Šéfka AI v lékárnách: lidé umělé inteligenci až moc věří!

Shrnutí

Pátý díl podcastu Uhlík vs Křemík otevírají David Salomon a Adam Hanka novinkami ze sítí: proč umělá inteligence ve firmách obnaží nepořádek v datech, co je AI slop a „generát“ a jestli je v pořádku, aby AI po smrti dál psala za člověka na sociálních sítích. Pak přichází Kateřina Lesch, která se umělé inteligenci věnuje od studií na matfyzu a nově má na starosti AI transformaci lékárenského řetězce Dr.Max v šesti zemích.

Mluví o AI governance, o tom, proč lidé generovaným výstupům až moc věří a přestávají je kontrolovat, i o tom, kdy je firma na AI připravená: rozhodují data a mindset. Vysvětluje, proč AI emoce jen vyvolává a neprožívá, a s odkazem na svou disertaci ukazuje, jak individuální a kulturně podmíněné emoce jsou. Řeč je i o dětech, over-adopci technologií a o tom, proč sama používá AI agenta jako kouče.

Kapitoly

1. 0:00 Úvod: AI jako nejistota i příležitost
2. 3:27 Proč AI obnaží nepořádek ve firemních datech
3. 6:27 AI slop, generáty a cena autenticity
4. 10:51 Meta, AI nekromancie a otázka generací
5. 15:25 Kateřina Lesch a AI v šesti zemích Dr.Max
6. 22:53 Kdy se AI stala cool a proč jí věříme až moc
7. 28:25 Data a mindset: kdy je firma připravená na AI
8. 31:26 Copilot, AI gateways, MCP a jak vybrat konzultanta
9. 39:16 AI jako kamarád, terapeut a zdroj emocí
10. 50:18 Jak připravit děti na svět s AI
11. 55:50 Over-adopce, vyhoření a nepodmíněný příjem
12. 1:00:43 Co je na AI dobré a AI jako osobní kouč

Citáty

„Umělá inteligence vám buďto pomůže v tom, abyste se zefektivňovali, anebo k vám přijde, podívá se na vaše data, podívá se na to, jak máte uzpůsobený různý procesy ve firmě, jakou máte infrastrukturu, takhle si stoupne doprostředka tý místnosti a řekne: "Král je nahý."“

„Já třeba jsem si všimnul, že mám tendenci se schovávat za ten AI výstup, ve mně to vytváří nějakej pocit jistoty, že mi s tím ta AI pomohla.“

„Taková, pardon, AI nekromancie mi přijde dost neetická.“

„Bojím se, že ztrácí sebereflexi, že tomu začla věřit.“

„V dnešní době jsou CEO z velkých firem, který pustí agenta na svoji výsledovku a pak sedí v tom boardroomu a říkají: "Tak jak to, že nám tady tenhleten konkrétní obchod neperformuje? Jak to, že to revenue takhle kleslo?" A už nikdy nezjistí, že ten SQL dotaz někde přeskočil nějakej sloupeček.“

„Stavět dva dny agenta, který pak ušetří půl minuty jednomu člověku za týden, tak ne vždycky se to vyplatí.“

„Ale já myslím, že Ona není film o emocích umělé inteligence, ale je to film o tom, jak nás umělá inteligence učí pracovat s vlastními emocemi.“

„Že je potřeba být ostražitý vůči tomu, podlehnout iluzi, že to právě s tebou empatizuje, že to vnímá tebe konkrétně a jak se cítíš, že to je nějaká agregovaná zkušenost s tím, jak se lidi cítí, když říkají nějaký slova.“

„Já bych radši používala umělou inteligenci na to, abych s mámou mohla chodit na kafe, ale asi je to dost individuální tohle.“

„Tak hlavně jim přinášej do života zkušenost s reálným světem, než jim budeš dávat tu s tím světem digitálním.“

Proč umělé inteligenci věříme víc, než bychom měli

Kateřina Lesch má v lékárenském řetězci Dr.Max na starosti AI transformaci a adopci v šesti zemích. V podcastu Uhlík vs Křemík s moderátory Davidem Salomonem a Adamem Hankou mluvila o tom, jak rychle si lidé na umělou inteligenci zvykají a přestávají ji kontrolovat. Došlo i na pravidla pro firmy, emoce umělé inteligence a výchovu dětí.

Z opatrnosti je slepá důvěra

Když se David Salomon zeptal, jak veřejnost s AI zachází, odpověděla Kateřina Lesch bez okolků: „Bojím se, že ztrácí sebereflexi, že tomu začla věřit.“ Popsala starší projekt, ve kterém AI generovala propouštěcí zprávy pro lékaře v lázních. Lékaři nejdřív tvrdili, že jim žádný počítač nenapíše zprávu líp, pak je přestali číst. Do systému se muselo přidat tlačítko, kterým lékař potvrzuje, že vygenerovaný text četl.

Chybu nedávno udělala i ona sama. Na podzim si nechala od AI naplánovat přechod Krkonoš i s autobusy domů, jenže spoj z Malé Úpy patřil k letnímu provozu a už nejel. Neověřila si to a musela volat taxíka. Horší je podle ní, když šéfové velkých firem pustí agenta na výsledovku a nikdy nezjistí, že SQL dotaz někde přeskočil sloupec.

Adam Hanka přidal vysvětlení: modely dnes halucinují méně, a tak lidé odhodili obranný mechanismus. Chyba, která pak přijde, je o to dražší. Kateřina Lesch dodala, že bez čistých a spolehlivých dat vypadá výstup velmi přesvědčivě a chyba se hledá mnohem hůř.

Nejdřív pravidla, potom agenti

Jednotlivé země jsou v Dr.Maxu poměrně samostatné a centrála jim pomáhá. Jak daleko jsou s AI, záleží podle Kateřiny Lesch na tom, co mají místní IT ředitelé zrovna na práci, i na regulaci. Srbové, kteří nejsou v EU, nemají GDPR tolik na zřeteli, ostatní země se jím musí zabývat a řeší i evropský akt o AI.

Proto řeší AI governance, tedy soubor závazných zásad. Říkají, jaká data smějí zaměstnanci do AI nástrojů nahrávat a jaké nástroje smějí používat, aby data neopouštěla Evropskou unii a firma nad nimi měla kontrolu. Jednotnou AI platformu pro všechny země podle ní teď nemá smysl nařizovat, protože by za měsíc mohl být efektivnější jiný nástroj. Snazší je mít nad nástroji společná pravidla a operační model.

Jestli je firma na AI připravená, rozhodují podle ní data a mindset. Lidem je dobré ukázat rychlé výhry, ale hlavně je naučit zadefinovat byznys případ, který přinese skutečnou hodnotu: „stavět dva dny agenta, který pak ušetří půl minuty jednomu člověku za týden, tak ne vždycky se to vyplatí.“ Pro zaměstnance sází na Copilot, protože data zůstávají v bezpečném firemním prostředí. Dobrého konzultanta pozná podle toho, že se ptá na konkrétní případ užití, dělá předem assessment a jinak školí lidi z financí a jinak z marketingu.

Emoce umí vyvolat, ne prožít

Emocím se Kateřina Lesch věnovala v disertaci, kde na filmových recenzích srovnávala kulturní rozdíly: Američani napsali, že je film nejlepší na světě, a dali dvě hvězdičky, Skandinávci, že docela ušel, a dali pět. Když řešila rozpoznávání emocí na call centrech, ani operátoři se neshodli, kdy je volající naštvaný. Emoce jsou podle ní individuální a jsou to i fyziologické reakce, které AI neprožije. AI je podle ní jen vyvolává, a lidé by se proto měli mít na pozoru před iluzí, že s nimi opravdu empatizuje.

David Salomon zmínil trend, podle kterého lidé AI čím dál častěji používají jako kamaráda nebo terapeuta. Podle Kateřiny Lesch to svědčí o osamělosti a stydlivosti, protože mluvit na krabici je snazší než mluvit s člověkem. Adam Hanka to vidí jinak: k AI přišla nová skupina uživatelů s jinými potřebami.

Děti, over-adopce a AI jako kouč

Své malé děti učí Kateřina Lesch hlavně pojmenovat vlastní emoce. K AI je zatím nevystavuje, protože chce, aby zažily táborák na břehu Sázavy dřív než generované omalovánky. V digitálním světě je ale znevýhodnit nechce, i ten patří k dovednostem, které budou potřebovat. Varuje před over-adopcí, kdy člověk automatizuje všechno včetně blízkých vztahů.

Na AI vidí i dobré stránky, od pomoci s rutinou po vývoj léčiv. Sama ji teď nejvíc používá jako kouče. V systémovém promptu agenta má výsledky svých osobnostních testů a popis pozice a před schůzkou si nechá rozebrat prezentaci. Na úrovni, kde se pohybuje, má podle svých slov málo příležitostí, aby ji někdo mentoroval, protože je tam málo žen.

Celý rozhovor si můžete poslechnout v podcastu Uhlík vs Křemík.

Otázky a odpovědi

Proč lidé umělé inteligenci až moc věří?

Kateřina Lesch, AI manažerka skupiny Dr.Max, v podcastu Uhlík vs Křemík řekla, že se bojí, že veřejnost ztrácí sebereflexi a výstupům AI začala věřit. Uvedla příklad lékařů v lázních, kteří přestali číst AI generované propouštěcí zprávy, takže se do systému muselo přidat potvrzení, že text četli. Adam Hanka dodal, že modely dnes halucinují méně, lidé proto odhodili obranný mechanismus a chyba, která přijde, je o to překvapivější.

Co je AI governance ve firmě?

Podle Kateřiny Lesch z Dr.Max, hostky podcastu Uhlík vs Křemík, je AI governance soubor závazných zásad, podle kterých se řídí jednotlivé části firmy. Říká, jaká data smějí zaměstnanci do AI nástrojů nahrávat a jaké nástroje smějí používat, aby firma byla v souladu s evropským aktem o AI, data neopouštěla EU a firma nad nimi měla kontrolu. Patří k ní i seznam požadavků na to, co mají nástroje splňovat a jak se mají kontrolovat a testovat.

Jak poznat, že je firma připravená zavádět umělou inteligenci?

Kateřina Lesch v podcastu Uhlík vs Křemík odpověděla, že rozhodují data a mindset. Lidem je podle ní dobré ukázat rychlé výhry, kde jim AI opravdu pomůže, a naučit je zadefinovat byznys případ s přidanou hodnotou. Stavět dva dny agenta, který pak ušetří půl minuty jednomu člověku za týden, se podle ní ne vždycky vyplatí.

Jak vybrat konzultanta na AI adopci ve firmě?

Dobrý konzultant se podle Kateřiny Lesch z Dr.Max ptá na konkrétní případ užití a chce si předem udělat assessment toho, co firma potřebuje. Lidi rozdělí do skupin, protože lidé z financí potřebují jiný trénink než lidé z marketingu, a vždy zařadí praktickou část. V podcastu Uhlík vs Křemík doporučila také zkusit na jeho nabídku reverse prompt engineering.

Má umělá inteligence emoce?

Podle Kateřiny Lesch, která se rozpoznávání emocí věnovala v disertaci, AI emoce u lidí vyvolává a zrcadlí, ale neprožívá je. V trénovacích datech má, jak se lidé cítí, když říkají určitá slova, emoce jsou ale i fyziologická reakce. V podcastu Uhlík vs Křemík proto radila být ostražitý vůči iluzi, že s námi AI opravdu empatizuje.

Proč lidé používají AI jako kamaráda nebo terapeuta?

Moderátor David Salomon v podcastu Uhlík vs Křemík zmínil trend, podle kterého lidé AI čím dál častěji používají jako kamaráda nebo terapeuta. Hostka Kateřina Lesch z Dr.Max řekla, že to svědčí o osamělosti, izolovanosti a stydlivosti, protože mluvit na krabici je snazší než mluvit s živým člověkem. Zvlášť v romantických vztazích to podle ní může být návykové a vést k sebeklamu. Adam Hanka nabídl jiné vysvětlení: k AI přišla spousta nových uživatelů, kteří tam v roce 2024 ještě nebyli, a tahle nová skupina má jiné potřeby než první experimentátoři.

Jak připravit děti na svět s umělou inteligencí?

Kateřina Lesch, sama matka malých dětí, v podcastu Uhlík vs Křemík popsala, že je hlavně učí rozpoznávat a pojmenovat vlastní emoce. K AI je zatím nevystavuje, protože chce, aby měly dost zážitků z reálného světa, třeba u táboráku. V digitálním světě je ale znevýhodnit nechce, protože i ten je podle ní součást dovedností, které budou potřebovat. Za nejdůležitější považuje vzájemnost, komunitu, empatii a ohled na druhé.

Co je over-adopce technologií?

Over-adopce je podle Kateřiny Lesch stav, kdy člověk přejde hranici, za kterou mu technologie už jen neslouží, a automatizuje všechno, co nesouvisí s jeho fyzickou realitou, včetně blízkých vztahů svěřených agentům. V podcastu Uhlík vs Křemík řekla, že s over-adopcí podle ní přirozeně přijde i osvěta.

Kdo a co v dílu zaznělo

• Darkside (firma, 0:00): Firma, ze které se představuje moderátor David Salomon.
• Creative Dock (firma, 0:00): Firma, kde Adam Hanka vede data a umělou inteligenci.
• Cursor (produkt, 2:44): Adam Hanka ho doporučuje vyzkoušet těm, kdo mají pocit, že jim s AI ujíždí vlak.
• Microsoft Copilot (produkt, 2:47): Nástroj, ve kterém si lidé mohou postavit prvního agenta; hostka ho uvádí jako nástroj, který v Dr.Max používají kvůli bezpečnosti dat ve firemním prostředí.
• Power Automate (produkt, 5:11): Příklad programovatelné vrstvy pro propojení firemních excelů a systémů.
• Michal Vívek (osoba, 7:12): Adam Hanka říká, že AI píše líp než běžný autor, ale ne každý je Michal Vívek, aby dokázal napsat perfektní knihu.
• Gamma (produkt, 7:57): Nástroj na prezentace, se kterým studenti na workshopu vytvořili čtyři téměř stejné prezentace.
• Gemini (produkt, 10:43): Model, kterým si lidé nechávají kontrolovat výstupy z jiného chatu.
• Meta (firma, 10:53): Podle Davida Salomona si nechala patentovat technologii, která by po smrti člověka generovala obsah na jeho sociálních sítích.
• Deloitte (firma, 15:55): Firma, kde podle AI generovaného medailonu hostka působila; podle ní jde o starší údaj.
• TEDx (akce, 16:08): Platforma, na které hostka podle úvodu vystoupila.
• Femmes Palette (organizace, 16:19): Mentoringový program na podporu žen v technologiích a leadershipu, ve kterém podle AI generovaného úvodu hostka mentorovala; podle ní jde o starší údaj.
• Dr.Max (firma, 17:21): Lékárenský řetězec působící v šesti zemích, kde hostka vede AI transformaci, adopci a governance.
• GDPR (jiné, 18:38): Regulace, kterou podle hostky Srbové, kteří nejsou v EU, nemají tolik na zřeteli.
• Evropský akt o umělé inteligenci (AI Act) (jiné, 18:44): Evropská regulace, se kterou musí být firemní AI governance v souladu.
• ChatGPT (produkt, 23:11): Jeho první vydání podle hostky zpřístupnilo AI široké veřejnosti.
• Matfyz (instituce, 23:24): Fakulta, kde hostka pracovala s jazykovými modely ještě před jejich rozšířením.
• Nvidia (firma, 23:30): Začala výzkumníkům nabízet grafické karty k testování, pro hostku moment, kdy byla AI cool.
• Krkonoše (místo, 25:23): Hostka si od AI nechala naplánovat přechod hor a kvůli neověřeným spojům zůstala bez autobusu.
• IDOS (produkt, 26:01): Vyhledávač spojů, který hostka doporučuje místo neověřeného plánu od AI.
• Microsoft (firma, 32:32): Podle hostky nabízí ke Copilotu školení a praktická cvičení, podle Adama Hanky do nástroje hodně investoval.
• PowerPoint (produkt, 34:10): Únorová verze Copilotu podle hostky přinesla lepší integraci s PowerPointem a dalšími nástroji.
• Claude (produkt, 34:33): Modely, které se podle Adama Hanky začínají integrovat do Copilotu.
• MCP (Model Context Protocol) (jiné, 35:51): Protokol, přes který AI agenti komunikují se službami, ještě před rokem neexistoval.
• Rohlík (firma, 36:19): Adam Hanka na něm vysvětluje MCP: asistent se připojí a zadá nákup do košíku.
• Google (firma, 38:59): Hostka připomíná, že lidé AI používají, i když jen hledají na Googlu.
• Ona (jiné, 43:59): Film o vztahu muže s AI, podle hostky spíš o tom, jak nás AI učí pracovat s vlastními emocemi.
• Joaquin Phoenix (osoba, 44:07): Herec hlavní role ve filmu Ona.
• Sázava (místo, 51:28): Hostka chce, aby její děti zažily táborák na jejím břehu dřív než generované omalovánky.
• Ermitáž (místo, 56:08): Adam Hanka si ji prohlížel ve virtuální realitě a nechtěl se z ní vrátit.
• Second Life (produkt, 56:23): Hostka ho zmiňuje jako příklad hry, u které lidé zapomínali na základní potřeby.
• Netflix (firma, 56:45): Příklad personalizované zábavy v dystopické představě budoucnosti s plně zoptimalizovanou prací.
• OnlyFans (firma, 1:00:14): Podle hostky lidi nezajímaly AI generované profily, protože chtějí vztah s konkrétním člověkem.
• Gallup a Hogan (produkt, 1:05:36): Osobnostní testy, jejichž výsledky má hostka v systémovém promptu svého koučovacího agenta.
• Fenomén (akce, 1:07:34): Konference ve Zlíně, na které se moderátoři v rozloučení chtějí s posluchači vidět.
• Tomáš Baťa (osoba, 1:07:38): David Salomon mu v závěru žertem připisuje citát „Poslední zhasne“.

O hostovi

Kateřina Lesch je skupinová AI manažerka lékárenského řetězce Dr.Max. Má na starosti AI transformaci, adopci a governance v šesti zemích, kde řetězec působí, a v době natáčení byla na nové pozici ve zkušební době. S jazykovými modely pracovala už na matfyzu, kde je omezoval výkon počítačů, a AI pro ni začala být cool kolem let 2015 a 2016. V disertaci se věnovala emocím a na filmových recenzích srovnávala kulturní rozdíly, řešila také rozpoznávání emocí na call centrech. Údaje o ní, které David Salomon v úvodu přečetl z AI (doktorát z informatiky, Deloitte, TEDx), podle jejích slov platí, jen jsou staré. Má malé děti a AI dnes nejvíc používá jako kouče.

Přepis dílu

[0:00] David Salomon: Posloucháte podcast "Uhlík vs. Křemík", což je pořad pro všechny, komu došli kamarádi anebo se chtějí dozvědět, jak ze zbytků v lednici uvařit nějakou dobrotu. Já jsem David Salomon z Darkside a je tu i Adam Hanka, šéf dat a umělé inteligence z Creative Docku. Ahoj, Adame.

[0:16] Adam Hanka: Nazdar, Davide.

[0:21] David Salomon: Dneska přijde i odbornice na emoce umělé inteligence, která má spoustu zkušeností s AI na akademické i konzultační půdě. A jak sama říká, zabývala se umělou inteligencí ještě předtím, než to bylo "cool", takže se máme na co těšit. A já se tě rovnou zeptám, Adame, pro tebe AI znamená spíš víc nejistoty, nebo víc příležitostí?

[1:06] Adam Hanka: Pro mě určitě znamená umělá inteligence spoustu nových příležitostí a upřímně, abych řekl pravdu, taky otvírání nějakých nových obzorů. Nicméně já se potřebuju podělit o jednu zkušenost. Já jsem teď chtěl šířit informace o našem podcastu, tak jsem se přidal do některých facebookových skupin v Česku, ve kterých se opravdu řeší umělá inteligence. Chodí tam lidi a ptají se na spoustu, z mýho pohledu i trochu banálních věcí. Já tam občas odpovídám a teď mi občas i někdo začal psát, třeba dneska jsem řešil jednu konzultaci s člověkem, který chtěl oskrejpovat všechny realitní weby, tak to jsem se mu pokoušel rozmluvit.

[1:40] David Salomon: Co je oskrejpovat?

[1:41] Adam Hanka: Oskrejpovat, děkuju, stáhnout informace, to znamená stáhnout content ze všech realitních webů. Tak to jsem se mu pokoušel rozmluvit, ale mně přijde, když se koukám na to, jak se tam o tom ty lidi bavěj, že to v nich vyvolává na jedný straně právě ten pocit příležitosti, možná i trochu přestřelený očekávání, ale zároveň oni nevědí, za který konec to klubíčko chytnout a jak to začít rozmotávat. A od toho je tady náš podcast, jak ty bys teď měl doplnit, protože my se to tady snažíme pojmout a rozmotat a trochu vysvětlit, jakým způsobem to funguje, ale mám pocit, že v běžný populaci, to znamená mezi vámi, našimi drahocennými diváky, to ve skutečnosti vyvolává spoustu nejistot. A pak je tady ještě jeden takovej moment nejistoty, kterýho si poslední dobou všímám fakt hodně, protože jak se všude dozvídáme, že všichni lidi už mají, vlastně ne všichni, ale spousta lidí už má ty svoje agenty, ty za ně dělají práci a pomáhají se spoustou drobnejch nebo třeba i větších úkonů, tak já se ale potkávám se spoustou lidí, který mají pocit, že jim hrozně ujíždí vlak, že nevědí, kde s tím začít, jak s tím začít a tak.

[2:43] Adam Hanka: Tady bych doporučil třeba nainstalujte si kurzor nebo si zkuste udělat svého malého agenta v MS Copilotu, v Microsoftím Copilotu, to je takovej ten nástroj, kterej pravděpodobně máte v práci, a pozorujte, co to dělá, jak to funguje, na něco, co je repetitivní, co se dá opakovat. Já mám pocit, že pro spoustu lidí to opravdu znamená ani ne tak ohrožení, jako velkou nejistotu.

[3:07] David Salomon: A proto jsme tady s Uhlíkem a Křemíkem, abychom právě nasytili i ty, který to mají už v malíku, ale i ty, který s umělou inteligencí třeba teprve jenom se seznamujou, lehce koketujou. Jak jsi říkal na sítích, na těch ještě zůstaneme, protože tady mám pár novinek a některý z nich jsem ulovil samozřejmě na sítích. Tam se šíří právě i takovej názor, kterej jsi trošku popsal, že většina firem se dneska honí za AI, ale přitom to vůbec nepotřebuje, protože nemá základní věci vyřešený. To znamená data rozházaný v nějakejch excelech, blbá komunikace se zákazníkama nebo nejasný procesy a pak si řeknou: "Nalepíme na ten hnůj tu kytičku AI" a ono se něco stane. Otázka na tebe, myslíš si, že to je AI revoluce, do který by měla každá firma skočit po hlavě, nebo by spíš měly začít něčím jiným?

[4:01] Adam Hanka: Já často říkám, a za tím si pořád stojím i po těch letech, co tady tu umělou inteligenci máme a používáme, že umělá inteligence vám buďto pomůže v tom, abyste se zefektivňovali, anebo k vám přijde, podívá se na vaše data, podívá se na to, jak máte uzpůsobený různý procesy ve firmě, jakou máte infrastrukturu, takhle si stoupne doprostředka tý místnosti a řekne: "Král je nahý." Protože to obnažuje ty nedodělaný domácí úkoly. To znamená, ve chvíli, kdy máte nějakou menší, středně velkou firmu, ve který vám opravdu ty data lítají po všech různejch čertech, tak to je samozřejmě skvělá příležitost k tomu to sjednotit, a ve chvíli, kdy si do tý firmy pozvete někoho, kdo vám s tímhletím začne pomáhat, tak to není tak, že tam vám bude nejdřív dva roky někdo něco uklízet a potom teprve budete mít první nějakej use case, první aplikaci umělý inteligence.

[4:53] Adam Hanka: Ono se to bude typicky dělat postupně, takže vy z toho budete mít už potom nějakou radost a i uvidíte, k čemu to je, k čemu to slouží. Ale samozřejmě to může znamenat to, že některý excely budete třeba převádět do nějakejch lepších struktur, do databází, budete mezi to vytvářet nějaký programovatelný vrstvy, může to bejt třeba v Power Automate, nemusí to bejt hned čistě naprogramovaný, ale budete ty věci víc propojovat, aby si spolu ty systémy nebo jednotlivý excelový tabulky trochu líp povídaly. A potom díky tomu právě i uvidíte, jak moc dokáže bejt umělá inteligence užitečná třeba právě i v tom vašem byznysu.

[5:28] David Salomon: Mně se líbí, jak jsi popsal ten moment: něco vyzkoušíte, ono se to povede a máte radost. Já jsem dokonce slyšel i takovej posun, že vytváření funkčních AI agentů už je v podstatě dopamínová záležitost. Někdo říkal, že víc agentů už je skoro heroin. Máš to taky tak?

[5:47] Adam Hanka: Občas se mi stane, že mám na jednom monitoru otevřenej jeden AI nástroj, na druhým monitoru otevřenej druhej AI nástroj a jsem v takovým tunelu, jako když vlezete do hvězdný brány, a teď vás to tam táhne mezi těma galaxiema. Tak jsem v takovým úplně tunelovým vidění a jenom přeposílám ty informace z jednoho nástroje do druhýho, protože oni nestíhaj, samozřejmě, já jsem hrozně rychlej.

[6:10] David Salomon: Ztrácíš pojem o čase.

[6:12] Adam Hanka: Jo. A pak jdu normálně v šest, v sedm ráno z práce, a říkám si: "Ježišmarja, to byl zase den."

[6:21] David Salomon: Takže pozor na to, může to bejt návykový.

[6:24] Adam Hanka: Je to vysoce návykový.

[6:25] David Salomon: Je to tak. Čím víc ale lidí v podstatě bude zkoušet AI, tak zaprvý oni sami můžou bejt příčinou, anebo oni sami můžou nakupovat takzvanej AI slop nebo generáty. Co to je?

[6:41] Adam Hanka: To je zajímavý slovo, generáty jsem teď slyším poprvý, abych ti řekl pravdu.

[6:44] David Salomon: Jo, tak to ti řeknu potom.

[6:45] Adam Hanka: Je to obsah, kterej je vygenerovanej umělou inteligencí. A ono to má takovou speciální vlastnost, že to potom všechno vypadá dost podobně. To znamená, internet, sociální sítě, webový stránky se zaplavujou textama nebo obrázkama nebo hudbou, která je generovaná umělou inteligencí a je všechna taková... ono to není úplně špatný. Ono je to dokonce líp napsaný, než to napíše běžnej autor. Ne každej z nás je hned Michal Vívek, aby dokázal napsat perfektní knihu. Nicméně, bohužel, ta umělá inteligence, a zejména bych řekl, pokud ji nepromptujete správně, a to správný promptování vůbec není jednoduchý v týhle oblasti, protože napromptovat to do dobrýho výstupu je složitý a stojí to hodně práce a to znamená taky hodně frustrace a mlácení hlavou o zeď.

[7:33] Adam Hanka: Tak pokud to nenapromptujete správně, tak vám z toho všem padají úplně ty samý výsledky. Jsme dělali prezentaci, nebo takovej workshop pro studenty jedný český univerzity, a oni měli za úkol zpracovat nějaký zadání a odprezentovat to tak, že tu prezentaci udělají pomocí umělý inteligence. Já jsem jim ukázal nástroj, kterej na to je, Gamma, pokud to neznáte, tak to prozkoumejte. A tak první skupina jde prezentovat, oni to budou poslouchat, tak já doufám, že mě pak za to nezhejtěj, že to teď říkám veřejně. První skupina jde prezentovat, teď má takovou hezkou šedohnědou prezentaci s pěknejma vygenerovanejma obrázkama. Druhá skupina jde prezentovat a má úplně tu samou šedohnědou prezentaci, taky s pěkně vygenerovanejma obrázkama. Třetí skupina jde prezentovat s úplně tou samou šedohnědou informací. A teď ta čtvrtá skupina odmítla nastoupit. Říkali: "Pardon, my máme to samý." A to je takový prožití toho, bože, já jsem vygeneroval úplně to samý, co vygeneroval ten člověk přede mnou.

[8:35] David Salomon: A to je ten generát.

[8:37] Adam Hanka: A to je ten generát. A na těch sítích se dneska začíná mnohem víc cenit autenticita. Já mám pocit, že když lidi píšou něco, co je napsaný bez umělý inteligence, tak tam radši pro jistotu udělají tři gramatický chyby, jenom aby ukázali, že tento text negenerovala umělá inteligence.

[8:51] David Salomon: S tím jsem se už taky setkal, protože samozřejmě toho e-mailování a těch nabídek a prezentací je mraky. A právě ten generát je v podstatě to, že ty si necháš připravit nějakej podklad od AI, někomu ho pošleš, on to ani nečte, nechá to přečíst tu AI, ta z toho udělá nějakou reakci a pošle ti to zpátky.

[9:11] Adam Hanka: A pak si povídají agent s agentem.

[9:13] David Salomon: A jde o to, že každej od tebe očekává, že ty tu práci, která by normálně trvala tejden, tak uděláš za hodinu. Takže v podstatě ty ani pak nestíháš nad tím přemejšlet a čteš mraky věcí a generuješ mraky věcí a v podstatě to nikdo ani nečte, není tam ta lidská stopa v tom. A to je ten generát, že se to všechno slejvá do takovýho, kdybysme byli ve školní jídelně, tak do uho, do univerzální hnědý omáčky generátů a v podstatě to nemá skoro žádnou hodnotu. A tady se dostáváme právě k tomu, co říkáš, že ta lidskost a autenticita, ta bude vyvažovaná zlatem.

[9:50] Adam Hanka: Zároveň ale pojďme si říct, ty ses mě na to ptal v tý minulý otázce. Ono je návykový vytvářet tyhlety agenty a pak je strašně těžký přepnout se do toho módu: "Já teď něco píšu a píšu to sám za sebe." Já třeba jsem si všimnul, že mám tendenci se schovávat za ten AI výstup, ve mně to vytváří nějakej pocit jistoty, že mi s tím ta AI pomohla. A potom, když chci něco vytvořit opravdu sám, tak já mám pocit, že to musím někomu odnést, aby to po mně zkontroloval, že jsem v něčem trochu přestal věřit svým vlastním myšlenkám. To jsem si všimnul třeba někdy před čtrnácti dny a fakt s tím v sobě pracuju, protože mi to přijde jako takovej složitej psychologickej moment v mým vnímání výsledků vlastní práce.

[10:35] David Salomon: A pak je ten další level, že v podstatě tu práci ty necháš ještě prohlídnout více modelama, že uděláš něco v chatu, necháš to překouknout Gemini a zase zpátky, tak to je tahleta doba. Tak doufám, že to jen tak nevypnou, když už jsme na tom takhle závislí. Dáme si ještě jednu pikošku. Společnost Meta si nechala patentovat technologii, která by mohla po smrti člověka automaticky generovat obsah na jeho sociálních sítích. Takže ty umřeš a AI analyzuje, ještě než umřeš, tvůj styl psaní, názory, historii komunikace. A potom, když ty už nežiješ, tak v podstatě ta AI nebo falešnej ty, nějakej avatar, pořád publikuje dál a dál. Co říkáš tomuhle?

[11:18] Adam Hanka: Tak to je asi dobrá motivace k tomu, aby člověk negeneroval ten AI slop už za života, protože jinak potom to, co budete generovat i po smrti, bude pořád vygenerovaný AI slop a to vůbec nebudete vy. Ale navážnu, mně tohle přijde jako strašně nebezpečná technologie. Tady jsem v něčem pesimista, protože takováhle zvláštní neukončitelnost lidskýho života mi přijde jako něco, co ta ukončitelnost lidskýho života k tomu celkovýmu životnímu cyklu člověka patří a patřit má. Takže já bych si třeba nepřál, abych žil na sítích i po svojí smrti. Uvidíme, jak to bude mít generace, která třeba už vyrůstá s umělou inteligencí, třeba to pro ně bude něco naprosto přirozenýho, ale myslím si, že i psychologicky, že se vám na těch sítích objevuje váš příbuznej, klidně to můžou bejt rodiče, který už jsou po smrti, tak mně to přijde strašně i psychologicky náročný, že to je náklad.

[12:19] Adam Hanka: Já občas něco hledám v e-mailu a my jsme si s babičkou a s dědou psali maily, když jsem žil v Německu, oni už jsou oba po smrti a já tam občas najdu ty maily od nich. Já to čtu a připomínám si to a je to v něčem hezký, ale já bych asi nechtěl, aby děda mluvil pořád na sítích nebo aby mi psali nový e-maily. Taková, pardon, AI nekromancie mi přijde dost neetická.

[12:43] David Salomon: Těším se na našeho dnešního hosta, to je Katka Lesch, která právě emoce umělý inteligence a tyhlety etický rozměry hodně řeší, takže ta nám s tím určitě taky pomůže. Ale jak jsme teď nakousli ty nový generace, který k tý AI budou přistupovat úplně jinak zase než my, myslíš si, že AI je spíš pro mladý nebo pro starý?

[13:05] Adam Hanka: Určitě. Počkej, jak ono to bylo? Každá technologie, která je na světě, když se narodíš, je naprosto přirozená věc, která na tom světě existuje. Technologie, která přijde do nějakejch tvejch třiceti let, je cool a dokážeš tomu dělat dobrou kariéru, ale když to přijde na tvejch pětapadesát, tak máš adopční problémy a můžeš si myslet, že je to proti přirozenýmu běhu světa. Takže to není o tom mladý starý, to je o tom, že dnešní generace už vyrůstá v době umělý inteligence a to znamená, že oni se přizpůsobujou tomu, jak v ní žít, kormidlovat. Zatímco pro tu generaci, která už je starší, zvyklá na jinej svět, tak pro tu je ta adopce samozřejmě velmi složitá. Ale není to jenom s umělou inteligencí. Zase blahý paměti, vzpomínám si, babička celej život bojovala s e-mailem v něčem.

[13:57] David Salomon: Já jsem se právě setkal i s názorem, že to naopak všechny postaví na stejnou lajnu, protože v podstatě, když budeš agilní, i starší generace, tak můžeš v podstatě teďka přejet i ty mladší, který jsou trošku línější.

[14:14] Adam Hanka: To určitě můžeš. Já tohle třeba vnímám v programování, protože já tím, že mám dlouhou zkušenost s tím, jak stavět software, jak ho testovat a dokážu tý umělý inteligenci zadávat ty všechny věci dobře, tak ještě před třema lety bych řekl, ty mladší, oni vyrůstali v době, kdy se učili programovat dřív, jsou v tom výrazně lepší, jsou rychlejší. Dneska, člověče, mám pocit, že už se zase začínám v něčem porážet.

[14:39] David Salomon: A to je právě ta pointa, ke který jsem se chtěl dostat, taky na to spolíhám, že se chytnu. Poslední věc, pak už tady budeme tři, a to bude takovej oslí můstek, protože to je úplně výsostný téma pro nás pro všechny, takovej zajímavej trend, protože v roce 2024 lidi používali AI hlavně na generování textů, programování a souhrn informací, tak v tom minulým roce 2025 se nejčastěji používalo pro terapie a kamarádství, organizování života a hledání smyslu.

[15:19] Adam Hanka: To je velká změna, viď?

[15:20] David Salomon: Proberem to hned, nebo až s Katkou?

[15:22] Adam Hanka: Já si myslím, že tady už by nás měla doplnit Katka.

[15:25] David Salomon: Tak už se těšíme na našeho dnešního hosta. A už je tady s námi Kateřina Lesch. A schválně, co o ní říká AI, musím prozradit, že je tam jedna halucinace, možná i víc, tak uvidíme, jestli ji aspoň vy dva teda poznáte. Kateřina Lesch je odbornice na umělou inteligenci s doktorátem z informatiky, která se AI věnovala dávno předtím, než se stala globálním trendem. Profesně působí ve společnosti Deloitte, kde se zaměřuje na aplikaci pokročilých technologií do praxe, od datové analytiky až po strategickou implementaci AI v korporátním prostředí. Je pravidelnou řečnicí na odborných konferencích a vystoupila také na platformě TEDx, kde srozumitelně přibližuje téma umělé inteligence širšímu publiku. Vedle technologické expertízy se věnuje mentoringu, například v rámci programu Femmes Palette, kde podporuje ženy v technologiích a leadershipu. Propojuje hluboké technické porozumění s byznysovou praxí a debatou o společenském dopadu AI. Ahoj, Katko.

[16:33] Kateřina Lesch: Ahoj.

[16:34] David Salomon: Tak kde byla ta halucinace, nebo kolik jich bylo?

[16:37] Kateřina Lesch: Ono je to všecko pravda.

[16:38] David Salomon: Všecko je to pravda?

[16:39] Kateřina Lesch: Jenom je to starý. Je to hezká ukázka toho, jak fungují transformery a jazykové modely, protože co není v trénovacích datech, tak to se ti tam neobjevilo. A taky je zajímavé potom uvažovat o tom, že lidi mají často pocit, že to, co je na internetu, tak je pravda, anebo je to ten celý obrázek, ale chybí tam informace o mé třeba současné pozici, která ještě není úplně oficiální, protože jsem ve zkušební době a AI to evidentně neměla kde zjistit.

[17:09] David Salomon: Dobře, a můžeš nám to prozradit, nebo nebudeme říkat zatím, necháš to až po zkušebce, jo?

[17:16] Kateřina Lesch: Doufám, že ji přežiju. A je to grupový AI manažer lékárenského řetězce Dr.Maxe, takže se to týká AI transformace, AI adopce napříč těmi zeměmi, kde Dr.Max působí.

[17:31] David Salomon: Takže vyvíjíte injekce, který se budou samy píchat.

[17:35] Kateřina Lesch: Injekce úplně nevyvíjíme, ale máme privátní značku, takže máme i svoje léčiva, ano.

[17:40] David Salomon: Dr.Max, ten je ve více zemích, ty máš na starosti, myslím, šest.

[17:45] Kateřina Lesch: Je v současné době v šesti zemích.

[17:48] David Salomon: Nebo v šesti zemích. Mě tam zajímá právě to porovnávání, my se rádi srovnáváme jako Češi. Když zavádíš AI do takhle velký firmy ve více zemích Evropy, jsou tam rozdíly v tý adopci, jako ve schopnosti adoptovat AI třeba, a jak jsme na tom my jako Češi oproti ostatním národům?

[18:09] Kateřina Lesch: Ty země jsou poměrně nezávislé, my jim z centrály máme za úkol pomáhat a ta pokročilost v adopci AI je dost závislá na tom, v jaké fázi se ta země obecně nachází z hlediska toho, jestli se tam třeba například kupují další lékárenské řetězce, co mají zkrátka ti IT ředitelé aktuálně na práci. Ale také je pravdou, že to ovlivňuje třeba regulatorika, že třeba Srbové, kteří nejsou v EU, tak nemají tolik na zřeteli věci jako GDPR. Ty ostatní země se tím samozřejmě musí zabývat i v rámci AI a EU Actu a těch věcí, které třeba se týkají právě governance, kterou mám taky na starosti.

[18:50] David Salomon: Možná rovnou podotázka, co je to vlastně ta slavná AI governance, protože to se skloňuje velmi často, ale tak pro naše publikum nějaký dovysvětlení, kdybys k tomu měla.

[19:00] Kateřina Lesch: Je to nějaký soubor zásad, podle kterých se musí jednotlivé části té firmy řídit ve smyslu třeba nějakých směrnic. Závazně je tam řečeno, co zaměstnanci můžou nebo nemůžou do těch AI nástrojů nahrávat, jaká data, jaké vůbec ty nástroje můžou používat, právě abychom byli v souladu mimo jiné s tím AI aktem v tom smyslu, že ta data by neměla opouštět Evropskou unii, že by tam měla být smlouva o třetích stranách, že by tam měla být nějaká možnost kontroly nad těmi daty, omezená archivace a tak dále. A pak je to zároveň ideálně i nějaký framework, nějaký seznam požadavků na to, co od těch nástrojů očekáváme, co by měly splňovat, jak by měly být kontrolovány, jak by měly být testovány a tak dále.

[19:51] David Salomon: Říká se, že AI adopce je nakonec hlavně o lidech. A já se ještě vrátím k tomu porovnávání. My Češi, když porovnám ostatní národy, jak k tomu přistupujou, že ty přijdeš do těch šesti zemí a řekneš: "Tak kluci, od zejtřka tady začneme makat na AI adopci a za nějakou dobu tady bude AI." Mě by fakt zajímal ten českej pohled, protože to my tady hodně řešíme, kolik procent už lidí začalo s tím pracovat, jak jsou na to naladěný. Jak to vidíš ty, jak v porovnání s těma ostatníma zeměma, nebo jak jsou na tom Češi podle tebe?

[20:26] Kateřina Lesch: Já si obecně myslím, že se to vyvíjí tak rychle, že je dost těžké třeba cokoliv standardizovat, že já kdybych teďka přišla a řekla všem zemím: "Hele, budete mít jednotnou AI platformu a všichni budete stavět agenty v tomhletom nástroji," tak se mi za měsíc stane, že jiný nástroj bude efektivnější, já utratím peníze a zároveň to bude těžké vyrolovat do těch jednotlivých zemí. Takže abych neohrozila ten time to market, abychom byli dost flexibilní, tak je v tuhle chvíli přesně snazší mít nějakou meta platformu, nad ní právě nějakou governance, nějaký ten operační model a nějaký souhrn zásad, co by měli ty agenti splňovat, aby byli třeba později přenositelní. Ale je opravdu těžké minimálně teď pro rok 2026 cokoliv standardizovat.

[21:14] David Salomon: Když si představím, abychom si to trochu vzali ten balon a položili si ho na zem, jak vypadá taková typická aplikace umělý inteligence, kterou třeba v Dr.Maxovi vyvíjíte nebo plánujete vyvíjet? Jestli to není všechno úplně strašně tajný.

[21:28] Kateřina Lesch: Úplně o těch konkrétních aplikacích bych spíš nemluvila, ale samozřejmě jsou tam use casy, které asi se řeší napříč firmami, ať už je to nějaká optimalizace dodavatelských řetězců, anebo jenom supply chain jako takový, ale i třeba, já nevím, plánování workforce demand, to znamená směn třeba v průmyslu typicky. A pak jsou to takové ty běžnější věci typu optimalizace HR procesů, všech těch onboardingů, optimalizace na financích, asi to, co dnešní doba.

[22:08] David Salomon: Takže vlastně administrativní klasika.

[22:10] Kateřina Lesch: Ano. Tím se typicky začíná. A samozřejmě to má vždycky dva směry. Jeden je ten směrem k zákazníkům a jeden je potom ten interní směrem k zaměstnancům. Takže optimalizace call center, všechny ty chatboti na webové stránky a tak dále. To by do toho taky spadalo.

[22:27] David Salomon: To je ale velkej koláč, co sis ukousla.

[22:31] Kateřina Lesch: Ano, ale v principu jednak, jak jsem říkala, ty země jsou docela samostatné a jednak je to často ten spíš nástroj jenom nad jinými daty.

[22:40] David Salomon: Jo, jasně. Než vy si začnete povídat hodně do hloubky o AI, že se přestanu chytat, tak to zase vrátím do takový, řekl bych, pro mě ještě stravitelný zóny. Oba dva totiž děláte s AI strašně dlouho, nebo dlouho, jak ty říkáš, before it was cool. Kdy se stala podle tebe AI cool?

[23:04] Kateřina Lesch: Ona hlavně nebyla dostupná, takže samozřejmě s tou demokratizací, nebo takhle, asi všichni víme, kdy konkrétně s prvním releasem ChatGPT se stala cool, kdy najednou byla dostupná masově široké veřejnosti. Ale pro mě ten moment nastal, nebo mně teda vždycky připadala cool, takže my jsme s těmi jazykovými modely pracovali na tom matfyzu, ale byli jsme omezení železem. Takže pro mě začala být cool ve chvíli, kdy nám Nvidia začala nabízet zadarmo k testování grafické karty. Jsem si říkala: "Aha, to je cool."

[23:37] David Salomon: To je tak který rok?

[23:38] Kateřina Lesch: To je tak 2015, 16.

[23:40] Adam Hanka: 15, 16, to je s tím prvním příchodem neuronových sítí. Ono totiž to vypadá, že i neuronový sítě jsou technologie, která jako dlouho, ale ty první opravdu aplikovaný deep neuronky já jsem viděl v roce 15, 16.

[23:52] Kateřina Lesch: Ano, aplikovaný ano, samozřejmě jako princip to existovalo desítky let předtím, ale pravdou je, že já jsem seděla vždycky v kanceláři s klukama, co dělali strojový překlad, a ten v té době byl v podstatě hybridní, statisticko-pravidlový, a ty neuronky ho začaly pobíjet a tam to začalo být zajímavé.

[24:10] David Salomon: Takže s příchodem ChatGPT, to je třeba rok 2022 teda?

[24:15] Adam Hanka: Teď jsme měli tři roky od prvního public GPT.

[24:19] David Salomon: Ok, tak se to dostalo mezi širokou veřejnost. Jak podle tebe ta veřejnost s tím Prométeovým ohněm teďka nakládá?

[24:29] Kateřina Lesch: Bojím se, že ztrácí sebereflexi, že tomu začla věřit. A to je moje zkušenost obecně s adopcí AI, že i když jsme dřív dělali takové ty úplně první generativní úlohy ve smyslu generujeme propouštěcí zprávy pro lékaře v lázních na základě předchozích zpráv, tak ty doktoři říkali: "Jo, to já už jsem jich takových už vyprodukoval, to mi žádnej počítač nenapíše líp." A pak to přestali číst a byli schopni tě poslat domů s tím, že umřeš. A muselo se tam přidat to tlačítko jako consent, četl jsem, co AI vygenerovala. A přesně jako mluvil o tom Adam, že člověk někdy ztrácí kontrolu nad svými vlastními myšlenkami, nebo začíná být možná v tomhletom ohledu trošku líný. A taky se mi občas stane, nebo teď se mi stalo na podzim konkrétně, že jsem si nechala vygenerovat konkrétní plán přechod Krkonoš i s autobusama domů a prostě mi to z té malé úpě pak už nejelo, protože to byl letní provoz a já jsem si to neověřila.

[25:31] David Salomon: To je skvělý, když taková odbornice na umělou inteligenci, normálně, když my uděláme nějakou chybu v tom, že si blbě něco vygenerujeme s AIčkem, tak to mám špatně na slidu třeba, nebo možná jako nejhorším zákazníkovi něco řeknu blbě, ale že zůstaneš přes noc v malý úpě, protože AI halucinovalo, je next level, to je skvělý. Co bys příště udělala jinak, abys v tý úpě nezůstala?

[25:56] Kateřina Lesch: Volala jsem si taxíka. Asi nejlepší je nakonec jít na ten IDOS. Tohle je trochu anekdota, nekontrolovala jsem to, protože jsem si říkala, jako se zas nic tak zásadního nestane, ale v dnešní době jsou CEO z velkých firem, který pustí agenta na svoji výsledovku a pak sedí v tom boardroomu a říkají: "Tak jak to, že nám tady tenhleten konkrétní obchod neperformuje? Jak to, že to revenue takhle kleslo?" A už nikdy nezjistí, že ten SQL dotaz někde přeskočil nějakej sloupeček.

[26:32] David Salomon: Takže tam asi je potřeba, aby vždycky tam zůstal ještě ten člověk ve smyčce, human in the loop.

[26:39] Adam Hanka: Pověste ho výš, ať se houpá.

[26:41] David Salomon: Ten tam zůstane. Ale že asi je blbý nechávat tu konečnou zodpovědnost na tý AI.

[26:48] Kateřina Lesch: To určitě, ale když ses ptal na ty chyby, tak si myslím, že to začínáme hodně brát za bernou minci, protože se na to opravdu snadno zvyká. Že dřív jsem se bála, že lidi nebudou stíhat a že ta adopce bude pomalá, a teď si myslím, že naopak tak plynulá, že ty děti na těch základkách už ani ty úkoly opravdu nebudou číst.

[27:07] Adam Hanka: Mně přijde, že je tam ještě jeden moment. Dřív ta umělá inteligence halucinovala tak často, že jsme si toho byli všichni vědomí. A teď už i umíme líp promptovat, i máme lepší modely, i máme třeba větší budgety na to, abychom poslali ty delší prompty do toho modelu, takže to máme líp napromptovaný. A my jsme si zvykli na to, že tyhlety relativně profesionálně udělaný aplikace už ty chyby tolik nedělají. A potom o to dražší, nebo o to překvapivější, je ta chyba, která tam potom přijde, protože my jsme odhodili ten obranný mechanismus toho, že je to od umělý inteligence, tam může bejt něco špatně, protože už jsme si zvykli na to, že to zas tolik chyb nedělá. Vnímáš to stejně?

[27:51] Kateřina Lesch: Ještě tam pořád vnímám opravdu velkou důležitost těch dat. Že se k tomu pořád vracíme, že ty nepoznáš, z čeho si to ten výstup vzalo, a když nemáš dobře udělanou to AI for data ve smyslu čistoty, kvality dat, jejich spolehlivosti, tak ono to vypadá opravdu velice přesvědčivě a je pak mnohem těžší tu chybu najít.

[28:12] David Salomon: To je ono, to je ta umělá inteligence, takovej ten sebevědomej borec s tou skleničkou toho sherry, co přichází do toho baru na tu párty, takhle nahozenej. Ona se vždycky tváří, jako že to je dobře. A jak poznáme, že je připravená na adopci AI, ta konkrétní firma? Protože teď se bavíme o tom, hele, pozor, trošku to kecá, neumí to pracovat s blbejma datama a tak dále, takže nějakej výchozí stav, kterej je OK pro to, abysme se začali věnovat AI adopci?

[28:44] Kateřina Lesch: Jsou to data a je to mindset.

[28:46] David Salomon: Ok, a ten mindset, to je hrozně zajímavý. Jak to mají ty lidi vnímat ve smyslu: "Pojďte se naučit všichni s AIčkem, pojďte to tady zařadit do procesu a když to dobře půjde, tak vás potom vyhodíme." Jak s tímhletím pracovat, protože i z tohohle mají lidi strach.

[29:08] Kateřina Lesch: To určitě mají, ale jak říkal Adam, na tom je hezké jim ukázat ty quick wins, to, kde jim to opravdu může pomoct, aniž by oni přišli o tu radost, kterou z té práce mají. Určitě jsou lidi, které baví přepisovat z jednoho excelu do druhého, ale je spousta lidí, kteří si jenom neuvědomují, jak velký potenciál to má. A typicky se vždycky najde něco, v čem ti to tu práci usnadní, jenom tam jde opravdu o to, že člověk si na to strašně rychle zvykne, že píše ty geniální maily a kdybychom mu to vypli, tak se možná už nebude schopen vrátit k sobě sama.

[29:43] David Salomon: My jsme se tady bavili o tom dopamínu, že když něco vygeneruješ a je to dobrý, tak seš z toho nadšená. Ale se to asi taky těm lidem říct, fakt jakou z toho můžou dostávat hodnotu. S čím máš třeba zkušenosti, pro co je dobrý ty lidi nadchnout, že třeba půjdou o dvě hodiny dřív domů z tý práce, nebo jaký to může mít přínosy pro ně samotný?

[30:09] Kateřina Lesch: Často jim to zvyšuje hodnotu v tom smyslu, že to, nevím, přijde na chyby, který by jim trvalo strašně dlouho odhalit, že jim to spíš tu práci nějakým způsobem zkvalitní a tím pádem je to pro ně znovu nadchne. A je pravda, že já jsem se moc nesetkala, ale nevím, jestli to není trošku vynucováno už dneska shora, ale s tím, že by byl někde nějaký vyložený odpor, že myslím, že lidi už pochopili, že nemůžou jak ty ludy té proti tomu bojovat, protože už jenom tenhleten předpoklad trošku může stát tu židli. Takže spíš vnímám, že jsou na to nakoupení, ale aby ta AI adopce mohla být úspěšná, tak k tomu potřebují ty nástroje. Takže hodně často je to o tom, že je vůbec učíme s těmi nástroji pracovat, aby dostali opravdu kvalitní trénink na to, jak se postavit toho agenta.

[31:00] Kateřina Lesch: A ještě jeden předpoklad to má, a to je možná první krok, který se vůbec musí stát, aby se naučili udělat tu byznys analýzu, zadefinovat si ne Use case mají většinou lidi spoustu, ale životný byznys case, který opravdu bude mít tu přidanou hodnotu, protože stavět dva dny agenta, který pak ušetří půl minuty jednomu člověku za týden, tak ne vždycky se to vyplatí.

[31:26] David Salomon: Když mluvíš o nástrojích a o těch agentech, tak mohla bys třeba jmenovat nějakej z těch nástrojů, se kterýma pravidelně pracujete právě při zavádění umělý inteligence do té běžné populace ve firmě? Nemyslím tím programátory a techniky, protože to je samozřejmě trochu jiná ohrádka v zoologické zahradě.

[31:44] Kateřina Lesch: Jo, ale je to samozřejmě Copilot, protože pro mě je důležité, aby to bylo v tom našem tenantu, aby tam byla zachovaná ta bezpečnost. Takže jakékoliv, pokud třeba jsou přikryté nějakou enterprise verzí, která může být dražší, ale tam, kde to byznysově dává smysl, tak to těm lidem ráda umožním. Jenom jde o to, aby opravdu se to nedostalo někam, kam nemají. A to jsme zpátky u té datové kvality, protože na to potřebuješ mít dobrý document management system, dobře zakategorizováno, když pak na tom budeš například něco trénovat.

[32:13] Adam Hanka: Takže u vás si můžou přijít lidi a říct: "Hele, potřebuju tuhletu licenci, chci se učit pracovat s agentama, chci si na tom vyzkoušet toho výzkumníka nebo analytika, který jsou tam teďkonc ty nejzákladnější agenti, který jsou tam předpřipravený, anebo si chci zkusit napsat nějakýho svýho vlastního agenta." Tohle se u vás děje v tý firmě?

[32:32] Kateřina Lesch: Jo, a zrovna třeba Microsoft má k tomu i hezké školení, ať už ty, co jsou online, ale dělají i hands-on cvičeníčka a myslím, že je to uživatelsky docela přívětivé. Zároveň vnímám, že dlouho panovala pověra, že to stojí za houby, protože to lidi před dvěma lety zkusili a pak se k tomu už nevrátili. Ale tím, že ty jazykové modely jsou dneska hodně srovnatelné, tak si myslím, že tohleto už úplně neplatí. Ale samozřejmě záleží na tom use casu a já se teď třeba dívám na ty různé agregační nástroje, na ty různé AI gateways, kde máš single sign-on a pak se lidi můžou přepínat mezi modelama podle potřeby, nebo jim to ten nástroj rovnou vybere podle toho promptu nebo podle toho dotazu, jestli chtějí spíš programovat nebo zpracovávat Excel.

[33:21] Adam Hanka: Moje zkušenost v tomhle je taková, že třeba ještě před čtyřma měsícema, kdy jsem začal pracovat s Copilotem, tak ten nástroj fakt stál za houby, byl strašnej. A já myslím, že Microsoft si to uvědomil a do toho nástroje za posledních pár měsíců hodně nainvestoval. Se výrazně zvýšila užitečnost, mně se to kolikrát nepouštělo, zasekávalo se to, a ono to má stejný uživatelský rozhraní jako ChatGPT, protože to je samozřejmě, ano, ten vývoj je velmi společnej, velmi podobnej. Jsem vždycky říkal: "ChatGPT funguje, tady to nefunguje, je to blbě zapojený do toho, je to celý nějaký strašně rozbitý," takový to, ano, tohle dělal Microsoft, tohle je na začátku rozbitý. Ale teď máme začátek března, to se dá tak krásně používat, já jsem z toho fakt nadšenej.

[34:06] Kateřina Lesch: Jo, a v únoru vypouštěli ještě novou verzi a lepší integrace právě s PowerPointem a s těmi ostatními nástroji a je to tam hodně znát, že to je takhle nativní. Na druhou stranu já si taky umím představit, že i všechny tyhlety velké tooly během půl roka budou mít na výběr z různých jazykových modelů, právě protože to tak konverguje k tomuhle momentu, že možná nebude potřeba.

[34:28] Adam Hanka: Já možná ještě k tomu řeknu jednu věc, protože ono v tom už teď začínají být naintegrovaný modely od Claudea.

[34:35] Kateřina Lesch: Ano, jo.

[34:36] David Salomon: Já jsem se těšil, až tady začnete přehazovat vidlema všechny ty nástroje, že to je trošku jak u kutila Tima teďka v garáži. Nevím, na co bych se vlezl první. Jak pracovat s tímhletím mým pocitem, ježišmarja, teď co tady mluvíme, vznikly nějaký dva modely, tři se aktualizovaly, něco na obrázky, něco na text. Je to tady ten nějakej ten gateway, nebo jak jsi to říkala, anebo ještě něco dalšího? Protože v mým okolí tohleto opravdu je zmatek, protože fakt toho je hodně. Teď samozřejmě ty se brutálně rozhoduješ, kam pošleš to pětikilo měsíčně, a pak ti přijde kámoš a vysměje se ti, že už je něco někde jinýho, že seš sto let za opicema. Máš třeba toho Claudea, kterej teďka jsem pochopil, že je asi hodně cool, a teď Claudea vypnou na dva dny, tak teďka je to takový, jsou takový tady hvězdný války, jak tady máme ty meče, tak fear of missing out, FOMO, abych o něco nepřišel. Jak s tímhle mám bojovat?

[35:34] Kateřina Lesch: Všichni ho máme a myslím, že je teď už na čase si to připustit, protože to roste přesně tím tempem, o kterém mluvíš, a když seš jako enterprise, tak to není pětikilo. Takže to potřebuješ sledovat, testovat a trošku čekáš, co se bude dít, protože když se budem bavit, já nevím, o MCPčkách, tak ty před rokem tady ještě nebyly.

[35:54] David Salomon: Musíš, teď musíš zadržet a říct, co je to MCP.

[35:57] Kateřina Lesch: Jasně, možnosti, jak orchestrovat ty AI agenty. A je to nějaký protokol, přes který se dá s těmi agenty nějak efektivně pracovat. A těch je celá hromada, někdo si je staví sám, někdo má kolem toho nějakou krabici, nějaké hezčí rozhraní.

[36:16] Adam Hanka: Je to ten protokol, pomocí kterýho se může můj asistent připojit k Rohlíku a zadat tam nákup do nákupního košíku. To je to MCP, když nevím, co to je, tak je to, skrz co komunikuje můj AI asistent s nějakou službou tam venku na internetu.

[36:32] David Salomon: Já už jsem slyšel minule tady APIčko a já teďka si natrénuju MCP, to je v pohodě, já se někam dostanu. Teďka se samozřejmě vyrojila spousta surfařů, který jedou na vlně AI. Já přijdu k vám do firmy, udělám vám AI adopci, to je perfektní, nechal jsem si vygenerovat AIčkem scénář kurzu, pošlu to tam, litr za hlavu a jedeme. Jak bych měl poznat toho správnýho člověka, kterej by mohl fakt relevantně udělat AI adopci ve firmě, ať už je to nějaká středně velká firma třeba?

[37:10] Kateřina Lesch: Můžeš udělat reverse prompt engineering na ten jeho scénář, na tu jeho nabídku, ale typicky jsou to lidi, kteří se ptají právě na ten konkrétní use case a chtějí třeba předem si udělat nějaký assessment na to, co ta firma vůbec potřebuje, udělají nějakou kategorizaci nad těmi lidmi, protože prostě úplně jiný trénink chceš pro lidi z financí a úplně jiný pro lidi z marketingu. A tam musí být nějaký hands-on moment, což typicky ty lidi splňují, ale můj požadavek na ty naše lidi je, aby byli AI first, a když si chtějí povídat o historii jazykových modelů, tak se na to zeptají AI. Takže potřebuju, aby to bylo co nejkonkrétnější.

[37:56] David Salomon: Takže je to takový třeba ve výživě, když rozesílají plošně ty kalorický tabulky všem, ale nezeptají se ani, jestli to posílají ženě, mužovi, věk a tak. Takže takový tyhlety univerzální řešení na všechno, pojďme si povídat, na to bacha, asi to je ztráta času. Na druhou stranu, říkám si, je tady pořád 90% lidí a firem, který AI dneska vůbec neřeší, což vám dvěma musí připadat jako něco tak komického, ale fakt to existuje. Tak na druhou stranu, jestli jakákoliv demokratizace, evangelizace, jakýkoliv dostání toho tématu mezi lidi, jestli to nepomáhá, protože ta AI kompetence na tom trhu práce bude potřeba a je jedno, jestli ji získáš ve svý práci nebo v tý budoucí práci. Jestli náhodou i tyhlety pokusy nejsou aspoň k něčemu, že ty lidi se zamyslej, že tady vůbec nějaká AI je.

[38:55] Kateřina Lesch: Ale oni strašně často AI používají, aniž by to věděli, prostě ve chvíli, kdy jako dneska zadáš dotaz do Googlu, tak používáš AI, takže zase bych je úplně nepodceňovala. Nevím, jak moc je to generační věc a jak moc se to týká odvětví, která nejsou nutně technologická, ale na ten Excel jsme si taky zvykli. Stane se to standardem, nebo je to standardem.

[39:16] David Salomon: Jasný, jeli jsme teďka hodně takovou tu organizační technologickou stránku věci, ale dotkli jsme se i emocí, že AI může být parťákem, může působit radost, může působit vůbec taky nějakou bolest nebo nějakej smutek, děje se to? Nebo tě furt chválí, jak seš skvělej s tvým promptem?

[39:35] Adam Hanka: Asi jak na který úrovni, mě třeba způsobuje bolest tím, že mě pořád chválí.

[39:39] David Salomon: Jo, takhle, okej. A když se dostaneme do nějakýho průměru a normy, tak bavili jsme se tady o tom, že lidi často začínají používat AI jako kamaráda, terapeuta, on to přijde snad úplně jako kněze, nebo řešej si s ním smysl života, zatímco rok předtím to byla organizace života, vygeneruj mi obrázek, napiš mi domácí úkol. Co to je za posun, co to ukazuje během jednoho roku, že se v podstatě ta role úplně obměnila tímhle způsobem?

[40:15] Kateřina Lesch: Tak svědčí to o nějaké osamělosti, izolovanosti, stydlivosti. Je snazší mluvit na krabici, než mluvit na živého člověka. A zrovna třeba v těch romantických vztazích, tak si myslím, že to může být taky svým způsobem jednak návykové, protože ten dopamin a protože tě neodmlouvá. A jednak že to způsobuje nějaký sebeklam, ve kterém ale možná si někdo může libovat.

[40:46] Adam Hanka: To je zajímavý, já na tohle mám třeba jinou teorii. Já na to mám teorii v tom, že jak se rozšířilo využití umělý inteligence a dneska už lidi vědí, že k tomu mají mít přístup a občas si to zkoušej, tak tam na ten trh přišlo spoustu uživatelů, který tam ještě v roce 2024 nebyli. Tam byli jenom ty první experimentátoři. A není to tak, že by tyhle experimentátoři odešli k tomu, že dneska používají umělou inteligenci jako parťáka, kamaráda, někoho, s kým řešej terapii, ale že tam přišla nová skupina, která má jiný potřeby.

[41:21] David Salomon: A je větší.

[41:23] Adam Hanka: Já si vzpomínám, pro mě takový dva momenty, který mi tohle potvrzujou, je, že kdysi jsem někde čet a vím, že v nějakejch datech jsem to i viděl, že asi tak 40% všeho trafficu po internetu je porno. My jsme postavili ohromnou infrastrukturu, která dokáže napříč celým světem posílat jakýkoliv informace a spotřebováváme toho 40% na pornografii. Stejně tak jako rozvoj grafickejch karet byl v něčem zaplacenej počítačovejma hrama a potom ty grafický karty my využíváme třeba nejdřív k tomu, abychom rozluštili DNA a potom k tomu, abychom na tom provozovali umělou inteligenci, ale bez těch primárních počítačovejch her, to znamená zase zábava, emoce, bychom tohle neměli. A já si kladu otázku, jestli to není přirozenej vývod každý technologie, že nakonec.

[42:13] Kateřina Lesch: On to není důsledek, ale řekla bych, že příčina, že adult industry vždycky bylo tím tahounem, že naopak kvůli němu ty technologie se začaly rozvíjet a i teď, když se experimentuje právě v robotice s tím, že už to má být na omak podobné lidskému tělu a má to mít nějakou příznivou teplotu a už máš tu umělou dělohu, ve které si vypestuješ dítě, tak myslím, že to je přesně tady tenhleten moment, kam to směřuje. A na druhou stranu, když se bavíme o těch emocích, tak emoce je pořád ještě nějaká fyziologická reakce, takže to tělíčko z toho úplně vynechat nemůžeš.

[42:51] David Salomon: A zatímco vy jste potili krev na matfyzu, tak já jsem se flákal na těch humanitních věcech a taky jsem se nad tím zamyslel a trošku mi to připomnělo ten úder blesku do křoví, který začne hořet a říkejme tomu Bůh, protože tomu nerozumíme. A jestli platí to, že říkáš, že s postupem času se tam do tý AI přilejvaj ty míň zkušený uživatelé, tak ještě pro ně to je větší zázrak, ta AI, která fakt ví všechno a oni řeknou: "Hele, to už ví tolik všechno, že tomu nerozumím, vzdávám se, je to Bůh."

[43:33] Kateřina Lesch: Já si opravdu umím představit, že ta společenská odezva od těhletěch lidí může být prostě: "Pojďme chodit bosky po lese, objímat stromy a už o tom nechci nikdy slyšet, protože se toho bojím, protože tomu nerozumím."

[43:43] David Salomon: Protože svěřit je od slova věřit, takže tam je fakt ta důvěra mezi oběma, jak se říká ve fotbalu. Takže emoce, pojďme ještě trošku se podívat na emoce tý umělý inteligence. To je téma, kterýmu se taky věnuješ. Je film Ona, jestli jste viděli, kde chlapík normálně tam má přítelkyni AI, hraje tam Joaquin Phoenix, mrkněte se, to je určitě budoucnost.

[44:13] Adam Hanka: Já doufám, že ne moje teda.

[44:16] David Salomon: Jasně. A teďka ta AI ale působí, že má ty emoce. Ona to umí vyvolat. Umí to trošku i teďka, co to je za kouzlo, když mě pochválí, přeci řekne si: "Dobrej," což se ti taky neděje každej den, viď, tak člověk je rád, a bere to jako emoci, minimálně na něj to působí. Jak to, čím to je daný, kde se to bere?

[44:38] Kateřina Lesch: Ale já myslím, že Ona není film o emocích umělé inteligence, ale je to film o tom, jak nás umělá inteligence učí pracovat s vlastními emocemi. Ona vlastně toho chlápka učí znovu se zamilovat.

[44:49] David Salomon: Jasně, a teďka zapomeneme na ten film, ale víme, že ta naše ChatGPT umí si s tím taky trošku hrát.

[44:57] Kateřina Lesch: Ale to je pořád ten týž princip. Ona ty emoce vyvolává, ona je nějak elicituje, to neznamená, že jí tam běhají po síti neuronové, ale že spíš jde o to, co zrcadlíme my a co to dělá s námi. My jsme ten odraz.

[45:13] Adam Hanka: Ty vlastně říkáš, Ona v nás ty emoce vyvolává, protože vytváří takový signály, který v nás ty emoce vyvolávají, vytvářejí, dávají jim nějakej průchod.

[45:25] Kateřina Lesch: Jo, to je na tom svým způsobem strašidelné a je to, co ty jsi hezky pojmenovával s těmi e-maily od prarodičů. A to je i ten důvod, proč jsou nebezpeční tyhle gasiboti a ti různí zemřelí, kteří k nám můžou promlouvat i po smrti, protože ty emoce samozřejmě můžou být různé povahy, ale to, že to má v trénovacích datech, že když jsem smutná, nebo když mi někdo umře, tak jsem smutná, samozřejmě ještě neznamená, že to umí prožít. A když mi někdo umře a když tě tady obejmu, tak se ti vyplaví oxytocin a bude to pořád nějaká fyzická reakce, kterou můžu umělé inteligenci vysvětlit, ale prostě si na ty kamna nesáhne.

[46:03] Adam Hanka: Ale zároveň ta umělá inteligence v těch trénovacích datech viděla tolik různejch forem projevení empatie, agrese nebo jakýchkoliv jinejch forem lidský komunikace, že ona se to z toho naučila, protože ona se naučila skládat ty slova za sebe jako nějakou návaznou reakci na nějakej jinej kus textu.

[46:26] Kateřina Lesch: Jo, ale i tak je to hrozně individuální. Já jsem se tomu shodou okolností právě věnovala v té disertaci a i tenkrát, když jsme měli řešit rozpoznávání emocí na call centrech, když ty lidi volají jestli jsou naštvaní anebo jestli jsou rozladění nebo co se tam děje, tak ani ti operátoři na těch call centrech nebyli schopni se shodnout na tom, že tohle je projev negativní emoce nebo nějakýho naštvání. Protože já když na vás teďka budu řvát, protože jsem strašně nespokojená s vaší službou, tak budu mluvit rychle a budu mluvit vysoko a budu mluvit takovýmhle tónem. Ale ty třeba, když jsi naštvaný, jako když jsi opravdu naštvaný, tak budeš mluvit pomalu, hlubokým hlasem, třeba trochu víc potichu a kde si ten systém má načíst, že nejseš Ital a máš to trochu jinak i třeba kulturně.

[47:13] Kateřina Lesch: Já jsem se tomu věnovala v té disertaci a dělala jsem opravdu srovnání i kulturní mezi národy, že jsem to trénovala na filmových recenzích a tam Američani napsali, že to je awesome, nejlepší film na světě a pak dali dvě hvězdičky. A Skandinávci napsali, že to docela ušlo a dali pět hvězdiček. Takže není to univerzální a ani ta trénovací data, jasně, můžeš to samozřejmě nějak agregovat, ale do jisté míry jsou ty emoce stejně dost individuální a to je problém i těch terapií, když ty budeš sedět na terapii a ten lidský terapeut řekne něco, co se tě dotkne a ty se nějak zatváříš, tak on už s tebou má nějakou zkušenost, která je mimo jiné i dost fyzická a pozná, že teďka zajel někam, kam je potřeba se podívat ještě hlouběji.

[48:02] Adam Hanka: A teď já slyším, co říkáš. Všemu tomu do nějaký míry rozumím, líbí se mi to propojení na kulturu, že já se držím toho, že kdyby ChatGPT vyvinuli Češi a ne Američani, tak by to neříkalo: "To je ale skvělý," a říkalo by to: "Hele, vlastně asi docela fajn, no, tak to pojďme rozebrat." Ale já nevím, co to implikuje. Já si nedokážu to, co říkáš, Katko, poskládat do nějakýho obrazu reality, do nějakýho poučení z toho pro mojí interakci s umělou inteligencí. Co bych si z toho měl odnést, co je ta take home message?

[48:45] Kateřina Lesch: Že je potřeba být ostražitý vůči tomu, podlehnout iluzi, že to právě s tebou empatizuje, že to vnímá tebe konkrétně a jak se cítíš, že to je nějaká agregovaná zkušenost s tím, jak se lidi cítí, když říkají nějaký slova.

[49:03] Adam Hanka: A zároveň taky, že když to na tebe nefunguje, tak je to jenom proto, že to je agregovaná zkušenost, která funguje v uvozovkách na neexistujícího průměrného člověka a ty můžeš ten svět vnímat úplně jinak, protože buďto jsi nabručenej Čech, což já jsem minimálně po ránu každej den, ale možná taky mám rád úplně jinej způsob emoční komunikace.

[49:29] Kateřina Lesch: Jo, ale na druhou stranu tohleto se dá dost ohnout a to už si přizpůsobíš a tím to samozřejmě nechci úplně šmahem odmávnout, protože vím, že lidi pracují na spoustě aplikací a kolem toho hromada startupů, které se právě týkají takové té první krizové intervence, protože živých terapeutů je málo. Ale přesně eticky kde ta hranice mezi tím, že já nevím, jsou startupy pro důchodce, kteří si povídají s aplikací celý den a aplikace ti pošle summary toho, jak se měla tvoje máma. Já bych radši používala umělou inteligenci na to, abych s mámou mohla chodit na kafe, ale asi je to dost individuální tohle.

[50:11] David Salomon: My máme svoje zkušenosti, takže zkušenosti AI versus naše zkušenosti, nenecháme se jen tak napálit. Emoce vyřešený, ale co třeba děti, který těch zkušeností nemají tolik a seš máma, tak jakou máš na tohleto strategii, jak připravit děti na svět AI?

[50:31] Kateřina Lesch: Moje děti jsou ještě dost malý, takže já je učím pracovat s emocema vůbec na té lidské bázi, aby byly schopný je rozpoznávat a myslím si, že to je jeden z nejtěžších úkolů člověka v průběhu života obecně, být schopen autenticky pojmenovat svoje vlastní emoce a skutečně je verbalizovat, sdělit je ostatním, to spoustu lidí se nenaučí za celý život se do sebe podívat a říct si: "Já nejsem naštvaný, protože tady soused nedal přednost, ale protože jsme se pohádali ráno tady s partnerkou." To je docela těžká úloha, takže tohleto je učím a do budoucna se mi moc ani nechce koukat, protože jak jsme se shodli, ono se to vyvíjí tak rychle, že oni než se k tomu dostanou a přiznám se, že k tomu nevystavuju, protože oni mají tolik podnětů z toho reálného světa, že já chci, aby si zažili, co to je sedět u táboráku tady na břehu Sázavy a opíkat si buřty, než propadnout tomu dopaminu z těch vygenerovaných omalovánek tady z rodinných fotek a tak, nebo co teďka lidi dělají, generujou pohádky na dobrou noc, asi fajn, ale když si můžem povídat o tom, co jsme zažili, nebo tu pohádku

[51:46] Kateřina Lesch: dát dohromady spolu, tak mi to zatím připadá zbytečné.

[51:49] Adam Hanka: Mně se třeba líbí, jsme tady viděli před natáčením, když jsi tady byla s dcerou, že měla v ruce ty fyzický omalovánky a mně přišlo super, jasně, nemá tablet, normálně pastelky, fakt dobrý. Když se nad tím zamyslím ještě z toho pohledu, já ještě nemám děti, ale budu je mít, doufám, co bych jim měl já přinášet do života, kterou lidskou vlastnost ta umělá inteligence by nikdy neměla nahradit?

[52:18] Kateřina Lesch: Tak hlavně jim přinášej do života zkušenost s reálným světem, než jim budeš dávat tu s tím světem digitálním. A já myslím, že to je hlavně vzájemnost, komunita, nějaká empatie, nějaké mikrointerakce, ohled na druhého. Ono je to strašně izolované, ta komunikace s tou AI, typicky.

[52:38] Adam Hanka: A nejenom s AI, ale i světa sociálních sítí, kde se na nás valí čím dál tím víc toho AI generovaného obsahu. Zakazuješ, nebo budeš dětem zakazovat, nebo rozmlouvat nějak práci s AI, nebo sociální sítě? Přemýšlela jsi třeba nad tím?

[52:57] Kateřina Lesch: Tak ta otázka je těžká v tom, že ty je nechceš zase znevýhodňovat v tom digitálním světě. To je součást nějakého skill setu, který oni budou muset mít a ideálně bych to ráda pojala tak, aby to bavilo, ale zároveň aby právě nepřišli o tu radost z toho fyzického světa. Já to teď hodně sleduju v souvislosti s tím AI kurikulem do škol, výchova a tak a vlastně se jenom bojím, aby ty děti potom obtiskávaly na podzim ty listy namatlaný temperkama a měly tu fyzickou zkušenost s tím, že si nenapromptujou zadání na výtvarku a přesně pak nevyrobí digitální obrázek. Přijde mi to důležité a taky si myslím, že oni budou možná ještě víc než my právě zaplavení tím veškerým AI slopem a já třeba i na sobě pozoruju, že mě to trochu přestává bavit, tak si myslím, že to může být podobně jako s kouřením, že ve chvíli, kdy se zjistí, že je to tak návykové a že nám to tak neprospívá z hlediska právě paměti, schopnosti být kreativní, utřídit si vlastní myšlenky. To, co jsi říkal, že na sobě už pomalu pozoruješ.

[54:04] Adam Hanka: Já doufám, že to je jenom nějakej chvilkovej výkyv a ne dlouhodobá degradace.

[54:08] Kateřina Lesch: Musím říct, že taky jsem si najednou zvykla na to, že jdeš na meeting s nějakým vendorem, nic o té firmě nevíš, zadáš to do AI, ono ti vyplivne 20 otázek na ty lidi, ty si apokriluješ a vyjdeš z toho meetingu a nevíš nic. Když je ta zkušenost nějakým způsobem zvědomněná, tak si myslím, že to funguje líp a že, jasně, teď jsme v tom hypeu a jak říkáte, každej má 10 asistentů, ale je potřeba hledat pro ně opravdu smysluplné využití a nemít pak už asistenta na každou kravinu.

[54:46] Adam Hanka: Asistenta pro asistenty. Asistenta, kterej řeší tvoje asistenty, který řešej asistenty.

[54:52] Kateřina Lesch: Ale opravdu i ve smyslu, jak přesně jste taky tady na to narazili, že ze začátku jsme s tím všichni vařili ze zbytku a mě přestalo bavit, krom toho, že ti to matlá ty generický recepty. To jídlo není moc dobrý ve finále, binder dunded, vyzkoušeno za vás. Tak ty si na to chceš trochu přijít sám, že chceš ten mozek potýrat, tak to bych byla ráda, aby si tuhle vlastnost zachovali, ale jak jsem říkala, trošku jak s tím kouřením, že možná, že oni pak radši budou chtít sedět s kámošema v partě někde u kytary, protože ta vzájemnost a je asi nějaká trošku fyzická nebo téměř hormonální rovina toho sdílení, si myslím, že je dost nenahraditelná, že to flow, třeba jak jsme se bavili o tom, že jsme tady zaplavení generovanou hudbou a tak, ale ten zážitek třeba z toho koncertu ti málo co nahradí.

[55:43] Adam Hanka: Takže se od toho lidi budou nějak přirozeně odtahovat v něčem, budou dva světy, mezi kterýma budeme přeskakovat. Já se totiž děsím tý budoucnosti, ve který budeme všichni napojený v těch brejlích s virtuální realitou a budeme v nich žít. Já jsem měl takovej jeden zážitek, kdy jsem byl v nějaký tří, čtyřminutový velmi dobře propracovaný virtuální realitě, kde jsem si prohlížel, ty jo, Ermitáž nebo něco takovýho, někde, kam se asi nikdy v životě nepodívám pravděpodobně, a mně se nechtělo z tý virtuální reality ven. To je deset let starej zážitek a pro mě to bylo extrémně formativní. Já se toho od tý doby ve skutečnosti fakt bojím.

[56:22] Kateřina Lesch: Tak to jsou takový ty lidi, co hráli Second Life a přestali jíst a chodit na záchod a pak u toho umřeli. Ale myslím si, že s tou over-adopcí pak bude přirozeně přicházet i nějaká osvěta. Ale samozřejmě, pokud ne, tak jsme odsouzeni k tomu, že pokud zoptimalizujeme lidské zdroje v každém korporátu a všichni ty lidi budou sedět u svého personalizovaného obsahu na Netflixu, tak taky přirozeně možná dojdeme na to, že se přestaneme rozmnožovat.

[56:52] Adam Hanka: A nebo taky, že už nebudou mít čím za ten Netflix platit, protože už nebudou chodit do tý práce, to je velmi dystopická představa, ale asi je dobrý si tenhleten scénář taky nějak začít rovnat v hlavě.

[57:03] David Salomon: Poprvý tady zazněl termín, který jsme tady ještě v Uhlíku a Křemíku neměli, a to je over-adopce. To je co?

[57:15] Kateřina Lesch: Že už přejdeš za tu hranu, kdy jsou ty věci, kdy ti slouží a jsou ti užitečné, ale už tím automatizuješ všechno, co nesouvisí s tvojí fyzickou realitou, která už je potom nepodmíněná nějak, furt musíš na ten záchod, ale když budeš mít všechno ostatní, včetně blízkých vztahů externalizované na agenty, tak je pak otázka, kam to lidstvo budeme směřovat.

[57:48] David Salomon: Tam máme omezenou tu lidskou kapacitu, takže to jsem se taky chtěl zeptat právě k tý adopci, k tý práci, že když já si naberu všechny ty moderní technologie, který všechno urychlej, tak ale já ten úkol dodělám ne za hodinu, ale za pět minut a asi dostanu další úkol. Takže sice se technologicky hrozně naboostím, ale bouchne mi hlava, vyhořím, nevím, jsem úplně v háji, protože těch úkolů budu dělat víc, než mi nějaká tady amygdalo homo sapiens umožňuje. A tak si říkám, jestli budou třeba i vznikat takový komunity nebo firmy, který pojedou schválně na nějakejch old school nástrojích, protože budou mít ten human centric pohled. Co tohleto, jak se s tímhletím vyrovnat? Protože vy jste říkala, že se bojíme toho a může bejt tahle hrůza a za deset let, tak tohle je taky ale hrůza, já chci si v klidu udělat ten úkol, pak si chci dát pauzu, zamyslet se a jít dělat další. Kolikrát v tý pauze vymyslíš mnohem lepší věci než při tý operativě.

[58:59] Kateřina Lesch: Rozhodně, ale máš ten smysl.

[59:00] David Salomon: Tak přijdeme o tohle, přijdem o to, nevím, někdo chodí se provětrat pět kliků, tři shiby cigáro se psem, to je jedno? Já to o to přijdem?

[59:10] Adam Hanka: Snad ne.

[59:11] Kateřina Lesch: Tak to jenom, jak říkáš, máš ten starej hardware, takže to neutáhneš. Pak je ale otázka, jak na to budou reagovat samozřejmě ty firmy, pro které tvoje cigáro je náklad a jestli přesně neskončíš zoptimalizovaný, ale to přesně potom směřuje k těm debatám o tom základním nepodmíněném příjmu a co lidi budou dělat s tím vším volným časem, jak říkáte.

[59:39] Adam Hanka: Ten by se vzal kde, ten příjem? Kde by se na to vzaly peníze?

[59:42] Kateřina Lesch: Z daní těch zoptimalizovaných firem. Na to úplně názor nemám, ale pravdou je, že jak je takové to přísloví, že lidi touží po nesmrtelnosti a pak neví, co mají dělat, když v neděli odpoledne prší. Pak jim budem dávat ty Netflixy a tu zábavu a nakonec si myslím, že zase skončíš u toho fyzického hardwaru, že ano, ty jsi zmiňoval, že máme tuny porna, ale pořád lidi touží po blízkosti, pořád touží po partnerských vztazích a teď byl hezký příklad i v rámci OnlyFans, když začli generovat AI ty profily, tak ty lidi to nezajímalo a přesto, že máme na internetu zadarmo tuny porna, tak OnlyFans pořád funguje, protože je tam nějakej konkrétní člověk, se kterým si děláš vztah a kdyby ta AI fungovala tak dobře, tak by neexistovaly všechny tady ty hnutí incelů, kteří stejně pořád touží po tom nějakém fyzičnu.

[1:00:37] David Salomon: Oukej, to jsme se pěkně postrašili a teď pojďme už do finále. Je na AI taky něco dobrýho?

[1:00:46] Adam Hanka: Teď po tady tom segmentu.

[1:00:50] Kateřina Lesch: No jasně.

[1:00:51] Adam Hanka: Jo a co?

[1:00:54] Kateřina Lesch: Veškerá tahleta výpomoc s tou rutinou, vždyť těch úkolů zase na druhou stranu, které opravdu jsou trošku opičí práce, tak je hromada. Je samozřejmě taky řada lidí, kteří si z toho udělali smysl života a ne každý chce být neustále vystavován nějaké výzvě, to je jasné, ale ať už jde o tady ty repetitivní věci, anebo potom samozřejmě všechny ty testování a vývoj léčiv na rakovinu, který by běžnému člověku nakonfigurovat nějakou kombinaci a teď si opravdu teď vařím z vody, ale látek, které se k sobě hodí a zachrání ti život, když ale zjistí se to v milionté iteraci, kterou by lidstvo jinak vymýšlelo x let, tak ježišmarja, tady těch aplikací je samozřejmě celá řada.

[1:01:42] David Salomon: A když už víme, že tam něco dobrýho je, tudíž se to vyplatí minimálně vyzkoušet. Ještě by mě zajímalo, jak motivovat ty lidi, který víme, že jedou už teďka těžce efektivně, byť nemají AI, efektivně znamená nemají čas na to cigáro. A ty jim do toho přihodíš, jdi se učit s AI, jdi to zkoušet, kde ten čas na to najít, nebo jak to pojmout, je to furt o tý motivaci, protože bez těch lidí tu adopci AI neuděláš a víme, že to musí posvětit ze shora, to vedení, dát na to nějaký zdroje a takhle, nástroje, ale ze zdola ty lidi by to taky měli vnímat jako dobrej plán, ale zároveň musej teďka chodit na hodinový, týdenní různý školení a tak dále a mají svý práce dost, už to dělají i v sobotu.

[1:02:37] Kateřina Lesch: Jo, ale oni typicky chtějí, když je ten obor opravdu zajímá a chtějí ho posouvat, tak většinou jsou dost motivovaní a dělají to tak jako tak a pak si uděláš tu cost-benefit analýzu toho, že pro ně hodina školení je posune někam, kde nakonec si tu práci taky ušetří, ale jinak souhlasím s tím, že je pořád důležité dělat si tady ten wellbeing a nějakou mentální, nějaký odpočinek. Je samozřejmě důležitý, to asi bude zajímavé se potom na to dívat, jak ty super efektivní lidi s tou AI, jak jim dodat ještě víc stolních fotbálků do společenské místnosti, aby měli možnost upustit páru a rozhodně bude potřeba to dělat, ale myslím si, že to je zdravé celkem nezávisle na tom, která konkrétní technologie to je.

[1:03:26] David Salomon: Teď říkala, že už se blížíme závěru a mě by přece jenom ještě než to úplně skončíme, zajímaly takový tři věci. Co ses v poslední době o umělý inteligenci naučila? Co tě překvapilo? Protože pro mě seš taková ta velká borkyně, která už se toho možná tolik nehučí. A potom, kdybys měla našim posluchačům doporučit tvoje oblíbený modely nebo něco, co ty ráda děláš, klidně i v osobním životě, s umělou inteligencí, třeba mimo práci, tak co by to bylo?

[1:03:57] Kateřina Lesch: Co mě překvapilo asi nejvíc, ta pluralita a právě i ta rychlost té adopce, zrovna v tom enterprise prostředí, že třeba ty AI platformy, takže jich opravdu velké množství, jsou dobré, nestíháme ani pomalinku testovat, a teď nebudu asi jmenovat úplně konkrétně, ale některé mě opravdu překvapily tím, jak jsou efektivní a že na ten jeden prompt, připoj se někam a zařiď mi tam cokoliv, tak ti ten systém dokážou postavit celý a už si musíš dávat velký pozor na to, aby sis četl, co ten nástroj zrovna dělá a správně chápal, že to je to, co ty opravdu chceš.

[1:04:38] David Salomon: My tady klidně nástroje jmenujeme, protože si zase říkáme, že to je fajn pro naše posluchače, že taky vědět, co používáme, takže kdybys náhodou chtěla, samozřejmě nemusíš, tak můžeš i zmínit co to je za technologii.

[1:04:49] Kateřina Lesch: Jo, ale jsou to konkrétní řešení, mezi kterými já si teď vybírám v rámci své práce, tak to úplně teď nemůžu zmiňovat, ale jinak já v poslední době právě nejvíc používám AI v podstatě na ten coaching, protože pravdou je, že mám málo prostoru pro to, aby mě někdo mentoroval v rámci těch levelů, ve kterých se pohybuji, protože tam je strašně málo žen.

[1:05:14] David Salomon: Jak to vypadá, když se necháváš koučovat?

[1:05:16] Kateřina Lesch: Mám právě agenta, který je napromptovaný, a teď jsou to často ty konkrétní profily těch lidí, kteří jsou třeba dost specifičtí ve smyslu, je to Řek, Ital Portugalec, který má takové a takové rysy, já mám v tom agentu v tom systémovém promptu výsledky všech svých osobnostních testů, těch Gallupů, Haganů, mám tam popis svojí pracovní pozice a dělám takové to teď budu mít jedna jedničku tady s naším CTO, chci mu přednést tuhletu prezentaci, pojď mě rozebrat, než tam půjdu, a řekni mu, a on řekne, jo, tady na tom třetím slajdu to je takový fluffy, to je takový nekonkrétní, on bude chtít vidět čísla, jak ho známe, takže to předělej.

[1:05:58] David Salomon: To je skvělý. To je hodně velkej úlet, protože já jsem se chtěl zeptat, jestli bys chtěla investovat spíš do technologických firem, který vyvíjí AI, anebo jestli do těch lidských, třeba koučovacích a psychologických služeb.

[1:06:13] Adam Hanka: Zase jsem bude muset dávat hvězdičku, že tento podcast není investiční, nebo neposkytuje investiční rady.

[1:06:18] David Salomon: To jo, ale jestliže ty využíváš taky kouče, tak je to asi jasný, ty sázíš na AI.

[1:06:25] Kateřina Lesch: Tak mám ráda i ten lidský feedback a mám čas od času na to i nějaké právě takhle externí třeba kouče, ale pravdou je, že když je to nástroj, ve kterém ty řešíš veškerou svoji pracovní agendu a on zná tvůj kalendář, ví, jaké všecky schůzky jsi měl, ví, jací jsou ty stakeholdři, s jakýma lidma nejčastěji mluvíš, jaké jsou jejich profily, tak ti pomůže dobře se právě na ty lidi naladit a v důsledku být přínosnější v té komunikaci po té lidské stránce, což mi přijde fajn.

[1:06:58] David Salomon: Je to fajn, když tě trošku pogriluje, tak si můžeš už zažít ten šílenej pocit tý prezentace dvakrát.

[1:07:06] Kateřina Lesch: Rozhodně, a tím neříkám, že ty profily těch lidí jsou nutně jednoduché, ale právě proto se na ně trošku trénuju.

[1:07:14] David Salomon: Super, tak díky moc za praktický tipy, děkujeme za návštěvu Uhlíku a Křemíku. Vám všem děkujeme moc, že posloucháte náš podcast, nenechte si ujít další epizodu, a to třeba tak, že dáte odběr, ta vám určitě žádná neunikne. Moc za to děkujeme a uvidíme se ve Zlíně na Fenoménu, a na závěr by se hodil jeden citát Tomáše Bati: "Poslední zhasne."

[1:07:41] Adam Hanka: Nehalucinuj.