic nenapíšu, já si musím číst, abych zase nacucal zpátky ty písmenka, který jsem přes den vydal“

„Z toho člověk vidí, že to není jen tak, že za tím jsou fakt hodiny, desítky hodin práce a hlavně vašich zkušeností“

Michal Schindler: AI se nikdy nehádá, za text ručí autor

Copywriter a kreativec Michal Schindler z Creative Docku se v roce 2023 psaní umělé inteligence v češtině smál, dnes ji bere jako parťáka. V podcastu Uhlík vs Křemík s Davidem Salomonem a Adamem Hankou mluvil o kreativním procesu, o tom, jak poznat slabý text, a o knize, kterou moderátoři napsali s pomocí AI.

Od posměchu k parťákovi

Michal Schindler strávil třináct let ve Vodafonu, zhruba deset let vedl zákaznický časopis Čilichilli a od roku 2016 působí v Creative Docku. V roce 2023 přednášel o tom, proč zatím nenechávat AI psát české texty, pokud člověk nechce vypadat jako trubka. O rok později už ukazoval, že ChatGPT připraví článek skoro k finální editaci.

Zlom přišel s překladem z angličtiny. Schindler přestal používat DeepL a zadal AI, ať text přeloží do jazyka šestnáctiletého člověka, který vysvětluje technologie babičce. Výsledek byl tak dobrý, že stačilo opravit jen sem tam stylistiku. Od té doby s AI mluví jako s normálním člověkem a říká, že nepotřebuje žádné promptování. V Creative Docku se podle něj během pár měsíců všichni stali pokročilými uživateli. S AI dnes řeší i cvičební plán do fitka nebo suplementy.

AI vždycky přikývne

Svůj kreativní proces Schindler popisuje jako bordel v hlavě: kouká z okna, chodí se projít, poslouchá metal. AI mu ho pomáhá zkrátit. Nechá si vygenerovat deset nápadů, ty bývají banální, a tak se ptá dál, dokud se neobjeví něco použitelného. Vybírá ale vždycky on.

Za hrozbu považuje to, že AI neoponuje. „Protože AI se s váma nikdy nehádá. Ona doporučí 10 věcí a já si vyberu třeba ty nejblbější z nich“, říká. AI pak ještě rozpracuje, proč byla volba dobrá. V debatě zaznělo, že si člověk musí tenhle sklon stroje uvědomit a jeho odpovědi kriticky vyhodnocovat. Pro Schindlera je závěr jasný: na konci je vždycky autor, který za text odpovídá, ať pracoval s juniorem, s citacemi z deseti zdrojů, nebo s AI.

Adam Hanka k tomu dodává, že jemu tvorba knihy s AI kreativitu nevzala, naopak mu odemkla její novou formu. Delegování přemýšlení na umělou inteligenci ale přirovnává k droze, se kterou je potřeba zacházet opatrně.

Jak poznat AI břečku

Na otázku, jak poznat text od AI, Adam Hanka jmenuje dlouhé pomlčky, které podle něj do češtiny nepatří, naučené vzorce postavené na protikladu a na sociálních sítích patos bez obsahu. Hloupé texty ale podle něj lidé psali vždycky, jen dřív procházely redakcemi novin. Sám kdysi psal blog, který dnes považuje za bezcenný.

Schindler hodnotí texty subjektivně a hledá v nich hlavně myšlenku. Uvádí příklad románu, který editor sestavil z asi tisíce stran nesouvislého textu, a nikdo dnes autorovi nevyčítá, že to nezvládl sám. AI podle něj často funguje podobně jako takový editor.

Kniha jako recept

Moderátoři poslali Schindlerovi s předstihem svou knihu Vaříme s umělou inteligencí. Podle něj je napsaná skvěle a je velmi přístupná, protože začíná něčím úplně jednoduchým, třeba přípravou čaje. Adam Hanka popsal, že většinu textu napsal model Opus v Claude, že používal soubor o zhruba 700 řádcích s popisem, jak má čeština vypadat, že AI zvlášť doučoval pořadí slov ve větě a že pracoval s agenty a personami autora, editora i filozofa. Schindler v tom vidí jiný typ, ale stejně hlubokou práci: „za tím jsou fakt hodiny, desítky hodin práce a hlavně vašich zkušeností“.

Začínajícím copywriterům radí totéž co dřív. To, co člověk z AI dostane, odpovídá kvalitě, kterou má v sobě. „Člověk, který chce psát, tak musí primárně číst.“ David Salomon na závěr připomněl, že je dobré si zachovat i nudné chvíle, protože dobíjejí a otevírají prostor inspiraci.

Celý rozhovor s Michalem Schindlerem najdete v podcastu Uhlík vs Křemík.

Otázky a odpovědi

Bere umělá inteligence lidem kreativní část práce?

Copywriter Michal Schindler v podcastu Uhlík vs Křemík říká, že to není problém AI, ale lidí, kteří si kreativní část práce nechají sebrat nebo ji rádi předají AI. Moderátor Adam Hanka dodává, že AI bere hlavně rutinní a manuální část práce a jemu psaní knihy s AI naopak odemklo novou formu kreativity.

Proč je riskantní, že AI s uživatelem nikdy nepolemizuje?

Michal Schindler upozorňuje, že AI se nikdy nehádá: doporučí deset nápadů, a když si člověk vybere ty nejhorší, ještě mu vysvětlí, proč jsou dobré. V díle zaznívá, že si člověk musí tenhle potvrzovací sklon stroje uvědomit a odpovědi kriticky vyhodnocovat. Odpovědnost za výsledný text má podle Schindlera vždycky autor.

Jak poznat text napsaný umělou inteligencí?

Adam Hanka v podcastu Uhlík vs Křemík jmenuje dlouhé pomlčky v češtině, naučené vzorce postavené na protikladu a na sociálních sítích patos bez obsahu. Hloupé texty ale podle něj lidé psali vždycky. Michal Schindler hodnotí texty subjektivně podle toho, jestli z nich získá nějakou myšlenku.

Jak Michal Schindler používá AI při psaní?

Schindler si od AI nechá vygenerovat nápady, ty bývají banální, a tak dál iteruje, třeba požádá o metaforu se zvířetem nebo o anglickou verzi claimu. Při zkracování si nechá udělat tři verze textu s různým zaměřením a pak si je sám doupraví. Výběr nechává vždycky na sobě.

Jak vznikla kniha Vaříme s umělou inteligencí?

Podle Adama Hanky napsal většinu knihy model Opus v Claude a během psaní se změnil z verze 4.8 na 5.0. Hanka používal soubor o zhruba 700 řádcích s popisem, jak má čeština vypadat, AI zvlášť doučoval pořadí slov ve větě (téma a réma) a pracoval s agenty a personami autora, editora a filozofa. Nápad udělat z knihy kuchařku moderátory napadl u sendviče a úplně první prompt zadal David Salomon do ChatGPT.

Co řekl Michal Schindler na knihu Vaříme s umělou inteligencí?

Schindler v podcastu Uhlík vs Křemík řekl, že kniha je napsaná skvěle a je velmi přístupná, protože začíná něčím úplně jednoduchým, jako je příprava čaje. Považuje ji za naučnou literaturu, tedy příručku, a podle něj je to jiný typ, ale stejně hluboká práce, za kterou stojí desítky hodin práce a hlavně zkušenosti autorů.

Měly by existovat profese vyhrazené jen pro lidi, jak navrhuje Bill Gates?

Adam Hanka si není jistý, že by to mohlo fungovat, protože firmy by mohly pozice přejmenovat tak, aby se regulaci vyhnuly. Za možnou cestu považuje spíš zdanění spotřeby tokenů, ale rozhodnout by se muselo na úrovni Evropské unie a bez znevýhodnění evropských firem. Preventivní represi by se obecně vyhýbal.

Co poradit začínajícím copywriterům v době AI?

Michal Schindler říká, že se jeho rada nezměnila: to, co člověk dostane z AI, odpovídá kvalitě, kterou má v sobě. Kdo chce psát, musí podle něj primárně číst, dívat se z okna a vnímat umění. David Salomon na závěr dílu dodává, že je potřeba zachovat si nudné chvíle, protože dobíjejí a otevírají prostor inspiraci.

Kdo a co v dílu zaznělo

• Creative Dock (firma, 1:50): Firma, kde Michal Schindler působí od roku 2016 a kde podle něj všichni rychle začali používat AI.
• Vodafone (firma, 2:24): Michal Schindler zde podle medailonku strávil 13 let.
• Čilichilli (jiné, 2:27): Zákaznický časopis, který host zhruba 10 let vedl a který měl v nejlepších dobách náklad 130 000 výtisků.
• ChatGPT (produkt, 3:29): Nástroj, který Michal Schindler používá a se kterým začali moderátoři práci na knize.
• Petr Kohout (osoba, 4:24): Jeho zpravodaj na LinkedInu je zdrojem aktualit pořadu.
• Bill Gates (osoba, 4:32): Varuje před rychlostí AI revoluce a navrhuje zdanit AI a roboty.
• Truth Social (produkt, 13:44): Sociální síť, na které Donald Trump AI video zveřejnil.
• Donald Trump (osoba, 13:47): Zveřejnil AI video hořícího íránského ostrova.
• Goethe (osoba, 17:17): Příklad citace, kterou člověk použije, protože mu sedí do obrazu světa.
• EU AI Act (jiné, 17:35): Evropská regulace, podle které musí být deepfaky označené.
• Instagram (produkt, 20:40): Odtud bere Michal Schindler své příklady ze života.
• Will Smith (osoba, 20:46): Známé AI video, na kterém je vidět, jak rychle se generování videa zlepšilo.
• DeepL (produkt, 24:43): Překladač, který host přestal používat, když začal všechno překládat v chatu.
• Hemingway (osoba, 29:17): Nadsázka v otázce, jak vypadá kreativní proces.
• Vaculík (osoba, 34:46): Spisovatel, který podle hosta psal o tom, jak těžce píše.
• Cimrman (osoba, 37:01): David Salomon z něj v dílu dvakrát cituje a říká, že Cimrman je v pořadu pravidelně.
• K domovu pohleď, anděli (kniha, 40:15): Příklad románu, který editor sestavil z asi tisíce stran nesouvislého textu.
• Milan Lasica (osoba, 42:01): Připisuje se mu vtip o lidech a přístupu k informacím.
• Kňažko (osoba, 42:07): Host si vybavuje jeho výrok o krizi.
• slovenská asociace umělé inteligence (organizace, 42:35): Její šéfka má být brzy hostem pořadu.
• Vaříme s umělou inteligencí (kniha, 43:14): Kniha moderátorů napsaná s pomocí AI, kterou host hodnotí.
• Donio (jiné, 43:47): Platforma, kde moderátoři prodávají knihu v předprodeji.
• Excel pro idioty (kniha, 46:34): Příručka, které host na rozdíl od knihy moderátorů nerozuměl.
• Claude (produkt, 47:30): Nástroj, ve kterém Adam Hanka psal většinu knihy.
• Opus (produkt, 47:33): Model, který napsal většinu knihy, během psaní se změnil z verze 4.8 na 5.0.
• Spotify (firma, 53:34): Služba, kde podle moderátora začínají být zakázaní AI autoři hudby.
• Foucault (osoba, 54:36): Filozof, kterého host zmiňuje v souvislosti s otázkou autorství.
• Franz Kafka (osoba, 54:52): Příklad tenké hranice toho, co ještě je literatura.
• Monstrum (kniha, 55:21): Kniha o tom, jestli číst autory, kteří se chovali špatně.
• Lolita (kniha, 55:36): Příklad díla, u kterého se řeší osobnost autora.
• Burzum (jiné, 55:51): Metalová kapela, za kterou stojí odsouzený vrah, jako příklad sporu o oddělení díla od autora.
• AI dětem (jiné, 1:07:31): Sem chtějí moderátoři věnovat peníze z knihy.

O hostovi

Michal Schindler je kreativec a copywriter, kterého popis dílu představuje jako bývalého šéfredaktora magazínu Čilichilli. Sám v rozhovoru říká, že šlo o zákaznický časopis, který se rozdával v obchodech a ve hvězdných dobách měl náklad 130 000 výtisků. Pracuje v Creative Docku, kde se podle něj všichni během pár měsíců stali pokročilými uživateli AI. O sobě říká, že je celý život kreativec, textař, ale hodně i editor, který rád přepisuje a píše těžce. Studoval i filozofii, poslouchá metal a je mu přes padesát. Dřív si z AI dělal legraci, dnes s ní pracuje jako s partnerem a drží se nástroje, se kterým začal před dvěma lety.

Přepis dílu

[0:00] Michal Schindler: Tohle ale není problém umělé inteligence, to je problém lidí, kteří si přesně tu kreativní část práce nechají sebrat, respektive rádi ji předají AI. Problém je to, že 90% lidí se nad tím vůbec nezamyslí a nekouká na to. Tak dneska už nepřistupuju k ní s tím, že se zasměju tomu výsledku, ale přistupuju k ní jako k partnerovi, se kterým se chci domluvit a ze kterého chci dostat co nejlepší výsledek. Zjistil jsem, že dneska nepotřebuju nějaké "promptování", že úplně nejlíp funguje, když se s ní bavím úplně jako s normálním člověkem, jako s kámošem. Můj kreativní proces je takový jako bordel v hlavě: koukám z okna, jdu se projít, poslouchám metal, snažím se najít nějaký nápad, napíšu, píšu. Pomocí AI teď ten kreativní proces se snažím zkrátit tím, že řeknu: hele, mám vymyslet tohle, jak bys to řešil?

[0:54] David Salomon: Posloucháte podcast Uhlík vs Křemík, pořad i pro ty, kteří někdy něco napsali, nakreslili nebo vymysleli a teď trochu přemýšlejí, jestli to za chvíli nebude umělá inteligence dělat lépe než oni. Dneska budeme řešit, co AI dělá s kreativitou: jestli nám jenom pomáhá rychleji psát, vymýšlet, nebo nám postupně bere právě tu část práce, která nás na tvorbě baví. Podíváme se na to, jestli ještě dokážeme poznat pravdu a opravdu dobrý text od textu, který je jenom velmi přesvědčivě předstírající, že je dobrý. A dojde nakonec i na naši knihu, samozřejmě, protože když už jsme ji napsali, a to s výraznou pomocí umělé inteligence, tak tady máme dnes člověka, který nám může říct, jestli to je ještě kniha, nebo už jenom hodně dlouhý prompt. Jdeme na to. Já jsem David Salomon a jako vždycky tu se mnou sedí AI hvězda Adam Hanka. Ahoj, Adame.

[1:48] Adam Hanka: Nazdar, Davide.

[1:49] David Salomon: A naším dnešním hostem je Michal Schindler z Creative Docku. Ahoj, Michale.

[1:54] Michal Schindler: Ahoj, jestli si tykáme, teda. Ahoj.

[1:56] David Salomon: Tykáme.

[1:56] Adam Hanka: Ahoj.

[1:57] David Salomon: Ahoj, ty.

[1:57] Adam Hanka: Ahoj.

[1:58] David Salomon: Ahoj.

[1:59] Adam Hanka: Já.

[2:04] David Salomon: A co nám o Michale tobě řekla umělá inteligence, jo?

[2:10] Adam Hanka: To bude.

[2:10] David Salomon: Michal Schindler je writer, což jsem si vždycky spojoval, že to je ten sprayer, ale asi je to myšlený jako copywriter, content stratég a člověk, který se profesionálně věnuje psaní a kreativitě většinu své kariéry. 13 let strávil ve Vodafonu a zhruba 10 let vedl časopis Čilichilli, který patřil k nejvýraznějším českým příkladům firemního obsahu. Jenom vsuvka: to byl jaký náklad?

[2:36] Michal Schindler: No, v...

[2:37] David Salomon: Něco přes 100 000.

[2:38] Michal Schindler: Ve hvězdných dobách 130 000. Byli jsme největší měsíčník na trhu, akorát že jsme se neprodávali, my jsme se rozdávali v těch krámích.

[2:46] David Salomon: Takže to nebylo jenom pro zaměstnance Vodafonu.

[2:49] Michal Schindler: Ne, to byl zákaznický časopis.

[2:53] David Salomon: Zákaznický.

[2:53] Michal Schindler: Zákaznický.

[2:54] David Salomon: Pokračuju dál, jenom jsem chtěl zdůraznit, jak velký to bylo. Od roku 2016 působíš v Creative Docku, kde se potkáváš s kreativitou, technologií a stavěním nových byznysů. Pro dnešní rozhovor tady píše AI, je ale možná ještě zajímavější jeho vztah k umělé inteligenci. V roce 2023 měl přednášku s názvem "AI textaři nebudou mít co žrát" a vysvětloval, proč by člověk ještě neměl nechávat AI psát české texty, pokud nechce vypadat jako trubka. O rok později už ukazoval, že ChatGPT dokáže připravit článek téměř k finální editaci a sám přiznal, že na AI přestal koukat skrz prsty. A pak jak to bylo dál, to se určitě dozvíme. Zatím ten medailonek podle tebe, Michale, je ok?

[3:44] Michal Schindler: Jo. Sice mě trochu zbytečně vychvaluje, ale jinak jsem až překvapenej.

[3:49] David Salomon: Jo, na to, že jsi jí nejdřív pomluvil, tu AI, a potom postupně začal i...

[3:54] Michal Schindler: Ne, mluví o mně docela hezky, na to, že jsem jí trochu pomluvil, ale to se dramaticky změnilo a takovej ten úsměv na tváři člověku rychle pohasnul během měsíců.

[4:05] David Salomon: Tak určitě AIčko pochopilo stejně jako my, že je pocta mít tě tady dneska jako hosta, protože třeba pro mě je kreativec v Creative Docku něco jako crème de la crème, nebo trenér trenérů, nebo kápuri tuty kápy. Tak jsem zvědavej, co se všechno od tebe dozvíme. Teď se mrknem na aktuality. My je sledujeme společně se zpravodajem Petra Kohouta na LinkedInu, rozhodně vám doporučujeme jejich odběr právě od Petra Kohouta. Jsem zvědavej na vaše názory, pánové. Bill Gates totiž třeba varuje, že současná AI revoluce může být mnohem rychlejší než předchozí technologické změny, protože tentokrát stroje nenahrazují jenom fyzickou práci, ale začínají nahrazovat i lidské myšlení. To jsme u tý kreativity. Navrhuje tedy Bill Gates třeba zdanění AI a robotů, aby nebylo pro firmy daňově výhodnější člověka automaticky nahrazovat, rušit a tak dále. A dokonce mluví o oblasti takzvaných human reserved, řekněme jobs nebo positions, profesích a činnostech, které bychom rozhodně měli ponechat pouze lidem, takže uhlíku. A získané peníze z těch daní těch tech společností by podle něj mohly pomáhat lidem, kterým právě ta technologie vezme.

[5:14] Adam Hanka: Práci.

[5:15] David Salomon: Práci. Adame.

[5:19] Adam Hanka: Ta tvoje otázka má v podstatě několik částí a ony všechny jsou hrozně zajímavý. Za prvé: bere nám umělá inteligence skutečně kreativní část naší práce a měli bychom mít ty práce, který budou pouze vyhrazený pro lidi? Umělá inteligence podle mě bere určitou část práce, která je rutinní a manuální. Já třeba ji používám hodně na to, abych si s ní třeba připravoval různý talky nebo přednášky, a koneckonců se tady budeme taky motat okolo naší knihy. A tvorba tý knihy s pomocí umělý inteligence pro mě třeba osobně byl nesmírně kreativní proces. Já bych asi nedokázal už dneska sedět několik tejdnů, a to pak třeba Michal doplní, jak dlouho trvá napsat takovou knihu. Já bych nedokázal sedět několik tejdnů nad knihou, na to nemám čas a prostor.

[6:06] Adam Hanka: Ale dokázal jsem nad tím sedět těch třeba 16 hodin, kdy jsem opravdu ve velmi intenzivním flow, nebo rozdělený na tři části. Ve velmi intenzivním flow. Četl zdroje, procházel to všechno, generoval, znova četl, znova generoval. A pro mě ten proces byl tak kreativní, že já do něj, a teď už je to třeba pět tejdnů, co to máme za sebou, já na něj pořád hrozně rád vzpomínám. Takže zatímco někomu by mohlo připadat, že mu to tu kreativitu vzalo, tak já mám pocit, že mě to novou formu kreativity ve skutečnosti odemklo. Děje se nám to, že některý lidi delegujou na umělou inteligenci svoje přemejšlení? Ano, bohužel děje. A je to trochu jako droga. Musíme s tím zacházet velmi opatrně, abychom o tuhletu část naší lidskosti nepřicházeli, ale abychom si pomocí umělý inteligence spíš pomáhali.

[6:56] Adam Hanka: No a to je pak zodpovědnost každýho z nás, kde tu hranici máme, viď, Michale?

[7:01] Michal Schindler: Ty jsi řekl všechno, co jsem chtěl říct. Já jsem si plánoval, jak řeknu: tohle ale není problém umělý inteligence, to je problém lidí, který přesně si tu kreativní část práce nechají sebrat, respektive rádi ji předají AI, a jsou tak líný. Nebo líný... ono to není lenost, ono je to jednodušší nechat si udělat, prosím tě, 10 nápadů, jak bys promoval, nevím, něco. Ono to vysmekne nějakejch 10 nápadů a takhle já třeba pracuju taky, ale potom za a) udělám třeba tři kolečka, aby jsem specifikoval, co vlastně potřebuju, na co to má navazovat, jaká je cílovka a tak, že to dovysvětlím, a pak si z toho vemu ten základ. Podobně jako bych pracoval, nevím, plácnu, s novinářem nebo s někým juniorním.

[7:45] Michal Schindler: U AI je to o to jednodušší, že nemusím vysvětlovat, proč jsem si vybral tyhle tři, ona to odkejve. Což je zároveň taky v uvozovkách hrozba, snad se k tomu ještě budu schopnej vrátit v tý myšlence. Chci říct, že je dobrý začít s tou AI, nebo pro mě je to dobrý, a přesně jak jsi říkal, ušetří to spoustu takovýho toho vymejšlení, iterování, dohledávání zdrojů. Tady mi to rovnou něco vyhodí a já s tím nějakým způsobem pracuju a nemusím odůvodňovat proč. A proč je v tom ta hrozba pro mě? Protože AI se s váma nikdy nehádá. Ona doporučí 10 věcí a já si vyberu třeba ty nejblbější z nich a ona mi řekne: přesně takhle bych to udělal." A rozpracovává, proč jsem je vybral já. Je to takový to potvrzení kruhem, nebo jak se to...

[8:32] Adam Hanka: Jak se potom už musíš držet toho stolu a říkat si: já vím, že to má ten potvrzovací bias, že je v tom ta statistická výchylka, a ty si to musíš zvědomit, a tím zase musíš nakopnout zpětně ten mozek. A musíš kriticky vyhodnocovat odpovědi tý umělý inteligence, nebo to, jak ti to chválí, a říct si: ano, toto je vlastnost toho stroje, já o týhletý vlastnosti toho stroje musím umět odhlídnout. A samozřejmě je pro člověka velmi zábavný, když tě ta umělá inteligence chválí, protože ty chceš bejt chválenej. Samozřejmě, je to takhle postavený. Takže i nějaká myšlenková vlastnost nás musí bejt zvědomování se toho, že od tohohle toho musím umět odhlídnout.

[9:16] Michal Schindler: Což by bylo ideální, samozřejmě, kdyby to takhle fungovalo, ale v první úrovni, nevím, třeba 80% lidí neprojde ani tím: měl bych si vybrat, ale nechá to na tý AI. A potom, když už si teda vybere, tak nevím. Já mám někdy problém zamyslet se nad tím: bacha, jestli náhodou přesně v tom není ten bias a jestli jenom se neutvrzuju v tom pomocí umělý inteligence, že to je to, co si myslím, že je nejlepší. A když mi to říká AI, tak to asi bude pravda. Pořád si myslím, že velká část tý odpovědnosti, nebo vlastně všechna ta odpovědnost, je na člověku. Už se mi párkrát stalo, že: promiň, když jsme se dostali k tomuhle, teď vidím, že u těch předchozích návrhů bych upravil ještě tohle. To je super, ale člověk na to nemůže spolíhat. Vždycky je na konci ten autor. A ať pracuje s juniorem, ať pracuje s citacema z deseti zdrojů, anebo ať pracuje s AI, vždycky je ten finální editor odpovědnej za to, co napíše. A nemůže nikdy říct: jo, ježiš, ale ona mi to takhle dohodila AI, tak jsem si myslel, že to je košer.

[10:22] David Salomon: K tý druhý části tý otázky. Myslíš si, že by měly existovat nějaký povolání, který budou skutečně vyhrazený pouze pro člověka? Že si řekneme, že v tuhle chvíli ta, nebo v tomhle povolání tam umělá inteligence v zásadě nemá co dělat. Dovedeš si to vůbec představit?

[10:37] Adam Hanka: Ne.

[10:38] David Salomon: Tady já to možná doplním. Tady dokonce to dilema je v tom, že budou povolání nebo činnosti, ve kterejch bude to AIčko určitě lepší než člověk. A bude jich tolik, že i tyhlety, kde bude AIčko lepší než člověk, by měly bejt chráněný. Že jich bude v podstatě asi víc, logicky, protože ta automatizace a tak dále. Tak v podstatě je to nějaká námi vytvořená uměle-kulturně věc, kde si my budeme regulovat, který ještě povolání by měly bejt lidský.

[11:12] Adam Hanka: Já vím, ale já si představuju, jak by měla vypadat ve skutečnosti implementace tohohle. Tak řekněme si, existujou nějaký povolání, který jsou někde pojmenovaný, někde vyjmenovaný, a teď já jsem firma, která nabírá člověka, a teď teda buďto se držím těchhle regulací a do toho job description napíšu: toto je práce, ve které třeba ze zákona nesmíte používat umělou inteligenci, anebo smíte používat třeba jenom chat, ChatGPT, ale my to nesmíme nahradit žádným agentním systémem. Anebo to bude tak, že ta firma přijde a řekne: jo, ale to není tohle povolání, to je nějaký úplně jiný povolání, a začne přejmenovávat nebo měnit popisy těch pozic tak, aby se přesně hraničně vyhla tý regulaci.

[12:01] Adam Hanka: Takže já si nejsem jistej, jestli vůbec může něco takovýho existovat a fungovat. Kde jsem si jistej, že něco fungovat asi může bejt třeba větší zdanění těch tokenů a spotřeby tokenů. My je samozřejmě dneska už daníme. To není tak, že z těch peněz, který my platíme za umělou inteligenci, se žádný daně neodvádí. Naopak, z nich se normálně daně odváděj. Já mám firmu, která daně odvádí, a vím, že odvádí daně i z toho, kde používám umělou inteligenci. Ale možná je na místě říct si, že tam existuje něco jako potenciál třeba pro spotřební daň. Pokud by takovýhle rozhodnutí padlo, tak samo Česko v tomhletom bude velmi slabá země. My bychom samozřejmě takový rozhodnutí museli učinit na úrovni Evropský unie a pak musíme dávat ale bacha na to, aby to třeba neznevýhodňovalo evropský firmy, protože by se velice jednoduše mohlo stát, že ta umělá inteligence by byla dražší pro evropský firmy než pro americký nebo čínský firmy.

[12:53] Adam Hanka: Takže zase si musíme dávat bacha na to, jak tohleto funguje a jak by to ovlivnilo třeba naši konkurenceschopnost. Takže není to úplně jednoduchý. Já bych se obecně takový tý preventivní represi vyhejbal, protože nikdy nevíme, co to přinese, jestli to nebude horší než, jak se říká, cesta k dobrým.

[13:17] David Salomon: Dlážděná, jo, cesta do pekla dlážděná.

[13:19] Adam Hanka: Přesně, dobrými úmysly. A to se bojím, že tady my vidíme strašně málo z toho, jaký by mohly bejt následky. A teď říct: takhle je to správně. Ty jo, možná bychom se mohli zeptat AI, ale jak to vidí ona, jestli by se nějakým způsobem podílela na tý vlastní represi, ale já bych do toho nešel.

[13:37] David Salomon: Já bych v pekle ještě chvilku zůstal, to jsi mi nahrál. Protože peklo na svý sociální síti True Social rozjel americkej prezident Donald Trump, kterej byl taky kreativní a zveřejnil video hořícího íránského ostrova a k tomu napsal, že je ostrov rozmetáván na kusy. Ovšem to video bylo vytvořený pomocí AIčka. My jsme na něj samozřejmě koukali a v podstatě jsme všichni uznali, že to je docela blbý ještě, že to není ani v kvalitě a že se to dalo tohle udělat před deseti lety taky. V podstatě v tý okamžitý reakci na tohleto video nikdo nereagoval, Pentagon nic, ani Írán nikdo nepotvrdil, bylo to tak, nebylo to tak. Takže v podstatě to byl nějakej obrázek, kterej možná mohl sloužit v uvozovkách k pobavení nebo k udržení nějaký pozornosti nebo provokování. Ale co s tím, když tohleto dokáže udělat i v podstatě jeden z nejmocnějších mužů týhle planety.

[14:38] Adam Hanka: Mně přijde, že to je takovej testament tý technologii. Protože ono to video skutečně vypadá, kdyžtak si ho najděte, je na všech zpravodajskejch serverech. Ono to video vypadá, jako kdyby si ho americkej prezident ve skutečnosti vygeneroval sám. A teď to je skvělý, to je dobrá zpráva, protože muž je asi 79 nebo kolik, takže to ukazuje, že umělou inteligenci pravděpodobně dokáže na generování videa používat i sedmdesátidevítiletej člověk, kterej je technicky jinak úplně zaostalej. Takže dobrá zpráva o tý technologii. Zároveň, a tys to říkal přesně, když se člověk podívá na to, jak je tam vytvořenej ten výbuch, tak z toho jdou velmi pravidelný spiky. To znamená, ano, vypadá to skutečně jako technologie, která už před 15 lety byla dostupná, vypadá to jako nějakej úplně obyčejnej after effect. Pokud to dělal někdo jinej než americkej prezident, tak měl asi americkej prezident vyhodit svýho stážistu a nechat to, jak šel dělat někoho, kdo se v tom vyzná, kdo tu technologii umí používat.

[15:35] David Salomon: Tam spíš je otázka, jestli vůbec ten obrazovej projev v dnešní době, takže video, jestli to má vůbec vypovídající hodnotu a navíc jako důkazní materiál. Protože prezident Ameriky tam jebne video a řekne: tohle je výbuch Íránu, hele, tohle lítá, co? A teď kolik procent lidí to sežere?

[15:54] Michal Schindler: Problém je to, že 90% lidí se nad tím vůbec nezamyslí a nekouká na to. Já nevím, jestli je to problematikou nějaký vyšší vzdělanosti, ale takhle to asi bude vždycky. U AI je velkej problém, a o tom jsem právě mluvil na nějaký z těch konferencí, že ve chvíli, kdy se... Je zvláštní, že když jde o texty, tak dneska jsou lidi už některý extra hákliví a stačí nějakej rys, kterej vykazujou texty umělý inteligence a hned řeknou: aha, to dělala AI, jenom protože jsou tam pomlčky třeba. Ale já jsem pomlčky vždycky používal a nemůžu za to, že teď některý lidi to považujou za rys AI. Takže u těch textů třeba jsme hrozně opatrný a hrozně je každej pyšnej na to, že upozorní: bacha, tohle by mohla bejt AI. Ale u toho, co vidíme, ať už jsou to fotky deepfakeový, anebo videa, tak tam přestává fungovat tady to kritický myšlení a drtivá většina lidí se nad tím asi vůbec nezamejší.

[16:50] Adam Hanka: Plus oni by to chtěli vidět, chtěli by, aby Amerika ten Írán rozmetala a vůbec.

[16:56] David Salomon: Sebenaplňující proroctví.

[16:57] Adam Hanka: Jo, to mně přijde, že je mnohem víc. Je to kognitivní zkreslení toho, že já chci, aby to takhle bylo a tady mi někdo servíruje důkaz, kterej už teď sedí do nějakýho mýho předem definovanýho obrazu světa. A tudíž já to nekriticky přijímám, protože to jenom potvrzuje to, co já si chci myslet.

[17:13] David Salomon: Jako když člověk píše diplomku nebo jakoukoliv práci a dá tam citaci Goetheho, která sedí do toho, co on chce říct, tak když si to myslel Goethe, tak to přece musí bejt pravda. Ne teda, nemluvím o tom, že na tý samý stránce bych nejspíš našel dvě citace, který tomu odporujou, ale ty nepoužiju, protože mně se do toho obrazu světa nehodí. By the way, to můžeme i navázat na ten EU AI Act, protože to by se v Evropský unii nemohlo teď stát, protože tam deepfaky a tohle jasnej deepfake maj bejt nějak označený, nebo jenom v těch metadatech?

[17:47] Adam Hanka: Musej bejt označovaný. Já si myslím, že už tam v tuhle chvíli musí bejt štítek. Na druhou stranu, když si tady trochu zafabuluju a představím si, že by třeba českej prezident, kterej doufám tohle nikdy neudělá, protože mi vždycky přišel, že je to velmi rozumnej člověk.

[17:59] David Salomon: Podle toho, jakej českej prezident?

[18:00] Adam Hanka: Ano, tak ten současnej, ale jakejkoliv českej prezident, kdyby tohleto udělal, tak já tuším, že podle ústavy prezident není z výkonu své funkce odpovědný, tak nevím, jestli se na něj ve skutečnosti vztahuje EU AI Act. Na to se asi budeme muset zeptat nějakýho právníka. Ale u kohokoliv jinýho by to nemělo projít.

[19:02] David Salomon: No a mimochodem, to je taky obzvlášť zajímavá věc pro náš rozhovor, protože spolu s námi ji spoluvytvářela taky umělá inteligence. My jsme ji, tu knížku, poslali s předstihem právě Michalovi jako zkušenýmu writerovi i čtenářovi a jsme zvědaví, co nám právě řekne, jaký jsou jeho dojmy, jak se mu líbí. Ale k tomu se ještě dostaneme. Teď se podíváme na ten tvůj přerod z člověka, kterej řekl, že původně AIčko na psaní textu je srandovní a že aby to psalo česky, tak to má ještě hodně daleko. To je třeba rok 2023. Potom už sis s tím uměl lépe pomoci a řekl si, hele, to v podstatě je skoro finální text, ale je to potřeba přečíst člověkem.

[19:48] David Salomon: A jak seš na tom? Dneska už používáš AIčko, víc mu věříš, posunulo se to?

[19:55] Adam Hanka: A já bych rozšířil onu tu otázku, jestli ano, tak čím by to mohlo bejt, jestli je to lepší to AIčko nebo ty?

[20:04] Michal Schindler: To je komplikovaná otázka, ale je to určitě obojí. Když se vrátím do toho roku 23, tak tenkrát už to relativně fungovalo anglicky, ale čeština byla zábavná. Tenkrát strojový překlady, překladatelé se tomu smáli a že to nikdy nenahradí člověka. Myslím, že dneska už se asi tolik nesmějou.

[20:22] David Salomon: Oni už taky žádný moc nejsou. Tam není, kdo by se smál. Tam je ticho.

[20:27] Michal Schindler: Podobně je to asi u textařů. Myslím si, že ten vývoj byl mnohem rychlejší, tak extrémně rychlej, že jsme si to asi nedokázali nikdo představit. Přesně teď jsem viděl někde na instáči, já všechny moje příklady ze života jsou z Instagramu. Je takový to, jak vypadal, nevím kdo, Will Smith, jak jí ty špagety v roce, já nevím, 22, a jak vypadá dneska. Tenkrát jste se smáli, jak si je cpe do uší a lezou mu z očí a já nevím co. A dneska normálně jí špagety a nevíte, jestli to je fake, anebo jestli je to natočený v nějaký restauraci. A podobná změna se stala s češtinou třeba, nebo s AI ohledně spolupráce na psaní textů.

[21:16] Michal Schindler: Ale zároveň musím říct, že se i vyvíjí to, protože zrovna v tom Creative Docku jsme intenzivně, v uvozovkách, nucený to používat. A myslím si, že všichni, kdo tam pracujou, během pár měsíců se z nich stali pokročilí uživatelé. Tak se i změnilo to, co od toho čekám. Místo abych se ptal: haha, kdo napsal Jeníčka a Mařenku, byl to Karel Čapek? A smál se, když tu AI donutím říct: jo, byl to vlastně Josef Čapek a něco. Tak dneska už nepřistupuju k ní s tím, že se zasměju tomu výsledku, ale přistupuju k ní jako k partnerovi, se kterým se chci domluvit a ze kterýho chci dostat co nejlepší výsledek.

[22:00] Adam Hanka: A můžu ti do toho jenom skočit? Mně totiž přijde, že ve chvíli, kdy tu AI začneš zkoušet z toho, kde by mohla potenciálně udělat chybu, tak to je zaprvý hrozně zajímavý, pokud to potom dokážeš z toho vytvořit nějakej svůj vlastní koncept. Pokud se z toho dokážeš třeba něco naučit a zjistit, kde má ta technologie limity. Ale zároveň je to taková ta fáze, který se říká fáze popření, když se třeba seznamuješ s novou kulturou, což se neděje člověku jenom ve chvíli, kdy přijede do nový země, ale velmi často třeba i když nastoupí do nový práce, tak hledáš a ohmatáváš ty hranice a popíráš užitečnost tý technologie. A když máš tuhle fázi za sebou, jak ty o tom mluvíš, tak teprve seš vnitřně nastavenej na to, abys tu technologii dokázal efektivně využívat.

[22:44] Michal Schindler: Jo, je to přesně tak. Když člověk přestane hledat, z čeho by si mohl udělat legraci, tak se dostane do úplně nový fáze a začne AI brát jako parťáka a v tu chvíli najednou vidí, jak strašně efektivní a užitečná může bejt. Já úplně standardně skoro všechny texty, včetně češtiny, pokud to není vyloženě článek, publicistika, tam třeba si pomáhám jenom nějakým získáváním faktů, ale sám je pak kontroluju, že zrovna u těch fakt, AI je asi neprůstřelná v případě nějakýho programování nebo v případě něčeho, co má jasně danou strukturu, jasně danej řád a jasně daný pravidla. V případě, že to je metaforický, plácnu přesně, na základě čeho připodobnit nebo přiblížit AI lidem, pojďme to udělat jako když si třeba vařím čaj, musíte vymyslet tu metaforu. Co jsem tím chtěl říct, nevím, že si pomáhám tím počtem nápadů nebo jaký metafory bych třeba mohl zvolit a podobně, ale vybírám vždycky já. Ty se nadechuješ.

[23:51] David Salomon: Že u toho psaní je to složitější o ty metafory, rozdíl od programování, kde to je víc strukturovaný, jako čísla na matematiku.

[23:59] Michal Schindler: Přesně, když je to matematika, výpočet, tak ona neudělá chybu.

[24:03] Adam Hanka: Já vás tady nechám, vás dva neprogramátory, se bavit o programování, to mě baví.

[24:07] Michal Schindler: Jo, já o tom nic nevím.

[24:09] David Salomon: Ne, to by byla nuda, já vím přesně, co bude říkat, totiž my humanitní uhlíci si rozumíme. Já bych ale se chtěl ještě zeptat právě od toho momentu, směju se AIčku, jak píše česky, po opravdu, hele, klobouk dolů, takovýhle texty, to bych opravdu nečekal. Pamatuješ si třeba nějakej ten moment, kdy se to v tobě začalo měnit? Typu jako: počkej moment, tak tohle bylo AIčko? Tak to bych neřekl. Víš, jako dočasově nebo co to je.

[24:38] Michal Schindler: Jo, bylo to, už je to dávno a byl to asi nějakej překlad z angličtiny, když jsem přestal používat DeepL a začal jsem prostě všechno, na všechno používat chat. A napsal jsem poměrně precizně, jak o tom mluvil Adam, napsal jsem nejenom přelož mi to, ale přelož to do jazyka šestnáctiletýho člověka, kterej se trochu zajímá o technologie, ale nic moc o tom neví, vysvětluje to svojí babičce, takže se snaží používat jednoduchej jazyk, bla. A vysmrklo, říkám vysmrklo, protože pořád ještě trochu popírám, že sakra, to fakt úplně skvělej text, ve kterým opravdu, jak jsem psal do toho úvodního mailu, stačilo opravit sem tam nějakou stylistiku nebo tak, ale říkal jsem si, ty jo, tohle bych nikdy takhle nepřeložil.

[25:29] Michal Schindler: Drží se to myšlenky, nepřekládá nic doslova, klobouk dolů. Je to teda už dlouho, ale v tu chvíli jsem začal vážně brát i tu češtinu, ale hlavně jsem začal AI brát jako vážnýho partnera, že to není něco mi z toho vyleze, já si to pak nějak zpracuju, ale že kolikrát, že jsem se s ním začal dohadovat, asi jsem postoupil na nějakou další úroveň a říkal jsem, už to nebylo, seš si tím jistej, nebo je to správně česky, ale spíš, ty jo, a pochopí to takhle lidi? Neměli bychom ten překlad udělat spíš jiným způsobem, nebo udělat k tomu jinej příklad? A ona odpoví úplně, zjistil jsem, že nepotřebuju nějaký promptování, že úplně nejlíp funguje, když se s ní bavím úplně jako s normálním člověkem, jako s kámošem.

[26:18] David Salomon: A začal jsi s ní brainstormovat, to, že ji bereš jako parťáka, znamená taky, že s ní třeba nasdílíš občas i něco navíc, že se s ní nebojíš sdělit nějakou myšlenku, nebo jí třeba namluvit to, co jí chceš říct, klidně i někde za chůze, nebo i v kanclu na sluchátka, si tam s ní chvíli povídáš, protože máš pocit, že ta odezva už není taková ta vlísající se, jako ano, já to udělám správně, promiňte, jsem to udělal celý špatně a teď už to udělám správně a zase to celý blbě, ale najednou tam vidíš tu konzistenci těch odpovědí.

[26:53] Michal Schindler: Je to tak. Já jsem sice říkal, že ona člověka pořád chválí, že jo, ale to je, když člověk dává relativně direktivní úkoly. Ale jestliže jsme v tý fázi brainstormingu, tak opravdu často ty úvahy jsou hodně relevantní a to nemluvíme jenom o textech, já jsem s ní začal řešit všechno. Bavím se o cvičebním plánu do fitka, o složení suplementů, vitamíny, a ona mi to říká: tady to už bych nezařazoval, protože to je pro tebe zbytečný, ale jestli je ti 50, měl bys asi trochu řešit klouby. Můžeš mi popsat, co přesně děláš, třeba jaký cviky?" Já ti řeknu, a pak najednou člověk úplně zapomene, že nemluví s člověkem, ale že mluví.

[27:37] David Salomon: To je neuvěřitelný, viď? Tohleto s tebou sdílím, protože já zas něco podobnýho taky zkouším se sportem a tam je hrozně zajímavý to, že ty to můžeš hned vyzkoušet. Ono ti to dá nějaký rady, ale tak dobrý, jestli sníš o kuře míň nebo víc a uděláš o pět kliků víc nebo míň, to tě nezabije. Ale ty to můžeš vyzkoušet, pak zjistíš, že to funguje a už tomu začínáš víc věřit. Zase se tomu víc svěřuješ a jede to a vzniká tam ten vztah a ono nakonec čerpá to ze všech trenérů světa, no tak ježišmarja. A opravdu na tom sportu je to zajímavý, když si řekneš: "Hele, chtěl bych uběhnout, nevím, pět kilometrů, deset kilometrů, tolik vážím, takhle jsem starej, stará, něco, tohle jím, tohle nejím," a prostě najednou rozvineš věc, ke který já jsem se přes sportovní výživy a tréninky dočítal jako patnáct let, v všech knížkách.

[28:29] Adam Hanka: A najednou se k tomu dostane člověk rovnou, protože se správně zeptá.

[28:32] David Salomon: Je to tak.

[28:33] Adam Hanka: Dlužno říct, že jsi teď uběhl triatlon, že jo, před dvěma tejdnama.

[28:36] David Salomon: Tak já mám spíš tohle, ty kola, běhání, plavání mě zajímá, tam samozřejmě je to velice komplexní, takže jsem se zajímal i o tohle. Docela to funguje, zkouším to na sobě, teď budu mít takovej roční vlastní nějakej pokus, tak uvidíme, jak to dopadne. A já jsem se chtěl zeptat, Michale, kreativce jsme tady ještě neměli, ale na druhou stranu kreativec je v každým trošku z nás, jsme byli děti, kreativní, nebo někdo taky chce napsat e-mail trošku líp než jenom: "Ano, děkuji s pozdravem a krásného dne," nebo třeba musíš chystat prezentaci, nebo nějakej dárek, nebo to. Tak ta kreativita, jak se dá vyvolat, jak vypadá ten kreativní proces pro běžnýho člověka? Je to ta dřina, že musíš jako Hemingway vypít šestkrát Long Island Iced Tea každej den, nebo naopak cvičíš jógu, dejcháš si do pánevního dna a čekáš, co se stane, nebo popíšeš 180 stránek, všechny vyhodíš. Jak je ten kreativní proces?

[29:35] Michal Schindler: Já nevím, vlastně jo, celej život jsem ten kreativec, ale zároveň nevím, jestli se tak jako chápu, protože měl bych pocit, že když o sobě říkám, že jsem kreativec, tak že bych měl bejt někdo, kdo si dostane zadání, sedne si a ono to začne fungovat, začnu prostě vymejšlet, budu na to mít nějakou strukturu, přesně, jak probíhá ten kreativní proces. V mým případě a asi v případě spousty lidí je to takový, někdy to funguje, někdy to nefunguje, přicházejí nápady, nevím vlastně odkud, často vyplodím hromadu hovadin a z toho se potom jako podaří něco reálně použít. Asi každej kreativec v reklamce zažil, že přijde s nějakou super myšlenkou a account nebo kreativní ředitel řekne: "Ty vole, to není na brief," ale já to nedokážu vymyslet na brief, já jsem měl nápad a zase jsem to.

[30:25] David Salomon: Co to znamená, že něco na brief?

[30:27] Michal Schindler: Jakože to klient třeba chce, ježiš, teď mě zrovna nic nenapadá.

[30:32] David Salomon: Nějaký zadání prostě.

[30:33] Michal Schindler: Je to, že to neodpovídá zadání. Přesně tak, má to bejt pro starší cílovku a ty jsi přišel s nápadem, kterej ale chytne mladý, je super, ale není to on brief.

[30:44] David Salomon: Musíš mít správnýho klienta, musíš si k tomu doplnit klienta.

[30:51] Michal Schindler: Můj kreativní proces je takovej jako bordel v hlavě, koukám z okna, jdu se projít, poslouchám metal, snažím se najít nějakej nápad, napíšu, píšu a pomocí AI teď ten kreativní proces se snažím zkrátit tím, že řeknu: "Hele, mám vymyslet tohle, jak bys to řešil?" Vyleze z toho deset úplnejch banalit, říkám: "Jo, jasně, to je jasný, ale to je málo, nedalo by se nějak, co do toho nacpat nějaký zvíře?" Vysmrkne to zase nějaký nápady, vidím, že zvíře je asi debilní metafora, říkám: "Jak by to bylo v angličtině?" Vymysli mi claim, mám nějakej produkt, plácnu, voda ke cvičení, jakej by to mohlo mít claim?

[31:36] Michal Schindler: Ono to vysmrkne nějakejch deset claimů, já si říkám, koukám na ty dvojsmysly, jak fungujou v angličtině, jak by se to přeložilo do češtiny, já vždycky hrozně obdivuju, když má někdo nějaký cvičení o kreativním procesu a teď tam: "Nejdřív si sedněte a napište si bla, za druhý zkuste tyhle kreativní, tyhle tři kreativní techniky." Já takhle nedokážu pracovat, to je jako kdyby malíř, tak maluju novej obraz, takže nejdřív si rozmíchám všech deset barev, potom začnu malovat od kraje zleva doprava a uvidím, co, takhle to nefunguje.

[32:12] David Salomon: A nemáš teda nervy, že tě třeba nic nenapadne ten den?

[32:15] Michal Schindler: To mám pořád nervy, to je to horor vákui, že člověk sedí před tou prázdnou stránkou a nedokáže začít. Takže moje dřívější praktika, když jsem byl šéfredaktor Čili, to asi všichni nenáviděli, měl jsem třeba každej měsíc editorial a třeba mě nenapadalo, co napsat o slunci. Ježiš, slunce, nevím.

[32:35] David Salomon: Proč jste psali editorial o slunci?

[32:37] Michal Schindler: Protože jsme měli třeba téma slunce a já jsem chtěl, aby ty editorialy, já úplně nenávidím takový ty editorialy, kdy ten šéfredaktor: "Dneska se tohle číslo věnujeme, já nevím, slepicím," no, potom na straně patnáct najdete zajímavý rozhovor prostě se Syslem Pytlem a na dvacátý stránce je super komiks, hezkej tejden, na shánou. Já jsem chtěl něco říct o tom zajímavýho, aby už když člověk čte ten editorial, tak aby to byl obsah, aby to nebyl jenom přepis obsahu.

[33:06] David Salomon: Ale content.

[33:06] Michal Schindler: Aby to byl content, aby to byla samostatná myšlenka nějaká. Takže jsem někdy, když už jsem fakt nevěděl kudy kam, tak jsem poprosil někoho z redakce, jestli by mi něco nenahodil, což oni udělali, já jsem se na to kouk, obyčejně jsem hned věděl, co psát nechci, a odpích jsem se od toho k tomu, co psát chci. A měl jsem to třeba za patnáct minut napsaný, ačkoli předtím jsem se tejden trápil a přesně, to je ta hrůza, ježiš, mě nic nenapadne, jsem úplná troska, to je strašný, všichni to uviděj, bla.

[33:35] David Salomon: Pomáhá ti umělá inteligence překonávat tenhleten strach? Od tý doby, co máme AIčko, tak třeba nemáš takovou hrůzu z toho, že z toho nic nebude, protože se vlastně vždycky něco někde vygeneruje?

[33:44] Michal Schindler: Ne, už jsem starej, už jsem jednou nohou v hrobě, takže vím, že to vždycky nějak dopadlo a vím, že když se odpíchnu, už to nějak půjde. A teď už vím, že se vždycky odpíchnu, protože.

[33:56] David Salomon: Jsi se odpíchnul padesátkrát předtím.

[33:59] Michal Schindler: Víckrát, možná padesát, dvaapadesátkrát. Teď AI něco zadám a už se iteruju a najednou je v tom nápad a najednou to napíšu.

[34:09] David Salomon: Mě by ale zajímalo, jestli třeba ty nepřicházíš o ty svoje oblíbený inspirace, jako jsou třeba procházky po venku, vidět neboždímání kolegů.

[34:19] Michal Schindler: Ne, vůbec, to tvoření je takový peklo, že, přesně jak říkal Adam, já nikdy nemám pocit, když něco takhle vymejšlím, takže ježiš, to byla pohodička, příště to udělám přesně takhle. Ono zase vymyslet, jak se nechat správně navést, je taky fuška a já třeba píšu hrozně těžce, ono to pak někdy vypadá, že přitom si čistil zuby a pak to někde bokem vysmrknul, ale obyčejně, teď jsem zrovna čet něco od Vaculíka a ten tam taky psal, jak hrozně těžce píše a že mu lidi říkají, jé, to je tak pěkně napsaný, to vám to jde, a on si říká, ježiš, vy vůbec nevíte, kolik hodin je za tím práce, jak to čistím, jak člověk zpochybňuje sám sebe, má to tam bejt, nemá to tam bejt, není tohle navíc, nemám to přeházet úplně.

[35:06] Michal Schindler: Pro mě text nikdy není finální, mně vždycky všichni nadávají, protože já jsem i textař, ale jsem hodně editor a rád přepisuju a všechno dělám po svým. Už jsem se naučil takový to, jasně, je to napsaný, já bych to napsal jinak, ale říká to, co má, tak už to nechávám, ale třeba u sebe tuhle záklopku nemám. Napíšu text, podívám se na něj druhej den, zase ho trochu upravím, když mám ještě třetí den, zase ho trochu upravím, čtvrtej den už si říkám, to je úplně debilní, už jsem to někde čet, nedojde mi, že to jsem já, a snažím se to napsat zase nějak jinak a furt to zkracuju, říkám si, něco tam chybí. Takže mně někdy pomůže i to, že na to je super ten editor, za prvý, na to je super deadline, že to člověk musí odevzdat, už to pošlu, protože už jiný den není možná, a pak ten editor se na to podívá a řekne, je to dobrý, druhej odstavec bych vyhodil, já řeknu, jasný, jasně, vyhoď ho, ty vole, ten jsem psal zrovna dvě hodiny, ale jo, vyhoď ho a je to finál, už to nechci v životě vidět.

[36:02] David Salomon: Pomáhá ti umělá inteligence tím, že tě třeba nakonec opravdu pochválí?

[36:06] Michal Schindler: Pochválí, ale třeba řekne, teď to dává hlavu a potu, a ještě třeba navrhne, pokud je to na tenhle účel, možná bych ještě přidal tohle, a já si řeknu, je to hotový, ale ne, dneska je pro mě umělá inteligence fakt jako parťák, kterýho beru s rezervou, ale asi jako každýho, i když mi sebelepší editor řekne, hele, ten začátek bych přece jenom zkrátil, a já jsem přesvědčenej, že tam má bejt, tak to neudělám. To samý je s tou, odpovědnost je vždycky na tom autorovi, já jsem pod tím podepsanej, a odpovědnost je na tom člověku, je to pořád, já ani nechci, ale zase na druhou stranu, plus někdy přijde, že nás umělá inteligence ovládne, a já bych chtěl, aby až tohle, tenhleten podcast najde, tak aby věděla, že ji mám rád, a byla na mě hodná, takže stejně ji beru jako partnera a už se nad ní nepovyšuju.

[36:57] David Salomon: Jsem ateista, až se bojím, že mě pánbůh potrestá, jo, Cimrman, ten je tady s náma pravidelně, ale já bych se chtěl zeptat, když jsme u těch textů, u kvality textu, možná na vás, na oba, jak poznám text, kterej je blbej, anebo, protože je psanej umělou inteligencí, a teď nemyslím, že to je dvojitá pomlčka zrovna, jo, ale jsou nějaký vodítka, jak si spíš říct, že to je ten až AI slope, ta AI břečka.

[37:26] Adam Hanka: Jsou, umělá inteligence má takový speciální vlastnosti, že za prvý v češtině používá ty dlouhý pomlčky, který, ty seš bohemista, tak kdyžtak se mnou hádej, ale já si myslím, že v češtině nemají co dělat.

[37:39] Michal Schindler: Jsou jenom takový to až, od, do, tam je ta dlouhá, bez mezer.

[37:45] Adam Hanka: A potom má takový různý vzorce naučený, který jsou většinou ve smyslu, není to tohle, je to támhleto, v těch textech na sociálních sítích je to takovej zvláštní patos bez obsahu, ale že bychom tady mohli umělou inteligenci vinit za to, že lidi s ní generujou hloupý texty, lidi hloupý texty generovali vždycky, akorát v době, kdy těch textů bylo málo a text byl cenej, tak to procházelo tím editoriálním procesem, protože většina těch textů se publikovala v novinách, no a tam samozřejmě přišla pouze ta kvalita, minimálně od doby, kdy existuje internet nebo sociální sítě, předtím to byly blogový platformy, no tak samozřejmě vznikalo spousta textů, který byly ale úplně o ničem, a třeba se na nich lidi učili psát a třeba to po nich i občas někdo přečet, já jsem taky pár takovejch textů napsal i sám, měl jsem kdysi svůj vlastní blog, kterej myslím, že jsem nečet nakonec ani já.

[38:45] Michal Schindler: Psal jsi ho ty, no.

[38:46] Adam Hanka: Jo, to jsem psal já, a to bylo někdy asi před dvaceti lety, jsem se naučil dělat webový stránky a druhá webová stránka, kterou jsem si udělal, byl můj vlastní blog, kde jsem si něco psal, asi o cestování, nebo takový deníky z dovolený, ty texty stály úplně za starou bačkoru, to nemělo hlavu patu, voblouk, ani nic vevnitř, to bylo jenom, co já jsem si někdy chtěl poznamenat. V tomhletom umělá inteligence maximálně dává lidem nástroj, jak pět odstavců napsat rychlejc, ale já věřím tomu, že spousta těch lidí, který pět odstavců napíšou pomocí umělý inteligence, a je to ta opravdu primární AI břečka, tak ty to nepsali jenom proto, že na to neměli ten čas, ale kdyby vytvořili ten pětiodstavcovej text, tak by to byla úplně stejná břečka, akorát ještě s chybama nemohli bychom z toho vinit umělou inteligenci. A to, že dneska někdo má takový ty tendence, jako dám do toho jeden, dva překlepy, aby to teda nevypadalo jako, že to píše AIčko, mně je to upřímně úplně jedno, když je to dobrej text, tak si ho přečtu, protože je za ním dobrá myšlenka, jestli ho psalo AIčko, nebo to člověk potil čtyři hodiny, to už mě dávno nevzrušuje a z toho se nerozbrečím.

[39:55] Michal Schindler: Já měl bych k tomu říct něco odbornýho, ale popravdě, to je asi hrozně subjektivní, já taky hrozně koukám na to, jestli z toho textu získám nějakou myšlenku, jestli tam je nějaká idea, říká se, že myslím Nero Wolfe, to je jeho K domovu pohleď anděly, původně bylo asi tisíc stran nesouvislýho textu a ten editor z toho udělal čtyřista stránkovej román, nebo tak nějak, že existovalo to i dřív, akorát že tu AI nahrazoval editor a dneska nikdo neřekne, jo, to byl dement, ten by bez toho editora nic nenapsal, ne, furt je to jeho román, a jméno toho editora nikdo nezná, a ta AI takhle často funguje a lidi, který, nechci říct byli hloupí, ale třeba neuměli se vyjadřovat písemně, tak se dneska neumějí vyjadřovat úplně stejně a nepoznají, že ta AI třeba jim vydala text, který je hloupej, nebo zbytečně rozvleklej, k tomu jsou takový dva vtipy, jestli tady říkáte si jaký vtipy?

[41:02] David Salomon: Ne, zatím ne, ale ty seš master vtipů.

[41:06] Michal Schindler: Hele, říká se.

[41:06] David Salomon: Vtipy nevypravuj, ani se jim valně nesměj.

[41:10] Michal Schindler: To je taky Cimrman?

[41:11] David Salomon: Jo.

[41:11] Michal Schindler: Já je docela znám, ale tohle zrovna neznám. To je jedno, ale to je.

[41:14] David Salomon: To je vělec.

[41:15] Michal Schindler: Říkalo se, dřív každá vesnice měla takovýho toho obecního blázna, lidi se mu smáli, ale tak nějak měl působnost v tý obci. Od tý doby, co máme internet, tak tydle lidi působí třeba někdy i celosvětově, teď jsi mluvil o nějakým tom videu, který nějakej ten člověk sdílel a tak, a pak je druhej vtip, vy jste se zase nezasmáli.

[41:37] David Salomon: To není vtip, to je realita. Tohle není vtipný, tohle je pravda.

[41:41] Michal Schindler: A pak je druhej vtip, ježišmarja, ten jsem bohužel teď zapomněl, to by se AI nestalo, je to zase něco s internetem, že dřív jsme si mohli myslet, že lidi, některý lidi, že jsou hloupí, protože nemají přístup k informacím, no a teď, když máme internet, tak víme, že to není tím.

[42:00] David Salomon: To je snad dokonce citát přepisovaný Milanovi Lasicovi.

[42:04] Michal Schindler: Tak to bych se vůbec nedivil, chytrej člověk. Já si vzpomínám na Kňažka, nevím, asi že jsou Slováci, a ten právě říkal, jak lidi nadávají, jak je krize, nic není, všecko je strašný, a on říkal, tu je taká krízia, kríza, krízia, že někde zaparkovať. Lidi hrozně, lidi toho hrozně nakecaj.

[42:23] David Salomon: A dobrý na umělý inteligenci je, že se nepokouší mluvit slovensky.

[42:26] Michal Schindler: Jo, ale mně to přijde jako vtipný, Slovákům už asi míň.

[42:30] David Salomon: Pozor, budeme tady mít zanedlouho hostku, paní šéfku slovenské asociace umělé inteligence, takže se všechno tohle dozvíme.

[42:41] Michal Schindler: To je ale skvělý, to je úplná odbočka, že když někdo je fakt Slovák, každej Čech si myslí, jak rozumí, a v podstatě umí i mluvit slovensky, a pak se, pak si třeba otevře slovenskou knížku a zjistí, wow, ty vole, to je fakt cizí jazyk, těch našich osm slov, co mám, je pocit, že jsou podobný, no nic.

[43:00] David Salomon: Tak uvidíme, jestli přijede i s tlumočníkem. Dobře, tak pojďme, jsme u kvality textu, jsme u toho autorství, tak pojďme asi na tu naši knihu. Máme pro vás připravenou zajímavost, a to je knížka Vaříme s umělou inteligencí. My jsme ji psali proto, aby jsme měli možnost zase rozšířit povědomí o umělé inteligenci, zase do trošku širších kruhů, než je taková ta naše tady podcastová místní AI bublina. Říkali jsme si, že pokud na vánočním trhu najdete mezi kuchařkama, jako od Vaňka a od Paul Reicha.

[43:36] Michal Schindler: A to se stane.

[43:38] David Salomon: Něco s umělou inteligencí, takže to bude jako zajímavý, a že někomu to přijde jako dárek, takže my budeme hrozně moc rádi, když nás i podpoříte na Doniu, anebo potom, až to bude v běžným dostupným.

[43:52] Michal Schindler: Prodeji.

[43:53] David Salomon: Prodeji, děkuji. My jsme ti to, Michale, poslali, ty ses na to mrknul, co jsi tomu říkal?

[44:00] Michal Schindler: Já musím říct, já jsem se na to mrknul, za prvý, je to super nápad, protože si myslím přesně, jak říkal Adam, AI není fakt jenom, nebo teď jsi to říkal ty, to není pro nějakou bublinu. To je fakt něco, jestli Bill Gates má obavu o to, jak nás AI všechny pohltí a že by měly být nějaký zaměstnání, který jsou z toho věňatý, já si myslím, že by, pokud se člověk AI trochu začne zabývat a nebojí se toho, tak ji začne využívat, a přijde mi, že člověka nenahradí AI, člověka, který AI nepoužívá, asi nahradí někdo, kdo tu AI používá.

[44:43] David Salomon: A ta umělá inteligence v podstatě amplifikuje nějakou tvoji expertizu, to znamená, když si přinášíš znalosti z vnějšího světa, plus se k tomu naučíš používat umělou inteligenci, tak ti to velmi pomáhá. Kdybych já teď pomocí umělý inteligence chtěl někomu odoperovat slepý střevo, tak si myslím, že to není dobrej nápad.

[45:02] Michal Schindler: No, mně ne. Já bych do toho taky nešel. Teď jsem úplně zapomněl, co jsem chtěl říct. Jo, ale je to přesně to, co říkáš. Je to jako, když se dřív lidi bránili počítačům, nebo předtím se bránili psacím strojům, nebo předtím se bránili těm.

[45:18] David Salomon: Tatarům.

[45:20] Michal Schindler: To taky, ale to bylo správný. Myslím těm pletacím strojům. Zůstat v tý fázi popření není dobrej recept na asi zaměstnání v budoucích x letech. Na druhou stranu si nemyslím, že to je nějakej teror. A ta vaše knížka mě hrozně překvapilo, že to je fakt strašně přístupný. Teď musím říct, David tady říká, my jsme napsali, ale vy tam oficiálně píšete, že to napsala AI s vaší pomocí. A jestliže to je takhle, tak když se vrátím k tý knížce, tak je napsaná skvěle. Opravdu je napsaná skvěle. Musím říct, že jsem to během toho jednoho dne nepřečet celý, ale struktura kapitol, jak se začíná něčím úplně jednoduchým, jak je proložená takovou alá zábavou, jak si udělat hezkej čaj nebo dobrej čaj, je to fakt skvělej recept na to, jak proniknout do AI pro úplně obyčejnýho člověka.

[46:26] Michal Schindler: U ničeho se tam nezaseknu, ježiš, tohle už je na mě moc složitý. Já si pamatuju, když začínali, když začínal Excel, koupil jsem si nějakou fakt Excel pro idioty, se to asi jmenovalo, a stejně jsem na třetí stránce měl pocit, že nejsem idiot, ale úplně lame a dál jsem přestal chápat. To se u tý vaší knížky nestane. A přijde mi to super. Přijde mi prostě skvěle napsaná jak jazykově, tak strukturou, tak jako formou, všechno.

[46:58] Adam Hanka: Mně přijde třeba zajímavý, když jsi tady říkal, že umělá inteligence, a teď myslím si, že explicitně mluvíš o modelech GPT, protože mám pocit, že používáš pořád ten ChatGPT Suite.

[47:11] Michal Schindler: Já jsem hrozná konzerva. S čím jsem začal, a jsme spolu už dva roky, máme docela pěknej vztah, a nemůžu mu být nevěrnej s něčím jiným.

[47:23] Adam Hanka: Já jsem na to používal převážně jinej model na to generování, možná má tu češtinu.

[47:28] Michal Schindler: Řekněte jméno.

[47:29] Adam Hanka: Leho Lincest lepší, já používám Claude'a. Takže většinu tý knihy napsal model Opus, dokonce v průběhu psaní knihy se změnil model Opus ze 4.8 na 5.0, protože vyšla nová verze a ta stará už nebyla dostupná.

[47:42] Michal Schindler: Během dvou týdnů asi.

[47:45] Adam Hanka: Ve skutečnosti tří dnů asi. Zrovna jsem trefil tu hranu. Já jsem na tom pracoval někdy úterý, středa a potom pondělí a v pondělí už byl novej model.

[47:52] David Salomon: Jo, měl jsi to 14 dní a 12 dní z toho jsi nic nedělal. Jo, už to chápu. No tak to je ten lidskej ochor tý kreativity. Přínos.

[48:01] Adam Hanka: Já jsem nad tím musel týden přemýšlet, co s tím udělám, chápeš.

[48:04] David Salomon: To chápu.

[48:04] Michal Schindler: A byl to problém tady to třeba ten přechod?

[48:07] David Salomon: Byl, nebyl to jejich přesně, že něco začnou, ježiš, a oni to pak zruší a přijde novej model a o všechno přijdu.

[48:12] Adam Hanka: Bál jsem se toho, že to bude problém, ale já jsem používal takovou tu věc, kde si vytváříš ten vlastní kontext a postupně stavíš ty vrstvy. Co jsem chtěl říct, já jsem tam používal soubor, který měl v sobě asi 700 řádků, kde bylo napsaný, jak má ta čeština vypadat. Protože nejsem teda bohemista jako ty, ale tak my jsme s Michalem taky.

[48:32] David Salomon: Nejsem bohemista, já jsem žurnalista.

[48:34] Adam Hanka: Žurnalista ne, bohem. Ale my jsme spolu taky nějaký texty napsali, tak asi víš, že já jsem taky na češtinu občas docela úchyl.

[48:40] David Salomon: Docela dost.

[48:41] Adam Hanka: A pro mě třeba strašně důležitý je téma réma. Taková ta vlastnost češtiny, že pořadí slov ve větě určuje odpověď na jakou otázku to je. Protože když řeknu jedu domů vlakem, tak to je odpověď na otázku, čím jedeš domů. Jedu domů vlakem. Když řeknu vlakem jedu domů, tak je to odpověď na otázku.

[49:04] David Salomon: Kam jedeš.

[49:04] Adam Hanka: Kam jedeš. Jo, což pro mě.

[49:06] David Salomon: Aktuální větněčení pro cizince.

[49:08] Michal Schindler: Nepochopitelný.

[49:09] David Salomon: Naprostý peklo, jako.

[49:11] Adam Hanka: A pro umělou inteligenci taky naprostý peklo. Takže třeba tohle jsem jí opravdu explicitně doučoval, protože ty modely, který já jsem používal, tohle neuměly a pro mě to bylo těžký číst ty první drafty, takže já jsem strávil dost času tím, že jsem jí doučoval tu češtinu.

[49:26] David Salomon: Jenom bych před závorku toho tvýho promptování do Claude'a vytknul minimálně jeden prompt do chatu GPT, který byl na začátku.

[49:35] Adam Hanka: Ten byl tebe.

[49:35] David Salomon: Jo, součástí tý kreativy. Protože nás to nějak napadlo, někde jsme jedli nějakej sendvič a říkáme, hele, jak dostat mezi lidi AIčko, vaření, náš národní sport, takže kuchařka.

[49:49] Adam Hanka: A já, jsem debil, to nikdy nedáme, to nepůjde, to nebudu dělat.

[49:53] David Salomon: A teďka samozřejmě jsme měli nějakej timing a úplně jsme to nechali bejt a třeba po třech měsících jsem si zkusil svůj.

[50:00] Michal Schindler: Ty mu tady vyčítej deset dní, prosím tě.

[50:02] David Salomon: A pak jsme k tomu sedli a byl třeba dvoustránkovej takovej ten prvoprompt, hele, chceme tohle, zhruba tohleto. A něco to vyjelo, ale první jsme chtěli vůbec jenom tu osnovu tý knihy, ať se tam nevyblije sto stránek už k ničemu a to nedohledáš.

[50:20] Michal Schindler: To už se nedá editovat.

[50:21] David Salomon: Ale jenom jsem chtěl říct, že ten tvůj milovaný ChatGPT, jedno monogamní, monomodelní vztah, jsme začali já chatem, protože taky jsem spíš jednodušší uživatel v tomhletom, a Adam to potom právě, já jsem si myslel, že už s tím skoro nic nebude dělat, že udělá háčky, čárky, a on říká, hele, počkej, ještě mi to tady něco chroupe, a když jsme se pak zpětně dívali, co on tam, nebo hlavně já, co on tam dělal, tak toho dělal miliardu, nehledě na to, že do toho nalil nějakejch třeba přes deset let svejch přednášek, zdrojů, všechny tyhle podcasty jsme měli jako zdroj, to znamená, že to fungovalo i s touhletou vědomostí, ale ta touha mít tam něco, aby se to dobře četlo, aby to bylo na podobný bázi, jako třeba my dva čteme o, ať to zdravý výživě, nebo o sportu, tak to musíš taky projít nějakým příběhem, nějakým vývojem, ta kniha musí držet pohromadě, to jsi zajišťoval ty taky přes asi nějakýho agenta.

[51:26] Adam Hanka: Tam byl agent, kterej ve skutečnosti kontroloval všechny části tý knihy, protože když si to potom teda čtenáři otevřou, tak uviděj, že ta kniha má vždycky nejdřív recept na uvaření, kterej ale ilustruje nějakej úplně elementární základní princip, protože ty si otevřeš první kapitolu a teď na to můžeš koukat a říkat si, no, tak kluci si ze mě dělají docela srandu, jako čaj uvařit umím. A to je dobře, protože každá správná přednáška, což přednášející Michal určitě velmi dobře ví, má začínat tím, co publikum zná a zná to velmi dobře, aby se na to dokázalo navázat, a potom na konci končit něčím novým, nějakým překvapivým, ideálně vývodem, kterej si ten člověk zvědomí, uvědomí, ale ty nemůžeš začít někde, kde ten člověk není, protože tím pádem už se tě nikdy nechytne.

[52:11] Adam Hanka: Takže proto začínáme tím, že vaříme čaj, a ty se na to podíváš a řekneš si, no, tak to je ale blbost, ale pak, když se nad tím začneš přemýšlet, tak vidíš, že my tam máme postup toho vaření čaje, rozebranej opravdu do velmi drobnejch konkrétních kroků, kde říkáme, no, protože tohle už umíme, tak nám to ilustruje ten princip, kterej si teď začneme rozebírat na využívání tý umělý inteligence, ale to, co se nám tam třeba dělo z toho prvního promptu, bylo mi tam uvádíme nějaký prompty, nějaký příklady, tak já jsem na to pustil rychlou analýzu, říkám, dej mi všechny prompty, který tam jsou, a zjistil jsem, že ve třetí, v pátý a v sedmý kapitole je stejnej prompt. Asi by to nebyl velkej problém, ale já jsem to chtěl lepší. Takže jsme začali s tou umělou inteligencí vypisovat všechny prompty, porovnávat je, jsme z tý knihy ty prompty vyrvali, dali jsme je vedle, seřadili jsme je podle obtížnosti a potom jsme je zpětně do tý knihy přiřazovali. Tohle se dělo s každou myšlenkou. Spousta myšlenek, který v tý knize byly, byla třeba, ale opravdu rozhodnutím umělý inteligence, přiřazená do jiný kapitoly, protože najednou to patřilo o kapitolu dřív, nebo o kapitolu dál. Takže stejně jako ty, ten editor, to začala ta umělá inteligence sama od sebe navrhovat, že se to přeskládá.

[53:26] David Salomon: Zeptám se tě, Michale, na to, co se týká toho autorství, například na příkladu muziky. Teď jsou snad, začínají být i nějak zakázaný na Spotify ty AI autoři.

[53:37] Michal Schindler: Já to někde říkal, no.

[53:37] David Salomon: Atd. Ale je to ono, protože hitparádu a spoustu milionů vydělali různý tyhlety fake autoři a posloucháš nějaký třeba country a je to dobrý na poslech, ale není zatím ten příběh toho rozervanýho umělce, kterej, já nevím, měl v životě.

[53:57] Michal Schindler: Žije v těch 90 letech v karavanu.

[53:59] David Salomon: Život plnej tragédií, ale dal to do těch písniček a teď ty s ním jdeš v těch mokasínách, chápeš, po tý železniční trati a u toho posloucháš. Bavím se o tom autorství, jestli je potřeba, aby, když v uvozovkách teď řeknu hnusně, konzumuješ ten produkt, jinými slovy, čteš si knížku, jestli potřebuješ tam mít ten příběh těch autorů, nebo jestli záleží opravdu jenom, jak ty to přijímáš. Jestli ta vrstva je tam důležitá, meta vrstva.

[54:34] Michal Schindler: Studoval jsem i filozofii, tady na to je asi dokonalej Foucault, existuje nějaká jeho knížka, myslím, autor, dílo, genealogie, tak nějak se to jmenuje, a o tomhle to přesně je, když dobře bereme autorství, tak znamená to, že i nákupní seznamy France Kafky jsou jako literatura, to je fakt hrozně nebezpečná, nebo ne nebezpečná, hrozně tenká hranice, a přesně jak jsme s Adamem mluvili o tom, že čteme to, co nám dává nějakou mentální potravu pro vlastní myšlení, tak člověka úplně nezajímá. Ty jo, pardon, já to stopnu.

[55:20] Michal Schindler: Teď jsem četl knížku, která se jmenuje, myslím, Monstrum, a je to, autorka řeší čistě esteticky, jestli autoři, který jsou hajzlové, svině, podváděli své manželky a jsou to feťáci, tak máme je přestat číst, máme přestat číst Lolitu, protože Nabokov byl možná malilinko pedofil a podobně, a to je stejný, tady se bavíme o tom, jestli člověk nebo umělá inteligence, ale tady se bavíme jestli o tom, jestli třeba, já poslouchám Metal, je kapela známá Burzum, za kterou stojí vrah, který si odseděl 20 let, a teď furt se prodává, furt se prodávají jeho trička, pro někoho je to no go, protože je to přece vrah, takovouhle hudbu nikdo nemůže poslouchat, ale znamená to, že ta hudba je teď jiná, když víme, že, atd., a kdybych to nevěděl a poslouchal to, mám se pak za to stydět, že jsem to poslouchal, ježiš, já jsem ale nevěděl, že on zabil toho Euronyma ještě, že ho pobodal nožem, že ho fakt škaredě, je to hrozně těžký, takže si myslím, že stejně těžký je to i ohledně tý AI, a že na tý vaší knížce, když se k tomu vrátím, vidím, že to, co říkal Adam, zatím je stejně strašná spousta práce, jenom trochu jiný, to, že vy jste

[56:35] Michal Schindler: neklepali jedno písmenko za druhým, neznamená, že jste zadali dvě řádky nějakýho promptu a ono to vysmrklo sto stran knihy, že jo, zatím je jinej typ, ale stejně hluboký práce, a jak já doufám, nebo snažím se věřit, že vy byste tu knížku dokázali napsat, třeba jinými slovy, třeba ta metafora je mimochodem vaše, vy jste přišli s tím, že to bude alá kuchařka, někdo může říct, jasně, ale to se přece nabízí, to by asi i ta AI udělala, ale ne třeba tímhle způsobem, furt je zatím ta myšlenka, a vy jste tý AI dodali potravu k tomu, jak tu knihu napsat, jakým způsobem, jakou češtinou, jak členit kapitoly, hele, nemáme ty prompty stejný, neměli bychom je mít jiný, jdeme opravdu od toho nejjednoduššího ke složitějšímu, takže i když Adam říká, že AI sama sebe, vlastní knížku editovala, tak ale zase na základě toho, co vy jste od ní chtěli, anebo byste řekli třeba, hele, podívej se, jak fungujou klasický editoři a doporuč nějaký změny v tý knížce, my fakt chceme, aby se to dobře četlo, fakt chceme, aby tam nikde nebyly žádný ukradený.

[57:39] Adam Hanka: Ale to máš pravdu, protože já jsem dokonce v půlce tý práce přepínal personu, kterou jsem tam měl zadanou, já jsem tam těch agentních person měl víc, jedno byl takový filozof na takové to domácí žvýkání, v tý knížce je vždycky zamyšlení u plotny, takový filozofický závěr tý kapitoly, fakt jenom na odstavec nebo na dva, který vzniknul na základě hlubokýho prohledávání internetu, to byla jedna taková persona, která tam byla trochu víc schovaná a jenom dodávala podklady, ale potom tam byl nejdřív tam byla persona, že je to autor, a pak v půlce jsem přepnul na personu editor, a potom autorovi to ten editor celý upravoval, takže já jsem využíval právě různý agentní nastavení tý umělý inteligence právě pro to, aby to dělalo tohle.

[58:23] David Salomon: Takže jak tě tak poslouchám, bereš to, že to je relevantní dílo, je to autorskej počin, je to asi literatura, je to silný slovo, ale tak dobrý, je to nějaká příručka.

[58:36] Michal Schindler: Tak je to naučná literatura, přesně příručka, je to udělaný s použitím aktuálních nástrojů, tak aby to bylo co nejlepší pro lidi, a to, že zrovna je to AI kniha napsaná, nebo kniha o AI napsaná AI, to je shoda okolností, podobně by se dala přesně napsat o silovým tréninku, o výživě, o plavání, tady zrovna autor píše sám o sobě, tak ale co?

[59:02] David Salomon: To je vlastně taková autobiografie, viď?

[59:04] Michal Schindler: Je to trochu autobiografie, ale ne, za mě je to regulérní a mě tenhleten proces, přesně jak jsem mluvil o tom, takovejch autorů je spousta, který prostě na vychrlili hromadu textů a teprve editor z toho udělal knihu a čtenář se to nikdy nedozví, stejně jako, že se nedozví, že v tu dobu ten autor bral drogy a byl protivnej na všechny svoje blízký, stejně jako se nedozví nic.

[59:33] David Salomon: Takže je asi fér bejt zrovna v případě tvorby s AIčkem jako transparentní.

[59:39] Michal Schindler: Mně přijde, že jo, já bych se za to nestydím, já to říkám asi protože jsem vychovaný trochu tím Creative Dockem, kde to bylo skoro, v uvozovkách dávám to povinný, protože mně je 50, přes 50 a jsem ten přesně kreativec, autor, a říkal jsem, ježiš, to budou hrozný hovna, co z toho vylezou, pardon, a oni byli menší a menší, nebo víc a víc voněli, a dneska už jsem úplně.

[1:00:07] David Salomon: Mají mašličku.

[1:00:08] Michal Schindler: Přesně, teď mají mašličku a často si říkám, ty jo, takhle pěkně, já bych to třeba nezkrátil, mám tři odstavce, ale vím, že se musím vejít do 500 slov, takže řeknu, udělej mi tři verze na 500 slov, v tý první se zaměř na tohle, v tý druhý se zaměř na tohle, v tý třetí se zaměř na tohle, ono to udělá a já si to většinou pak doupravím a řeknu, hele, nakonec pojmi tyhle dvě a může to mít třeba 600 a nechci tam žádnej drpnej rod, a pak si to stejně ještě projedu a mám to, a samotnýmu by mě tohle zkrácení, protože když nemá člověk toho editora, sám po sobě něco krátit, to je peklo, každý slovo mi přijde, že by se mělo tesat do kamene.

[1:00:48] David Salomon: Protože jsi pro něj trpěl.

[1:00:49] Michal Schindler: Přesně, já v mým případě opravdu extrémně, zatímco ta AI to udělá, vůbec ani nemrkne, takže někdy, kdy je to, jak jsi říkal, taková ta fyzická práce toho psaní, na to je to skvělý.

[1:01:07] David Salomon: A jsme se tady teď dostali do takový tý fáze, kdy už to není jenom ten sparing partner, ale i je to takovej ten blend, že je to hluboký propojení mysle člověka a mysle umělý inteligence.

[1:01:19] Michal Schindler: Část toho procesu probíhá v nějakým jiným, to je jako když se člověk s někým radí, píše diplomku a má k tomu nějakýho oponenta, ale má i toho druhýho, jak se to jmenuje.

[1:01:30] David Salomon: Toho poradce nějakýho.

[1:01:32] Michal Schindler: No, něco.

[1:01:33] David Salomon: Ne, vedoucího práce.

[1:01:33] Michal Schindler: Vedoucího práce, který říká, tady ta kapitola je třeba na nic, tady ty dvě části bych spojil a sem je potřeba dát nějakej reálnej příklad, tak to samý teď udělá ta AI a je proto ta diplomka horší, furt fakt to závisí na tom člověku, když to nechá si to celý vysmrknout a pak se na to ani nepodívá, spousta lidí to takhle dělá, že vydává nějaký konzultace na základě AI, na který se ani nepodívá, pak jsou tam očividný blbosti, to samozřejmě hrozně snižuje i kredibilitu toho všeho, ale když je zatím, proto věřím, že by zatím měl bejt ten člověk, který přesně transparentně říká, hele, já na to používám AI, díky tomu jsem schopnej udělat shrnutí třeba deseti různých přístupů, ale to finální rozhodnutí je moje, nikdy nebudu říkat, já jsem si ale myslel, že.

[1:02:28] David Salomon: Super, rada i k tomu zkracování textu, to budu používat, že si řekneš, hele, 500 znakovej, udělej 300 znakový a zaměř se tři.

[1:02:37] Adam Hanka: Tam bylo ale důležitý to, tři varianty, protože to ten model nutí přemýšlet o jedný, druhý nebo třetí variantě a velmi často je vidět, že když ten model tímhle způsobem přemýšlí, tak ti pak řekne, já ti ještě navrhuju spojit tu druhou a třetí a že tohle rozhodnutí udělá rovnou, protože on musí přemýšlet víc a tudíž vygeneruje víc možností, než by vygeneroval, kdyby měl ten požadavek jenom na jednu finální verzi.

[1:03:02] Michal Schindler: Plus, pardon, jenom řeknu, mluvím o tom, jak o živým, nebo prostě o jako organismu nějakým, nebo o živý inteligenci, když vidí, že člověk sám nad tím přemýšlí, tak se mnohem víc snaží, když vidí, že mu projde všechno, tak se na to postupně, je to jednodušší a jednodušší cesta, šetří si něco, tokeny, nevím.

[1:03:23] David Salomon: Elektřinu.

[1:03:24] Michal Schindler: Zatímco když rejpu, zase Instagram, teď jsem viděl, ty jo, ty tvoje texty jsou super, nebo já nevím, ten tvůj návrh je super, ty musíš umět strašně promptovat, já jak promptuju, to jsi se zbláznil, koukej to zlepšit, potřebuju to zkrátit na půlku, tak když je člověk náročnej, dostává náročnej, na blbou otázku blbá odpověď, asi takhle bych to shrnul.

[1:03:49] David Salomon: A ještě jedna rada na závěr, úplně, jsi doporučoval hlavně třeba mladým copywriterům začínajícím, aby hodně četli, hodně psali, hledali ty nejlepší autory, a ať si pěstujou tu svoji sebekritiku a vkus. Změnilo se v tomto něco s příchodem AIčka?

[1:04:07] Michal Schindler: Ne, vůbec, protože to, co dostanete z AI, odpovídá tomu, jaká kvalita je ve vás, když je člověk dement, tak mu nevadí ani dementní text, zase, Instagram, teď jsem viděl, malilinko odbočím, ale strašně rychle, vidím, že už jsi ukazoval na ty hodiny, člověk má pocit, že když se vyspí, tak je všechno, spal jsem 8 hodin, všechno je krásný, ale ta lidská baterka, mám vybitou často sociální baterii, ale k tomu je třeba baterie, nevím, nějakýho inteligenční, mentálního přemýšlení, baterie fyzický únavy, bla.

[1:04:43] David Salomon: Mám to na hodinkách, jmenuje se to body battery, vysloveně.

[1:04:45] Michal Schindler: Tak přesně, člověk potřebuje třeba čumět z okna, aby dobyl takovou tu baterii přemýšlení, potřebuje vnímat umění, aby dobyl tu baterii kritickýho uvažování o nějakým estetičnům a podobně, takže furt si myslím, člověk, který chce psát, tak musí primárně číst, já vždycky říkám, že hele, sorry, já už dneska nic nenapíšu, já si musím číst, abych zase nacucal zpátky ty písmenka, který jsem přes den vydal, ale je to tak, když vidíte 10 obrazů, tak si pak třeba o tom 11. něco myslíte, ale jako není to relevantní, když vidíte těch obrazů 1000, 10000, milion, tak si myslím, že stojí za to si poslechnout, proč vám tenhle přijde blbej, a takhle si myslím, že to je prostě se vším, když za život přečtete 4 knihy a z toho jedna byla vkladní, tak mě moc nezajímá, co teď čtete a proč se vám to líbí, ale když je to člověk, který fakt systematicky čte, já s ním třeba nemusím souhlasit, nebo mám úplně jiný požadavky na toho, on chce hlavně příběh, někomu zase vyhovuje, že to skáče, že to je hodně experimentální, to je druhá věc, ale není to člověk, kterýho nadchne nějakej úplně lame text jenom, protože to je třetí kniha, kterou četl a začíná slovem hovno, který má rád.

[1:06:00] David Salomon: Super, tak si hlavně nesmíme zapomenout zachovat ty nudný chvíle, protože ty nás dobíjejí a zároveň jsou nějaký okno pro tu inspiraci, a možná i AIčko, i algoritmy na tom instáči jsou toho nepřítelem, protože zvyšujou tu obrátku, tu efektivitu, ten kolotoč.

[1:06:19] Michal Schindler: A kradou ti ten volnej čas, kradou ti tu nudu.

[1:06:21] David Salomon: To je takový to, už jsem dvakrát napsal, že od tohohle kreténa nechci nic vidět a mám tady třetí video, jak je to možný?

[1:06:27] Michal Schindler: No, protože takhle ten algoritmus přece funguje.

[1:06:29] David Salomon: Tam se sešlo pár chytrejch lidí, jako jste třeba vy dva a všechny ostatní mají potom v hrsti, je to celý spočítaný. Michale, moc díky.

[1:06:39] Michal Schindler: Není vůbec za čas.

[1:06:40] David Salomon: Nejradši bychom si povídali ještě hodinu, ale určitě na to ještě někdy dojde.

[1:06:44] Michal Schindler: Možná nabitou sociální baterii.

[1:06:45] David Salomon: Důležitý, že jsi nám pochválil knihu, z toho jsme měli velký nervy, ale vypadá to dobře.

[1:06:50] Michal Schindler: Kdyby byla blbá, tak bych to neřekl, ale fakt musím říct, první dojem byl úplně wtf, jak tohle napsali s AI, pak když ji čtenáři dočtou a dostanou se třeba až k tomu epilogu nebo k tomu závěru, tak tam je návod, jak to udělat, a z toho člověk vidí, že to není jen tak, že za tím jsou fakt hodiny, desítky hodin práce a hlavně vašich zkušeností, a že kdyby takovouhle knihu se rozhodl napsat někdo, vydělám nějaký prachy, nic moc o tom nevím, nechám si to napsat AI, podle toho ta knížka bude vypadat.

[1:07:24] Adam Hanka: Dobrej point, my totiž žádný prachy rozhodně nevyděláme. Protože všechny peníze, který na tom potenciálně získáme, věnujeme na AI dětem.

[1:07:33] David Salomon: Přesně tak, takže Michale, díky za návštěvu, Adame, díky za komenty, vám všem díky, že jste se dívali na další epizodu Uhlík versus Křemík, nezapomeňte si ještě rychle vletět na donio.cz, ať máte tu nejlepší cenu za knihu Vaříme s umělou inteligencí, budeme se těšit zase příště a nezapomeňte, poslední zhasne.